Mimo novinek a představení se vám z Barcelony pokusíme zprostředkovat i „to okolo.“ Atmosféru, zajímavosti a okamžiky, které nám utkvěly v paměti.

Tentokrát začnu malinko smutně. V halách, kde byly menší firmy a startupy, jsem narážel na velké “národní informační stánky”, okolo kterých se nacházely menší expozice jednotlivých firem. Tak třeba Polsko mělo svoje místo, kde byly usměvavé hostesky, které nám rády nabídly sušenky a byly připraveny nám poskytnout informace o polských projektech na MWC. Stejně na tom bylo i Německo, Švýcarsko, Estonsko… A český nebo alespoň Česko – slovenský stánek nikde…

Při každé konferenci čtou prezentující předem připravený text z obrazovek, které jsou buď pod pódiem nebo až za hlavami diváků. Když jsem slyšel v angličtině už asi u třetího speakera opravdu za uši tahající hrubku, tak jsem se podíval na jednu z obrazovek, na které běžel jeho proslov. A skutečně, občas se text a mluvené slovo dost lišily. Text byl ovšem napsaný bez chyb…

Tradiční španělská pochoutka – Churros je něco fantastického. Je to podobné koblihám, ale takové malinko jiné a křupavější. V kombinaci s kvalitní horkou čokoládou to byla snídaně, na kterou zejména náš šéfredaktor bude ještě hodně dlouho vzpomínat.

U jídla ještě zůstanu – ze sušenek, které byly celý den dostupné v Press centru, jsou lepší ty tmavé. Shodla se na tom celá redakce.

V tunelech a spojovačkách mezi jednotlivými halami se nacházely malé “empajry”, na kterých vždy seděl člověk s megafonem. Co měl za úkol, na to jsme za celou dobu nepřišli, protože jsme nikoho z nich neviděli ani jednou v akci. Prostě tam jen seděli a koukali. Tohle zajímavé zaměstnání jsme si pro sebe pojmenovali “krotitel davu.”

Stánek Esetu nás skutečně potěšil. Lahvinka skutečně výborné borovičky v hezkém balení, příjemná obsluha, zajímavé rozhovory…

Jakkoliv byla prezentace Asusu nudná, místy až trapná, tak jeden člověk si zaslouží obdiv. Daniela Idi od prvních slov slyšitelně sváděla souboj se svým hlasem. Pravděpodobně nezvykle studená zima v Katalánsku zapříčinila, že Daniela postupně ztrácela hlas víc a víc a kdyby její proslov byl jen o pár vět delší, tak by to pravděpodobně “nedala.” Obdivuji, že v takovém stavu zvládla svoji část profesionálně.

Kontrasty asijských výrobců no name telefonů všeho druhu. Jedni vás přivítají s úsměvěm, takřka obřadně předají vizitku a představí své portfolio. Jiní vám do ruky nacpou prospekty, aby vás o pár stánků dál dostihli a z neznámých důvodů vás požádají, jestli byste jim je nemohli vrátit.

Nejvíc nás ovšem zaskočila až neuvěřitelně funkční a do detailů zkopírovaná čtečka tváře. Čínské “Face ID” se ukázalo až překvapivě kvalitní. Uvidíme, jestli se nám povede dostat k nám jeden přístroj na test.

Ubytování jsme neměli špatné, ale viděli jsme skutečně neotřelá a zajímavá řešení.

Zmenšování, zmenšování, zmenšování. Pokud by na tuhle “asijskou vlnu” naskočil zbytek světa, mohli bychom se po zařízeních přípomínajících spíše štít, dočkat zase šikovně malých telefonků, které se vejdou do každé kapsy.

Přečtěte si také: Postřehy a střípky z veletrhu MWC 2018, díl první