Divize společnosti Huawei je pověstná dvěma atributy: chrlením vzájemně si podobných modelů a poskytování překvapivých funkcí za přátelskou cenu. Honor 9 Lite splňuje oba dva body. Je možné, že ho v záplavě ostatních “lite” modelů leckdo přehlédne. Po několika dnech strávených v jeho společnosti ale musím konstatovat, že tím by onen dotyčný udělal pořádnou chybu.

Honor 9 lite přichází do Česka osm měsíců po neodlehčeném Honoru 9 a zároveň s Honorem 7x. Vypadá jako předloňský Honor 8 a funkce má stejné jako jeho firemní Huawei P Smart. Ale dost legrácek – s levným Honorem žádné žerty nejsou. Zatímco některé telefony jsou určeny spíš pro audiofily a jiné pro fotografy, Honor 9 lite má ambici vyhovět úplně každému – zejména pak těm, kteří nechtějí utratit za telefon celou výplatu. A daří se mu to. Honor 9 lite samotnou svou existencí připomíná jednu starou pravdu: čínským značkám koncernu Huawei bychom měli být všichni vděční za to, že i do nižší střední třídy přinášejí telefony, které je radost používat.

Honor 9 Lite: specifikace

Design a zpracování: vzpomínka na předloňské léto

Těžko říct, zda je to záměr, nebo náhoda: laik bude mít lacinou novinku problém rozeznat od předloňské vlajkové lodi. S loňským Honorem 9 nemá „lite“ paradoxně společného zhola nic a plochá skleněná záda se čtečkou, zakulacené rohy i rozmístění čoček fotoaparátů – to vše nechává vzpomenout na Honor 8. Nic z toho ale nelze Honoru vyčítat: čas totiž ukazuje, že právě design Honoru 9 se čtečkou otisků pod displejem byl jen jakási slepá ulička mimo s nebývalou razancí nastupující trend bezrámečkových telefonů.

Honor 9 lite do něj naopak vstupuje na svou třídu velmi nebojácně. Displej vyplňuje 76 % přední plochy a ponechává na ní místo už jen na logo společnosti, poměrně malou a bohužel snadno přehlédnutelnou stavovou diodu, a dvojici selfie fotoaparátů. Právě ony budou pro určitou kategorii mladších uživatelů dost možná hlavním tahákem – o nich ovšem až později. Atraktivních nabídek totiž přináší levný Honor povícero.

Až se mi téměř příčí psát o „odlehčeném“ čínském telefonu jako o levném zboží. Dávno je totiž pryč doba, kdy telefony v nižší střední třídě (rozuměj kategorii oscilující od 5 tisíc) musely být plastové a nevzhledné. Zejména položíte-li Honor 9 lite displejem dolů, je radost na něj pohledět. Není to jen zásluha originální (byť na mě trochu světsky působící) barvy Sapphire Blue, ale zejména skleněné plochy na ní a lesklého zrcadlového podkladu pod ní.

Působí to honosně, pohled pod povrch však odhalí, kde se skrývá jeden z pilířů přívětivé cenovky. Sklo, které vidíme, totiž není tvrzená legenda Gorilla Glass od Corningu. Jedná se o tvrzené sklo vlastní produkce s veřejně neznámými parametry. Mimochodem, to samé platí o sklíčku kryjícím displej. Nechci však být nespravedlivý – absence značkové nálepky očividně neznamená nižší odolnost. Za celou dobu testu se ani na jedné z lesklých ploch neobjevil byť sebemenší škrábaneček. Kéž by to samé platilo pro otisky prstů, které se po pár okamžicích používání rozprostírají po celých zádech. Přední sklo je na tom naštěstí co se oleofobní vrstvy týče o pořádný kus dál, nebojím se říci na úrovni nejdražších telefonů.

Originální přístup Honor zvolil také ke konstrukci rámu telefonu, která spojuje obě dvě skleněné plochy. Měl by být podle všeho kovový. Ptáte se, proč ta nejistota? Zkrátka proto, že tomu lze jen obtížně uvěřit. V ruce totiž žádný kov cítit není a pokud bych o podobě materiálu nebyl opakovaně ujišťován veškerými dostupnými materiály, dal bych ruku do ohně za to, že se jedná jen o nadobyčejně kvalitní plast. Zřejmě za to může silná vrstva laku, která by měla do budoucna zabránit nevzhledným škrábancům. Ať už je to ale jak chce, výsledek je pokaždé stejný: Honor 9 lite se pyšní nadprůměrně kvalitní konstrukcí, na níž nízká cena není znát. Tlačítka (tentokrát už skutečně plastová) nemají téměř žádnou vůli a na nějaké pazvuky, který přístroje podobné třídy dráždily uživatele ještě docela nedávno, můžete v klidu zapomenout.

