Úhlopříčky telefonů rostou. Zatímco kdysi jsme na Galaxy Note s úhlopříčkou 5,3″ koukali coby na zhmotnění psychedelického snu Samsungu, dneska už bychom zdvihli obočí a utrousili: „Jenom?“ Jenže ve vodách displejů 5,5“ a větších moc ryb neplave. Sony Xperia XA1 Ultra je jedním z mála úlovků, které můžou na vaší udici skončit. Má ale cenu vůbec házet splávek do vody?

Kdysi se mi na pár minut dostala do ruky Xperia Z Ultra. Netuším, jak se stalo, že jí všichni uvěřili bližší spřízněnost s telefony než tablety. Ale měla něco do sebe. Charizma velkých displejů mi o něco později dokázal i Huawei Mate 7: skvělá výdrž, pohodlné brouzdání webem a překvapivě se i tahle mašinka dala nosit v kapse. Otázka před testem proto byla jasná: navazuje XA1 Ultra na tyto legendy, nebo kromě velkého displeje nemá co nabídnout?

Sony Xperia XA1 Ultra: specifikace

Vzhled a konstrukce: známý design, ale ve větším měřítku

Sony poznáte z dálky a pro XA1 Ultra jen platí dvojnásobné měřítko. Od prvního telefonu Xperia Z (recenze) se nic zásadního nezměnilo: kvádřík s ostrými hranami, půdorys přesného obdélníku a masivní rámečky nad a pod displejem. Ten spodní jen vyvažuje hmotnost horního, ve které se schovává kamera, notifikační dioda a překvapivě i přisvětlovací dioda. Vzhledem k úhlopříčce si však telefon zachovává dojem štíhlosti a zvlášť boční rámečky jsou minimální – řečí čísel zabere displej 76,1 %. Sluchátko je pak zastoupeno jen uzounkou štěrbinou.

Oproti letité legendě se změnily spíš drobnosti. Některé odečtou skóre z indexu luxusu, jiné přidají v hodnocení ergonomie. Vezměme to postupně. Sklo na zadním krytu nahradil plast. Nestěžujte si, je to pro dobro věci. Použitý materiál neklouže a ani není tak náchylný na otisky prstů, zpocené ruce však stopy zanechají. Drobnou evolucí prošly hrany zařízení. Kdysi jsem si u Xperie Z3 (recenze) stěžoval, že jejich plynulé zaoblení brání jistému úchopu. Pro současnou generaci to neplatí a zvlášť o rohy se dobře zapřete. Bohužel však absence zaoblení znamená, že telefon v kapse džínů poznáte i bez Supermanova rentgenového pohledu.

Typickým rysem Sony je i kulaté kovové tlačítko zapínání. Očekával jsem, že vyčnívající knoflík každou chvíli stisknu omylem, mé obavy se však nevyplnily. Ba naopak, přesný stisk, rychlé nahmatání, čitelná odezva – to jsou hlavní parametry tohoto řešení. Kam se vešla čtečka otisků prstů? Mám pro vás hodně špatnou odpověď. Nikam. Sony prostě technologii, která se probojovala i do segmentu low-end zařízení, do svého kousku za deset tisíc nepoužilo. K vlastní škodě – mám dojem, že jednoduchý senzor udělal pro zabezpečení soukromí víc, než šifrování úložiště a zákaz instalace z neznámých zdrojů dohromady.

Boky zařízení působí čistě, přestože mačkátek a hejblátek je na nich víc, než je obvyklé. Třeba mechanická spoušť (stiskem ale fotoaparát nezapne, nechápu proč) nepatří do běžné konfigurace, přestože certifikát odolnosti vůči vodě chybí. I ke kartám přistoupilo Sony netradičně – místo hybridního slotu striktně odděluje nanoSIMku od paměťovky. Po stránce konektorů však nic podstatného u Xperia XZ1 Ultra nechybí. Vítám moderní oboustranný USB-C konektor a chválím sluchátkový jack. 3,5 milimetrů argumentů…

Displej, prostředí, baterie: plno superlativů

Na displeji nejvíc vnímáte velikost. 6″ je hodně, ale svádí k myšlenkám, že váš nový mobil by mohl být zase o kousek větší. Proč? Skvěle se na velké placce hrají hry, surfování začíná mít blízko k desktopovému zážitku a zvyšuje se přesnost. Nějaká negativa? Pokud se vám i taková plachta vejde do kapsy kalhot, nevýhody prakticky neexistují. Jak je na tom Xperia s ovládáním jednou rukou? Řeší ho softwarově, potažením z rohu lze obraz smrsknout ke straně, což na většinu případů stačí. A ty barvy! Zvlášť při nadpolovičním jasu dokáže IPS panel zářit jak sluníčko na horách, na nižších hodnotách se nemusíte bát o dočasné noční oslepnutí. I odstíny lze lehce zkorigovat. Ve srovnání s OLEDem už si ale Sony tak dobře nestojí, respektive má každá technologie své výhody a vy se sami sebe musíte ptát, jestli preferujete barvy syté a líbivé, nebo jemnější a skutečné.

Teprve po těchto dojmech přijdou na mysl ty horší vlastnosti. Třeba probuzení poklepáním XA1 Ultra neumí. Mrzí mě i plýtvání místem. Použitý Android 7.0 Nougat sice umí zmenšit velikost zobrazovaného interface, ale pouze ve třech krocích, kdy i ten nejmenší příliš úsporný není.

