Vše odstartovalo Xiaomi, a k dokonalosti dovedl Samsung a Apple. Na módě bezrámečkových displejů se ale teď už snaží přiživit skoro každý. Kdo jiný by ale dokázal vyrobit lepší telefon založený na displeji, než „obrazovkový génius“ Sharp. Nebo je to jinak?

Když v Japonsku nový model Sharp Aquos S2 anoncovali, vzbudil pozdvižení po celém světě. Poměr displeje ku hmotě těla měl být podle všech zvěstí lepší než u Samsungu Galaxy S8 (což se ovšem v reálu ukázalo jako mýtus) a nikdo nepochyboval o tom, že je to právě Sharp, kdo co se displeje týče nabídne parádní podívanou. Kdo se ale někdy s výrobky, a především televizemi od japonského výrobce už někdy setkal, možná tušil, že tak růžové to zase nebude.

Sharp skutečně proslul jedněmi z nejlepších obrazovek na trhu. Pravidelně je ale byl schopen doplňovat natolik krkolomným ovládáním, že většina zájemců o skvělou televizi nakonec stejně skončila u Sony, LG nebo Samsungu, byť se tyto se Sharpem co do obrazových vlastností nemohly měřit. Sharp Aquos S2 teď držím v ruce in natura a světe div se – paralela z říše televizí sedí takřka stoprocentně.

Sharp Aquos S2: specifikace

Sharp Aquos S2 seženete u prodejce Geekbuying se slevovým kódem SHARPS2 za zhruba 8 tisíc korun.

Design a zpracování: moderna skřípe

Přijít v době bezrámečkové s designem, který by chytnul za srdce, není nic snadného. Po vybalení nového Sharpu z krabice mi ovšem přišlo, že v Japonsku se o to snad ani moc nesnažili. Pravda – konkrétně u mě to telefony aktuálně nemají lehké. Jen den před převzetím Sharpu jsem odevzdal iPhone X (recenze) – přístroj, který redefinuje mobilní telefon a dělá z něj svého druhu luxusní šperk.

Aquos S2 však na škále luxusu leží na opačné straně. Než se rozsvítí displej, hledí na uživatele jen černá placka z hliníku a skla. Na tom by asi nebylo nic špatného – vždyť podobnou konstrukcí se pyšní i daleko dražší telefony než Sharp, který na dálnovýchodních e-shopech pořídíte za bratru 8 000 Kč. Vizuální dojem z černočerné lesklé verze prosté jakýchkoli designových ozvláštnění ale zkrátka nepatří mezi nejimpresivnější. Zaujme snad jen drobná stavová diodka vepředu, absentující zdířka na jack a dvojitý fotoaparát na zádech telefonu. Inženýři a možná i designéři Sharpu také zůstali imunní vůči poslední módě průhledů fotografických čoček zarovnaných se zády telefonu. Na Aquosu S2 tak tvoří dvojice „očí“ podobně vysoký pahrbek, jako na iPhonu 7.

Na straně přední pak ve zhasnutém stavu tvoří jediný výraznější prvek čtečka otisků umístěná pod displejem. Telefon se pyšní mírně klínovým profilem připomínajícím první Lumie. Na rozdíl od jejich plastového šasi však lomená hliníková hrana Sharpu přechází na zádech 2,5D zakřivené sklo. Jediný „odvážnější“ prvek však sráží na poměry cenové kategorie bídné dílenské zpracování. Jen málokdy se stává, aby telefon konstrukce sklo-kov-sklo povrzával. U Sharpu se to bohužel stalo skutečností – stačí jen přitlačit na zadní plochu a ozve se nepříjemné zapraskání. Podobně mají i tlačítka na boku drobnou vůli, což na kvalitním dojmu rozhodně nepřidá.

Displej, prostředí, baterie: obrazovkový mág

Ne náhodou jsem v kapitole o designu opakoval spojení „než se rozsvítí displej“. Právě „bezrámečkový“ zobrazovač je tím, co je na novém Sharpu zajímavé. Byť by škarohlíd možná poznamenal, že množství inspirace, které si v Sharpu vzali od Applu, je asi stejné, jako míra snahy zařídit, aby to tak nevypadalo.

