Recenze Google Pixel 2 XL: smartphone z laboratoře

Je už konečně vše tak, jak má být? Po všech těch porodních bolestech, které se u telefonu Google Pixel 2 XL až nezvykle dlouhou dobu objevovaly? Nebo jde stále jen o produkt vhodný spíše do laboratoře, než pro běžného zákazníka? Předem prozadím, že odpověď na poslední otázku není snadná, nicméně spokojené mohou být obě dvě kategorie. Nejen o tom bude dnešní recenze.

Už je to pěkných pár měsíců, co Google představil nejnovější generaci Pixelů. Ovšem někteří jistě stále mají v neblahé paměti, co všechno se vzápětí odehrálo – skoro jako by nebylo měsíce bez odhalení nové chyby či nedostatku, většinou naštěstí softwarového rázu, což mohl výrobce opravit. A tak se také postupně dělo. Problémy s displejem, nabíjením, apod. díky záplatám zmizely. Nebo některé kusy, na které Google dokonce zapomněl předinstalovat operační systém, se dočkaly výměny kus za kus. Až přišel Android P, který tak trochu odstartoval nové kolo beta testování, protože až do konce léta bude určený pro vývojáře a největší nadšence. Rozhodli jsme se tedy vyzkoušet tuto kombinaci, která má ukazovat budoucí směr Pixelů, ale také Androidu.

Google Pixel 2 XL: specifikace

Konstrukce	polykarbonát, 158 x 76 x 7,9 mm, 175 g, odolnost IP67
Displej	6″, P-OLED, 2880 x 1440 px, poměr stran 18:9, jemnost 538 ppi
Operační systém	Android 8.1 Oreo (nebo i beta Android P)
Procesor	8 jádrový, 2,45 GHz, Qualcomm Snapdragon 835
Paměť	4 GB RAM, 64/128 GB úložiště, nemá microSD slot
Fotoaparát	12,3 Mpx, Dual Pixel, 2x blesk, OIS, f/1.8 + přední 8 Mpx
LTE	800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz
Technologie	Bluetooth 5.0, USB-C, NFC, stereo reproduktory, čtečka otisků
Baterie	3 520 mAh, rychlonabíjení
Cena a dostupnost	21 500 Kč, od 17. října 2017

Produkt můžete zakoupit na Alza.cz.

Design a zpracování: pro konzervativce?

Není jednoduché hodnotit produkt, který je už půl roku na trhu. Pixel 2 XL totiž postrádá některé z nejnovějších trendů, zejména pokud jde o vykousnuté displeje. Na druhou stranu ne každý chce takový smartphone, a pak by si mohl řekněme o něco konzervativnější design nejnovějšího telefonu od Googlu oblíbit. Důležité totiž je, že rámečky nad a pod obrazovkou jsou docela malé, navíc jsou prakticky využité a obsahují celkem slušné stereo reproduktory. Díky nejnovějšímu Androidu P si pak můžete schovat spodní lištu s tlačítky a ovládat přístroj jen gesty, což opět přidává telefonu a jeho konstrukci kladné body.

Stejně jako malý Pixel 2 (recenze), i větší sourozenec využívá docela neobvyklé kombinace materiálů. Celý rám včetně většiny zad je totiž z polykarbonátu, ale tak tvrdého a hrubého, že působí celkem hodnotným a odolným dojmem. Navíc z ruky nevyklouzne tak snadno, jako skleněné telefony. Ovšem počítejte s tím, že jde o šestipalcové monstrum, které má k pohodlnému jednoručnímu držení opravdu hodně daleko. Možná i pro takové případy, kdy telefon může spadnout třeba i do vody, nechybí zvýšená voděodolnost dle certifikace IP67, která je však u dnešních vlajkových lodí nepsaným standardem.

