Recenze HTC Desire X – každý může mít super telefon

HTC Desire X je moderní smartphone střední třídy, který by rozhodně neměl zapadnout v záplavě nespočtu dalších androidů. V recenzi se ale podíváme jako tradičně na všechny stránky telefonu.

HTC poslední dobou neprožívá zrovna šťastné období. Zisky jdou dolů, o jeho telefonech se skoro nemluví a už dlouho ne a ne představit něco, co by prolomilo ledy. Ani HTC Desire X není žádný dechberoucí stroj. V naší recenzi ale zjistíte, že je radost ho používat, nestojí moc a vypadá skvěle. A podle nás to stačí.

HTC Desire X v bílém a černém provedení

Od modelu Desire X si HTC slibuje hodně. Telefon patří do nabité střední třídy, kde je opravdu těžké se prosadit. Přesto na Desire X paradoxně nenajdete na první pohled nic, co by vás posadilo na zadek a řekli jste si: „Wow, tenhle telefon chci.“ Stačí ho však chvíli používat a nejspíš k němu přirostete. Takhle vyvážený přístroj už jsem totiž v ruce dlouho neměl.

Není to žádné výkonnostní dělo, ale zároveň nemá zásadní softwarové chyby, kterými rádi překvapují jeho výkonnější bratři z řady One. Vypadá jako každé jiné HTC (aspoň tedy zepředu), ale design je funkční a dotažený. Za tenhle telefon si zkrátka HTC zaslouží potlesk. Ale nepředbíhejme. I drobné chyby se najdou.

Základní parametry – HTC Desire X

Rozměry	119 x 62 x 9,3 mm
Hmotnost	114 g
Displej	dotykový (kapacitní, multi-touch), Super LCD, rozlišení WVGA (480 x 800 px), 16 milionů barev, úhlopříčka 4“
Procesor a paměť	dvoujádrový 1 GHz procesor Qualcomm MSM8225 Snapdragon, grafika Adreno 203 768 MB RAM, 4 GB vnitřní a microSD karty až 32 GB
Operační systém	Android 4.0 Ice Cream Sandwich + Sense
Fotoaparát	5 Mpx (2592 x 1952 px), autofocus, LED blesk, nahrávání WVGA videa
Obsah balení	návod, baterie, nabíječka, stereo headset s peckovými sluchátky, datový USB kabel
Cena a dostupnost	7 400 Kč, říjen 2012

Krátké postřehy z testování HTC Desire X:

Co se nám líbilo: kovový design, příjemné rozměry, vychytávky v grafické nadstavbě HTC Sense

Co se nám nelíbilo: umístění vypínacího tlačítka nepřirozeně na horní stranu, ostudně malá vnitřní paměť, drobné softwarové bugy, hudební přehrávač postrádá ekvalizér, video přehrávač nepřehraje titulky

Obsah balení: takové „Kinder Surprise“

Přístroj dorazil v bílém kvádříku se zakulacenými rohy. HTC takhle balí své telefony už nějaký čas a vypadá to sakra dobře. Jako vajíčko, ze kterého se vylíhne příjemné překvapení.

A také ano: v balení najdeme nejen telefon HTC Desire X, ale samozřejmě také skládací nabíječku s datovým kabelem a nechybí ani sluchátka s handsfree. Nejde už o značku Beats Audio, se kterou HTC už delší dobo spolupracuje, ale o obyčejná sluchátka nesoucí logo HTC. Nezaujmou bůhvíjakým zvukovým projevem ale spíše svým neobvyklým zpracováním. Mají bílou barvu, takže moc hezky ladí se zbytkem telefonu. A co víc: kabel, který je tvoří, má sploštělý tvar. Od toho si HTC slibuje, že se nebude zamotávat tak často, jako klasické kulaté dráty.

Zda je to pravda, je těžké posoudit. Mně se zamotával tak jako tak, a proto se domnívám, že tato vlastnost se odvíjí spíš než od tvaru kabelu od přítomnosti nepořádku v kapse nebo tašce.

