Recenze Asus Zenfone 3: poprvé v kovu

Telefony Zenfone se za relativně krátkou dobu svého pobytu na českém trhu staly symbolem dostupné kvality, kterou ovšem deklasovalo celoplastové provedení a rekordní množství nainstalovaného bloatwaru. Asus se rozhodl z výtek poučit – bohužel jen v některých oblastech.

Znalce portfolia značky Asus nemůže nezaujmout vtipný detail, který se skrývá už v samotném názvu novinky, která zamířila na český trh. Asus již před dvěma lety tak troch paradoxně představil Zenfony 4, 5 a 6, po kterých loni následoval i naší recenzí vychvalovaný Zenfone 2 nabízející na svou dobu obří 4GB operační paměť. Teprve letos přichází na řadu trojka a to symbolicky hned v podobě tří modelů.

Zatímco vlajková loď Zenfone 3 Deluxe a vytrvalec s velkou baterií Zenfone 3 Max zaujmou možná jen fajnšmekry, námi testovaný střední model bez jakéhokoli přízviska Zenfone 3 má ambici zabrat pro sebe podstatnou část trhu telefonů vyšší střední třídy. Zda se to telefonu od tchajwanského výrobce, který nepatří v oblasti mobilních telefonů k hegemonům, povede, naznačí naše dnešní recenze.

Asus Zenfone 3: specifikace

Konstrukce	kov + sklo, 147 x 74 x 7,7 až 8,9 mm, 144 g
Displej	5,2″, Super IPS+ LCD, 1920 x 1080 px, jemnost 424 ppi
Operační systém	Android 6.0 + ZenUI 3.0
Procesor	8 jádrový, 2,0 GHz, Qualcomm Snapdragon 625
Paměť	3/4 GB RAM, úložiště 32/64 GB + microSD karty (až 128 GB)
Fotoaparát	16 Mpx, LED blesk, OIS, EIS, f/2.0, laserový autofocus + přední 8 Mpx
LTE	800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz
Technologie	hybridní dual SIM, Bluetooth 4.2, Wi-Fi, GPS, USB-C, čtečka otisků
Baterie	2600 mAh, rychlonabíjení
Cena a dostupnost	9 900 Kč s DPH, léto 2016

Design a zpracování: kov do skla prosím!

Vzpomínám na svou rok starou recenzi předchůdce telefonu, který teď držím v ruce. Zenfonu 2 (recenze) jsem tehdy vytýkal hned několik nedostatků: lacině vyhlížející plastové tělo, neprakticky umístěné ovladače a možná až přílišnou podobnost s telefony značek LG a HTC. Minimálně v této oblasti se v Asusu poučili. Nový Zenfone 3 teď připomíná spíše křížence mezi iPhonem 6 a Samsungem Galaxy S6.

Ale dost žertů. Skutečný pokrok totiž na Tchajwanu učinili zejména v prvních jmenovaných kapitolách. Nevzhledný zvrásněný plast nahradilo Gorilla Glass 3 na čelní i zadní ploše, hliníková slitina pak novému Asusu obepnula boky. Na dědictví Zenfonu 2 však nová generace zcela nezanevřela. Při detailnějším pohledu si nelze nevšimnout opakování kruhového zvrásnění na vrstvě pod sklem, která v námi testované bílé variantě vrhá zajímavé nafialovělé odlesky. Obě použitá skla zaujmou zaoblenými hranami a aspoň opticky tak minimalizují boční rámečky telefonu, i přes absenci zahnutého displeje.

Na zaoblené 2.5D sklo plynule navazují na okrajích zbroušené kovové hrany. Z vlastní zkušenosti musím poznamenat, že zaujmou nejen vzhledem, ale i svou odolností. Poměrně tvrdý pád na koupelnové kachličky totiž přežily jen s nepatrnou odřeninou. Pro srovnání: u Samsungu Galaxy S6 se obdobně vyhlížející hrany z podobného materiálu odíraly už jen samotným nošením v kapse.

Právě do hran se nově začlenily i některé ovládací prvky. Asus konečně upustil od ergonomicky nedomyšlených experimentů a zamykací tlačítko i ovladač hlasitosti umístil zaplaťbůh konzervativně na pravý bok přístroje. Je to o poznání komfortnější pozice než záda a horní hrana u Zenfonu 2. Také u nové generace si tlačítka ponechala praktickým zvrásnění, díky kterému je vždy snadno najdete. Stejně jako na minulé generaci telefonu je však potřeba smířit se s kompromisem u senzorových tlačítek pod displejem. Ta opět nemají podsvícení a už podruhé tak v případě Asusu musím konstatovat, že se u telefonu za 10 tisíc jedná o neodpustitelný prohřešek. Stále ještě méně praktické řešení představuje i v těchto dnech použití konektoru USB-C. Podobné nabíječky se, i přes jejich postupné rozšiřování, stále ještě neválejí v každé zásuvce.