Pak je tady ale pár větších nelichotivých vlastností, které můžeme připsat na triko inženýrům z Googlu, respektive partnerského LG, které stojí za výrobou Pixelu 2 XL. V první řadě je to pomalejší čtečka otisků prstů, ještě k tomu umístěná dost neprakticky na zádech. Alespoň, že zvládá ovládání gesty, např. pro stáhnutí horní lišty. A dále pak čtečka obličeje, se kterou by se Google mohl alespoň snažit dohánět konkurenční Apple, pro jistotu chybí. Zamrzí i absence sluchátkového 3,5 mm Jacku, nebo podpory bezdrátového nabíjení. Je to škoda, právě u produktu, který má nejvíce reprezentovat platformu s Androidem.

Spíše než to mi ale vadí celková nedomyšlenost produktu. Uvedu příklad. Skvělý Always-on displej umí zobrazovat nejnovější notifikace na zhasnuté obrazovce, dokonce můžete dvojitým poklepáním na dotykový displej telefon probudit, ovšem pokud máte telefon zabezpečený otiskem prstu a obsah notifikací si necháváte skrývat, pak musíte zařízení nejdříve vzít do ruky a prst přiložit na záda telefonu, abyste si přečetli obsah notifikace. Na rozdíl od toho třeba u iPhone X (recenze) vám stačí se podívat na obrazovku a po rozpoznání vašeho obličeje se automaticky ukáže také obsah notifikací. Vše klidně i tak, aniž byste se telefonu dotkli.

Displej a ovládání: správné myšlenky, špatné provedení?

Jak se říká, někdý bývá myšlenka správná, ale má špatné provedení. O nedomyšleném ovládání, pokud jde o odemykání a využití Always-on displeje na maximum, už řeč byla. Ale pak je tady ještě další příklad, a sice ovládání gesty. Osobně jsem velkým příznivcem tohoto způsobu ovládání, protože může zjednodušit a současně zrychlit práci s telefonem. Ale opět, ne vždy se to podaří. U Pixelu 2 XL s Androidem P fungují gesta podobně jako u iPhonu X, nicméně Google podle mě udělal pár nepochopitelných chyb.

Pokud potáhnete prstem od spodního okraje směrem nahorů, tak se dostanete na obrazovku s posledními otevřenými aplikacemi. Pro přechod do menu se všemi aplikacemi pak musíte ještě podruhé potáhnout od spodní lišty. Ve spodní liště však stále najdeme tlačítko domů a tlačítko zpátky, což při nejen krátkodobém, ale i dlouhodobém používání dělá tak trochu paseku – v jednu chvíli používáte gesta a pak zase klasické ovládání přes tlačítka. U konkurenčního Applu dokázali přejít rovnou na ovládání gesty a na starý způsob ovládání zapomenout. A opravdu těžce nepovedený je pak způsob pro rychlejší přecházení mezi posledními aplikacemi, kdy chytíte domovské tlačítko a budete s ním lehce posouvat doprava nebo doleva. Nicméně přejít přesně o určitý počet oken doleva nebo doprava, se zdá jako nadlidský úkon, minimálně bez natrénování. Dovolím si tedy tvrdit, že se současným ovládáním gesty Android P díru do světa neudělá.

Možnost ovládání gesty je naštěstí volitelná a každý tedy může zůstat u klasického způsobu ovládání pomocí spodní lišty s tlačítky. Což mi přijde jako lepší možnost, alespoň do té doby, než Google na ovládání gesty ještě zapracuje a patřičně vylepší, zejména zjednoduší.