Přesto na těle Honoru 9 lite najdeme prvky, které v dnešní době překvapí. Některé příjemně – to platí například pro zdířku na 3,5mm jack. U některých je to horší – zapomeňte na to, že byste se stejně jako prve já pokoušeli nacpat do telefonu svou USB-C nabíječku. V Honoru se rozhodli setrvat u dnes už bez nadsázky obstarožního microUSB konektoru. To není jen nepraktické (na oboustrannost USB-C se totiž zvyká opravdu snadno), ale prozrazuje to třeba také nízkou datovou propustnost kabelového připojení a v neposlední řadě to také není bez spojitosti s absencí rychlonabíjení. Dovolím si ale tvrdit, že většině uživatelů to zas až tak vadit nebude. Daleko více totiž ocení hned vedle umístěný opravdu neskutečně hlasitý repráček.

Displej, ovládání baterie: návštěva z vyšších sfér

Na zobrazovači Honoru 9 lite se ve vší kráse ukazuje, jakou rychlostí se ve světě mobilních telefonů aktuálně ubírá vývoj. Ještě loni v červenci disponoval Honor 9 coby „vlajková loď“ značky 5,2palcovým Full HD zobrazovačem a neváhal si za něj říci 13 tisíc korun. Telefon pro masy za necelých šest tisíc teď po osmi měsících nabízí 2K 5,6palcovou obrazovku s poměrem stran 18:9 v daleko menším těle. Nejedná se sice o žádný módní AMOLED panel ale „jen“ o IPS. Možná také proto se musíme obejít bez návykového Always On displeje nebo zářivých kontrastních barev špičkových telefonů současnosti. Nic takového ale asi od telefonu za 6 tisíc nikdo neočekává. Na tuto cenovou kategorii se totiž jedná o kvalitní panel, který by se svými vlastnostmi dal přirovnat nejlépe k iPhonu 6 – tedy k přístroji, který se i dnes prodává dráž než náš Honor. Podtrženo, sečteno – s Honorem 9 lite si asi nikdo nebude stěžovat na špatnou viditelnost na přímém slunci ani na téměř neznatelné zkreslení v rovném úhlu pohledu.

Přednosti displeje jako by vyjadřovaly samotnou podstatu telefonu: jedná se o kvalitní základ, který sice nepřináší žádnou velkou přidanou hodnotu, ale zase mu nelze nic výrazného vytknout. To samé totiž platí pro vnitřnosti telefonu. Přítomen je in-house procesor Kirin 659, který poměrně rozsáhle disponované prostředí Androidu 8.0 s nadstavbou EMUI zvládá pohánět přesně tak, jak má. Jen občas se objeví záseky v případě spouštění náročnějších aplikací typu graficky bohatých her. Tomu sekundují 3 GB „pomalejší“ RAM typu DDR 3, z nich bývá pravidelně zaplněno něco málo přes 2 GB. Vnitřní úložiště tvoří 32 GB, což také není nijak světoborná hodnota. Stačí to ale jak na deset offline playlistů na Spotify, tak i na obsáhlou fotosbírku. V angličtině by tomuto sestavení za cenu pod šest tisíc řeklo „just fine“.

Největší roli ovšem ve vnímání Honoru 9 lite jako nadprůměrného telefonu hraje grafická nadstavba EMUI ve spojení s osmičkovým androidem. Postupem let v Číně vyladili své grafické prostředí na jedno z nejlepších na trhu. Nejde jen o nepřeberné možnosti nastavení, ale i o funkcionality, které jen tak někde nenajdete. Osobně jsem si oblíbil možnost ochránit vstup do libovolné aplikace otiskem prstu, což je výrazně praktičtější řešení než například samsungovská obdoba téhož v podobě duplicitních instalací do tzv. „zabezpečené složky“. Inspiraci u BlackBerry si zase v Huawei vzali v konstrukci sejfu, kam lze ukládat soukromé soubory – taktéž chráněného biometrickou cestou. Už dobře známé jsou triky se čtečkou otisků, která umí gesty zobrazovat notifikace, nebo listovat galerií. V neposlední řadě si pak umí telefon sám řídit spotřebu přizpůsobováním rozlišení displeje aktuálně používané aplikaci.

