Postřehy a střípky z veletrhu MWC 2018, díl první
Mimo novinek a představení se vám z Barcelony pokusíme zprostředkovat i “to okolo.” Atmosféru, zajímavosti a okamžiky, které nám utkvěly v paměti.
Pokud jsem měl zažitý nějaký stereotyp o Španělech, tak rozhodně ten, že jsou extrémně neorganizovaní a chaotičtí. MWC mi však vytřela zrak. Začalo to na letišti, kde jsme si pár minut před půlnocí potřebovali vyzvednout a potvrdit akreditace. Všude byli asistenti, kteří neměli problém s angličtinou a ochotně nás navedli až ke zhruba dvaceti přepážkám, kde bylo možné si akreditaci vyzvednout. Cca padesátimetrová fronta odsýpala a během ani ne deseti minut jsme vše vyřídili.
Cesta metrem na výstaviště je perfektně značená, všude jsou ukazatele a asistenti, kteří ochotně poradí. Výstaviště Gran Via mi připadalo velice dobře hlídané, všude byli vidět policisté a opět asistenti v červených bundách. Každý, kdo měl batoh nebo nějakou tašku, musel projít bezpečnostním rámem, nikde žádné fronty, všichni příjemní a profesionální.
V press centrech, kterých je dost na to, aby nebyla přecpaná, jsou celý den k dispozici výborné sušenky, káva a voda. Internet nevypadával, toalety čisté, opět všechno klapalo jak na drátkách.
Když začalo Sony představovat novinky, LG, které mělo stánek opodál, pustilo co nejhlasitěji hudbu. Konkurenční boj je konkurenční boj, ale tohle byla prachsprostá podpásovka.
Populární téma – hostesky. Není jich moc, skoro žádné, jsou decentně oblečené, žádné polonahotinky se nekonají. #metoo efekt…
Focení čehokoliv je obvykle dost katastrofa, hromada lidí, odlesky, spousta světel z různých úhlů… To všechno dělá použitelnou tak každou třetí fotku. Jako člověk, co fotí na automatiku a především momentky se snažím s tím počítat, ale většinou je výsledek opravdu tristní.
Malí asijští výrobci dokáží neuvěřitelně překvapit. Ať už kopírováním modelů velkých firem nebo ujetým designem. Lidé na stáncích se většinou domluví anglicky dost špatně, ti co na to mají, disponují tlumočníkem, ti chudší to vynahrazují nadšením.
Spousta neznámých startupů. Skromné stánky o jednom, dvou lidech. Od chytrých elektrických zubních kartáčků po šílené projekty, které pravděpodobně zaniknou v řádu měsíců. Některé projekty byly dost zvláštní.
Všichni prezentují čísla. 960 fps Full HD video je prima, ale nikdo mi nebyl schopen objasnit praktickou využitelnost 5G internetu o rychlosti 1,2 Gb za vteřinu. Mlčení nastalo i poté, co jsem se na stánku Samsungu zeptal, jestli hodlají dohnat Apple i v tom, že design vlajkové lodi budou měnit jednou za pětiletku.
O Xperia Touch nikde nebylo pořádně slyšet a přitom mi to připadá, jako velmi použitelný koncept. Dobře se to ovládalo, hezky to vypadalo a přitom to dost zapadlo mezi o hodně méně cool novinkami.
Španělské pivo není zase tak špatné, jak to zní.
Přečtěte si také: Postřehy a střípky z veletrhu MWC 2018, díl druhý
Nepřehlédněte
Diskuze
Nejčtenější články
Postřehy a střípky z veletrhu MWC 2018, díl první
Mimo novinek a představení se vám z Barcelony pokusíme zprostředkovat i “to okolo.” Atmosféru, zajímavosti a okamžiky, které nám utkvěly v paměti.
Tip: Veletrh MWC 2018 – všechny mobilní novinky z Barcelony
Pokud jsem měl zažitý nějaký stereotyp o Španělech, tak rozhodně ten, že jsou extrémně neorganizovaní a chaotičtí. MWC mi však vytřela zrak. Začalo to na letišti, kde jsme si pár minut před půlnocí potřebovali vyzvednout a potvrdit akreditace. Všude byli asistenti, kteří neměli problém s angličtinou a ochotně nás navedli až ke zhruba dvaceti přepážkám, kde bylo možné si akreditaci vyzvednout. Cca padesátimetrová fronta odsýpala a během ani ne deseti minut jsme vše vyřídili.
Cesta metrem na výstaviště je perfektně značená, všude jsou ukazatele a asistenti, kteří ochotně poradí. Výstaviště Gran Via mi připadalo velice dobře hlídané, všude byli vidět policisté a opět asistenti v červených bundách. Každý, kdo měl batoh nebo nějakou tašku, musel projít bezpečnostním rámem, nikde žádné fronty, všichni příjemní a profesionální.
V press centrech, kterých je dost na to, aby nebyla přecpaná, jsou celý den k dispozici výborné sušenky, káva a voda. Internet nevypadával, toalety čisté, opět všechno klapalo jak na drátkách.
Když začalo Sony představovat novinky, LG, které mělo stánek opodál, pustilo co nejhlasitěji hudbu. Konkurenční boj je konkurenční boj, ale tohle byla prachsprostá podpásovka.
Populární téma – hostesky. Není jich moc, skoro žádné, jsou decentně oblečené, žádné polonahotinky se nekonají. #metoo efekt…
Focení čehokoliv je obvykle dost katastrofa, hromada lidí, odlesky, spousta světel z různých úhlů… To všechno dělá použitelnou tak každou třetí fotku. Jako člověk, co fotí na automatiku a především momentky se snažím s tím počítat, ale většinou je výsledek opravdu tristní.
Malí asijští výrobci dokáží neuvěřitelně překvapit. Ať už kopírováním modelů velkých firem nebo ujetým designem. Lidé na stáncích se většinou domluví anglicky dost špatně, ti co na to mají, disponují tlumočníkem, ti chudší to vynahrazují nadšením.
Spousta neznámých startupů. Skromné stánky o jednom, dvou lidech. Od chytrých elektrických zubních kartáčků po šílené projekty, které pravděpodobně zaniknou v řádu měsíců. Některé projekty byly dost zvláštní.
Všichni prezentují čísla. 960 fps Full HD video je prima, ale nikdo mi nebyl schopen objasnit praktickou využitelnost 5G internetu o rychlosti 1,2 Gb za vteřinu. Mlčení nastalo i poté, co jsem se na stánku Samsungu zeptal, jestli hodlají dohnat Apple i v tom, že design vlajkové lodi budou měnit jednou za pětiletku.
O Xperia Touch nikde nebylo pořádně slyšet a přitom mi to připadá, jako velmi použitelný koncept. Dobře se to ovládalo, hezky to vypadalo a přitom to dost zapadlo mezi o hodně méně cool novinkami.
Španělské pivo není zase tak špatné, jak to zní.
Přečtěte si také: Postřehy a střípky z veletrhu MWC 2018, díl druhý
