Nokia se rozhodla poprvé ve své „androidové“ přítomnosti vstoupit do nejvyšší třídy a opět sází na nostalgii. Bude zajímavé sledovat, kolik zákazníků tesknících po starých časech se na světovém trhu nachází. Jak ukáže dnešní recenze, moc jiných taháků než právě slavné jméno, Nokia 8 Sirocco nenabízí.

Na Sirocco z roku 2006 vzpomínají jen opravdoví senioři (jako třeba já). Tehdy neslo označení 8800 a jednalo se o druhdy populární „slider“ vyrobený z nerezové oceli variantně potažené 36karátovým zlatem. Tehdy slovo „Sirocco“ symbolizovalo nedostupný luxus – však se také tato Nokia prodávala až za 36 000 korun. Dnes nástupci finské Nokie, společnosti HMD Global, slouží jako připomínka slavné minulosti, z níž by pro čínské výrobky ráda vykřesala aspoň z poloviny tak slavnou současnost.

K tomu, zda se to může podařit, jsem byl od okamžiku reinkarnace skandinávské značky, poměrně skeptický. Tohle není BlackBerry, které se i po přesunu výroby do Číny a jejím outsourcingu externí společnosti zachovává originální šmrnc a základní ideje značky. Snad mi příznivci značky prominou: „nová“ Nokia mě svými dosavadními výrobky utvrzovala v tom, že jediné, co má s kdysi originální předchůdkyní společného, je iluze. Iluze o tom, že je možné nabízet výrobky s finským logem výrazně nad úrovní trhu, a přitom nenabízet skoro nic navíc. O to zvědavější jsem byl na výsledek snažení HMD Global, za který se jeho cenotvůrci rozhodli požadovat 20 000 korun. Tedy cenu, za níž lze bez problémů zakoupit dost možná nejlepší telefon na trhu od Samsungu i s futrálem.

Nokia 8 Sirocco: specifikace

Design a zpracování: za jedna i za pět

Nenajde se asi lepší vyjádření úcty k zašlé slávě luxusních Nokií řady Sirocco než použití drahých materiálů. A za to současné Nokii díky. Už po vybalení z (pravda trochu příliš banální a rozhodně nikoli luxusní) krabice zaujme jediný parametr: hmotnost. Ta činí 174 g, což je u telefonu drobnějšího než už zmiňovaný Samsung Galaxy S9 (recenze) na pováženou. Korejská vlajková loď je o 15 g lehčí. Nokia má ovšem pro svou hmotnost dobrou omluvu. Onen kov, který vás bude chladit v ruce, je ta samá nerezová ocel jako před dvanácti lety. Je jí sice jen velmi tenký proužek – zbytek pozornosti se v HMD Global rozhodli přitáhnout na přední a zadní zaoblené tvrzené sklo. I tak ale vyvolává podobný dojem, jako totožný materiál na iPhone X (recenze) – luxus, jaký jiný telefon nabídne jen stěží.

Jenže Nokia 8 Sirocco není iPhone X, a zdaleka nikoli jen kvůli desetitisícové cenové propasti zející mezi oběma telefony. Zatímco telefony Apple můžeme směle v otázce dílenského zpracování dávat zbytku trhu za vzor, v HMD Global by si zasloužili zopakovat ročník. Prohřešky, které Nokia spáchala na dílech, které se hýbou, jsou jen těžko odpustitelné. Začněme na pravém boku, kde našla své místo tlačítka na zamykání a ovládání hlasitosti. Těžko říci, zda designér chtěl, aby s rámem telefonu zcela splývaly, nebo byly naopak snadno rozlišitelné. Tak jako tak, nepovedlo se ale ani jedno. Zdvih knoflíků je příliš malý na to, aby šly lehce tisknout ba i nahmatat. Přesto však nad povrch rámu vystupují, to ale jen tak nepatrně, že spíše, než jako designový prvek, působí jako špatně umístěný díl. Zamykat telefon bez pohledu na něj mi zabralo dva dny tréninku, během kterých jsem se odnaučoval mačkat pevnou část rámu nad ním.

Ještě o něco pozoruhodnější je pak zpracování šuplíku na SIM kartu (paměťovky Nokia nepodporuje a ani dvojici SIMek do přístroje nedostanete). U něj jsem si naopak naprosto jist, že s rámem neviditelně splývat měl. Ani zde se to ovšem nepovedlo. Místa, kde ocel končí, nejsou zahlazená a škrábou do ruky. A aby ostudy nebylo málo, proužek plastu, který má v místě šuplíčku přecházet v rám, se viklá s vůlí několika desetin milimetru. Kvůli tomu jde dokonce vysunout pouhým nehtem, jakkoli si v HMD Global představovali, že to nejspíš půjde pouze sponkou. Něco tak odfláknutého už jsem dlouho neviděl ani u telefonů za čtvrtinovou cenu.

