Pokud si někdo zakládá na tom, že má v portfoliu chaos, tak je to rozhodně Huawei/Honor. Když se však v jejich nabídce trošku zorientujete, zjistíte, že jsou schopni postavit nějaké ze svých zařízení proti v podstatě jakékoliv konkurenci. Možná i díky tomu se tato “dvojznačka” etablovala na trhu natolik, že už nezní tak “čínsky”, ale naopak ji i spousta poměrně konzervativních kupujících přestala považovat za něco podřadného.

Tak tu máme zase tu střední třídu… To je taková dost těžká disciplína, protože tato kategorie se velice snadno kritizuje za nedostatky, kterými ztrácí na vyšší střední, případně vlajkové lodě. Naopak oproti low-endu nemůže bojovat cenou a nějak zvlášť pokrokové funkce proti ní také většinou nemá.

Takže, co vlastně po té střední třídě chceme? Aby to umělo volat, facebookovat, obstojně fotit, natáčet ve Full HD, aby to už dneska mělo čtečku otisků, dala se na tom sem tam zahrát nějaká hra, aby to bylo aspoň trochu svižné… Prostě takový telefon pro každý den. A jak je na tom Honor 7X? Zapadá do “definice” střední třídy?

Honor 7X: specifikace

Design a zpracování: nezaujme, neurazí

První uchopení nepřináší žádný výrazný dojem, snad jen lehce chladný hliník dá najevo, že i mainstream si začíná zasluhovat lepší materiály. Takový pocit, jako aluminiové tělo jednoduše žádný, sebelepší plast přinést nemůže. S tím ale souvisí i lehká nejistota při držení v ruce. Nic tragického, ale i při jen lehce zpocených rukou se přehmatávání při potřebě interakce s horní čtvrtinou obrazovky může stát lehce “tricky.”

Pohled na záda odhalí designově – ergonomický neduh a to vystouplé čočky hlavního fotoaparátu. Pokud pak potřebujete něco jen narychlo na displeji ťuknout, když je položený na rovné ploše, tak se telefon “kinklá”, jako stoly v nádražní nálevně čtvrté cenové. O něco níže a takřka ideálně umístěnou pak najdeme čtečku otisků. K té nemohu mít výhrad, reaguje bleskově, skutečně jen málokdy se mi stalo, že mému něžnému dotyku nevěřila a musel jsem pokus o odemčení opakovat. K zadní části Honoru 7X ještě jedna poznámka – povrchová úprava hliníku není zrovna odolná, menší škrábance se začaly objevovat už po dvou dnech používání.

Slícování a pevnost telefonu bych ohodnotil jako perfektní, zvýšená odolnost proti vodě a prachu však chybí, což je ale v tomto případě cenově velice dobře ospravedlnitelné.

Všechna tlačítka jsou rozmístěna řekl bych ideálně z hlediska ergonomického, líbí se mi jejich kratší, ale přesto jistý chod. V tomto ohledu si stěžovat rozhodně nemůžu a malý detail –  snímek obrazovky jde udělat skutečně pohodlně jednou rukou. Pohled na spodní, zaoblenou hranu pak odhalí především návrat do minulosti v podobě microUSB, takže pokud jste “konektoroví smolaři” jako já, tak v noci potmě zaručeně napoprvé nezasunete (konektor!). Staromilcům se pak může, stejně jako mně, ulevit. Starý dobrý audio jack je přítomen, střední třída zkrátka o dekádami prověřené technologie zatím přijít nehodlá. A potom tu je klasicky reproduktor hlasitého odposlechu, jehož zvukový projev snad ani průměrnější být nemůže.

Displej, prostředí a baterie: nadstandard třídy

Po zapnutí displeje telefon odhalí tenké proužky nad, pod i okolo displeje. Ten horní ukrývá samozřejmě reproduktor a selfie kamerku, spodní pak jenom oznamuje, s jakou značkou že to máte čest. Rozlišení 2160 x 1080 px považuji za optimální. Minimální ani maximální jas nevybočuje z kolejí kategorie, automatická úprava funguje skvěle.

