Na to samozřejmě jednoznačná odpověď neexistuje, protože každý máme své preference. Někomu vyhovuje rozsáhlá personalizace a hromada všemožných vychytávek a někdo dává zase přednost čistému, minimalistickému rozhraní. Probereme si hlavní nadstavby od předních výrobců včetně toho, v čem jsou silné a v čem naopak strádají.
Začneme touto těžkou vahou, kterou MIUI od Xiaomi je jak svými schopnostmi, tak tím, jak moc obsáhlé je. Jedná se o jednu z největších, ne-li největší a nejrozsáhlejší nadstavbu pro Android a tento systém byste pod grafickým kabátkem, jenž mu dali programátoři Xiaomi, hledali jen stěží.
Mezi výhody tohoto systému patří až nekonečné možnosti nastavení, rozsáhlá personalizace a spousta vychytávek. Není snad nic, co by MIUI neumělo. No pokud vám ale vadí nepřehlednost, určitá nekonzistence co se různých položek nastavení týče a hromada blotwaru, raději běžte o dům dál.
Tento sytém se velmi podobá rozhraní EMUI od Huawei a je mu vlastní to, co většině čínských systémů, tedy spousta nevyžádaných aplikací (bloatwaru). Tento prvek se ale v poslední době utěšeně zlepšuje a například vlajkový Honor Magic 5 Pro již bloatware takřka neobsahuje.
Systém působí čistším a ne tak přeplácaným dojmem, jako MIUI a pořád nabízí obrovské množství personalizace a různých vychytávek. Má ale i nedostatky, například v podobě nemožnosti zabezpečení pomocí gesta či nemožnost stáhnutí horní lišty odkudkoliv z obrazovky.
Jedná se o jednu z nejlepších možností co se týče větších nadstaveb. Není tak obrovská, jako svého času TouchWiz (který skončil v roce 2016), ale pořád nabízí hodně pokročilých funkcí a ideální množství personalizace, přizpůsobení a všemožných nastavení.
Graficky se jedná o velmi příjemný, ne až tak přeplácaný systém a dobrou zprávou je, že se o něj Samsung dobře stará a často ho vylepšuje. U levnějších telefonů ale trochu pokulhává optimalizace a může se stát, že ve střední třídě nebude One UI dokonale plynulé.
Další ryze čínská nadstavba, která se řadí k docela zajímavým volbám. Graficky je poněkud divočejší, ale nabízí obrovské množství nastavení jak notifikací, tak všeho okolo (animace, efekty). Má také jeden z nejlepších Always-On displejů, pokud ho samozřejmě konkrétní telefon nabízí.
Je velmi podobný systémům Color OS od Oppa a Oxygen OS od OnePlus, což není s podivem, protože se jedná o značky spadající do stejného koncernu. Z čistě čínských systémů mi právě tento přijde jako nejlepší možnost, a kdybych volil mezi nimi, beru Realme UI.
V podání tohoto tradičního výrobce dostanete prakticky čistý Android s lehce upravenou grafikou a několika vychytávkami navíc. Hlavní předností tohoto systému je právě velmi čisté, přehledné rozhraní a speciální boční tlačítko, které lze upravit k obrazu svému.
Toto virtuální tlačítko slouží k rychlému spouštění aplikací, miniaplikací či rozdělení obrazovky na dvě poloviny a je to opravdu velmi praktický prvek. Nevýhodou systému jsou výrazně menší možnosti co se personalizace a různých nastavení týče (hlavně Always-On displeje).
Na závěr jsem si nechal Android v režii Motoroly, což je opět takřka čistý systém doplněný jen o pár věcí navíc. Tím zcela stěžejním prvkem jsou pak velmi praktická gesta Moto, které dělají z tohoto systému naprosto skvělé rozhraní po všech směrech.
Tato gesta umožňují například aktivaci svítilny zatřepáním telefonu, rozdělení obrazovky přejetím prstu a podobné věci. Uživatelské rozhraní je velmi čisté, jednoduché a specialitou Androidu od Motoroly je také neviditelné, softwarové tlačítko na zádech telefonů, na které lze namapovat spuštění jakékoliv aplikace.
Jak jsem uvedl na začátku, rozhodnout o tom, který systém je nejlepší, není, kvůli rozdílným preferencím, možné. Já osobně mám nejraději čisté řešení od Motoroly a Sony, následované příjemným rozhraním One UI od Samsungu. Samostatnou kapitolou je pak zcela čistý systém od Googlu, který najdeme v Pixelech, což je rozhodně také výborná volba, ale o něm až někdy příště.
