Často, když si čtu doporučení, který mobil vybrat v ceně do zhruba 6000 Kč, skloňuje se dokola Xiaomi. Že mobily této značky jsou vzhledem k ceně výkonné, že MIUI má spoustu užitečných funkcí a hodnocení na zbožových vyhledávačích tato tvrzení jedině potvrzují. Testované Redmi 4A má na Heuréce hodnocení 92 %, rád bych proto toto vysoké skóre v této recenzi potvrdil, nebo vyvrátil.

Málo se už ale mluví o tom, jak ojedinělým úkazem Xiaomi je. To, co na první pohled vypadá jako klasický Android, je ve skutečnosti stroj, který se zažitým zvyklostem vyhýbá – někdy v dobrém, někdy ve špatném.

Tím prvním, čím Redmi 4A zaujme, je jednoznačně cena. Tři tisíce a kousek, 2 GB RAM, to je jak splněné přání levných mobilů. A nemá smysl se tomu bránit, srovnání ceny a výkonu je impozantní. Neukvapujte se ale, ačkoli má být mobil chytrý, procesor a paměť k tomu nestačí.

Xiaomi Redmi 4A: specifikace

Za poskytnutí produktu do redakce děkujeme e-shopu XM.cz.

Vzhled, konstrukce, design: plastové káčátko

Asi nemá cenu zastírat, že Redmi je tuctovka. Ten dojem si vytvoří během prvního kontaktu a s ubíhajícími dny se na tom nic nemění. Bílý obdélník s kulatými rohy bez špetky fantazie, kolikrát jsme to už viděli. Stranou zůstaly všechny módní výdobytky, jako jsou vypouklá skla, tenké rámečky nebo čtečky otisků, Xiaomi vše podřídilo funkci. Prakticky jediným, ne zcela typickým rysem, je doplnění neutrální barvy imitací kovu na bocích a zadní straně…

Nutno však říci, že ergonomii i zpracování by Redmi 4A mohlo vyučovat. Částečně je to dáno velikostí telefonu, ale faktorů napomáhajících pevnému i příjemnému stisku je mnohem víc. Třeba okraje displeje jsou ostřejší než vanička zadního krytu, takže do dlaně nic neřeže, ale zároveň se mají prsty oč zapřít. Klávesy ovládání jsou jednoduché, a pokud si zvyknete, kde je vypínač a že na hlasitost musíte palec narovnat o malinko víc, nespletete se a obě klávesy nahmatáte i poslepu. Bez vrzání.

Jak ale telefon otáčím v ruce, zjišťuji, že na něm jinak není moc co zkoumat. Šuplíček na levém boku je připraven buď na kombinaci SIMky a paměťovky nebo dvě telefonní čísla, na spodní straně připojíte starší microUSB kabel. O to víc pak překvapí infraport vedle sluchátkového jacku. A funguje! I průvodce sloužící k naučení příkazů je intuitivní: namíříte infraport na televizi a držíte, dokud TV nezareaguje. Takto projdete tři nebo čtyři povely a Xiaomi pozná, kterou televizi používáte.

Pokud se budu věnovat detailům, stojí za pozornost, že hlasitý reproduktor na zadní straně je podepřen malinkým trnem – jakmile ale telefon položíte na měkčí povrch, vyzvánění (bez překvapení) ztichne. Kvalita jeho produkce však stačí akorát na vyzvánění, ani poslech audioknih nebyl dvakrát příjemný. Řeči nebylo příliš dobře rozumět, jako kdyby postrádala přesnou artikulaci a frekvence tónů byly z obou stran ochuzeny. Rovněž fotoaparát je zarovnaný s plochou zad mobilu, v případě čočky se ale jedná o jednoznačné plus.

Co dál? Snad jen přední strana. Na to, že na ni budete koukat většinu času, se příliš nepovedla, respektive není na ní nic k vidění. Nad displejem kamerka, senzor přiblížení a okolního světla a sluchátko, pod ním tři navigační tlačítka. Bohužel jim chybí podsvícení. Ve dne to není problém, orientaci displeje zjistíte podle černých teček okolo reproduktoru, v noci ale stříbrný potisk nestačí. Jen v případě připojení nabíječky pomůže ukrytá notifikační dioda. Čtečka otisků prstů chybí.

