Nebudu zapírat, telefony od Googlu jsem měl vždycky rád. V jejich návrhu totiž hrál hlavní roli rozum. Světem mobilů kolovala a ještě bude kolovat spousta trendů, které jsou na první pohled fascinující, na druhý výstřední a na třetí kontraproduktivní. Nexusy jimi zatím s rázností zkušeného lodivoda proplouvaly a nedávaly šanci umanutým grafikům, kteří berou mobil jako umělecké dílo a nikoli předmět denního používání.

I proto jsem se na test Pixelu XL těšil jak na Vánoce a tři dny před nimi se dočkal. Právě tenhle kousek železa aspiroval na trůn po mém odcházejícím Nexusu 5 (recenze) a musel jsem se proto ptát: „Chtěl bych Pixel pod stromeček?“

Google Pixel XL: specifikace

Za zapůjčení telefonu děkujeme obchodu ShopBlackberry.cz.

Design a zpracování: pojďte, uděláme dojem

Jsou mobily, kterým to na fotkách sluší, ale ve skutečnosti charisma moc nepobraly. Jiné zase rozkvetou do krásy až při osobním setkání. O Pixelu lze říct obojí.

Na telefonu vlastně na první pohled není nic špatně. I při větší váze je pocitově lehký, příjemně se drží a kombinace matného hliníku se sklem snad zavře ústa i největším šťouralům. Jenže k vytvoření osobnosti to nestačí, musíte si klást otázku, jestli jste stejný design už někde neviděli u Apple. Celkem paradoxní, že symbol Androidu jako kdyby vypadl z oka iPhonu, jen vynechal centrální tlačítko.

Do vkusu se Pixel zkouší trefit spíš barvami. Náš testovaný kus vylezl ze zkumavky v matně šedé, ale k mání je i bílá varianta, případně exkluzivní modrá.

Výsledkem úsilí designérů je jen jednoduchý tvar obdélníku s kulatými rohy, takže ani nedokážete zhodnotit, jestli se vám líbí. Líbí se vám čtverec? Těžko odpovíte. A u Pixelu je to stejné. Něco do sebe má, osobitost danou třpytivými zády u čtyřky, prohnutím u šestky nebo hrbu u 6P konkurovat nápadem nemůže.

Několik výtek bych měl i k ergonomii.

Široké rámečky jsou patrné už z fotek, bohužel ani reálná zkušenost nedává šanci ovládání jednou rukou. Kvůli zaobleným hranám, které brání pevnému sevření v dlani, jsem rezignoval na používání navigační lišty na displeji a přešel na Pie Control – prostě jsem se bál, že by se telefon poroučel k zemi, kdybych se natahoval k tlačítku Zpět. Kdyby aspoň inženýři přebytky místa využili na reproduktory nebo omezili pohodlí a nechali na povrchu nějakou ostřejší hranku, aby telefon neklouzal v ruce…

Částečným řešením kluzkého povrchu v ruce i na stole je sice použití pouzdra, ale pak přijdete o drobné, leč návykové zakřivení displeje. Zapomeňte na Edge, u Googlu slouží vyboulení jen k tomu, abyste bříškem prstu klepli o hranu a precizně provedli gesto z úplného kraje obrazovky.

Rodokmen Pixelu XL sahá ke značce HTC. Ta bezpochyby pověstnou kvalitu zpracování v případě zakázky pro Google obhájila. Lícování je samozřejmě perfektní, největší dojem ale zanechala pevnost celého telefonu – i při větší úhlopříčce se neprohne ani o mikrometr, ať ho zkoušíte ohýbat ve kterékoli ose. Slova obdivu mám i pro ovládací tlačítka. Jejich odezva je jasná a čitelná, nahmatáte je podle ostrých hran a zapínání odlišíte podle vytlačeného vzorku.