Stejně jako iPhone X se Aquos S2 chlubí „notchem“, tedy výřezem na horní hraně. Ten však nemá podlouhlý, ale úzký kapkovitý tvar – neskrývá totiž soustavu IR kamer, ale jen čočku fotoaparátu. Stejně jako nový iPhone, tak i Sharp se obejde bez pravoúhlých rohů. Namísto jablečného zaoblení však přichází s úhlopříčným přeseknutím. Nebudu vás napínat – je to sice zajímavé, ale iPhone jednoduše vyhlíží působivěji a hlavně koncepčněji.

Dost možná proto, že Sharp na rozdíl od něj stále disponuje staromilskou bradou. Spíše se tak ale děje kvůli tomu, že po pár minutách užívání zjistíte, jak šalamounsky se s výřezem použitý Android vypořádává. Prostředí ho totiž na rozdíl od iOS neobtéká, ale jen uměle rozšiřuje lištu horní aplikace tak, aby lícovala s nejnižším bodem výřezu. Pokud je tato lišta barevná, lze ještě o nějakém efektu hovořit. Třeba Chrome má ovšem tuto lištu vyvedenou v černé barvě, a tak o celý slavný „notch“ na pohled přijdete.

Ale dost kritiky. Kromě trochu zbytečného ořezání obrazovky, které působí jako módní z nouze ctnost, je totiž displej Sharpu opravdu krásný a podle mého se jak barevným podáním, tak ostrostí zobrazení vrovná těm nejlepším na trhu. Sám Sharp ve svých materiálech tvrdí, že se jedná o technologii IGZO. Pod touto zkratkou se skrývá v zásadě „obyčejný“ IPS displej, který ovšem jako TFT vrstvu používá vzniklý z india, galia, zinku a kyslíku (odtud zkratka IGZO). Tuto technologii používá Sharp už několik let a měla by zajistit nižší spotřebu při vyšším rozlišení, což se nikde nehodí tolik, jako právě ve světě mobilních zařízení.

Ke vlivu displeje na spotřebu se ještě dostaneme. K optickým vlastnostem obrazovky ale nelze mít výhrady. Co se podání černé týče, měl jsem nejprve bez prostudování specifikací za to, že mám co dočinění s AMOLED technologií. Velmi příjemné jsou také minimální a maximální hodnoty jasu – ta druhá jmenovaná dosahuje v číselném vyjádření téměř 600 nitů, což displej Sharpu řadí mezi absolutní špičku. Lehký povzdech je ale přeci jen na místě. O co použitelnější by tyto hodnoty v praxi byly, kdyby chování snímače okolního světla nepřipomínalo ty nejlevnější čínské výrobky. Občas jsem měl dokonce dojem, že nepracuje vůbec. Když už se probral, začal přizpůsobovat jas jen v drobných a oku nepříjemných skocích. To už by se v této cenové kategorii stávat nemělo.

Oč zajímavější jsou fyzikální vlastnosti displeje, o to více je Sharp na štíru s jeho využitelností. Jak už stojí výše: kvůli kompatibilitě aplikací s výřezem v horní části obrazovky se musela rozšířit stavová lišta – což ubralo prostoru na 5,5palcovém displeji shora. Zdola se pak místa nedostává kvůli standardní liště s ovládacími prvky Androidu. Bohužel – na výrazné bradě přístroje nalezneme pouze čtečku otisků. Tlačítka multitaskingu a „zpět“ se z nějakého důvodu nevešla. Naštěstí Sharp přichází s trikem, jak si obrazovku už dále zbytečně nezmenšovat: celé ovládání telefonu lze přenechat čtečce otisků.

Krátké klepnutí na senzorové tlačítko vás přenese o krok zpět, pro návrat na domovskou obrazovku jej stačí o něco déle přidržet. Multitasking se pak zobrazí, přejedete-li po něm prstem v jakémkoli směru. Pravda – než jsem vychytal tu správnou rychlost, která telefon přiměla k reakci, chvilku to trvalo. Ve výsledku ovšem musím podotknout, že se na tento systém ovládání překvapivě rychle zvyká. K dokonalosti chybí už jen to, aby čtečka byla o něco rychlejší a přesnější. Její funkčnost se dá nejlépe přirovnat k prvním pokusům společnosti Apple.