Oficiální video

Komentovaný videopohled na design

Design a konstrukce: jako přes kopírák

Pokud už jste někdy viděli model HTC One X nebo One S, v zásadě víte, jak vypadá Desire X. HTC je pověstné tím, že dovede jeden designový vzor opakovat opravdu až „do zblbnutí“. Tato historie se evidentně bude opakovat i teď. Na druhou stranu: na designu není mnoho co vylepšovat. Přístroj s displejem o čtyřpalcové úhlopříčce se velmi dobře drží i ovládá. Za tím nestojí jen příjemná velikost, ale také zaoblené hrany na těch správných místech.

A nejde však jen o to, jak se přístroj drží v ruce. Desire X se na horní i spodní hraně zužuje, a toto dozadu ubíhající čelo zaručuje překvapivé pohodlí během hovoru, kdy telefon držíte u ucha. To je zajímavý ergonomický poznatek, ze kterého by se jmenovitě třeba u LG mohli poučit.

 

Když se na telefon podíváte zepředu, o designu nemá ani příliš cenu hovořit. Telefon vypadá jako HTC. Sklíčko zakrývá i černou plochu kolem displeje a pod ním se nacházejí i tři dotyková tlačítka potřebná pro ovládání operačního systému ve verzi 4.0. Nad displejem je doplňuje stavová dioda. Za to musíme HTC pochválit – řada výrobců se od ní odklonila a řekněme to narovinu: není to dobře. Ta u HTC Desire X sice není žádný rozměrový rekordman, ale pro rychlou informaci o tom, že vám chce telefon něco říct, poslouží víc než dobře.

Dojem luxusu se dále snaží navodit kovový (!) rámeček kolem displeje a na bradě telefonu spatříme i kus bílého zbytku těla. A právě zbytek těla je to, co dělá HTC Desire X výjimečným. Když telefon položíte displejem dolů, je krásný. Ano, jinak to ani říct nejde. Není divu, že na obal přístroje nechal výrobce vyfotit právě zadní stranu, a ne tu čelní, jak bývá zvykem.

V bílé úpravě mi telefon připomínal robota Eve z pixarovky Wall-e. Vše, co se na zadní straně leskne stříbrně, je skutečně kov, a ne jeho napodobenina, která bývá k vidění u jiných výrobců. Stříbrnou pak velmi vkusně doplňuje modrý rámeček kolem čočky 5 Mpx fotoaparátu. Bílý plast zadního krytu vzbuzuje stejný dojem, jako probarvený polykarbonát u většího modelu HTC One X. Vše zkrátka působí velmi hodnotně, a být o pár milimetříků větší, rozhodně byste Desire X nehádali příslušnost do kategorie telefonů kolem 7000 korun.

Když už jsme se otřeli o HTC One X, je třeba doplnit ještě jednu zajímavou vlastnost modelu Desire X. Pokud se nepodíváte do návodu, klidně můžete nabýt dojmu, že stejně jako vlajková loď HTC disponuje i její mladší bratříček unibody konstrukcí. Tak pevné je slícování dílů těla telefonu – ani vrznutí se neozve.

Pak vám ale nejspíš začne vrtat hlavou, kam se vlastně vkládá SIM a paměťová karta a zanečte se snažit odtrhnout zadní kryt – a to se vám také povede. Baterie se dá vyměnit a pod krytem jsou všechny sloty, které jste dosud postrádali. NFC čip byste ale pod krytem hledali marně – do těchto své i přes luxusní dojem, který HTC vzbuzuje, telefon nedosáhne.

Takhle dobře zpracovaný telefon aby člověk opravdu pohledal. I na něm se ale najdou mouchy. Tak třeba: tlačítko zamykání se nachází uprostřed hodní hrany – tedy mimo jakoukoli přirozenou polohu prstů na ruce. Tlačítka hlasitosti na pravé straně jsou tak zapuštěna do přístroje, že je během hovoru téměř nejde nahmatat.

A nakonec: i když je Desire X vážně pevný, dovede při vibrování na stole nepěkně zachrastit. Jakoby se v jeho útrobách nepovedlo nějaký dílek pevně přichytit. Jenže – pak Desire X opět chytnete do dlaně a vše mu odpustíte.

