Recenze Zopo C2: chudší vyzyvatel mocných

Je vůbec možné vytvořit za šest tisíc korun telefon, který zatopí vlajkovým lodím zavedených značek? V čínské společnosti Zopo se domnívají, že ano, já říkám, že nikoli. Tak jako tak, uživatelé na něco podobného už roky čekají. V dnešní recenzi zjistíme, zda tato neskromná očekávání splňuje model C2.

Čtyři jádra, Full HD displej o velikosti 5 palců, 13 Mpx fotoaparát, Android 4.2 Jelly Bean a návdavkem podpora dvou SIM karet. Kdyby s něčím podobným přišla jakákoli zavedená společnost, troufám si říct, že by jí evropští zákazníci utrhali ruce. A to i kdyby tento přístroj stál lehce přes deset tisíc. Čínští výrobci zkrátka umějí najít díru na trhu. Jenže za těmito pohádkovými parametry se v případě Zopo C2 skrývá několik významných ALE. Zkrátka: čínští výrobci se stále svými přístroji nemohou se zbytkem světa měřit a nižší cena Zopo C2 má své opodstatnění.

Základní parametry – Zopo C2

Rozměry	143 x 70 x 8,5 mm
Hmotnost	163 g
Displej	dotykový (kapacitní, multi-touch), LTPS, rozlišení Full HD (1920 x 1080 px), 16 milionů barev, úhlopříčka 5“
Procesor a paměť	čtyřjádrový 1,2 GHz procesor MTK6589 (Cortex-A7), grafika PowerVR SGX544 1 GB RAM, vnitřní paměť 4 GB + paměťové karty microSD (až 64 GB)
Operační systém	Android 4.2 Jelly Bean
Fotoaparát	13 Mpx, autofocus, LED blesk, nahrávání Full HD 1080p videa
Obsah balení	krátký návod, adaptér k nabíječce, datový USB kabel, sluchátka
Cena a dostupnost	?, 2013

Za zapůjčení telefonu Zopo C2 děkujeme eshopu levnesmartphony.cz.

Obsah balení: zmatený luxus

Rozměrná krabice, ve které Zopo dorazil, na sobě nese přehršle čínských znaků, a milovníci luxusu se jí asi proto příliš chlubit nebudou. A to přesto, že kvalitou svého zpracování jako by dávala najevo, že v ní žádný laciný kousek rozhodně nenaleznete.

 

Kromě přístroje samotného se v ní nachází ještě krycí fólie na displej (v našem případě již na skle nalepená), druhý zadní kryt baterie s předním flipem (bohužel bez funkce „smartcover“, neboli automatického zamykání přístroje při zavření), sluchátka s handsfree a adaptér do zásuvky s microUSB kabelem. Zopo k tomu všemu navíc přikládá redukci z asijského typu zástrčky na ten evropský. Důvod mi zůstal skryt – nabíječka totiž odpovídající konektory má, a tak je tato redukce vlastně ničemu. Především pak výrobci telefonu děkuji za velmi užitečný návod v čínštině.

Komentovaný videopohled

Design a konstrukce: zahoďte předsudky

Zopo se proslavilo jako společnost vyrábějící telefony s designem vykradeným od Samsungu. Tato charakteristika platí dodnes: některé její modely vypadají jako série Note, jiné jako série S. Samotný Zopo C2 jde ale proti tomuto trendu. Vypadá totiž jako iPhone některé budoucí generace, popřípadě jako iPhone, který přejel parní válec. Čelní stranu podle údajů výrobce kryje tvrzené sklo Corning Gorilla Glass II, zadní kryt však v Číně vyrobili z plastu. To samé platí i pro stříbrnou lištu imitující kov, jež se táhne po celém obvodu přístroje. Ani přes hojné použití plastů ale Zopo C2 neskřípe a dílenské zpracováním musím hodnotit celkovou známkou 1minus. Kvality svého amerického předobrazu ze skla a kovu totiž přeci jen nedosahuje.