O něco hůře se pak zvyká samotné prostředí telefonu. K dokonalému pochopení problematiky nás musím přenést v čase zpět k samotnému vybalení přístroje. Sharp Aquos S2 se na českém trhu oficiálně neprodává, a tak si jej musíte nechat dovézt z asijské distribuce. A k tomu se vážou lecjaké problémy. Námi testovaný kus například neměl v základu nainstalovaný Google Play a bylo potřeba jej doplnit dodatečně. Prostředí je pak počeštěné pouze napůl. Snad kvůli tomuto ex post tweakování na Sharpu víc než kde jinde obchod s aplikacemi kolaboval, instalace aplikací někdy nefungovala tak, jak by měla, a co víc – i běh některých programů nebyl tak plynulý, jak bych si u telefonu podobných parametrů představoval. Čas od času přestaly fungovat push notifikace – to když člověk zapomněl přenastavit defaultně poměrně striktně nastavený spořič energie, co uspává běžící programy. Někdy se zase celý telefon odřízl od datových přenosů. Nezbývá než doufat, že se jedná jen o chybu jednoho kusu anebo regionální distribuce.

Samotné prostředí dnes už trochu obstarožního Androidu 7.1 je překryto nadstavbou od Sharpu a doteď si nejsem jistý, zda to byl dobrý nápad. Nejde totiž o nikterak nápadité ani zajímavé prostředí. Subjektivně mi nejvíc připomínalo čínské launchery z doby před několika lety, a to zejména svoji nepříliš vkusnou, omalovánkovou grafikou. Ani možnosti nastavení nejsou bůhvíjaké. Chyběly mi zejména notifikace zmeškaných událostí na jednotlivých ikonách. Zkoumavější pohled zaujme také fakt, že prostředí evidentně příliš nepočítá s výřezem displeje. Ikonky notifikací se při větším počtu začnou na horní liště kupit a mačkat na sebe, což nebudí ten nejlepší dojem.

Jediný pokus o odlišení se od ostatních grafických nadstaveb vidím v implementaci pokusu o vyhledávání v celém přístroji. Do něj se dostaneme potažením na obrazovku úplně vlevo podobně, jako na starých iPhonech. Funkce slibuje vyhledávání v aplikacích, souborech, i kontaktech, ve výsledku ale funguje pouze na seznam aplikací, a to ještě ne zcela dokonale. Další, tentokrát už užitečnější doplněk uživatelského prostředí představuje lišta, která se zobrazí při hraní her. Ta umožní například rychle ztlumit notifikace nebo ukončit běh dalších aplikací, aniž by bylo potřeba opouštět rozehranou úroveň.

Co se výdrže 3020 mAh baterie týče, řadí se Sharp k lepšímu průměru. Po pracovním dni, který čítal pravidelně kolem hodiny hovorů a 4 hodin zapnuté obrazovky, hlásíval pravidelně kolem 20 % zbývající kapacity. Z plného nabití se při běžném používány vybil Aquos S2 za necelých dvacet hodin provozu. Naštěstí Aquos 2 podporuje technologii Qualcomm FastCharge ve verzi 3.0 – pohříchu však bez možnost nabít telefon bezdrátově. Mluvíme-li o kabelech, nelze nezmínit ani fakt, že Sharp na špičku ztrácí i co se týče rychlosti pevného propojení. Dostal totiž do vínku pouze obstarožní USB-C ve verzi 2.

Fotoaparát a multimédia: zůstává za očekáváním

Nebyl by to snad ani současný telefon, kdyby nenabízel dvojici objektivů. Pozadu proto nemohli zůstat ani v Sharpu. První soustava čoček disponuje velmi dobrou světelností f/1.8 a čip pod ní nabízí rozlišení 12 Mpx. Druhý senzor se pak honosí rozlišením o 4 Mpx nižším, zbytek parametrů soustavy čoček však zůstává zahalen tajemstvím. Sám Sharp o parametrech mlčí (aspoň tedy na stránkách psaných některým z jazyků psaných latinkou) a příliš sdílné nejsou ani odborné servery. Jedná se o teleobjektiv? Širokoúhlý objektiv? Nebo snad prostor pro vysokokontrastní senzor? Netuším. Pokud bude některý z laskavých čtenářů při hledání úspěšnější, nechť se o informace podělí v komentářích.