Baterie a výdrž: žádné překvapení

Baterie – achillova pata všech současných telefonů. Nalijme si čistého vína: ani Desire X se svým 1650 mAh akumulátorem nepatří mezi elektrické maratonce. Telefon jsem testoval ve dvou režimech, které by se daly nazvat „smartphone“ a „telefon“. Jak už názvy napovídají: v prvním režimu sloužil Desire X jako primární terminál pro přístup k internetu, sociálním sítím a diskusním fórům. Instaloval jsem nové aplikace a hrál hry. Celý den byl přístroj připojený přes Wi-Fi a displej jen málokdy nesvítil. Naopak jsem s ním uskutečnil jen pět minut hovoru a poslal dvě sms.

Druhý, telefonní režim se sestával z hodiny telefonních hovorů, poslání 20 sms a pěti mailů, to vše korunováno 30 minutami hraní her.

Opět se projevila stará fousatá pravda: největším zabijákem výdrže moderních smartphonů je displej a datový tok. V obou případech jsem telefon od nabíječky odpojil v devět hodin ráno. V prvním režimu se Desire X odporoučel ke spánku v půlnoci. V druhém režimu také – ale až druhý den. V půlnoci prvního dne užívání ukazoval graf nabití akumulátoru 60 procent.

Záleží tedy na vás, jakým způsobem budete telefon používat. V obou případech se jedná o mírně nadprůměrné hodnoty, které lze shrnout do konstatování, že z práce domů k nabíječce dojedete s HTC Desire X vždycky. A to se o řade telefonů rozhodně říct nedá.

Displej a ovládání: odladěný Android s nadstavbou Sense

Displej rozhodně není parametr, kterým by Desire X nějak vyčníval z řady. Čtyřpalcová úhlopříčka stojí za příjemnými rozměry přístroje. Podání barev má HTC velmi přirozené, což testujícího redaktora zvyklého na přepálené omalovánky od Samsungu, dovede potěšit. Čitelnost na slunci je ovšem průměrná. Během testování jsem měl ovšem pocit, že za to nemohou parametry displeje, ale spíš špatně nastavený snímač okolního světla. Ten jakoby na ostrý sluneční svit nereagoval a nechal jas displeje stažený pod maximální úroveň.

Obrazovka Desire X s technologií S-LCD disponuje rozlišením 800 x 480 pixelů. To se sice může zdát málo, zvlášť v dnešní době v dnešní době, kdy co není HD, je mnohými automaticky považováno za aušus. Desire X ale HD rozlišení rozhodně nepotřebuje. Podle mého skromného názoru zkrátka nemůže nastat situace, kdy byste na čtyřpalcovém displeji HD rozlišení využili, ba naopak. Nižší rozlišení zobrazovače vám v rámci systému Android dovolí instalovat i aplikace, které pro HD displeje zkrátka ještě neexistují, a nejspíš existovat nebudou (např. hry Plants vs. Zombies nebo první dva díly Dungeon Huntera).

I ostatní parametry telefonu křičí do světa: tohle je střední třída, žádný top model. Dvoujádrový procesor Qualcomm tepe na frekvenci 1 GHz, operační paměť disponuje velikostí 768 MB RAM. A HTC opět dokazuje, že lepší parametry v jeho případě nejsou zapotřebí. Systém funguje extrémně plynule, výrazné zpomalování a zasekávání nezaregistrujete (i když špičkové smartphony vás za utracené tisícovky navíc samozřejmě odmění ještě o něco rychlejšími reakcemi).

Telefon se dokáže na pár vteřin zaseknou jen ve dvou situacích. Tou první jsou operace s online obchodem Google Play. Jeho nová verze je evidentně nad síly Desire X, a tak během procházení marketu musíme leckde pár vteřin počkat. Stejný několikasekundový zásek se pravidelně objeví při přechodu z Google Play do prostředí operačního systému.

O něco kratší zásek způsobuje ukončení webového prohlížeče. Víc jsem během testu nezaregistroval. Možná je to však jen proto, že prostředí HTC Sense vyplňuje jakoukoli časovou prodlevu příjemnými animacemi, a tak vám ve výsledku ani nepřijde, že na něco čekáte.