Pochvalu naopak zaslouží nově integrovaná čtečka otisků prstů. Ta se nachází hned pod „samsungovsky“ vyhlížejícím a trčícím objektivem na zádech telefonu. Reaguje nejen bleskurychle (podle Asusu během 0,2 vteřiny a klidně bych tomu věřil), ale také neomylně. Za celou dobu používání telefonu jsem se nesetkal s tím, že by můj prst nepoznala (inženýři v Apple, prosím, čtěte pozorně). Dvojím poklepáním na ni lze pak spustit fotoaparát a dalším pak pořídit snímek, což se však vzhledem k její citlivosti děje možná až příliš často.

Displej, prostředí, baterie: méně je někdy více

I když se to na první pohled díky subtilnějšímu tělu přístroje nezdá, také Zenfone 3 si zachoval 5,5 palcový displej. Ani jeho Full HD rozlišení neudělá v dnešní době hi-res displejů ostudu. Zobrazovací technologie, kterou Asus tradičně nazývá Super IPS+ se navíc činí i na přímém slunci, kdy je displej až překvapivě dobře čitelný. Komu by to však například při focení nebo prohlížení obrázků nestačilo, tomu Zenfone 3 nabídne i jednorázové zvýšení jasu právě při těchto činnostech. Nechybí ani stále oblíbenější „noční režim“, který má za úkol šetřit zrak odfiltrováním modré části světelného spektra. Stejně tak se nabízí odemknutí a zamknutí obrazovky poklepáním, nebo spouštění různých funkcí nakreslením gesta na zhasnutém displeji. To na rozdíl od levné čínské konkurence u Asusu už tradičně opravdu i funguje.

 

Formulace z mezititulku, kterou mnozí z nás pamatují z lekcí mikroskopování, uvozuje, kde Asus chyboval asi nejvíce. U budoucího modelu by stálo za úvahu omezení neuvěřitelného množství neodinstalovatelného bloatware, který telefony tchajwanského producenta vždy obsahovaly a ani teď tomu není jinak. Posuďte sami – v telefonu zabírá cenné místo kromě 12GB operačního systému ještě 25 aplikací. Asi bych nic nenamítal, pokud by nebyly účelné a zábavné, jako třeba vestavěné pravítko. Jaký význam však má program pro helpline Asus, jeho speciální (a pustá) fotosociální síť Zen Circle, nebo napevno vestavěný webový prohlížeč Pidgin, mi však nevysvětlí nikdo. Trochu paradoxně však ve víru instalování vývojáři zapomněli na aplikace e-mailového klienta a kalendáře – ty si musí každý zvolit sám, dle vlastního uvážení. Těžko říci, proč tento postup nešel využít i v ostatních případech.

 

Existuje však jedna výjimka, kdy více, znamená prostě jenom více. V našem případě se to týká počtu funkcí a možností personalizace přístroje a zde Asus nešetřil. Nastavení je tolik, až jsem mnohdy ztrácel přehled o tom, co se jakým gestem spouští. Kdo chce, ten si může přizpůsobit domovskou obrazovku nejen novými a celkem povedenými schématy, ale i změnou struktury mřížky aplikací, nebo průhledností jednotlivých prvků. Svou podobu může k nepoznání změnit i zamykací obrazovka se zástupci často využívaných funkcí. Seznam aplikací se umí řadit do tzv. Chytrých skupin, aby v jejich seznamu nevznikal přílišný zmatek. Měnit své chování dokážou i některá tlačítka pod displejem. V přílišném rozjaření však lidé v Asusu trochu pozapomněli na přepínače v notifikační liště. Ty jsou neprakticky rozdělené do dvou skupin – v jedné smíte vybírat jen z devíti „nástrojů“, pro ostatní zástupce je pak určena spodní polovina. V praxi to znamená například to, že přepínače Wi-Fi a Bluetooth nikdy nemohou být zcela nahoře, protože je Asus nezařadil do „nástrojové“ sekce.