Na bocích pak najdete klasickou sestavu reproduktoru průměrné kvality a vysoké hlasitosti, USB-C konektoru, sluchátkového jacku a šuplíčku na nano SIM kartu. Stejně jako loni u Nexusu 5X (recenze), ani letos nedostanete v krabičce datový kabel s běžným USB – jen ocásek s USB-C na obou koncích, který připojíte leda k nabíječce. Jako kdyby Google sestoupil ze Sinaje se slovy: „V jediný port věřiti budeš.“ Pro ostatní bezvěrce je nákup kabelu nebo redukce nutností.

A zadní strana? Ta se povedla! Sice nebezpečně klouže, ale právě díky ní si Pixel s jiným mobilem nespletete. Plastová příčka na bradě tvoří protipól skleněnému vršku a všechno ostatní se zarovnalo do jedné roviny, takže se telefon na stole nehoupe. Jen se nedostanete ke čtečce otisků, která sice funguje rychle a přesně, ale nenechá telefon v klidu ležet.

Displej, prostředí a baterie: tohle přece lidi chtějí

O hardwarové výbavě nových Pixelů bylo řečeno hodně. Google se rozhodl, že použije to nejlepší, co je na světě k dispozici. Nasadil proto čtyřjádro Qualcomm Snapdragon 821, 4 GB operační paměti a QHD displej. Impozantní výbava ale má své trhliny.

Nemám na mysli, že v Pixelu tiká procesor s označením MSM8996 Pro-AB, tedy verze taktovaná stejně, jako Snapdragon 820. Deficit 200 MHz oproti verzi používané v Xiaomi Mi Note 2, OnePlus 3T nebo Asusu ZenFone 3 Deluxe ani nepoznáte a 6 GB RAM je zatím také overkill. Mám na mysli především paměť. Do rukou se mi dostala 32 GB verze a i když respektuji, že Google nemá paměťové karty rád, tato velikost nemá u špičkového telefonu co dělat. Vidím v tom prachobyčejnou vypočítavost: „Chceš velký Pixel? Kup si 128 GB, nebo nefňukej.“

Displej je úplně jiný příběh. OLED panel se skvěle doplňuje s ambientním displejem (pokud byste nevyužili dobře utajenou diodu v mřížce sluchátka), QHD rozlišení s virtuální realitou Daydream a Gorilla Glass 4 vítám z principu. Jemnost 534 ppi je luxusní, pozorovací úhly široké, citlivost příkladná. Tady není, o čem pochybovat. Černá je skutečně černá, bílá nemá pro OLEDy typicky nažloutlý nádech a rozsah jasu stačí na klidné noční čtení i slunný den.

Celý systém živí baterie o kapacitě 3450 mAh. Možná díky ní váží Pixel XL 168 g, i když na ně nevypadá. Akumulátor dává prostor pro den a půl, okolo kterého můžete oscilovat v rozmezí půl dne. Nečekejte držák, se kterým vyrazíte na víkend bez nabíječky, ale na perný pracovní den to stačí.

Nová generace Nexusů vždycky znamenala i nový Android. Pixel na tom nic nemění a přichází s nugátovou verzí 7.1. Oproti čisté sedmičce přidává několik vylepšení a funkcí. Noční režim se vrátil z beta programu, u gest na čtečce otisků se vývojáři nechali inspirovat u konkurence. Zajímavým řešením může být tzv. seamless update, kdy se aktualizace nahrávají za běhu a po restartu se jen přehodí aktivní oddíl.

Věřím i v úspěch Daydream VR platformy, mohla by sjednotit virtuální realitu na Androidu v jedné rodině API.

Jako „killer feature“ si Pixel nachystal svého Google Assistenta. Jakmile v telefonu nastavíte angličtinu, změní se i animace tlačítka domů, po jehož podržení můžete rozkazovat. Pak už se můžete vybavovat s virtuální asistentkou, ptát se jí na počasí, poprosit ji o vzbuzení, zrušení buzení a další věci. Umí toho skutečně dost a je sympatické, jak je ochotná. Poví vtip (ne moc vtipný), odpoví, pokud se zeptáte na náladu, popře, že by vám někdy lhala… Bez české lokalizace je však její využití omezené. Výslovnosti českých geografických názvů nerozumí a ptát se jí na dopravu do Malešic v mém případě skončilo výsledkem na chování psí rasy Ši-tzu v domácnosti s celou smečkou.