Prostředí telefonu: nadstavba Sense

Nebyli by to inženýři z HTC, kdyby svůj model nevybavili prostředím HTC Sense, které překrývá základní podobu Androidu. Před dávnými lety bylo používání této grafické nástavby spíš k vzteku. Od té doby ale uběhlo v řekách už hodně vody a já musím říct: zaplať pánbůh za nejnovější verzi Sense. Díky němu disponuje i telefon střední kategorie, jako Desire X, funkcemi, které v základu nemají u jiných výrobců ani vlajkové lodi. Ale popořádku.

Po odemčení telefonu zamykacím tlačítkem spatříme typickou lockscreen HTC. Posouváním kolečka na displeji buď můžeme odemknout displej, anebo rychle spustit některou z aplikací, jejíž zástupce na obrazovce ve spodní části nachází. Bohužel, tyto čtyři zástupci si nelze vybral libovolně. Jsou to zkrátka aplikace, které si umístíte na spodní „dock“ rychlého spouštění pohotovostní plochy.

Těchto ploch je dohromady pět, ani víc ani míň. Jejich počet uživatelsky nepřizpůsobíte. Na ně potom po přidržení palce na obrazovce lze naskládat zástupce aplikací a widgety dle libosti. A zde spatřujeme první devízu HTC Sense. Zatímco u některých jiných výrobců se seznamem widgetů aplikací musíme prokousávat popořadě, HTC ho umí filtrovat buď podle názvu, anebo podle jednotlivých aplikací, ke kterým widget náleží. Velmi šikovná vychytávka.

Menu všech aplikací příliš změn oproti čistému androidu nedoznalo. V matici všech zástupců listujeme posunem prstu horizontále po stranách. Orientaci ve větším počtu nainstalovaných aplikací pomůže možnost filtrovat aplikace na nejpoužívanější a stažené. Řadit lze podle data přidání nebo podle abecedy.

Jediné, co kupodivu nechali v HTC bez povšimnutí, je notifikační lišta. Ta po stažení neumožňuje ani nahlédnout na procentuální stav baterie, ani rychle přepnout bezdrátové moduly, vše funguje tak, jako na čistém androidu. Uvidíte jen seznam notifikací, které lze posunutím z obrazovky pryč uspat. A to je dost málo. Když už se na Tchajwanu mažou s vlastním uživatelským prostředím, bylo by lépe vyřešit ho komplexně.

Slabou náplastí na polovičatost řešení pohotovostního stavu jsou povedené animace, které doprovázejí snad vše, co na obrazovce uděláte. A to včetně stisknutí ikonky. Ta se po dotyku prstem zmenší, jako byste ji zamáčkli do displeje. Nu, proč ne.

Telefonování a zprávy: síla díky Sense

Ptáte se, proč tu pořád básním o HTC Sense, a zatím došlo téměř jen na jeho kritiku? Je dobře, že jste vydrželi číst až sem – teď to přijde. Ta pravá sílá grafické nadstavby HTC se naplno projevuje právě během používání dvou nejzákladnějších funkcí mobilního telefonu – volání a psaní zpráv.

To, že má HTC Desire X vícepoložkový seznam, kde lze ke kontaktu přiřadit fotografii, desítky čísel, adres a emailů a lze ho synchronizovat s možnými i nemožnými sociálními sítěmi, překvapí asi jen člověka, co vidí poprvé telefon s androidem.

HTC ale umí daleko víc. Kontakty lze podle jejich zdrojů filtrovat, neoblíbené pak zařadit do blacklistu, jehož členové se zkrátka nedovolají. Silnou stránkou seznamu HTC Sense je bezpochyby vyhledávání. V HTC nejspíš dobře vědí, jak vypadá kontakt list běžného uživatele chytrého telefonu – je to většinou jeden velký chaos. V Desire X si proto můžete snadno nastavit, že telefon bude umět kromě jmen vyhledávat také v názvech firem, e-mailech nebo dalších detailech ke kontaktů přiřazených. Aby toho nebylo málo, kontakt se dá snadno najít i ze seznamu uskutečněných hovorů. Stačí postupně tisknout numerické klávesy tak, jako byste psali SMS pomocí systému T9. Telefon začne prohledávat nejen čísla, ale hned pro jistotu i jména kontaktů.