Tato jen těžko uvěřitelná míra lemplovství mrzí o to víc, že jinak je Nokia 8 Sirocco po designové stránce opravdu povedené dílko. Někdo by mohl sice trousit poznámky na dnes už poněkud archaický poměr stran 16:9, které telefonu dodávají na současnou dobu trochu neobvyklý “rozpláclý” charakter. Mně však rozměry blížící se cestovnímu pasu vyhovují – u telefonu s úhlopříčkou displeje 5,5palce se aspoň uživatel nemusí k jeho hornímu okraji příliš natahovat. Tím spíš, že rámečky pod a nad ním zůstaly skromné (i když svou šířkou v nejvyšší třídě poplatné spíše roku 2016 než 2018) a na bocích je opticky uskrovňuje zahnutí displeje. Zaoblené křivky se opakují i na zádech telefonu a plynulý, jakoby tekutý přechod skleněné plochy do výstupku skrývajícího dva objektivy fotoaparátu, nemá daleko k dokonalosti. V černé barvě pak Nokia 8 Sirocco nejvíc připomíná vodou ohlazený lávový oblázek.

Dalších prvků na samotném těle už totiž nalezneme poskrovnu. Standardní čtečka otisků s víc než akceptovatelnou rychlostí fungování (ale bez podpory gest) se nachází pod fotoaparáty, USB-C nabíjecí konektor na spodní straně a reproduktor hned vedle něj. Ano, čtete správně – uživatel musí zapomenout na stereo přednes – až taková je míra nostalgie, kterou u svých zákazníků HMD Global předpokládá. Naštěstí je jeho projev skutečně velmi hlasitý, byť kovový a středo-výškový charakter zvuku jde telefonu s cenovkou 20 000 korun odpouštět jen velmi těžko. Paradoxně možná složitěji, než absenci zdířky na jack – jediný atribut, kterým jde design Nokie s dobou.

Displej, prostředí, baterie: čistý Android v akci

Ještě před výčtem ostatních hardwarových specifikací je třeba vytknout před závorku, že displej je asi tou největší zbraní nové Nokie. Jedná se o pOLED zobrazovač s rozlišením 2560 x 1400 pixelů a jeho charakteristika se mi osobně zamlouvá. Nedá se u ní sice příliš mluvit o přirozenosti, na málo syté barvy si ale nejspíš nikdo stěžovat nebude. Už i proto, že i asi nejlepší displeje na trhu Samsungů řady S9 vedle něj vypadají vybledle. Pokud se vám toto svébytné barevné vyjádření nezamlouvá, máte bohužel smůlu. Protože se v Nokii rozhodli využít čistý Android 8.1 Oreo, nenajdete v nastavení sebemenší možnost úpravy charakteristiky displeje – pouze míru jasu (kterou bych si v maximální míře na jasném slunci dokázal představit ještě trochu intenzivnější) a noční režim s potlačením modré části spektra. Je to první z mnoha případů, kdy bych byl za uživatelskou grafickou nadstavbu vděčný. Na rozdíl od činovníků HMD Global a značné části uživatelů systému od Google nevidím na čisté neupravené podobě uživatelského prostředí zhola nic pozitivního.

Nokia sice nikde neuvádí, kdo pro ni displeje vyrábí, osobně to však podle typu technologie a už výše zmíněné charakteristice tipuji na LG. Displeje od Samsungu vypadají zkrátka jinak. Když vedle sebe položíte Nokii a některý z nových jihokorejských telefonů, nemůžete si nevšimnout ještě jednoho rozdílu. Při pohledu ze strany obě obrazovky mírně zmodrají, u Nokie je však tento efekt, jinak vlastní každému OLED displeji, výrazně patrnější. Daleko více než při pohledu z úhlu je však tento efekt viditelný v místě ohnutí displeje. A opět na tom víc tratí Nokia, jejíž zakřivení je daleko výraznější než u Samsungů. Na první pohled to proto vypadá, že displej Sirocca má modré okraje, které při čtení některých webových stránek zasahují i do textu. A opět: není to nic fatálního. Jen bych si představoval, že u telefonu za 20 000 věnují designéři podobnému jevu víc pozornosti. Stačilo by totiž prohnutí zmírnit, jak to například Samsung udělal ve dvou posledních generacích svých vlajkových lodí, a bylo by po problému.