Právě tato funkcionalita vůbec není k zahození. Honor 9 Lite patří mezi telefon s průměrnou výdrží, což je dobré vědět zejména kvůli absenci bezdrátového i rychlého nabíjení. Ne snad, že byste se měli bát o jednodenní výdrž – to rozhodně ne. Z práce domů po dni stráveném s hodinou navigování, hodinou telefonování a třemi hodinami rozsvíceného displeje se budete vracet s cca 25 % zbývající kapacity. Pravidelná výdrž se u Honoru 9 lite pohybovala kolem 18 hodin, což je zkrátka průměr.

Fotoaparát a multimédia: pomalu za dobrým výsledkem

Ani jeden, ani dva, dokonce ani tři. Máme tu parametr, ve kterém Honor překonává i konkurenci o desítky tisíc dražší: telefon disponuje hned čtyřmi objektivy – dvěma vepředu a dvěma vzadu. Je to mimochodem jediná vlastnost, kterou se odlišuje od svého sourozence Huawei P Smart. Znamená však více skutečně více? V případě Honoru 9 lite kupodivu ano.

Existují vlastně jen dva ohledy, kvůli kterým bych mohl odlehčeného Číňana kritizovat. Tady je ta první: schopnost pracovat s hloubkou ostrosti je u zadních kamerek ještě o něco horší, než u dražších modelů. Bokeh efekt působí chemicky a propočet toho, kde by se mělo pozadí rozmazat, je neuvěřitelně nepřesný. U některých fotografií se dokonce nerozmazalo pozadí, ale obrázek obsahoval jen několik náhodně rozmístěných rozostřených skvrn. To ale paradoxně neplatí u předních fotoaparátů. Dost možná je to proto, že jimi fotíme v 90 % portrétní fotografie, u kterých je zcela zřejmé, co je pozadí a co objekt. Sper to ale ďas: selfies působí hlavně za slunečných dnů skutečně profesionálně, bokeh efekt je tam, kde má být doplněný o přirozené barvy a v této kategorii nebývalé množství detailů.

A teď ten druhý, o poznání důležitější problém: aplikace fotoaparátu je skutečně pomalá. Nadprůměrně dlouho trvá skutečně vše, od prvního spuštění aplikace (několik sekund), až po samotnou expozici snímku (cca 1,5s). Děti proto často vybíhají ze záběru, rychle se pohybující objekty se za špatného světla rády rozmazávají. Je to velká škoda hned z několika důvodů. Honor 9 lite totiž ve skutečnosti vůbec nefotí zle. Když se vykašlete na nedokonalý bokeh efekt, dostanete velmi přirozeně působící fotografie bez vad obvyklých v této cenové kategorii. Honor nezná ani rozostřené nebo deformované okraje a velmi dobře si dovede poradit i s bílou barvou.

Jak fotí Honor 9 lite?

Nad průměr své třídy vyčnívá i co se funkcí týče. Schází snad pouze automatické HDR, což je skutečně postradatelný výpočet navíc. Jeho absenci ale snad každému vynahradí možnost pořizování obdoby Live Photos (krátké video před a po stisknutí spouště), dlouhá expozice pro malování světlem, plně manuální režim u fotografií i videa.

Co nabídnout má Honor 9 lite i v oblasti hudby, staromilský výstup na jack doplňuje ještě staromilštějsí FM rádio. Zvukové podání potom udělá radost především „bassheadům“. Tak silnou nízkofrekvenční složku bez dodatečné úpravy jsem už dlouho neslyšel. K tomu přidejme i funkční ekvalizér nebo možnost dodatečně upravovat zvukový prostor a ideální produkt zejména pro mladší milovníky hudby je na světě. Audiofily ale neuspokojí, a to zejména kvůli basům, které se kvůli své přeexponovanosti čas od času zkreslují.

Závěr a konkurence

Honor opět nezůstal za očekáváním. Za pakatel nabízí skvěle vybavený telefon, jehož jedinou zásadnější slabinou je občasné zpomalování běhu dané slabším hardwarem. Ten přeci jen zaostává za množstvím funkcí, které musí v telefonu obsluhovat. I přesto ale Honor 9 lite zůstává téměř bez konkurence. Tu si, jak už jsme uvedli, ovšem Huawei pěstuje samo v modelu P Smart. Zájemcům o telefon za 6000 s podobnými parametry zbývá už jen Nokia 6 (recenze), ze které jsem během testu příliš nadšený nebyl, anebo loňský lowendový Samsung J7 (recenze). Oba tyto telefony však už na papíře za Honorem zaostávají. Zdá se, že nový etalon třídy je tu.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
poměr cena/výkon	obstarožní microUSB
dílenské zpracování	občasné zpomalování systému
na svou třídu skvělá kvalita fotografií