 

Ani design podobných kvalit nedosahuje, a to zejména kvůli již zmíněnému plastovému krytu baterie. Ten v Číně vyvedli v matné perleťové šedé, a k lesklému předku se tedy hodí asi jako nadívaný tetřev na jídelní lístek Hospody Na růžku. Ani druhým přiloženým krytem si příliš nepomůžete – ten sice lesklý je, ale působí lacině, zejména kvůli vzorku, který připomíná laciné telefony značky Alcatel.

 

Aby byl „applovský“ dojem dokonalý, museli v Číně také skrýt ovládací tlačítka Androidu. To se povedlo dokonale. Trojice senzorových kláves pod displejem není vůbec vidět. A to takřka za žádných okolností. Disponují totiž tak slabým podsvícením, že pokud si jejich polohu nezapamatujete, budete ve dně tápat. Až milosrdná noční tma odhalí, že pod nimi přeci jen cosi slabě svítí.

 

První dojem z rozměrů čínského telefonu je impozantní – zejména pokud jste nikdy telefon s pětipalcovým displejem v ruce nedrželi. Mé pocity se dají popsat slovy „příliš dlouhý, přijatelně široký“. Rozlučte se s tím, že byste palcem dosáhli jak na horní, tak na spodní hranu displeje. Kvůli tomu je třeba také počítat s tím, že Zopo C2 budete nejspíš muset vytáhnout z kapsy kdykoli si budete sedat, zavazovat tkaničky, řídit auto, apod. Pokud to neuděláte, vysloužíte si pokaždé šťouchanec telefonem do břicha. Na druhou stranu se i jednou rukou díky přijatelné šířce těla přístroje dá na telefonu pohodlně psát.

I přes pro někoho monstrózní rozměry se ale Zopo C2 skvěle drží, na uchu netlačí a ještě aspoň zepředu vůbec nevypadá špatně. Otázkou je, nakolik si mají zásluhy přičítat čínští, a na kolik američtí „jableční“ designéři. Ať už je to ale jak chce, šestitisícovou cenovku byste z prvního kontaktu čínskému smartphonu rozhodně nepřisoudili.

Baterie a výdrž: lepší než čekáte

Příjemné překvapení. Pouze těmito slovy se dá popsat dojem, který ve mně zanechala výdrž Zopo C2. Ačkoli v přístroji nalezneme „pouze“ tenký akumulátor s kapacitou 2.000 mAh, telefon mě nikdy během testu nenechal na holičkách.

Přístroj prošel testem ve dvou režimech. První by se dal nazvat režim víkendový – obnášel pět minut telefonování, asi deset SMS, ale také víc než tři hodiny strávené na webu, sociálních sítích, apod. Po vytažení ze zásuvky v 9:30 se o půlnoci zastavil čítač baterie na 12 procentech.

Navlas stejnou hodnotu ukázal graf v režimu pracovním. Pouze asi půl hodiny na internetu, ale hodina čistého času v telefonních hovorech a cca padesát zpráv psaných v různých komunikačních klientech nečinily telefonu žádný problém a ke spánku jsem se opět ukládal s 12% na displeji. Nutno ovšem podotknout, že ráno začal přístroj pracovat už v 7:30.

Samotná výdrž baterie tedy nezklame. To ovšem platí pouze za předpokladu, že poznáte, kolik energie vlastně v telefonu zbývá. Ukazatel totiž občas zmatkuje, a ani sám telefon nemá v úrovni svého nabití úplně jasno. Nezřídka jsem tak byl svědkem situací, kdy Zopo po celodenním nabíjení ukazoval 10% a zběsile blikal diodkou, aby po minutě připojení pomocí USB k počítači tato hodnota narostla na 50% a za další minutu na devadesát. Ani to však ukazateli stavu akumulátoru nezabránilo po odpojení klesnout až na jedno procento. Který hodnota se nejvíc blížila pravdě, je opravdu složité odhadnout.

