Samsung se přímo mění před očima. Firma má plno nápadů, vizí a plánů, a mnoho z nich již realizuje. Důkazem toho jsou dva zbrusu nové modely Galaxy A7 (2018) a dnešní testovaný Galaxy A9. Oba telefony představují nový designový jazyk značky a i to, kam a jak se chce Samsung dále posouvat. A jak ukáže dnešní recenze, máme se na co těšit.

Když jsem pro sebe rekapituloval dojmy z používání testovaného Galaxy A9, nejednou mi na mysl vyvstala únorová recenze modelu Galaxy A8 (2018) (recenze). Z telefonu jsem byl nadšený, jeden jeho aspekt mi však nebyl sympatický. Telefon se tvářil jako vlajková loď, byť se cenou ani výkonem k vrcholovým modelům řady Galaxy S ani nepřibližoval. Velmi povrchně tak působil, že chce zaujmout zákazníky, kteří nemají dostatečný finanční obnos na pořízení vlajkového modelu. To mi nepřijde jako vhodné, rozhodně ne, aby na veřejnost přímo křičel “vypadám jako Galaxy S9, akorát stojím o dost méně”. Galaxy A9 tohle nedělá. Byť se výkonem a vlastně i cenou vlajkám korejského Samsungu blíží mnohem více, jde jinudy. Samsung zapracoval na designu, výkonu a vlastně celé myšlence zařízení, které je ve finále velmi povedené, ne však perfektní.

Samsung Galaxy A9: specifikace

Design a zpracování: lesklý sympaťák

To, jak Galaxy A9 vypadá, je dle mého názoru alfou a omegou celého přístroje. Samsung tím totiž umě demonstruje, že se již nehodlá starat jen o vlajkové modely, a zbytek portfolia odfláknout. Galaxy A9 totiž přináší zcela jiný designový jazyk, než mají zbylé letošní modely korejského výrobce; tedy až na Galaxy A7 (2018) (recenze), který také představuje nové pojetí vyšší-střední a vyšší třídy v přehledu telefonů s logem Samsung. A to mě těší. Těch změn na těle smartphonu oproti modelu hned pod ním, tedy Galaxy A8 (2018), je totiž dost. Ty hlavní se odehrávají na zádech. Čtečka otisků prstů zůstává v horní polovině zad, kde je velmi dobře přístupná, ale především se neopakuje ergonomické fiasko z let minulých, kdy pokud jste chtěli telefon odemknout pomocí otisku prstu, nezřídka jste šmátrali po čočce fotoaparátu, která byla hned nad biometrickou čtečkou. Fotoaparát se totiž přesunul do levého horního rohu zad.

Jednotlivé čočky fotoaparátu nyní teď také leží svisle pod sebou, což jsme mohli vidět již u modelu Galaxy A6+ (recenze), ale hlavně je to další důkaz o odklonu od provařeného designu vlajkových lodí; ono také jak byste chtěli čtyři čočky fotoaparátu umístit vedle sebe vodorovně, že? To jsem ještě nezmínil, a je to pochopitelné, své pocity z fotoaparátu bych ponechal pro samostatnou kapitolu, ale ano, Galaxy A9 má čtyři snímače fotoaparátu a je to tak vůbec první smartphone, který disponuje čtyřmi čočkami hlavního fotoaparátu, tedy toho na zádech. U zadní části ještě zůstaneme, pod lupou se totiž podíváme na povrch. Jedná se o sklo, jak jinak než lesklé. Marná sláva, na zádech zkrátka budou ulpívat otisky prstů, a to i mimo čtečku, kam jsou obvykle mířeny. Nám se do redakce dostala černá varianta, kde jsou, promiňte mi to slovo, patlance zřetelné ještě více, než je tomu třeba u gradientní modré varianty.

