Nejlevnější kousek Honoru pro rok 2017 pokračuje ve šlépějích cenově atraktivních předchůdců. Za pouhých 3 700 korun jde o celkově vyvážený smartphone pro nenáročné uživatele. Pár chyb, nebo spíše kompromisů samozřejmě i u nového Honoru 6A najdeme. Na úvod recenze však prozradím, že se dají klidně překousnout, což ne vždy platí u konkurence.

Je jasné, že u nejlevnějších telefonů na trhu musíme vždy počítat s nějakými kompromisy. Výrobci se tedy snaží pečlivě a hlavně správně vybrat takový mix parametrů a vlastností, aby zákazníkům nic nechybělo; a současně ušetřit na jednotlivých komponentách, aby telefon mohl být ve výsledku co možná nejlevnější.

Nový Honor 6A na to šel jinak než ostatní. Místo využití některých moderních komponent, které jen zbytečně zdražují zařízení, ušetřil za “starší” součástky, které jsou však maximálně dostačující. Zapomeňte tak např. na celokovové tělo – kovová jsou jen záda, nebo dále chybí čtečka otisků, zaoblené krycí sklo displeje, USB-C, či rychlonabíjení.

Kromě této části výbavy jako ze staré školy se však nemá nejlevnější telefon od Honoru za co stydět. Dokáže tedy uspět v silné konkurenci? To teprve uvidíme, nicméně díky nedávnému výraznému zlevnění z původních 4300 korun na současných 3700 korun, a to během prvního měsíce prodeje, bude mít pozici v nižší střední třídě podstatně lepší.

Honor 6A: specifikace

Design a zpracování: jedno slovo nestačí

Pokud bych měl jedním slovem vystihnout, jaký je vzhled a zpracování nejlevnějšího Honoru, použil bych ne příliš lichotivá označení jako: nudný, zastaralý, či lacinější, nebo pak o něco příznivější nálepky jako: osvědčený, účelový, či metalický. Ale jelikož vám samotná slova asi moc neřeknou, bude lepší podrobnější vysvětlení.

Výrobce telefon prezentuje jako kovový, nicméně nejde přímo o celokovový smartphone. Kovová je jen část zadního krytu, který je pevně zasazený do plastového těla. Při držení v ruce poznáte, že Honor 6A působí trochu laciněji než kousky vyvedené celé z kovu. Nicméně díky zakulaceným hranám, příjemné tloušťce i velikosti se drží skvěle.

Konstrukční zpracování je na vysoké úrovni, nemám žádných větších výhrad. Na oko pak mohou zapůsobit hned tři nabízená barevná provedení: černo-šedé, bílo-zlaté a bílo-stříbrné. A pokud jde o vynechání některých modernějších prvků – jako je zaoblené krycí sklo displeje, čtečka otisků prstů, nebo použití staršího microUSB – vlastně to není nic, co by se nedalo přežít, pokud jste méně náročný uživatel.

Honor naštěstí nezapomněl na mnohem důležitější věci, jako je např. notifikační dioda. Je možná trochu slabší, než u jiných telefonů, ale zvládá dvě základní barvy – zelenou pro všechny notifikace či zprávy, a červenou pro zmeškané hovory. Jiné barvy neumí ani po doinstalování aplikace Light Flow. Co se mi ještě líbilo, je možnost nechat si na pár vteřin probudit celý displej při příchodu notifikace, jako u iPhonu.

Displej, prostředí a baterie: jde s dobou

Ještě než začnete nový Honor používat, doporučuju odlepit ochrannou fólii. Není totiž moc kvalitní a vlastně se až moc upatlává a zhoršuje reakci a přesnost displeje. Pro probuzení obrazovky pak stačí jen dvakrát poklepat na displej. Stejným způsobem můžete následně displej vypnout, ale jen ze zamykací obrazovky, nikoliv z již odemčeného prostředí. Boční “odemykací” tlačítko tak ve většině případů poslouží jen pro zamykání telefonu.

Pětipalcový displej má běžné HD rozlišení a dosahuje jemnosti téměř 300 ppi. To u levnějších telefonů maximálně dostačuje. Mnohem důležitější je kontrast a přesnost barev, u Honoru 6A jde v tomto ohledu o slušný panel. Tedy snad až na to, že obraz už mírném natočení tmavne, ale při běžném používání to nevadí, ba naopak tahle vlastnost ještě může posloužit jako takový filtr proti nežádoucím “čumilům” třeba v MHD.

Pokud jde o sledování displeje v noci, můžete využít praktický filtr modrého světla, který společně s automatickou změnou podsvícení podle okolního světla uleví vašemu zraku. Nemusíte se tedy bát, že by vám telefon vypálil oči, navíc si můžete i nastavit, zda preferujete teplejší či studenější tóny. Nicméně čidlo pro automatické nastavení jasu displeje nefunguje vždy zcela rychle a přesně, někdy je potřeba mu ručně trochu pomoct.

Co se pak také téměř stoprocentně povedlo, je systém a uživatelské prostředí. Telefon přináší Android 7.0 Nougat s nadstavbou EMUI 5.1, která přidává pár šikovných vychytávek. Plochy mohou být “po iphonovsku” bez klasického menu, případně si ho můžete v nastavení přidat. Možnost probouzení dvojitým poklepáním už jsem zmiňoval, další vychytávkou je ovládání pohybem, kdy převrácením ztlumíte vyzvánění či budík/časovač.