Displej a ovládání: plný chyb

Full HD displej je bezesporu to, co přitáhne k Zopo C2 nejvíce zákazníků. A není divu. Za tuhle cenu podobné rozlišení zkrátka mezi zavedenými značkami nenajdete, ani kdybyste se rozkrájeli. Po zapnutí přístroje možná opravdu rozrušením zavzdycháte, a já vám to nemám za zlé. Displej s technologií LTPS má velmi příjemné a přirozené podání barev a jednotlivé pixely byste opravdu hledali marně. Na první pohled možná rozdíl oproti klasickým HD displejům nepoznáte. To však platí jen do chvíle, než si všimnete, jak rychle rozeznáváte na displeji Zopo C2 miniaturní profilové fotky na Facebooku. Ano, Full HD rozlišení (1920 x 1080 px) má skutečně něco do sebe i na poměrně malých zobrazovačích mobilních telefonů.

Použitelnost displeje však sráží hned několik faktorů. Pokud často prohlížíte web s bílým podkladem, všimnete si zanedlouho velmi nerovnoměrného podsvícení obrazovky. Na stranách září, spodní hrany uprostřed naopak zůstávají nepřirozeně šedé.

Parádu neudělá ani pomatený senzor automatického tlumení jasu. Pokud ho zapnete, můžete se ihned rozloučit s tím, že by displej někdy zazářil naplno. Ani na přímém slunci automat není s to vytáhnout osvětlení na 100% a zůstává někde kolem poloviny. Nezbude tedy, než se spokojit s manuální regulací podsvícení.

Ani dotyková vrstva nefunguje stoprocentně. K nepříčetnosti mě vytáčela oblíbená libůstka čínského přístroje. Během scrollování čas od času rád nesprávně vyhodnocoval gesto „posunutí“ jako gesto „kliknutí“. Namísto rolování jsem proto v aplikaci twitteru občas tweety nechtěně otvíral, klikal omylem na odkazy v browseru a volal kontaktům, kterým jsem volat nechtěl. Čas od času také samovolně sjela notifikační lišta, aniž by se jí kdokoli dotkl.

Po takové smršti much se už lze jen pousmát nad tím, že telefon nezvládá tvrobu screenshotů a recenzent proto musí displej fotit obyčejným foťákem. Z neznámých důvodů vznikla vždy ze screenshotu pouze jakási barevná mazanice, čímž se všem čtenářům tímto omlouvám za sníženou kvalitu fotografického doprovodu recenze.

Bohužel, jsou to právě tyto nedokonalosti, které se podepisují na celkovém dojmu z ovládání přístroje a oddělují zrno od plev. Protože k čemu je mi čtyřjádrové dělo, když ho mám chuť každých pět minut rozšlapat? V této kapitole Číňané stále ještě na zbytek světa ztrácejí dlouhé míle.

Prostředí telefonu: Nexus po čínsku

Pokud byste v Zopo čekali nějaké omalovánky na asijský způsob, zklamu vás. Na první pohled nelze odlišit prostředí Zopo od čistého Androidu, který najdeme například v referenčních telefonech řady Nexus. A nejen to: prostředí oproti Nexusům obsahuje hned několik příjemných vylepšení. To se týká například výsuvné lišty s přepínači. Zde nejen, že nalezneme více tlačítek rychlých voleb. Ty navíc fungují logičtěji než na Nexusech: u přepínačů Wi-Fi, Bluetooth a GPS tyto moduly krátkým stiskem zapnete, dlouhý se pak lze přenést do podrobného nastavení. U Nexusů to, jak jistě pozorný čtenář ví, funguje přesně naopak a podle mých zkušeností tomuto řešení přišel na chuť málokdo.

 

Potěší také notifikace na zamykací obrazovce. Stejně jako třeba u telefonů HTC nebo Samsungů můžete do aplikace SMS nebo hovorů vstoupit posunutím ikonky příchozí zprávy nebo zmeškaného hovoru do odemykacího kolečka. Zdánlivá hloupost práci s telefonem dokáže výrazně zrychlit.

Co naopak v Číně ponechali při starém, to je pevně daný počet pracovních ploch. Těch je dohromady pět a ani o jednu více či méně. Navíc se mezi nimi nedá posouvat dokola, na poslední ploše se pohyb vždy zastaví a musíte zpět. Nejedná se ale samozřejmě o žádný „big deal“. I uživatel začátečník vše snadno zvládne napravit instalací alternativního launcheru.