Naproti tomu musím respektovat, že Redmi 4A je levný telefon a jako takovému proto nemůžu říci křivého slova. Neohromí, ale nevidím jedinou výraznou hardwarovou slabinu, kvůli které by fungoval špatně.

Displej, prostředí, baterie: dohromady to funguje překvapivě dobře

Občas si kladu otázku, jestli se z Full HD nestává standard pro všechna zařízení, která neexperimentují s QHD a lepšími displeji. V katalogu totiž „obyčejné“ HD moc dobře nevypadá. Naštěstí Xiaomi své Redmi 4A poskládalo levně, ale rozumně, bez marketingových vábniček.

Nejlevnější neznamená nefunkční. Na 5″ úhlopříčky nevypadá matice 1280 × 720 pixelů podřadně, citlivost na dotyk je dostatečná. I rozsah jasu je v pohodě. Jenže: několikrát se mi stalo, že po probuzení automatická regulace podsvícení selhala. Stávalo se to zejména u fotoaparátu spouštěného ze zamknutého displeje. Ovládání fungovalo, ale na displeji za slunečného dne nebylo skoro nic vidět – pomohlo až kompletní odemčení. Není to nic vážného, ale v několika významných momentech to naštve.

Bylo by nošením dříví do lesa u Xiaomi rozdělovat Android 6.0.1. a nadstavbu MIUI 8.2. Podotýkám, že se jedná o globální software, tedy originál určený i pro Českou republiku. Oproti čistému Androidu, který je v současnosti docela populární, má čínský interface hodně změn. Ukojím případnou zvědavost: MIUI umí duplikovat aplikace pro různé uživatele a profily, nabízí dětský či zjednodušený režim, plovoucí tlačítko s navigačními klávesami, režim pro jednu ruku (zmenšení na 4 a 3,5″ displej), úpravy rychlých nastavení, správce oprávnění aplikací, grafická témata a čert ví, co ještě.

Stranou ponechme, že v softwarové výbavě najdete i pseudoefektivní čističe pamětí, průšvih je, že MIUI má také své právní podmínky. Pokud patříte mezi ty, kteří tlačítka rozdělují na zelená a červená, asi vás to trápit nemusí a já sám si sypu popel na hlavu, že jsem se nezajímal hlouběji dřív. Ale k věci: MIUI si v licenčních podmínkách nárokuje cokoli, co projde přes servery Xiaomi. Můžete zálohovat na MiCloud, ale jakmile se na něj vaše data dostanou, ztrácíte je. Nikdo vám je mazat nechce, ale v soukromí asi nezůstanou. Nechci zvedat zapálenou pochodeň a dělat si iluze, že by Google, Facebook či jiní „nepersonalizovali“ nabízený obsah, ale pořád žiju v domnění, že velké giganty zajímají primárně metadata.

Když si srovnáte právní podmínky Google a Xiaomi, zjistíte, že velký G vám autorství neupírá, explicitně říká, že vaše fotky budou pořád vaše. To Xiaomi řekne, že vašimi fotkami disponuje. A co má být? Třeba to, že v extrémním případě může Xiaomi použít vaši fotku k vlastní reklamě a když ten samý snímek najde na vašem webu, může vás žalovat, že jste bez zaplacení autorského poplatku zneužili vlastnictví společnosti.

Snadné řešení – vykašlat se na MIUI účet a všechny služby s ním spojené. Ale ani to tak jednoduché není. Třeba z aplikace fotoaparátu se vždycky budete přepínat do předinstalované Galerie, která ovšem vyžaduje souhlas s právními podmínkami. Sbohem dejte i nadějím, že byste deaktivovali předinstalované aplikace – nejde to.

Pár slov si zaslouží i MIUI jako prostředí pro denní používání. Jak už jsem psal, má proti čistému Marshmallow spoustu šikovných vlastností. Věřím, že 90 % lidí si dokáže tento telefon upravit na míru. Něco zařídí aplikace, něco samotný systém, Android vám ponechá volnost. Bohužel Xiaomi občas odmítá respektovat i těch pár univerzálních pravidel a tvrdohlavě si mele svou. Spoustu aplikací pracuje s rozšířenými notifikacemi, na které můžete rovnou reagovat. Běžně k tomu stačí roztáhnutí jedním prstem, Xiaomi vyžaduje dva, jinak jen rozšíří zónu přepínačů bezdrátových sítí. Jindy zase nedokáže sladit barvy a tak na bílém pozadí nevidíte bílý text.