Na to samozřejmě jednoznačná odpověď neexistuje, protože každý máme své preference. Někomu vyhovuje rozsáhlá personalizace a hromada všemožných vychytávek a někdo dává zase přednost čistému, minimalistickému rozhraní. Probereme si hlavní nadstavby od předních výrobců včetně toho, v čem jsou silné a v čem naopak strádají.
Začneme touto těžkou vahou, kterou MIUI od Xiaomi je jak svými schopnostmi, tak tím, jak moc obsáhlé je. Jedná se o jednu z největších, ne-li největší a nejrozsáhlejší nadstavbu pro Android a tento systém byste pod grafickým kabátkem, jenž mu dali programátoři Xiaomi, hledali jen stěží.
Mezi výhody tohoto systému patří až nekonečné možnosti nastavení, rozsáhlá personalizace a spousta vychytávek. Není snad nic, co by MIUI neumělo. No pokud vám ale vadí nepřehlednost, určitá nekonzistence co se různých položek nastavení týče a hromada blotwaru, raději běžte o dům dál.
Tento sytém se velmi podobá rozhraní EMUI od Huawei a je mu vlastní to, co většině čínských systémů, tedy spousta nevyžádaných aplikací (bloatwaru). Tento prvek se ale v poslední době utěšeně zlepšuje a například vlajkový Honor Magic 5 Pro již bloatware takřka neobsahuje.
Systém působí čistším a ne tak přeplácaným dojmem, jako MIUI a pořád nabízí obrovské množství personalizace a různých vychytávek. Má ale i nedostatky, například v podobě nemožnosti zabezpečení pomocí gesta či nemožnost stáhnutí horní lišty odkudkoliv z obrazovky.
Jedná se o jednu z nejlepších možností co se týče větších nadstaveb. Není tak obrovská, jako svého času TouchWiz (který skončil v roce 2016), ale pořád nabízí hodně pokročilých funkcí a ideální množství personalizace, přizpůsobení a všemožných nastavení.
Graficky se jedná o velmi příjemný, ne až tak přeplácaný systém a dobrou zprávou je, že se o něj Samsung dobře stará a často ho vylepšuje. U levnějších telefonů ale trochu pokulhává optimalizace a může se stát, že ve střední třídě nebude One UI dokonale plynulé.
Další ryze čínská nadstavba, která se řadí k docela zajímavým volbám. Graficky je poněkud divočejší, ale nabízí obrovské množství nastavení jak notifikací, tak všeho okolo (animace, efekty). Má také jeden z nejlepších Always-On displejů, pokud ho samozřejmě konkrétní telefon nabízí.
Je velmi podobný systémům Color OS od Oppa a Oxygen OS od OnePlus, což není s podivem, protože se jedná o značky spadající do stejného koncernu. Z čistě čínských systémů mi právě tento přijde jako nejlepší možnost, a kdybych volil mezi nimi, beru Realme UI.
V podání tohoto tradičního výrobce dostanete prakticky čistý Android s lehce upravenou grafikou a několika vychytávkami navíc. Hlavní předností tohoto systému je právě velmi čisté, přehledné rozhraní a speciální boční tlačítko, které lze upravit k obrazu svému.
Toto virtuální tlačítko slouží k rychlému spouštění aplikací, miniaplikací či rozdělení obrazovky na dvě poloviny a je to opravdu velmi praktický prvek. Nevýhodou systému jsou výrazně menší možnosti co se personalizace a různých nastavení týče (hlavně Always-On displeje).
Na závěr jsem si nechal Android v režii Motoroly, což je opět takřka čistý systém doplněný jen o pár věcí navíc. Tím zcela stěžejním prvkem jsou pak velmi praktická gesta Moto, které dělají z tohoto systému naprosto skvělé rozhraní po všech směrech.
Tato gesta umožňují například aktivaci svítilny zatřepáním telefonu, rozdělení obrazovky přejetím prstu a podobné věci. Uživatelské rozhraní je velmi čisté, jednoduché a specialitou Androidu od Motoroly je také neviditelné, softwarové tlačítko na zádech telefonů, na které lze namapovat spuštění jakékoliv aplikace.
Jak jsem uvedl na začátku, rozhodnout o tom, který systém je nejlepší, není, kvůli rozdílným preferencím, možné. Já osobně mám nejraději čisté řešení od Motoroly a Sony, následované příjemným rozhraním One UI od Samsungu. Samostatnou kapitolou je pak zcela čistý systém od Googlu, který najdeme v Pixelech, což je rozhodně také výborná volba, ale o něm až někdy příště.