Co však kritiku zaslouží, je odolnost krycí vrstvy displeje. Gorilla Glass 3, který má chránit přední plochu před škrábanci, ztratil svoji panenskou čistotu už prakticky po pár hodinách víceméně běžného používání. Drobné, vlásečnicové škrábance, nic zásadního, ale stejně mi nebylo jasné, kde se vzaly. Naopak odolnost displeje proti otiskům a upatlání musím vyzdvihnout, ta je příkladná.

V horní části na sebe decentně poutá pozornost notifikační diodka. Její světlo je nevýrazné, možná až příliš na to, aby hned prvním bliknutím majitele telefonu upozornila, že se něco děje. Jsem na druhou stranu ale rád, že výrobci konečně pochopili, že není třeba vypálit uživateli sítnici, kdykoliv mu v noci přijde email.

Android 7.0 Nougat může být pro někoho krokem zpátky. Nad systémem potom běží nadstavba EMUI, kterou osobně považuji za esteticky vydařenou a designově vyladěnou. Za celou dobu používání jsem nezaznamenal žádné záseky, vše běželo rychle, svižně, žádné zacuknutí, zkrátka takhle nějak si představuji, že by to mělo vypadat a Huawei/Honor ukazuje, že i ve střední třídě je to možné. Štědrá nadílka 4GB operační paměti je skutečně poznat a z hlediska uživatelského komfortu na mě telefon působil spíše pocitem o třídu lepšího zařízení.

A dojem ještě zvedla doba použitelnosti Honoru 7X. Baterie totiž držela statečně a procenta ubývala jen velmi pomalu a neochotně. Při skutečně vysokém vytížení, které zahrnovalo Facebook, messengery, prohlížeč a sem tam YouTube video a GPS navigaci, nebyl problém přijít domů s baterií na třiceti procentech. Díky přítomným úsporným režimům však není problém se při nenáročném provozu dostat s výdrží i na dva dny. Co jsem však lehce postrádal, je rychlonabíjení, což je logický důsledek již zmíněné přítomnosti microUSB namísto novějšího USB-C.

Fotoaparát: nechtějte po něm víc, než zvládne

Duální zadní fotoaparát zvládá i automatické ostření a poměrně povedený portrétní režim. Snímky jsou pěkné, detaily se neslévají, za nedostatečného osvětlení však začíná Honor 7X ztrácet body za šum, což ale není nic, co by v této kategorii bylo neobvyklé. Ještě k tomu portrétnímu režimu – zadní fotoaparát tuhle prima záležitost řeší obstojně, ale počítá se s tím, že hrátky s hloubkou ostrosti budete provozovat skutečně pouze při focení portrétu. Pokud budete vyžadovat více, výsledek je spíše o náhodě, než o umu. Přední selfie fotoaparát to umí také, ale už je to záležitost čistě softwarová a na výsledku je to znát. Jediné, co vyloženě kazilo dojem z focení, bylo pomalejší ostření, zvláště v ne zcela ideálních světelných podmínkách.

Video si potom natočíte ve Full HD, ale bohužel jen při třiceti snímcích za sekundu a díky absenci optické stabilizace budete muset natáčet pevnou rukou. Výsledek však není špatný a zvuk bych dokonce v rámci třídy zhodnotil jako nadrůměrně kvalitní.

Jak fotí Honor 7X?

Zhodnocení

Opět se vrátím k té střední třídě – tam telefon Honor 7X jednoznačně válí a pro mnohé to bude asi jednoznačná volba. Za nejdůležitější považuji, že nemá žádné vyložené slabiny. Naopak v některých ohledech se dá říci, že by mohl konkurovat i mnohem dražším zařízením.

Konkurenci rozhodně zatopí, ohrozit by ho mohl Xiaomi Redmi 5 Plus (recenze) a to především cenou. Dalším protivníkem mu bude jeho bráška Honor 9 Lite (recenze), který je sice méně vybavený, ale zase tisícovku ušetříte. A nesmím také zapomenout na Asus Zenfone Max Plus, který působí celkem moderně a za prakticky stejnou cenu jako Honor 7X půjdou do boje skutečně na nože.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
displej	starý microUSB konektor
zpracování	slabá notifikační dioda
výdrž baterie	Full HD video jen ve 30 fps
cena