Jednu specialitku ovšem na displeji Nokie přeci jen najdeme. Jedná se o vlastnost, kterou někdejší finská Nokia proslavila na svých Windows Phone telefonech pod názvem Glance Screen. Tento termín už však ani HMD Global nepoužívá a většina zákazníku proto pohotovostní režim zobrazující na zamčené obrazovce zná spíše jako Always On Display. Podobně jako u konkurence si i u Nokie 8 Sirocco můžete zvolit, co vše se na zhasnuté obrazovce objeví. To ovšem s jedním rozdílem: klepnutím na notifikační ikonu se obrazovka jen rozsvítí – přenesení přímo do notifikované aplikace se nekoná. Možná i proto, že Nokia neumí číst ani duhovky, ani obličeje a k rozsvícení obrazovky je proto třeba přidat ještě sejmutí otisku prstu. Ani tak se ale nedostaneme dál než na pohotovostní plochu.

Ta vypadá jako na každém telefonu, který obsahuje čistý Android v generaci Oreo. Nokia ve svých telefonech poskytuje operační systém v programu Android One, který by měl po tři roky zaručovat pro přístroj nejčerstvější, zejména bezpečnostní aktualizace. Čistý OS s sebou nese očividné výhody – mezi ty nejnápadnější patří velmi plynulý běh celého prostředí, ale i tweaky, které nadstavby výrobců část překrývají a zatajují. Jedná se třeba o vyskakovací widgety u ikon na ploše, anebo podporu gest na obrazovce, která umožnila rozšířit například počet ikon v docku aplikací eliminací tlačítka pro vstup do zásobníku aplikací. Tím ale výčet výhod končí a především uživatel, který je zvyklý na vylepšené systémy Samsungu nebo Huawei, bude nejspíš žehrat na nevelké možnosti nastavení telefonu. Zapomenout musíme na uživatelské profily, témata grafického rozhraní nebo zabezpečení vstupu do jednotlivých aplikací, jakož i jakýkoli jiný funkční bonus. Neberu to jako nevýhodu, záleží na každém zákazníkovi, co ocení. Já preferuji množství funkcí nad slibem plynulosti běhu odlehčeného prostředí.

Byla by totiž nejspíš ostuda, aby telefon s 6 GB operační paměti nejrychlejšího typu DDR4X neběhal rychle s jakýmkoli operačním systémem. V tomto smyslu zůstává překvapením použití čipsetu, který jako by opět připomínal, že Nokia 8 Sirroco patří svými parametry do let minulých. Zatímco u ostatních vlajkových lodí se stalo dobrým zvykem implementovat nejnovější Snapdragon 845, Nokia spoléhá na loňský model 835. Jediné štěstí pro zákazníka je fakt, že mezi dvěma zmíněnými procesory nezeje generační rozdíl. Oba dva se pyšní 10nm technologií. Na papíře pak hlavní rozdíly spočívají ve schopnosti novějšího z obou čipů dosahovat vyšších rychlostí, podpoře natáčení slow motion videa v rozlišení 720p při framerate 480 fps a podporou přehrávání 60fps HDR videa. Protože však technologii HDR nepodporuje displej telefonu, minimálně poslední věc vás mrzet nemusí, a ani u her není oproti konkurenci znát žádný grafický kompromis.

Ty pak Nokia nečiní ani v otázce výdrže na jedno nabití. Nejen, že vydrží nabitá bez problému celý den, troufl bych si ale říct, že uživatelé, kteří nebudou rozsvěcet displej na pět hodin denně jako já, by mohl vydržet i dny dva, a to přesto, že kapacita akumulátoru činí nikterak závratných 3 260 mAh. To je jen o něco větší baterie, než se kterou musíte tolikrát zmiňovaný a vyzdvihovaný Samsung Galaxy S9 nabíjet nejlépe 2x denně. Nokia se obejde bez podobných berliček. Bez jakýchkoli kompromisů mi i s hodinou navigování a třemi hodinami surfování na internetu vydržela na příjmu 24 hodin a dalších šest hodin života měla papírově ještě před sebou. Málokdy proto upotřebíte i rychlonabíjení, které dokáže za hodinu doplnit kapacitu na 82 %. Jako bonus přidává Nokia i nabíjení bezdrátové, které ale kupodivu s nasazeným silikonovým pouzdrem, které je přítomno už v balení, funguje jen někdy.

Fotoaparát a multimédia: stydí se pan Zeiss?

Zeiss zaručující se za kvalitu objektivů, skvělá aplikace pro pokročilejší focení Nokia Camera Pro uvnitř – co by se mohlo stát špatného. Fotoaparát Nokie 8 Sirocco skutečně vzbuzuje nemalá očekávání. Pod poměrně výrazným hrbem na zádech skrývá dva objektivy – ten primární nabízí poměrně slušnou světelnost v hodnotě f/1.75 a kryje senzor rozlišení 12 Mpx s relativně velkými pixely v rozměru 1.4 µm. Druhá kamerka slouží podle současných zvyklostí jako teleobjektiv poskytující dvojnásobný „zoom“ oproti primární kamerce, v tomto případě ovšem se světelností f/2.6. Jsou to parametry, které v dnešní době už nepřekvapí a skutečně, za dobrých světelných podmínek odvádějí skvělou práci. Na fotografiích se neprojevuje žádná vada, míra detailů snese srovnání se současnou špičkou. Snad jen barevné podání tíhne trochu do teplých barev.