Z dalších funkcí je k dispozici spuštění vybraných aplikací pomocí rychlého nakreslení písmene na zhasnutý displej. Praktický pak může být kapesní režim, který automaticky rozpozná a zabrání, aby se vám telefon neprobudil, když je v kapse nebo kabelce. A nechybí ani jednoruční režim, který spustíte potažením po softwarových ovládacích tlačítkách na displeji, nebo režim Multi-window pro používání dvou aplikací na obrazovce současně, stačí přidržet tlačítko pro multitasking.

K dokonalosti však prostředí u Honoru 6A chybí dvě věci. Jednou je vyšší výkon, než který obstarává procesor Qualcomm Snapdragon 430, a druhou pak lepší “RAM management”, aby nedocházelo k nesmyslně rychlému ukončování aplikací běžících na pozadí. Neustále jsem totiž měl k dispozici asi 1 GB RAM paměti, ale po spuštění několika málo aplikací se první zbytečně ukončila. A v nastavení tohle nezměníte, můžete si pouze vybrat, které aplikace se navíc budou vypínat i po vypnutí displeje.

Prostředí jako takové je možná i díky těmto praktikám čínského výrobce poměrně slušně odladěné a svižné. V žádném případě nejde o Android, který by ještě před lety v této cenové relaci byl natolik zasekaný, že by nešel používat. S Honorem 6A budou méně nároční uživatelé maximálně spokojeni. Navíc po nějaké době můžete využít speciálního správce telefonu, který pomůže s optimalizací a pročištěním systému, protože to po čase zkrátka každý Android potřebuje.

Pokud jde o výdrž, 3020 mAh baterie dokáže telefon v pracovních dnech udržet při životě zhruba 1,5 dne, o víkendu i 2 dny. Na třídenní výdrž spíše nemyslete. Nabíjení s dodávanou běžnou “pomalo” nabíječkou (1A) pak trvá z 15 na 100 % více než 2 hod 30 min. A výrobce slibuje, že si jeho telefon i po 800 nabitích udrží alespoň 80 % ze své původní kapacity. Jde ovšem jen o laboratorní testy, které zabraly asi 4 roky testování. Z pochopitelných důvodů tedy budeme výrobci věřit a ověřovat to výjimečně nebudeme.

Fotoaparát: jen na momentky

Ani svými parametry, ani dosaženými reálnými výsledky fotoaparát u Honoru 6A nijak nevyčnívá nad ostatní telefony nižší cenové relace. Fotit dokáže v rozlišení 13 Mpx, pro rychlejší ostření využívá technologii fázové detekce (PDAF), a nechybí např. ani režim HDR, který ovšem musíte aktivovat ručně.

Pro focení běžných snímků fotoaparát postačí, pokud ale budete chtít vyfotit něco hezkého nejen za pěkného počasí, už to zas tak koukatelné nebude. Konkrétně má Honor při horším osvětlení či obecně při náročnějších světelných podmínkách problémy takové, že jsou snímky např. méně detailní, přičemž někdy dokonce můžeme spatřit náznaky dílčího rozmazání či mlhovější nádech, nebo někdy se objevuje i nepříjemné přepálení scény.

Jak fotí Honor 6A?

Zhodnocení

Jak se říká, až čas ukáže. V případě Honoru 6X jsme ale nemuseli čekat moc dlouho. Stačil jediný měsíc, aby výrobce zlevňoval. Díky tomu nyní nemusíme psát, jak telefon za 4 300 korun nemá proti asi nejsilnějšímu telefonu střední třídy za 3 700 korun ani minimální šanci. Honor nejvýhodnější nabídku od konkurence dorovnal a rázem je zpátky ve hře. Ale jasnou jedničkou není, některé jeho kompromisy zkrátka hrajou marketingově proti němu.

Abych byl konkrétní, černým koněm střední třídy je nyní Xiaomi Redmi 4X, který za 3 700 korun přináší prémiové celokovové tělo, 5″ HD displej, Android s nadstavbou MIUI, dále čtečku otisků prstů, či větší 4 100 mAh baterii. Samozřejmostí je LTE s podporou evropského pásma 800 MHz, takže narozdíl od jiných modelů tohoto čínského výrobce vám už nic nebrání ve vychutnávání nejrychlejšího internetového připojení.

Jaký z těchto modelů vybrat? Záleží na preferencích. Pokud rádi používáte čtečku otisků, je jasnou volbou Xiaomi. Pokud vám absence čtečky naopak nevadí a třeba se vám víc líbí prostředí nebo některé softwarové vychytávky v nadstavbě EMUI než v MIUI, vyberte si Honor. Chybu neuděláte ani v jednom případě. Nebo ještě stojí za zvažení připlatit si a mít něco lepšího, např. Huawei P9 Lite (recenze) nebo Honor 7 Lite (recenze).

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
do ruky příjemné zakulacené tělo	nemá čtečku otisků
šikovné softwarové vychytávky	nesmyslné ukončování aplikací
celkově vyvážená výbava
nízká cena