Z operačního systému si vůbec odnáším smíšené pocity. Funguje na výsost hbitě a plynule, ale nelze vynechat, že po stránce funkcí je konkurence dál. Vrcholem personalizace je volba grafických témat, ale jinak si XA1 Ultra nastavíte po svém asi jako Nexus. To znamená, že výrobce nepoužil třeba gesta na vypnutém displeji, nedokáže ztišit vyzvánění na základě dat z gyroskopu a chyběl mi i filtr modrého světla na večerní půlhodinku s telefonem.

Pravdou je, že Android je ve své sedmé inkarnaci tvárný sám o sobě tvárný a nic vám nebrání si noční režim nebo další rychlé přepínače přidat aplikací, ale s daty ze senzorů tenhle telefon prostě plýtvá. Naopak prostor v paměti mu nijak drahý není. Systém si z výchozích 32 GB sebere 9,63 gigabajtu, čemuž nepomáhají i předinstalované aplikace, které můžete maximálně zamrazit. Mohl by mi prosím někdo vysvětlit, k čemu je dobrý 150 MB balíček Facebooku, když ho nejpozději za dva týdny nahradím stejně velkou (nebo větší) aktualizací?

Součástí našich recenzí je i testování výdrže. Synonymem pro Sony (tedy Sonynymem:-) je režim Stamina, který by měl z 2700 mAh nevyměnitelného akumulátora udělat vytrvalce. To jsou ale nesmysly, systém si přeci spotřebu má hlídat sám a za nešvary můžou aplikace, říkal jsem si… A tak jsem se hned první večer našeho soužití na nějakou Staminu vykašlal. Druhý večer taky. A třetí stejně tak. Zřejmě je to zásluhou procesoru MediaTek Helio P20, že Xperii ubývala procenta z baterie jen velmi neochotně. Za půl dne výletu, kdy jsem lovil satelity GPS, plánoval trasu a četl zprávy v RSS, jsem spotřeboval přibližně pětinu uskladněné energie. Chci říct, že stačí vynechat hry a vydržíte snad i víkend. Doba bez nabíjení je na XA1 Ultra asi největším překvapením.

Fotoaparát: fotky ujdou, s videem je to horší

V současné uspěchané době není čas na složité rozbory histogramů a poukazování na vady objektivu. Na jednoduchou otázku: “Jak to fotí,” se ale špatně hledá jednoduchá odpověď. Sony se rádo svými kvalitami chlubí, ale nikdy to nestačilo na světové prvenství. XA1 Ultra vsadila hlavně na přední kameru. Nejen, že ji vybavila samostatnou diodou, ale na rozdíl od kamery zadní i optickou stabilizací. Celek funguje parádně, ani noční selfie nebude sebevražedná disciplína.

Zadní fotoaparát určený pro focení všeho kromě vás už musí zvládat desetiboj. Nicméně stačí chytit trošku slunka a na kartu se budou ukládat snímky velmi slušné, chybky počítám převážně mezi kosmetické – občasná deformace na okrajích, dlouhé zaostřování na pohyblivý objekt, sem tam i nechuť pracovat s detaily. Pokud nespoléháte na “první dobrou”, trefíte se. A to je hlavní.

Jak fotí Sony Xperia XA1 Ultra?

Se svými schopnostmi natáčení videa by se ale Xperia měla stydět. Full HD při 30 fps skutečně není parametr, který bych očekával u telefonu okolo deseti tisíc korun. Chápu, že hon na 4K rozlišení se odehrává víc na billboardech a bannerech, než hlavách potenciálních uživatelů, ale vysoký framerate už svůj přínos prokázal. Proto jste ochuzeni i o slow-motion videa. A přitom tom vypadalo tak nadějně, když jsem si všimnul mechanické spouště. I aplikace je jednoduchá, nikoli však svazující. Základní režimy přepínáte swipem, případně si v menu přizpůsobíte režim manuální. Jedinou kritiku tak zaslouží módy jako AR (rozšířená realita) nebo panoramata. Jak je pro Sony typické, instalují se samostatně a z výchozí aplikace se na ně jen odkazujete. To znamená delší spuštění, více zabraného místa, složitá navigace… Ale co, i bez nich se dá žít.

Závěr

Sony Xperia XA1 Ultra je z půlky zajímavý mobil, z půlky cynický oportunista. Jeho kladné vlastnosti jsou dané velikostí displeje – na takovém zařízení je radost hrát si i pracovat. Samotný telefon pak nemá žádné chyby, které by první dojem kazily: paměti a výkonu je dost, fotoaparát na běžné použití stačí a střízlivý přístup k úpravám Androidu slibuje, že i aktualizace by se mohly objevit.

Druhá polovina osobnosti stojí a padá s přístupem k vyšším modelům Sony. Čtečka otisků není jako součástka drahá, ale na XA1 Ultra se nedostala. Proč prosím? A proč možnosti přizpůsobení končí grafickými tématy? V tomto ohledu je konkurence prostě dál a s představením Active Edge je Xperia skoro čistší Android, než samotný Pixel. Jasně, že v menu to vypadá jinak a všelijaké vylepšovače zvuku a obrazu u telefonu od Googlu nenajdete, ale od toho je tu obchod Play.

Šestipalcový displej a dobrá výdrž jsou tak jedinými atributy, kterými Sony Xperia XA1 Ultra reálně boduje. Po překonání dojmů z velikosti už žádná překvapení nenabídne a na stupně vítězů vystoupá jen z nedostatku soupeřů. Vždyť Lenovo Phab 2 s podporou zavržené platformy Tango už stárne a čínské Allview X2 Soul Extreme je velká neznámá.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
velký displej na multimédia a hry	minimální možnosti přizpůsobení
dlouhá výdrž	chybějící čtečka otisků
optimalizace a rychlost