Lesklá je pochopitelně i přední strana, která obsahuje především 6,3″ Super AMOLED Infinity displej s minimálními bočnicemi a poměrně normálními a neškodnými rámečky pod i nad displejem; jednoduše tak, jak jsme u Samsung Infinity displejů zvyklí. Co je možná překvapivé, je povrch stran telefonu, které jsou také lesklé. Obvykle bývá pravidlem, že záda i displejová část telefonu jsou pochopitelně lesklé, protože jsou pokryty krycím sklem, avšak boční strany telefonu jsou téměř vždy matné, protože jsou z hliníku a ten nebývá lesklý. Zde se také jedná o hliník, avšak má na sobě lesklou povrchovou úpravu, což působí hezky a hlavně jednolitě, je však třeba počítat s tím, že i zde se objeví mastnota z rukou, při leštění je tak nutné dbát i na boky telefonu.

Co se týče konektorů a celkově výbavy po stranách telefonu, najdeme zde klasicky USB-C (díky bohu za to), rovněž i 3,5mm jack, který Samsung ne a ne vypustit. Napravo najdeme zamykací tlačítko a nad ním kolébkový regulátor hlasitosti, nahoře pak hlavně slot na dvě samostatné nanoSIM karty a také na microSD kartu. Na levé hraně se nachází ještě jedno tlačítko – je to tlačítko pro vyvolání hlasového asistenta Bixbyho, které samozřejmě používat nemusíte, a to už třeba jen protože Bixby neumí česky, ale čudlík tam zůstane. Jiné využití nemá a nefunguje třeba ani jako spoušť fotoaparátu. Škoda. Nemohu však říct, že by mi při používání tlačítko Bixby nějak vadilo a snad ani jednou se mi nepovedlo stisknout jej na úkor jiných tlačítek. Konstrukce telefonu je jinak velmi pevná a při mém obligátním testu odolnosti nevrže a ani se neprohýbá, což dává tušit, že v ruce držíte skutečně pevný a jednolitý kus hardwaru, který se nezlomí, když ho pevněji držíte.

Displej, prostředí a baterie: vyhoví snad každému

Když vidím na zádech telefonu logo Samsung, je mi hned jasná jedna věc – ať už telefon stojí 5 nebo 15 tisíc korun, displej rozhodně bude kvalitní. A je tomu tak logicky i u Galaxy A9, který stojí dost přes 10 tisíc korun. Úhlopříčka displeje u tohoto siláka dosahuje 6,3″, je technologie Super AMOLED s rozlišením Full HD+, tedy 2220 x 1080 pixelů, poměrem stran 18,5:9 a jemností 392 pixelů na palec. To by bylo co do čísel. Jak ale vypadá displej novinky jménem Galaxy A9 v praxi? Chce se mi říci, že ještě lépe než v tabulkách. Není se čemu divit, rozlišení Full HD+ je na 6,3″ jako dělané, rastr rozhodně neuvidíte a obzvláště bych chtěl vyjádřit chválu maximálnímu jasu, který se stará o to, že i na sluníčku je vše krásně čitelné a ostrost displeje na denním světle připomíná kvalitu Retina displejů u iPhonů.

Za displej zkrátka pranýřovat Galaxy A9 nemůžeme; už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy zvolil křivého slova na adresu displeje smartphonu od Samsungu. Výrobce však u tohoto přístroje velmi důkladně a přitom citlivě dokázal skloubit svou vlastní grafickou nadstavbu Samsung Experience s výkonem celku. Což o to, výkonu má Galaxy A9 dost, stará se o něj čipset Qualcomm Snapdragon 660 v tandemu s 6 GB RAM. Výkon telefonu asi netřeba komentovat, pokud jde o práci s telefonem jako takovým, tedy především prohlížení webu, sledování videí a podobně, tady asi nepřijde překvapení, že vše běží jako na drátkách. K mému údivu však naprosto plynule běží i samotný systém Samsung Experience, jenž je postaven na Androidu 8.0 Oreo.