 

Nejen nastaveními však živ je člověk. Zenfone nabízí také například pro mě neocenitelné vyhledávání v celém přístroji, které se intuitivně po „iphonovsku“ spouští potažením prstu kdekoli po obrazovce směrem dolů (ano, i funkce tohoto gesta se však dá změnit). Na rozdíl od jiných telefonů dokáže rychlým dvojklikem na domovské tlačítko zmenšit uživatelské prostředí pro ovládání jednou rukou. A když uživatel není líný zapátrat v hlubinách nastavení, může odhalit i takové funkční skvosty, jako například druhou stranou neodhalitelný záznamník probíhajících hovorů.

 

Vzhledem k funkční výbavě je s podivem, kolik toho Asus Zenfone 3 vydrží. Napřed je ale potřeba zmínit jednu pro zákazníky podstatnou věc. Vyrábí se totiž ve dvou verzích, které se liší téměř kompletními vnitřnostmi, snad jen s výjimkou procesoru Snapdragon 625. Základní verze k tomuto chipsetu přidává 3GB RAM, 32GB vnitřního prostoru a akumulátor o kapacitě 2800mAh. Během testu jsem však děkoval prozřetelnosti za získání výkonnějšího modelu, který kromě 4GB operační paměti a 64GB prostoru pro aplikace nabízí větší, 3000mAh baterii. To vše zaručuje nejen dokonalou plynulost a odladěnost prostředí (a také skóre přes 62 000 bodů v benchmarku AnTuTu), navrch ale i nadprůměrnou výdrž baterie. I v případě velmi drsného zacházení vydrží v provozu minimálně 21 hodin, mimo pracovní nasazení pak není problém dosáhnout výdrže 2,5 dne. I kdyby se vám to ale nepovedlo, nezoufejte – Asus disponuje technologií rychlonabíjení a do plné kapacity se podle mých zkušeností nabije téměř z nuly za necelou hodinu a půl.

Fotoaparát a multimédia: dobře, nikoli výborně

Pokud jsem v minulé kapitole chválil Asus téměř za vše, fotoaparát znamená návrat zpět nohama na pevnou zem. 16megapixelová kamera patří sice k tomu lepšímu, co střední třída nabízí, nikterak dobře se mi ovšem nepoužívala. Ale popořádku: samotná aplikace je absolutně v pořádku. Dokonce víc než to. Ergonomii by se od Asusu mohli leckteří výrobci učit. Vše se nachází přímo na hlavní obrazovce, do podrobného nastavení je potřeba se nořit je výjimečně a některé funkce dokonce telefon dokáže iniciovat sám podle toho, kde se právě nacházíte. To platí například pro noční režim, který své služby nabídne po setmění. Stejně tak potěší i přítomnost automatického HDR a aspoň teoreticky i laserového ostření.

Proč teoreticky? V praxi totiž Zenfone 3 neostří o mnoho rychleji než telefony spoléhající na tradiční technologie. Ba naopak. Jakmile se jen trochu sešeří, fotoaparát se výrazně zpomalí. Často za to však nemůže jen ostření, ale také bohulibá snaha závěrky dostat na snímač více světla. Můj podle mého subjektivního dojmu to však často přehání a expoziční čas je delší, než by byl skutečně objektivně potřeba. Výsledkem jsou tak rozmazané fotografie, protože fotograf předpokládá, že už je vyfoceno, i když telefon má často odlišný názor. Abychom však fotoaparátu nekřivdili – pokud fotíte v hezkém počasí, fotky nemají k dokonalosti daleko. Jen při nazvětšovaném pohledu vidíme nižší úroveň detailů než u absolutní špičky, není to však nic, co by poznal kdokoli jiný než člověk, který se na podobné rýpání zaměří během testu.

Jak fotí Asus Zenfone 3

Závěr a konkurence

Asus Zenfone 3 je skvělý telefon, který se mi moc dobře používal. Podobně jako ostatní telefoy této třídy má ovšem jeden velký problém. A ten se jmenuje Honor 8 (recenze). Odnož společnosti Huawei se tlačí na trh svou agresivní PR politikou a navíc má za stejnou cenu rozhodně co nabídnout. Oba telefony si ve zpracování nemají do vyčítat, funkčně ovšem Asus oproti svému čínskému konkurentovi boduje tak maximálně připojením s technologií MIMO. Honor oproti němu nabízí in-house řešení s rychlejší operační pamětí, lepším fotoaparátem a i vychytanějšími detaily, jako je například multifunkční čtečka otisku prstů.

Asusu proto nezbývá než držet palce. Existuje totiž jen jeden typ zákazníků, který by mu mohl dát před Honorem přednost stoprocentně: ti, co nechtějí telefon z pevninské Číny.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
skvělé zpracování	místy pomalejší fotoaparát
elegantní design	přeplácaný operační systém
personalizovatelnost
výdrž baterie