Potíže ovšem přicházejí s ubývajícím světlem. Nemusí ani zapadnout slunce, stačí se z exteriéru přesunout do interiéru a Nokia 8 Sirroco začne mít rázem potíže i v těch nejbanálnějších situacích. Zaostřit na sebemenší pohyb je problém, na fotkách se rozostřují okraje, ale hlavně se na obrázcích velmi rychle objevuje šum.

Právě nevyvážené parametry jsou asi největší oříšek fotografických výkonů osmičkové Nokie. Obdobně problematicky funguje i dnešní základní parametr špičkových fotomobilů – optický zoom. Nokii by se možná vyplatilo kromě bezmyšlenkovitého vyplňování kolonek ve formuláři „Oblíbené funkce mobilů“ také někdy zkontrolovat, nakolik zmíněná funkce opravdu funguje. Jinak by se totiž nemohlo stát, že každý z objektivů má úplně jiné barevné podání. Po přepnutí na teleobjektiv se celá scéna překlopí do teplých odstínů, bílá zežloutne a celý obrázek působí, jako byste ho v aplikaci překryli nějakým hipsterským vintage filtrem. Ne, takto skutečně optický zoom nefunguje.

Jak fotí Nokia 8 Sirocco?

Zcela spokojen jsem nebyl ani se samotnou fotoaplikací. Návrat manuálního režimu v podobě, v jaké ho známe ze starých Nokií, tedy s nastavovacími „prstenci“ vyjíždějícími z tlačítka spouště, je sice fajn, čas od času ale jeho správnému fungování bránil jeden zásadní bug: ať už jsem nastavoval jakýkoli parametr, v hledáčku nebylo vidět, jak se změna daného atributu na fotografii projeví. Během dvoutýdenního testu se mi to stalo třikrát a pomohl až restart aplikace. Snad se jedná jen o vadu daného kusu, který vyřeší aktualizace. Ani automatický režim však není bez chyb – například efekt hloubky ostrosti není jednoduše přístupný z primární nabídky, pro jeho zapnutí se musí do menu. Nemluvě o tom, že v nabité nejvyšší třídě patří k těm nejvíce uměle působícím a obtížněji využitelným.

Situaci se snaží trochu vylepšit funkční vybavení videorekordéru. Nokia umí rovnou z aplikace streamovat na Youtube nebo Facebook nebo nahrávat s prostorovým zvukem. Ani zde ale obrazové výsledky nepatří mezi nejpřesvědčivější. Zejména kvůli absenci optické stabilizace (proč, když minulá generace Nokie 8 ji měla?) působí Full HD i 4K video vždy jako o řád méně kvalitní.

Závěr a konkurence

Promarněná příležitost. Jinak Nokii 8 Sirocco nazvat nelze. Výlet čínsko-finské firmy do vyšší společnosti skončil dosti podobně jako jiných podobných značek: množstvím drobných chybiček, které ve svém celku ničí jinak značný potenciál telefonu. Nelze to zazlívat přímo Nokii nebo HMD. U velkých značek toto zkrátka řeší nákladné mnohaměsíční ladění a testování a důkladná výstupní kontrola, na níž u menších výrobců zkrátka schází čas a prostředky.

Jedno ale Nokia udělat mohla: snížit cenu. Dost možná je to součást dlouhodobého plánu – upoutat na sebe pozornost cenovkou tak sebevědomou, až to hraničí s drzostí, a pak „vyhypovaný“ telefon prodávat se slevou. Netuším. V tuto chvíli ale nelze dvacetitisícovou Nokii ke koupi doporučit nikomu jinému než člověku, co chce finančně podpořit svou oblíbenou značku. Konkurence v podobné cenové kategorii překonává telefon s finským srdcem takřka ve všem, snad kromě použitých materiálů.

Jako někdejší příznivec původní Nokie bych ale nerad končil takto pesimisticky. Právě použité materiály nebo třeba kvalitní a stále ještě originální zahnutý displej svědčí o tom, že HMD má snahu. A kvalitní luxusní telefon s čistým Androidem může na trhu leckomu chybět. I já si proto budu přát, aby tuto alternativu nabídla třeba právě Nokia. Bohužel se tak ale nejspíš stane až v příští generaci.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
povedený a originální design	místy odfláknuté dílenské zpracování
kvalitní displej	málo pokročilých funkcí
čistý android	foťák fotí dobře jen v dobrých světelných podmínkách
nadprůměrná výdrž na jedno nabití	příliš vysoká cena v poměru ke kvalitě