Ať už je to ale jakkoli, i v oblasti fotografování nedosahuje Sharp lepších než průměrných parametrů. Prvních náznaků se všimnete už v samotné fotoaplikaci. Nezbytné vyhlazování obličeje doplňuje také nastavení bokeh efektu hloubky ostrosti. Ten by měl mít sedm stupňů, podobně jako u telefonů Apple. Na rozdíl od konkurence však výsledky nesou parametry silného softwarového zkreslení, který nemá s napodobením reálného efektu nízké clony nic společného. A to i přes to, že dvojice objektivů dost pravděpodobně figuruje na těle telefonu výhradně k tomuto účelu – podle charakteru přiblížených fotografií totiž k simulaci „optického“ zoomu rozhodně neslouží.

Celá fotoaplikace pak není úplně snadná na ovládání. Množství různých vyjíždějících prvků doplňují dokonce i některé mrtvá tlačítka, která jako by hledala důvod své existence. Například na volbu „nastavení fotoaparátu“ vůbec nejde kliknout – a ostatně není ani důvod, všechna nastavení se nacházejí přímo v hledáčku.

Podobně rozporuplné pocity pak mám i z kvality fotografií. I když sychravé podzimní počasí nehraje žádnému telefonu do karet zejména nízkou intenzitou světla, přesto je nutné konstatovat, že fotografie ze Sharpu dostojí očekáváním pro danou třídu telefonu. I v interiérech se daří zachycovat objekty bez jakéhokoli rozmazání s dostatečnou barevnou věrností, byť by leckdo mohl mít výhrady k drobnému rozostření v okrajích obrázků. Situace se začne měnit až ve vyloženě tmavých scénách, když už hypotetická stabilizace (Sharp ji oficiálně nepřiznává), přestává dostačovat a s nočními snímky se můžete s klidným svědomím rozloučit. Podobný problém se v menší míře objevuje i u fotografií pořízených v interiérech v pohybu, z čehož soudím, že minimálně opticky stabilizovaný není ani jeden z objektivů.

Jak fotí Sharp Aquos S2?

V oblasti multimédií se nelze nezmínit ani o zvukových schopnostech telefonu. K Sharpu Aguos S2 připojíte sluchátka výhradně pomocí USB-C konektoru – redukci na jack naštěstí výrobce přibalit neopomněl. Podobně jako u každého telefonu s redukcí však musím konstatovat, že cvičené uši jistou překážku v bezproblémovém proudění signálu zaznamenají. Zvuk ze Sharpu postrádá průraznější basy i čistotu a prostor.

Ještě kritičtější však musím být ke zvuku, který se line ze sluchátka při běžném telefonním hovoru. Dokonce bych řekl, že už jsem dlouho v ruce nedržel telefon, který by byl tak nevhodný k telefonování. Nízká hlasitost a zkreslený tón, to jsou dvě charakteristiky, které Sharpu nelze odpárat. Do karet mu však nehraje ani nešťastné, a nejspíš částečně nutné umístění reproduktoru na samé horní hraně přístroje. Je tedy velmi složité až nemožné nastavit tělo telefonu tak, aby hrana telefonu nemačkala do ucha. Nastavit sluchátko do ideální polohy vůči zvukovodu je tak takřka vyloučeno.

Závěr a konkurence

Bezrámečkový neznamená vždy kvalitní. Sharp Aquos S2 upomíná na staré pořekadlo „dvakrát měř, jednou řež“. Jako by japonská společnost už už chtěla co nejrychleji zbohatnout na boomu bezrámečkových přístrojů a zapomněla se pořádně zamyslet nad tím, jak by měl přístroj za bratru 8000 vlastně vypadat. Více než telefon, který by měl výraznějším způsobem ohrozit další konkurenci bez krajů, připomíná Aquos S2 prototyp, který se na trhu ocitnul podivnou shodou okolností pronesený z bran továrny tajně pod kabátem.

Pokud jste tedy vůbec kdy uvažovali o dovozu telefonu, kolem kterého ještě v době uvedení panoval nemalý „hype“, můžete se s klidem v duši spolehnout na domácí trh a ušetřit si starosti. Stačí si v dané cenové relaci pořídit vlastně cokoli od Xiaomi nebo Huawei a uděláte lépe.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
příjemné rozměry	nehezké prostředí
povedený displej	systémové bugy
	průměrná výdrž
	fotoaparát nenaplňující standardy třídy