Japonské Sony nabízí ve svých smartphonech již několik let nezměněný design, který zahrnuje na dnešní dobu i větší rámečky. Pro mnohé uživatele tak tyto telefony nesmí do domu. Najde se ale i řada fanoušků, kteří na Xperie nedají dopustit. A i když smartphony od Sony možná nejsou nejmodernější, jedno se jim upřít nedá – s jinými telefony si Sony zkrátka nespletete. To platí i pro dnes recenzovanou Xperii L2.

Na nedávno konaném veletrhu CES v Las Vegas představilo Sony trojici smartphonů spadající do střední třídy. Nejslabším kouskem tohoto trojlístku je pak dozajista Xperia L2, která se k nám nyní dostavila na test. Opět se tak setkáváme s několik let ověřeným designem, který neurazí. To však na dnešní poměry nestačí. Nabízí se tak otázka, disponuje Xperia L2 něčím, čím by dokázala odrovnat nelítostnou konkurenci?

Sony Xperia L2: specifikace

Design a zpracování: plast a rámečky

Hranatá! Asi takhle by se dala Xperia L2 popsat v kostce. Smartphony od Sony totiž asi jako jediné telefony sází na ostřejší hrany. Co na tom, že celková ergonomie trpí, hlavní je, že Sony zaručeně od ostatních smartphonů poznáte. Asi takto přemýšlí designoví návrháři výrobce. Je to ale špatně? Tohle je opravdu subjektivní otázka a záleží na preferenci každého z vás. Je libo něco originálního a vybočujícího z řady mnoha modelů? Pak Sony vyhrává. Pokud ale chcete hlavně pohodlí při držení telefonu, Sony prohrává.

Jak už jsme tedy od tohoto výrobce zvyklí, nad i pod displejem nalezneme dva obří rámečky. Horní by se dal ještě omluvit, jelikož se zde nachází sluchátko, přední fotoaparát či všechny potřebné senzory. Ale ten spodní? Nemá žádné opodstatnění, nenachází se zde totiž ani tlačítka pro ovládání systému ani reproduktor. Rámeček je tak naprosto zbytečný. Na první pohled tak působí Xperia L2 vcelku zastarale.

A že Sony a její Xperia L2 vybočuje z řady, dokazuje i plastová konstrukce. Bohužel vybočuje tím špatným směrem. Zdá se, že Japonci si na zpracování nedali vůbec záležet. Například zadní plastový díl tak úplně nedosedá tam kam by měl. Při stlačení zad lze slyšet lupnutí, díky kterému je jasné, že teprve v tento moment dosedl plast na své místo.

Nejvíce mě však otravoval šuplíček na dvě SIM karty a paměťovou kartu. Což o tom, že pokaždé, když jste tento slot vysunuli, se telefon restartoval. To se ještě překousnout dá, co je již ale neomluvitelné, je jeho osazení do rámu. Nejenže že do konstrukce úplně nezapadá a je v rámečku lehce utopen, navíc zde ani dobře nesedí. Při dotknutí na jednu či druhou stranu se tento šuplíček přehoupne na tlačenou stanu a vydá nelichotivý zvuk.

Naproti šuplíku se pak nachází tlačítka pro ovládání hlasitosti a zamykací klávesa. Jejich umístění je pak přesně na tom místě, kde máte svůj palec. Pokud ale od Xperie L2 čekáte, že stejně jako v předchozích modelech nabídne čtečku otisku prstů implementovanou do zamykacího tlačítka, budete zklamáni. Sony se rozhodlo pro umístění na zadní stranu pod fotoaparát. Funkčnost ale zůstala stejná, a to se týče i rychlosti.

Jakmile se přesuneme na horní hranu, uvidíme 3,5 mm jack konektor, který Sony naštěstí ještě nevypustilo. Na opačné straně se pak nachází USB-C konektor pro dobíjení a reproduktor, jehož projev je vcelku povedený.