Prostředí Androidu ve verzi 4.2 se zejména díky dostatečnému výkonu čtyřjádrového procesoru Mediatek MT6589 nikde neseká ani netrhá. Za drobnou výjimku se dá považovat přechod z browseru na pohotovostní plochu. V takovém případě se několik vteřin načítají ikony a widgety, a pokud ještě poté stisknete tlačítko pro vstup do seznamu aplikací, počkáte nějakou chvíli i na jeho zobrazení. Není to ale nic, na co by se nedalo zvyknout. Po pár dnech toto drobné zaškobrtnutí přestanete vnímat.

 

Teď se možná ptáte, jak to má Zopo C2 s hraním her. Pětipalcový Full HD displej i hardwarová výbava přímo svádějí k tomu, aby se z čínského telefonu stal příjemný herní společník. Těmto předpokladům bohužel není Zopo s to dostát. Spustíte na něm sice většinu moderních a náročných her, o plynulosti si však můžete nechat jen zdát. Ne snad, že by se hra přímo zasekávala, obraz je ale ve většině případů trhaný a k plynulosti má daleko. To platí například pro hry Real racing nebo Dungeon Hunter 4. Naopak například u střílečky NOVA 3 nebo Modern Combat 4 si není na co stěžovat. Pravděpodobně záleží na odladění konkrétní hry pro chipset Mediatek.

Telefonování a zprávy: děkujeme za profily

V posledních verzích operačního systému Android už se stalo standardem, že telefonovat a psát zprávy není žádný „porod“. Ani Zopo není výjimkou. To ovšem platí pouze v případě, kdy se bavíme o softwarové vybavenosti k telefonování a psaní zpráv. Když dojde tvrdé na tvrdé, bývá s pětipalcovým Číňanem trochu kříž.

První problém nastane už když vám někdo zavolá. Reproduktor Zopo C2 totiž ve vyšších hlasitostech začne nepříjemně rezonovat. S trochou nadsázky bychom ovšem mohli tvrdit, že se jedná o výhodu. Aspoň telefon i pocítíte v kapse. Na vibrace se u asijského přístroje příliš spoléhat nedá. Jsou poměrně slabé a v kapse u džínů je nemáte šanci ucítit.

Dobrá, smířili jsme se s tím, že zvonění příliš audiofilního zážitku nenabídne, teď je potřeba na hovor odpovědět. Zde ale přichází další skrytý čertík: volaného pravidelně uslyšíte tak, jako by nemluvil přímo do svého telefonu, ale před tím ještě do dlouhé roury. Pokud navíc druhá strana disponuje nějakým levnějším přístrojem, nemáte někdy šanci porozumět tomu, co říká, a obsah hovoru se naučíte raději dovozovat. Na druhou stranu – váš protějšek vaše slova uslyší velmi dobře. Osobně soudím, že za tím stojí větší výška telefonu – se Zopo C2 máte zkrátka mikrofon přímo před ústy.

 

Psaní zpráv na Zopo C2 nelze zhodnotit jinak, než jako průměr. Vestavěná nativní androidovská klávesnice ve svém slovníku nedisponuje žádnou velkou slovní zásobou, a tak predikci slov nejspíš raději vypnete. Velké rozměry telefonu napovídají, že překlepů uděláte na klávesnici minimum. Řada z uživatelů navíc určitě ocení možnost upravit si sílu vibrací klávesnice. Motorek sám o sobě není žádný velký silák a ve výchozím nastavení tak zpětnou odezvu klávesnice nemusíte ani zaznamenat.