Obvykle nejsem zvyklý pozorovat u telefonů s Androidem takovou plynulost, která se dá srovnat s plynulostí iOS na iPhonech. Zde tomu tak ale je. Animace v žádném případě nejsou trhané, a to ani tehdy, máte-li na pozadí spuštěno několik klientů sociálních sítí, dvě hry a YouTube; vše prostě běží tak, jak má, tedy enormně rychle. A za to si Samsung zaslouží obrovskou pochvalu, protože systém Android často brzdí silné stroje svou náročností na operační paměť. Zde se však žádné záškuby nedějí a, raději to ještě jednou zopakuji, vše je velmi rychlé. Optimalizace operačního systému s komponenty a grafickou nadstavbou se holt povedla na výbornou. I přesto bych však k dění pod kapotou měl pár výhrad. Tou první je právě onen Android, který sice běží opravdu dobře, ale nabízí se otázka, proč není ve verzi 8.1 Oreo, nebo rovnou v nové verzi Android 9 Pie? Samsung tak sice opravdu dobře zvládá optimalizaci, ale rychlost aktualizací mu je stále cizí.

Ještě jedna podnětná kritika mě ale napadá. Jde o procesor Snapdragon 660 od Qualcommu. Jedná se o silný čipset, to jistě, ale nebylo by přece jenom vhodnější zvolit silnější procesor, především s ohledem na cenu přístroje, která se zastavila na 14 990 korunách. Vždyť tímto shodným čipem disponuje dokonce i Xiaomi Mi A2 (recenze), které stojí necelých 5 tisíc korun, nebo například Nokia 7 Plus (recenze), která je sice o něco dražší, ale nestojí víc než 10 tisíc korun. Působí tak lehce úsměvně, že za cenu 15 tisíc korun dostanete telefon se stejným čipsetem, jako za 5 tisíc korun.

V neposlední řadě bych rád promluvil o baterii, respektive její výdrži. Ta by mohla být mnohem lepší, to je můj názor. Rád ho však vysvětlím. Při pohledu na kapacitu baterie, která je 3 800 mAh, si člověk řekne, že tohle dost stačí na to, aby se telefon setkal s nabíječkou jednou za dva dny. To je pravda, je k tomu však třeba učinit jeden malý detail. Já jsem byl nucen nabíjet telefon každý den, respektive každou noc, a to kvůli tomu, čemu říká Samsung Always On Display. Je to funkce, která vám na zhasnutém Super AMOLED displeji nechává svítit jen hodiny, datum, energii a pár ikonek notifikací. Funkce je to více než sympatická, neskutečně ale žere baterii, a to i přesto, že je velmi úsporná. Pokud vám v první řadě jde o výdrž a chcete se s telefonem dostat třeba na dva dny plného používání, případně i tři dny střídmějšího používání, určitě v nastavení Zobrazení funkci Always On Display vypněte, případně si ji nastavte v časovém harmonogramu, který vám osobně bude sedět. Je však třeba podotknout, že tím přijdete o jednu z devíz smartphonů Samsung, které funkci zatím nabízí všechny, co běží na Samsung Experience UI. Pokud však s Always On funkcí setrváte, bude vám stačit nabíjet telefon zhruba po 20 až 25 hodinách, což je i se žroutem jménem Always On Display celkem dostačující.

Fotoaparát: jednička bez hvězdičky

Kapitola věnující se fotoaparátu a jeho schopnostem je pravděpodobně pro velkou část vás důvod, proč jste se do čtení tohoto textu pustili. A já se tomu vůbec nedivím. Fotoaparát u Galaxy A9 je totiž nadmíru zajímavý. Čočky, čili snímače, jsou totiž na zádech hned čtyři a má to svůj důvod. Dvě další čočky, které doplňují standardní duo kamer zde není pro parádu. Obohacuje totiž klasický foťák o dva nové režimy, které jsem si brzy po vyzkoušení dočista zamiloval. Jde o širokoúhlou fotku s mnohem větším záběrem než u klasických fotek, a pak také o režim makro.