Pokud jde o obrazovku, šestipalcový P-OLED panel s QHD+ rozlišením a jemností přes 500 ppi se nemá za co stydět. Vítaný je Always-on režim pro zobrazení informací na zhasnutém displeji (včetně barevné notifikační diody, která dokáže upozornit na větší vzdálenost), nebo režim pro rozdělení obrazovky (který se obzvlášť na velké 6palcové obrazovce hodí). Obraz je velmi ostrý, barvy syté, a čitelnost na slunci celkem slušná. A ani s čidlem pro automatickou regulaci jasu nebyl žádný problém. Řekněme, že v tomto směru není moc co vytknout. Stejně tak i v případě čipsetu, který je sice loňský, leč stále poměrně výkonný Qualcomm Snapdragon 835 se 4 GB RAM paměti. Systém běží příkladně, ať už jde o Android 8.1 Oreo nebo teprve zkušební a tedy ještě nefinální Android P. Snad kromě rychlosti čtečky otisků prstů, která by mohla být svižnější. Jinak spouštění aplikací, odezva systému, či plynulost animací je takřka příkladná.

Baterie a výdrž: bez překvapení

Ať už jsem používal Android Oreo, nebo posléze zkušební Android P, prakticky jsem nepocítil rozdíl. S baterií o kapacitě 3 520 mAh vydržel Pixel 2 XL ve většině případů při pracovním zatížení cca 1,5 dne, takže to znamenalo každodenní nabíjení. Pouze o víkendech jsem nabíječku hledal až druhý den večer. Jde tedy o běžný výsledek, nic překvapivého. S rychlonabíjením pak můžete počítat, že alespoň nebude trvat dlouho, než se zase budete moct vzdálit od nabíječky.

Fotoaparát: profesionální jednoočko

Stejně jako u modelu Pixel 2, také větší Pixel 2 XL využívající prakticky totožný fotoaparát ukazuje, že i v roce 2018 může profesionálně fotit „pouze“ jednooký fotomobil. Jeho 12,3 Mpx snímač těží zejména z technologie Dual Pixel, která zajišťuje bleskurychlé ostření, nebo dále pak optické stabilizace obrazu (OIS), objektivu se světelností f/1.8, a v neposlední řadě také speciálního režimu HDR+, který dokáže výrazně vylepšit výsledek pomocí složení několika snímků dohromady a také nastavením jakéhosi opravdu přirozeného filtru barev a detailů. Na dnešní duální fotoaparáty, či dokonce trojitý fotoaparát od Huawei pak Google výrazně ztrácí snad jedině na poli bezztrátového zoomu, který zkrátka Pixel nenabízí. Snímky jsou ale vesměs prvotřídní, posuďte sami.

Jak fotí Google Pixel 2 XL?

Zhodnocení

Nejpokročilejší telefon od Googlu měl sice dost nešťastný start, nicméně časem se se všemi problémy popasoval a nyní jde konečně o dostatečně funkční produkt, který lze bez ohledu na cenu doporučit běžnému zákazníkovi. Ten by si však měl zvážit, jestli mu nebude vadit zejména absence 3,5 mm Jacku nebo bezdrátového nabíjení. Pořizovací cena přes 20 tisíc je totiž již poměrně vysoká a podobné nedostatky u konkurence nenajdeme.

V některých ohledech je konkurence o dost lepší, ať už jde o Huawei P20 Pro (recenze) s nekompromisním trojitým fotoaparátem, nebo Samsung Galaxy S9 (recenze) s bezchybnou ultimátní výbavou – v obou případech toho dostanete víc. Nebo můžete mít nejnovější iPhone X (recenze), který má v tuto chvíli jednoznačně nejpropracovanější ovládání pomocí gest, nebo nadčasové 3D odemykání obličejem, jenže za velmi tučný příplatek.

Sečteno, podtrženo, Google Pixel 2 XL zřejmě zůstane jen laboratorním produktem vhodným zejména pro vývojáře a největší nadšence do Androidu či firmy Google. Pro ně má největší smysl. Naopak běžný zákazník, který chce za své peníze dostat maximum, by se měl poohlédnout spíše jinde.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
skvělá podpora od Googlu	chybí 3,5 mm Jack
velmi kvalitní fotoaparát	nemá bezdrátové nabíjení
Always-on displej	vysoká cena
voděodolnost