Teď k těm lepším vlastnostem: přesto, že Redmi 4A pohání čtyřjádrový Snapdragon 425, telefon funguje svižně, plynule a často mě překvapil, jak rychle si poradil s otevíráním aplikací nebo přeskakováním mezi nimi. Občas se nějaká animace zacuká, ale nevzpomínám si, že by mě to nějak omezovalo. Z telefonu jakoby sálal pocit, že je v něm všechno menší a proto ani výkon není potřeba. I výdrž na baterku je fantastická. Částečně je to určitě i tím, že tak malý telefon nechcete nijak trápit a zkoušet, co všechno zvládne. I tak ale věřím, že 3120 mAh baterka je na tuhle mašinku velká až až. Jinými slovy, den jsem vydržel s přehledem. Dva také a věřím, že kdybych se uskromnil, i ty tři by Redmi 4A zvádlo. Nutno však podotknout, že tak činí docela drsnými opatřeními – v režimu spánku Xiaomi vypíná prakticky všechno, co může, od GPS po aplikace v pozadí. Nezapomeňte proto pravidla trošičku okleštit, pokud posloucháte třeba hudbu přes Spotify, aby se vám produkce nezastavila po první písničce.

Fotoaparát a snímky: umí, i když jen občas

Tahle kapitola bývá u levných mobilů hodně bolavá. Někdo vyrobí slušný telefon, všechno na něm funguje, ale snímky stojí za starou bačkoru. Jestli je to případ i Xiaomi? V jeho případě je pravda složitější. Prohlížím si, co jsem fotil: přírodu, město, detaily, slunečno, pod mrakem… A většina fotek odpovídá cenové hladině, což na velkou pochvalu není. Zvlášť když kouknete na kůru stromů, stromy v pozadí nebo listí, objevíte, že drobnokresbu Redmi moc nezvládá.

Oficiálně sice výrobce udává rozlišení 13 Mpx, ale podezírám ho, že snímač bude mít rozlišení trošku nižší – podobné výsledky jsem už párkrát viděl a mohl za ně resize fotek na vyšší rozlišení. A také se mi zdá, že je fotoaparát hodně náladový. Část fotek podivně zvýraznila zelenou a udělala z ní něco ve stylu mimozemského slizu, při focení zářivek to vypadalo, jako kdyby jejich svit nesahal dál než na pár centimetrů, sychravá obloha se z bílé přebarvila na šedou.

Jak fotí Xiaomi Redmi 4A

Ve chvíli, kdy už si chcete na telefonu smlsnout, překliknete na fotky ze slunečného dne a spadne vám brada. Tohle, že fotil ten samý kus? Na souvislých barevných plochách nespatříte šum, hrany precizně vyrýsované, barvy živé, syté, ač uvěřitelné, lesk přirozený… Nevzpomínám si, kdy by se výstup z jednoho zařízení mohl tolik lišit. Proto ani verdikt nemůžu podat jednoznačný. V 80 % postačí fotky na dokumentaci a připomenutí vzpomínek, zbytek by neudělal ostudu ani na zdi jako obraz. Vyberte si, jestli to na mobil za méně než čtyři tisíce stačí. Já myslím, že ano.

Zhodnocení: tohle bude trhák

Málokdy mám z telefonů tak smíšené pocity. Redmi 4A mi nebylo sympatické. Musím však přiznat, že za to z většiny může můj odpor proti licenční politice výrobce (že by prostor pro XDA?). Pokud bych ji přeskočil, vzpomenu si akorát na sporadicky nefungující regulaci podsvícení. Naopak výhod si vybavím dost: rychlost prostředí, upravitelnost, výdrž na jedno nabití, podporu českých frekvencí LTE (pásmo 900 MHz je opuštěno, proto ho nepočítám). Výběr mezi paměťovkou nebo druhou SIMkou sice úplně šťastný není, ale při ceně dokážete odpustit leccos.

Takže verdikt? Xiaomi se povedlo. Rád ho nemám, ale na auře skvělého lidového telefonu je pravdy dost. Nic vám nebrání riskovat s exotikou, jako je iGET, THL, Accent a dalšími, ale od Xiaomi dostanete víc.