 

V kapitole o telefonování se nelze nezmínit o libůstce, kterou poslední dobou do svého prostředí implementuje řada čínských výrobců. Milovníci starých pořádků, zbystřete: Zopo C2 přináší vyzváněcí profily. Detailním nastavením se téměř neliší od těch, které my, třicátníci, pamatujeme z Nokií nebo Siemensů. V telefonu již nalezneme čtyři přednastavené profily, dalších šest si jich pak můžete vytvořit dle vlastní libosti. Neschází ani rychlý přístup k jejich přepínači v liště zástupců. Litovat lze snad jen toho, že narozdíl od pokročilejších aplikací z Google Play nelze vestavěné profily v Zopo přepínat na základě časových nebo lokačních pravidel. To už bychom ale přeci jen chtěli trochu moc – zavedené mobilní značky se s profily pro jistotu pravidelně neobtěžují vůbec.

 

Teď se možná ptáte, jak je to vlastně s onou deklarovanou podporou dvou SIM karet? Odpověď je jednoduchá: vše funguje velmi snadno a intuitivně. Už při vložení obou karet se telefon zeptá, kterou kartu chcete používat pro konkrétní druh komunikace (telefonování, SMS, data), přičemž toto nastavení lze kdykoli změnit. Každou kartu navíc můžete odlišit barvou, takže hned vidíte, prostřednictvím které se daná komunikace uskutečňuje. Za lehkost tohoto řešení putuje do Číny významná jednička.

Hudební a video přehrávač, GPS navigace: ekvalizér zvuku nepomůže

Z hudebního přehrávače Zopo C2 mám snad ty nejrozporuplnější pocity, jaké za celou svou kariéru recenzenta mobilních zařízení pamatuji. Nejprve silné stránky: Zopo C2 hraje nahlas. Hodně nahlas. Obyčejně poslouchám hudbu spíše ve spodní části potenciometru, a musím se přiznat, že od nějakých 40% hlasitosti už jsem musel sundat sluchátka z uší. Například na telefonech Samsung jsem běžně poslouchal hudbu téměř naplno.

Ani k nastavení zvuku se v Zopo nezachovali nijak macešsky. K dispozici je pětipásmový ekvalizér včetně samostatné regulace basů, echo efektu a simulace prostorového zvuku. Ekvalizér lze navíc nastavovat dokonce i bez připojených sluchátek. Ale ouha – ať děláte co děláte, zvukový výsledek neoslní. Bez korekcí připomíná zvuk ve sluchátkách tranzistorové rádio, a teprve po několikaminutovém štelování virtuálních ekvalizačních „šavlí“ možná vykouzlíte něco, co by se s trochou fantazie dalo nazvat kvalitním projevem. Pozor také dávejte na přiložená sluchátka. Mně vydržela hrát přesně deset vteřin. Poté v nich luplo a odmlčela se navždy.

O mnoho lépe na tom není ani přehrávač videa. S titulky si neporadí a náplastí může snad být jen podpora formátu MKV. A nutno podotknout, že videa ve vysokém rozlišení působí na Full HD displeji opravdu fantasticky.

Bonusové aplikace: jednoduše k cíli

Na nabídce bonusových aplikací lze dobře vypozorovat trend, který zná každý uživatel čínských telefonů. Každý kus je unikát. Zatímco některé recenze na zahraničních serverech hovoří o štědré nabídce aplikací navíc, v mém přístroji jsem hned na začátku nalezl pouze aplikaci jednoduché svítilny, správce úloh, úkolovníčku a správce souborů. Ani jeden z těchto prográmků neohromí svou složitostí a pokročilými nastaveními, na druhou stranu se však nejspíše nebudete zlobit, že je v přístroji máte.

 

Fotoaparát a kamera: známe lepší

Stejně jako hudební přehrávač, také fotoaparát disponuje nepřeberným množstvím nastavení. Teď nemluvím jen o barevných postprodukčních efektech fotografie, nebo snad manuální vyvážení bílé. To je pro Zopo stará vesta. K dispozici má fotograf-amatér také možnost tvořit sekvence snímků, které se spojí do krátkého videa (v přístroji se tato volba schovává pod označením Zachycení obrazu z více úhlů). Videozáznam zase umožňuje tvorbu časosběru. Ale nalijme si čistého vína: zajímalo by mě, který nadšenec vydrží s telefonem stát na jednom místě několik hodina, což bývá jediná podmínka pro vytvoření časosběrného videa.