Pozastavit se musím nad celkovými rozměry, které činí 150 x 78 x 9,8 mm. Dnes bychom si sice dokázali představit rozměry menší, nicméně to jsme od Sony víceméně čekali. Pak tu ale máme váhu 178 g. To je vcelku nadprůměrná hodnota. Spolu s hranatým designem pak Xperia L2 působí – obrazně řečeno, jako kostka.

Displej, prostředí a baterie: učebnicový příklad

Hlavní dominantou Xperie L2 se stal 5,5palcový displej, jenž je kryt ochranným sklíčkem od Corningu, konkrétně zde použili již čtvrtou generaci. Bohužel se zde dostalo pouze na rozlišení HD, což nám ve výsledku dává výslednou jemnost 267 ppi. Na zobrazovači tak lze naneštěstí spatřit rastr, a podívaná není zrovna nejlepší. Co je již ale naprosto bezchybné, je rozsah jasu. Na přímém sluníčku není čitelností problém, naopak v noci je jas příjemný a do očí nepálí. Ruku v ruce jde s jasem i jeho automatická regulace, která funguje vcelku spolehlivě. I když se párkrát stalo, že regulaci občas trvalo, než se vzpamatuje. Optimální nastavení se tak na chvíli zdrželo. Tento neduh se však stával opravdu zřídka.

Rozhodně můžeme být ale rádi za to, že Sony se do telefonu rozhodlo implementovat notifikační diodu, díky které víte, co se děje, aniž byste museli pořád zapínat displej. Menší nevýhoda vztahující se k této diodě je však fakt, že si ji nemůžete přizpůsobit.

Po stránce výkonu to bohužel s Xperií L2 není žádná sláva. Nicméně stydět se také nemusí. V útrobách totiž nalezneme čtyřjádrový procesor od MediaTeku, kterému sekunduje obstojných 3 GB paměti RAM. V Antutu benchmarku si pak tyto vnitřnosti vysloužily výsledek 44 356 bodů.

Kde Sony ale oproti své konkurenci vede, je optimalizace prostředí. Xperia L2 byla za každé situace svižná. Na nějaké “lagy” můžete rovnou zapomenout. A to i v případě, že máte v multitaskingu rozjeto několik aplikací najednou. Pokud se zaměříme na nadstavbu, která překrývá Android 7.1.1 Nougat, Sony vsadilo pouze na mírné, nicméně užitečné úpravy. Ty se týkají hlavně aplikací.

V telefonu je totiž přítomna například aplikace zpráv, kde si můžete nastavit pro vás zajímavá témata. Smartphone vám potom bude dávat dvakrát denně upozornění se shrnutými novinky. Najdeme zde ale například i předinstalovaný Amazon Kindle či Shopping, bohužel tyto dvě aplikace nelze odinstalovat. Velice jsem si však oblíbil album, kde jsou pochopitelně všechny vaše fotografie. Nicméně z určitého počtu těchto fotografií můžete jednoduše vytvořit video, které lze následně podrobně upravit.

O zabezpečení skrze čtečku otisku prstů jsme se sice již bavili, nicméně Xperia L2 nabízí více možností jak odemknout telefon. Na mysli mám rozpoznávání tváře. A nutno podotknout, že i když váš obličej “skenuje” pouze předním fotoaparátem, tak funguje dobře. A to i když světelné podmínky nejsou zrovna ideální. A bezpečnost? Zde je to již horší. Pro odemknutí stačí fotka.

Celé zařízení pak pohání nadprůměrná baterie s kapacitou 3 300 mAh. S kombinací se slabším hardwarem nebo HD displejem to ale dává skvělou výdrž, která činí dva dny plné zátěže. Za střídmějšího používání se můžete dostat i na dny tři. Nesmíme pak zapomenout na to, že Sony umí s baterií téměř kouzla. Nachází se zde tak režimy pro prodloužení výdrže – Stamina a Ultra Stamina. A Sony si pro uživatele připravilo také funkci s názvem Ochrana baterie. Telefon se zkrátka naučí vaše nabíjecí návyky, a optimalizuje poté nabíjecí proces tak, aby baterie vydržela co nejdéle. A dobíjení? Z nuly na sto to trvá zhruba 2 hodiny, což je velice slušné.