Telefonního seznamu HTC velmi silný nástroj, který uspokojí snad veškeré výmysly, které by uživatel chytrého telefonu mohl na seznam kontaktů mít. A to jsem vám ještě neřekl o takových vychytávkách, jako je možnost personalizace vzhledu kontaktlistu. Pokud chcete, můžete přeházet pořadí karet se všemi kontakty, protokolem a skupinami volajících. Když vám zavolá neznámé číslo, telefon ihned nabídne uložení kontaktu do seznamu.

Zkrátka a jednoduše: pokud bych měl vypíchnout jednu jedinou vlastnost, pro kterou si Desire X koupit, bude to telefonní seznam. A to je ve světě chytrých telefonů, které často právě telefonování odsouvají na druhou kolej, co říct.

Klient pro psaní zpráv je naopak zkrátka androidový standard. Zprávy se řadí do konverzací podle kontaktu, velikost písma lze v pěti krocích nastavit (což jde mimochodem pro všechny volby v systému) a systém podporuje i tiché doručenky, kdy se příjem zprávy zobrazuje jen jako změna ikonky odeslání.

Pochvalu si ale zaslouží vestavěná klávesnice. Vadí mi na ní jen tři věci: na displej Desire X je dost velká a na náhled zprávy tak nechává jen skromný prostor. Druhou vadu vidím v nemožnosti přepnout ji na rozložení QWERTZ, musíte se zkrátka naučit psát po anglicku na QWERTY. Je také hezké, že po stisknutí písmenka umí telefon vibrovat, kdyby však vibroval vždy. U některých písmen se Desire X rád zapomíná, a tak není úplně jasné, zda jste písmenko opravdu napsali.

Zbytek ale povedený je. Dlouhým stiskem se dostanete do rychlé nabídky speciálních znaků a potěší i vestavěný slovník. Ten automaticky podtrhává slova, která se mu zdají špatně napsaná, a nabízí opravu – asi tak jako jsme zvyklí ve Wordu. Na první pohled se to může zdát jako zbytečné obtěžování, lze tak ale eliminovat většinu běžných překlepů. Příjemný je také ve světě androidu ojedinělá vlastnost kurzoru, který se objeví když se chcete přesně trefit na určité místo textu. Ten se objeví po dlouhém stisku toho kterého místa, a zároveň příslušný text pro lepší orientaci zvětší. Asi tak, jako to funguje na iPhonech od Apple.

Hudební a video přehrávač, GPS navigace: smutný podprůměr

Hudební přehrávač v HTC Desire X sdružuje všechny hudební aplikace, které v telefonu najdete, do jedné. Tedy: představte si, že do telefonu nahrajete neznámou mp3 a během poslechu se vám zalíbí. Jedním klikem na odkaz do aplikace Soundhound vyhledáte název a interpreta. Spojení se serverem Gracenote zase zajistí, že se budete moci při přehrávání dívat na obrázek alba, ze kterého skladba pochází.

Není ale všechno zlato, co se třpytí – tím totiž výčet pozitiv hudebního přehrávače končí. Při poslechu vás nejspíš bude rušit poměrně značné množství šumu vycházející ze sluchátek. Pokud s tím budete chtít něco udělat, a začnete hledat, co za nastavení přehrávač nabízí, zjistíte, že je to vše. Ani ekvalizér tu není. Pouze možnost zapnout „vylepšení zvuku“ Beats audio, které si však možná užijete jen na setových sluchátkách. Jinde je přemíra basů a výšek a absence středů k neuposlouchání.

Náladu si můžete spravit poslechem FM rádia s podporou RDS, nebo už zmíněným naladěním některé z webových stanic.

Nepotěší však ani přehrávač videa v rámci galerie telefonu. Ať jsem dělal co jsem dělal, nepovedlo si mi ho přesvědčit, aby přehrál video s titulky ve formátu SRT. Samotné přehrávání je však v pořádku, nic se netrhá, nicméně asi by přeci jen bylo lepší zvolit pro přehrávání videa jinou aplikaci.