Začnu druhým jmenovaným, který se mi líbil ještě o něco víc než širokoúhlé focení. Makro je skvělé, při troše štěstí a umu dokáže vykouzlit neskutečně krásné a detailní fotky. I přes to si však dovolím říct, že makro mód, který umí Huawei Mate 20 Pro (recenze), je ještě o něco lepší než u Galaxy A9, ale rozdílů není tolik a ty hlavní spočívají v detailech. Širokoúhlá fotka na mně zanechala trochu jiný dojem. Rozhodně je praktická, zachytíte s ní více obsahu, ale s větším a širším záběrem zároveň klesá kvalita a přichází šum. Na stranu druhou nejde o nic tak hrozného a pokles kvality není tak zřejmý.

Jak je na tom ale Galaxy A9 při normálním focení? Řekl bych skvěle, skoro téměř perfektně. Telefon nepatří k levným – v cenové kategorii kolem 15 tisíc korun byste si již představovali, že bude smartphone dobře fotit. Takže ano, tento smartphone velmi dobře fotí, fotky jsou velmi detailní, bokeh efekt je decentní a fotku zbytečně nekazí, selfíčka jsou naprosto v pořádku. Strašákem pro Galaxy A9 je, jako již tradičně, soumrak a tudíž zhoršené světelné podmínky. Tehdy jde kvalita hodně výrazně dolů a to má často za následek nespokojené uložení smartphonu do kapsy s vědomím, že fotka, kterou telefon zachytil, nedosahuje kvalit perfektního foťáku, a i proto není Samsung Galaxy A9 naprosto perfektním fotomobilem, ale jen skoro perfektním.

Jak fotí Samsung Galaxy A9?

Zhodnocení

Po celou dobu testování Galaxy A9 jsem přemýšlel nad dvěma zásadními otázkami. Komu telefon doporučit a proč. Protože jsem si tak nějak ujasnil, že telefon rozhodně chci doporučit. I to má ale svůj háček. A tím největším je logicky cena. Samsung Galaxy A9 je výborný smartphone s hromadou výkonu, velmi dobrou optimalizací systému, skvělým displejem, téměř perfektním fotoaparátem a výbornou konstrukcí, bohužel však také vysokou cenovkou. Ta se zastavila na 14 990 korunách. To je cena, na kterou zdaleka nedosáhne každý spotřebitel, ale mnohem horší je pomyšlení, že nemalá část ceny zosobňuje příplatek za značku.

Z druhé strany mince, za těch 15 tisíc korun dostanete skutečně kvalitní smartphone, který ale není pro každého. Pokud totiž toužíte po telefonu s tímto výkonem, raději sáhněte po již výše zmíněné konkurenci v podobě kupříkladu čínské firmy Xiaomi, která stejně výkonné stroje prodává za zlomek ceny. Tento telefon je totiž hlavně pro ty, kteří rádi fotí, ale zase na druhou stranu nechtějí kupovat vlajkovou loď s cenovkou přes 20 tisíc korun. Velkou konkurencí pro Galaxy A9 může být sourozenec Galaxy A7 (2018) (recenze), jenž nabízí v lehce osekané formě to samé, jen o jeden fotoaparát pro optický zoom méně, či Huawei P20 Pro (recenze), který umí naopak fotit ještě o chlup lépe, ale hlavně má mnohem větší výkon; stojí ale o jednu tisícikorunu více. Kdybych si měl vybrat já, šel bych do Samsungu, protože prostředí Samsung Experience je skutečně brilantně odladěné a navíc se mi i esteticky zamlouvá; krom toho všeho, za 15 tisíc korun dostanete raritu, která na současném trhu na konci roku 2018 nemá konkurenci, protože jiný smartphone s takovými schopnostmi a zároveň čtveřicí fotoaparátů zkrátka nenajdete.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
téměř perfektní čtveřice fotoaparátů	lesklý povrch je náchylný na upatlání
nový design	absence zvýšené odolnosti
dostačující výkon	Android 9 Pie v nedohlednu
krásný displej	vyšší cenovka
výborně odladěný systém