Bohužel, stejně jako u hudebního přehrávače, ani u fotoaparátu nejsou výsledky nijak valné. Zopo sice extrémně rychle exponuje, často ale právě kvůli tomu nedoostří. Situace se trochu zlepší při použití blesku i v dobrých světelných podmínkách, někdy ale ani to nestačí. Na noční focení zapomeňte pro jistotu úplně – zde fotoaparát v Zopo kapituluje na ostření úplně.

Všechny fotografie jednoznačně v barevném spektru tíhnou na studenou stranu, což se dá částečně v nastavení korigovat, málokdo si na to ale během focení momentek vzpomene.

Čest fotoaparátu tak zachraňuje jen velmi plynulý záznam videa, který se netrhá ani při švenkování. Bohužel zase trpí občasnými záseky v záznamu a viditelným přeostřováním.

Zkušební fotografie – Zopo C2:

Zkušební video – Zopo C2:

Organizační a datové funkce: v androidovských kolejích

Zopo C2 je zkrátka takový čínský Nexus. Takhle věta platí v oblasti organizace času a kancelářských funkcí doslova. V aplikaci kalendáře se v Číně ani neobtěžovali něco graficky měnit, a podle mého názoru udělali dobře. Všechny kancelářské nástroje fungují skvěle už ve své čisté podobě. Bohužel to však znamená, že si zřejmě budete muset doinstalovat kancelářský balík pro čtení Office dokumentů.

Proti rychlosti webového prohlížeče nemám sebemenší námitky. Ten vestavěný funguje na Zopo C2 dokonce spolehlivěji než mobilní verze Google Chrome – tomu občas déle trvá vykreslování stránek při rychlém scrollování. S používáním nativního prohlížeče navíc dostanete možnost použít jako poskytovatele vyhledávání také nějaké jiný server, než pouze Google. Zvolit si můžete ještě mezi Yahoo a Bingem od Microsoftu.

 

Z bezdrátových modulů výrazněji postrádám pouze NFC, chybí také možnost připojení přes Wi-Fi direct. Většina uživatelů ale stejně pro podobné funkce nejspíš plakat nebude. O fous politováníhodnější vlastnost na vás však čeká v podobě menší citlivosti na příjem signálu Wi-Fi. Zopo v mém bytě pravidelně detekoval o jednu čárku méně, než na konkrétním místě zobrazil Samsung Note II. Například oproti naprosto necitlivému Galaxy Nexusu jde však stále o velmi dobrý výsledek.

Příjem signálu GPS je oproti tomu naprostý průšvih. Že čínské čipsety Mediatek nejsou žádnými navigačními rekordmany, si štěbetají vrabci na střeše. Že to ale bude až taková katastrofa, jsem nečekal.

Na fixování polohy v GPS mapách, kde přístroji pomáhá i lokalizace pomocí dalších bezdrátových sítí, trvá celá proces fixování asi půl minuty. To se ještě dá přežít. Pokud ale plánujete, že budete s C2 běhat a mapovat svou cestu například pomocí Runkeeperu, vyběhněte raději asi o čtvrt hodiny dříve. Přesně tak dlouho trvá nalezení GPS signálu použitelného pro tuto aplikaci.

Závěr recenze Zopo C2

Za šest tisíc opravdu neseženete nic lepšího než Zopo C2. Bez přehánění. Jak jsem se vám ale snažil během testu ukázat, nižší cena musí být vždy vykoupena nějakým omezením. V případě Zopo C2 padl Černý Petr na odladění systému a s tím spojené bugy a chybky. Přežijete je kvůli Full HD displeji? Pak rychle do obchodu! Osobně bych však volil odladěnejší telefon. Až však v Číne zapracují i na této oblasti, budou se muset zavedené značky začít ohánět. Čínská ofenzíva pravděpodobně totiž přijde.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
Full HD displej	softwarové bugy
dílenské zpracování	nevyužitá příležitost k osazení větším akumulátorem
dual SIM	nekvalitní fotoaparát