Bonusové aplikace: vhodné i nevhodné

Musím se přiznat, že jsem co se týče vybavování telefonů bonusovými aplikacemi ze strany výrobce dost skeptický. Většinou mi spíš vadí, že v telefonu zabírají místo (a že ho v Desire X opravdu není nazbyt). Jejich účelnost ale musí každý posoudit sám. Testované HTC vybavili v továrně aplikacemi smysluplnými, i těmi, co dávají rozum méně.

Mezi ty kvalitní rozhodně patří možnost nechat si snadno přenést celé nastavení ze staršího telefonu HTC pomocí Bluetooth. Někomu může přijít vhod hudební obchod 7digital – ten je ovšem tak uboze zásobený, že se opravdu vyplatí spíš nakoupit hudbu na iTunes a překonvertovat do mp3.

Co ale bezesporu zaslouží pochvalu, je aplikace TuneIn Radio sloužící k poslechu internetových rádií a také prográmek z jiného souduku – název Světlo skrývá aplikaci pro ovládání LED diody coby baterky. Ano, teď si asi řeknete, že to není nic, co by se nedalo stáhnout z Google Play. Když už ale v telefonu jsou, odpadne vám dlouhé hledání a shánění nejlepší alternativy. Tím spíš, že obě aplikace patří mezi ty velmi kvalitně zpracované.

Co asi byste ale v marketu asi nehledali, je aplikace Rescue. Přesto byste ji na Google Play našli, a stejně tak je napevno i v telefonu a nezbavíte se jí. Jedná se o online helplinku, kde jacísi odborníci vyřeší každý problém s telefonem, který jim přednesete. Prý. Vše je ale v angličtině (a kdo anglicky umí, řešení většinou na internetu najde sám) a abyste ho mohli využívat, musíte podstoupit systém registrace. Možná se pletu a v diskusi mě čtenáři vyvedou z omylu, ale nedovedu si představit jediného uživatele v Česku, který by to využil.

Fotoaparát a kamera: překvapení z jiné kategorie

I když HTC Desire X v první řadě nejspíš nebyl zamýšlen jako bůhvíjaký fotomobil, fotí lépe než byste čekali. K tomu slouží 5 Mpx čip s LED bleskem, který umí zároveň pořizovat videa v rozlišení 854 x 480 pixelů. To sice není žádný zázrak, ale pokud nehodláte s mobilem točit celovečerní trhák, pravděpodobně to bude stačit víc než dobře. Videa jsou kvalitní, při snímání se nic netrhá a dokonce i během švenkování se obraz nerozmazává.

Ale zpět k fotografiím – to je opravdu velké překvapení. Za výsledky, které Desire X podává, by se nemusel stydět lecjaký přístroj v nejvyšší kategorii. Že máte co dočinění s kvalitním mobilním fotoželezem poznáte už během spouštění kamerky. Nastartování je během vteřiny, ostření je rovněž bleskurychlé.

V dobrých světelných podmínkách se na fotkách z Desire X dokonce ani velmi rychlý pohyb nerozmaže a pokud budeme mluvit o barvách, překvapí jejich přirozenost a nepřebarvenost. V horších světelných podmínkách telefon sice rychle ztrácí na kvalitě podání a častěji si vypomáhá bleskem, i tyto fotografie jsou však více než použitelné. Směle si troufám tvrdit, že pokud vlastníte starší levnější kompakt, můžete ho s klidným svědomím zahodit. HTC Desire X ho nahradí víc než dobře.

Co se týče fotografií, nelze nezmínit ještě jednu vlastnost, u které si ovšem vážně nedovedu představit, kdo ji bude využívat. Pořízené fotografie si můžete nechat na displeji promítat jako prezentaci, která se podbarví hudbou dle vašeho výběru. Co k tomu dodat – telefon to zkrátka umí, zda je to dobře nebo špatně nechám na posouzení laskavého čtenáře.