Fotoaparát: chytřejší než se zdá

Na zádech Xperie L2 nalezneme samozřejmě fotoaparát, ten zde nabízí rozlišení 13 Mpx, přičemž clona objektivu je f/2.0. Na střední třídu se tak jedná o naprostý standard. Což více méně potvrzují také výsledné fotografie. Za dobrých světelný podmínek dokáže Xperia L2 vykouzlit povedené fotografie s ostrými detaily a věrným barevným podáním. S přibývající tmou však jejich kvalita klesá, častěji se vyskytuje šum. Problémy pak telefonu dělalo také zaostření, které mnohdy trvalo i několik vteřin. Téměř bezchybně však fungoval režim HDR. Zachycení scény proběhlo v pořádku, bez záseku a dlouhého čekání. Pro zapnutí tohoto režimu však musíte přejít do manuálního focení.

A když už jsem lehce nakousl software, stojí rozhodně za zmínku, že telefon dokáže poznat co fotíte. Pokud tedy před objektivem stojí osoba, telefon ji rozpozná a upraví nastavení pro nejlepší výslednou fotografii. To samé platí například i pro krajinu či makro, které mimochodem Xperia L2 zvládá bez problému. A že je vám tato funkce povědomá? Ano je, tu “samou” totiž nalezneme také v telefonu Mate 10 Pro. Zde je však kvalita na jiné úrovni.

Jak fotí Sony Xperia L2?

Lehce se také pozastavím na fotoaplikací od Sony. Ve zkratce by se totiž dalo říci, že je jednoduchá a spolehlivá. Všechno nastavení máte totiž k dipozici přímo na obrazovce. Co se týče přepnutí na video či do manuálního režimu, stačí swipnout prstem na levou nebo pravou stranu. Hůře dostupné je však tlačítko pro přepnutí na přední fotoaparát. Nachází se totiž v pravém horním rohu, kde nemáte šanci dosáhnout palcem. Naštěstí lze tento problém snadno vyřešit. A to opět pomocí swipnutí, tentokrát ale ze shora dolů.

Zhodnocení

Sony Xperia L2 ve mne zanechala rozporuplné pocity. Design je sice na dnešní dobu vcelku zastaralý, to však neznamená, že by byl telefon ošklivý či neelegantní. Naopak Xperia L2 má své kouzlo, které se skrývá především v ostřejší hranách telefonu. Pro mnohé je však tento design již za zenitem a na dnešním trhu nemá místo.

Co však za zenitem rozhodně není, je software. A to především jeho odladěnost, tu by se od Sony mohl učit nejeden výrobce smartphonů. Pochvalu si pak Xperia L2 zaslouží také za ukázkovou výdrž na jedno nabití. Fotoaparát také není zlý, a za dobrých podmínek vás nezklame. Minusové body však Sony získává za displej. Jemnost zobrazovače není zrovna ukázková. Největší slabinou je však plastová konstrukce. Což o to, že byl použit plast, to by zase až tak nevadilo. Bohužel výrobce naprosto odflákl jeho zpracování, a tak konstrukce zkrátka občas zavrže.

A co konkurence? Za cenu okolo 6 000 korun je více než obstojná. V této cenové kategorii se dá například sehnat Honor 9 Lite, který zaujme především moderním designem v čele s 5,65palcovým displejem a minimálními rámečky. Pod kapotou pak nalezneme Kirin 659 nebo 4 GB paměti RAM. O software se zde stará Android 8 Oreo s nadstavbu EMUI 8.0.

Za podobnou cenu jako Xperia L2 se dá sehnat i Nokia 6 (recenze), která sází především na kovovou konstrukci nebo čistý Android. Zaujme však také 5,5palcovým Full HD displejem nebo zadním 16 Mpx fotoaparátem. V útrobách smartphonu pak tepe Qualcomm Snapdragon 435, který dostal k dispozici 3 GB RAM.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
softwarová optimalizace	design
výdrž baterie a její režimy	plastová konstrukce
USB-C	cena