Zkušební fotografie – HTC Desire X

Zkušební video natočené telefonem HTC Desire X

Organizační a datové funkce: ne vždy perfektní

Nebyl by to androidový smartphone, kdyby Desire X nenabízel celou škálu organizačních kancelářských funkcí. Už v základním vybavení dostane uživatel plnou verzi Polaris Office, která, jak už název napovídá, umožňuje číst a editovat MS Office dokumenty.

Nechybí samozřejmě ani samostatná aplikace na tvorbu poznámek, kalkulačka nebo kalendář. A právě u kalendáře se na chvíli zastavíme. Jde totiž o typickou ukázku toho, jak výrobci v honbě za co nejlepším grafickým zpracováním aplikace absolutně zapomenou na její použitelnost.

Pokud jste někdy viděli kalendář v čistém Androidu, jmenovitě pak jeho měsíční náhled, víte dobře o čem mluvím. Všechny události v něm vidíte naráz, odlišené barvami podle typu kalendáře, ve kterém je událost zanesena (pracovní, osobní, etc.). Vlastní odlišení mají pak i události, které trvají celý den, nebo ty, které zaberou jen určitý časový úsek.

Ne tak v HTC. Zda každou událost v měsíčním náhledu označuje šedý trojúhelník v rohu příslušného čtverečku s datem. A to je vše. Abyste zjistili kolik toho musíte udělat, a co za událost to vlastně je, musíte přejít do náhledu denního, nebo do zobrazení celé vaší agendy. Ne, tohle se HTC vážně nepovedlo.

Svou kapitolu si zaslouží internetový prohlížeč. Ten opět vylepšuje nadstavba HTC Sense, a to zejména praktickou lištou, který vyjede ze spodního okraje obrazovky poté, co sjedete na stránce směrem dolů. Zpřístupní se tak možnost rychlé organizace internetových záložek, což je věc, kterou musíme často u konkurenčních telefonů často lovit hluboko v menu. Pokud nic takového nepotřebujete, všechny lišty se schovají a celý prostor tak zbývá jen a jen pro text na stránce stránky. Užitečný je také takzvaný čtecí režim, který jedním stiskem tlačítka zobrazí čistě textovou verzi stránky bez obrázků a formátování, což pomáhá při čtení delších textů.

Přestože Desire X disponuje všemi možnými typy rychlého datového připojení a extrémně dobrým příjmem signálu Wi-Fi (dokonce s možností ještě ho zlepšit trochu tajemnou volbou „Nejlepší výkon Wi-Fi) s rychlostí prohlížeče spokojení být nemůžeme. Stránky se vykreslují o něco pomaleji, než by plynulost zbytku prostředí napovídala v porovnání s Galaxy Nexusem připojeným na stejné Wi-Fi síti šlo dokonce o řád sekund (testovali jsme rychlost načtení stránky Mobilizujeme.cz). To pak platí i pro zoomování stránky, kde vykreslení textu ve větší velikosti zabere klidně i pár sekund.

Desire X bohužel občas trpí i problémy s příjmem signálu – někdy se od sítě úplně odpojí, někdy ztratí pouze datové spojení. To se sice občas stane každému telefonu, u Desire X ale frekvence těchto nehod nepříjemně překvapila.

Závěr recenze smartphonu HTC Desire X

Celou dobu testu přemýšlím, zda HTC Desire X doporučit, nebo ne. Je to velmi těžké rozhodování. Pokdu chcete kvalitní praktický telefon s odladěným softwarem a nadprůměrnou výdrží na jedno nabití, který budete primárně používat k telefonování a psaní a nějakou tu fotku, určitě si Desire X pořiďte.

Za zapůjčení telefonu do redakce děkujeme eshopu Smarty.cz, kde si jej můžete zakoupit.

Je krásný a budete ho mít rádi. Nic složitějšího po něm ale nechtějte – budete zklamání. Je na zvážení, zda se nevyplatí připlatit si tisíc korun a pořídit si třeba nováčka v segmentu střední třídy: Samsung Galaxy S III Mini. To ale ukáže až čas – tento Samsung se na našem trhu zatím neprodává.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
celkový design	chabá podpora multimédií
odladěné prostředí	malá kapacita paměti
kvalitní foťák
vyvážená výbava