Nejviditelnější změnou oproti Androidu 7.0 je tak prakticky Pixel Launcher a jeho příjemné animace. Pamětníci sice suše okomentují, že vysouvání seznamu aplikací používal už Android 1.6, pro ostatní to bude příjemná změna. Sám jsem se divil, jak mi systém připadá přirozenější a srozumitelnější, když je ťukání na ikony nahrazeno gesty. Ze strany vysunete Google Now karty, klepnutím na barevné G v rohu spustíte vyhledávání. Po chvíli zvykání jsou užitečné i rychlé odkazy aplikací, inspirované funkcí 3D Touch u iPhonů, jen se musíte naučit, co která aplikace nabízí. V Hangouts třeba můžete spustit chat, hovor nebo videohovor, ale konkrétní osobu na jedno kliknutí už nevytočíte. U poznámek Keep je nabídka praktičtější a přesměruje vás na konkrétní typy upomínek.

Inovace jsou celkově drobné a většinu jich budete znát už z Androidu 7.0. Nemůžu se vyhnout dojmu, že Google začíná být dotěrný podobně jako Facebook. Své vyhledávání cpe do klávesnice, asistentky, dvakrát do launcheru, do klávesy domů a chytrých karet a kdo ví, kam ještě. Doufám, že současné hranice už překračovat nebude.

Fotoaparát: jediná část telefonu vytvořená pro život

Když všechny špičkové smartphony skončí vzájemné zápolení v benchmarcích remízou, přichází na řadu kamery. Pro Nexusy dlouho platilo, že fotoaparát je na druhém místě a Pixel chce tuto tradici pohřbít.

Nespoléhá na rozlišení, 12 Mpx není žádný extrém. Velikost jednoho pixelu však vyrostla na 1,55 mikrometru, což je víc než u Galaxy S7 (recenze), a znamená to víc místa pro dopadající světlo.

Pořád je to jen telefon, ale první příčka u DxOMark nespadla Googlu do klína jen ze soucitu. Jsou scény, ve kterých si snímač neporadí, i když využije HDR, na který hodně spoléhá. Ve většině případů ale uspěje. Drobnokresba, podání barev, ostrost, rychlost… Skládačka se skládá z mnoha drobných dílků, které přispívají ke kvalitnímu výstupu.

Pixel si poradil i s vánočním věncem se svíčkami či zářící žárovkou s detailem na vlákno, zvládl fotit kostel proti nebi i hrátky na kole pod ocelově šedou oblohou. Ve všech případech obstál se ctí, slabší jsou jen scény s umělým světlem, u nich už se šumu nevyhnete. Hlavní devízou fotek je ale přirozenost, kamera jen vezme data ze snímače a uloží je bez přemrštěné postprodukce.

Jak fotí Google Pixel XL

Vysoko si cením i práce, kterou vývojáři odvádí na samotné aplikaci. Nastartuje během vteřiny (doslova), swipem střídáte fotoaparát a kameru a okamžitě po ruce jsou i různé režimy snímání, jako je slowmotion, panoramata nebo Photosphere, sekvence fotek se automaticky ukládají i do GIFu. Nastavení nejsou nijak komplikovaná a příznivce manuálního režimu Google Camera nepotěší, ale na běžné focení je ideální i díky drobnostem, jako je mřížka ve zlatém řezu nebo plynulé nastavení expozice u videa. A hlavně: všechno funguje tak, jak byste předpokládali – proto většina fotek, které uvidíte v galerii, vznikala během pár dnů, za pochodu a přirozeně.

Hodně debat se vedlo o optické stabilizaci. Její absence znamená červený křížek v tabulkách specifikací, ale po prohlédnutí výsledků mi nechybí – při módním HDR by stejně takový přínos neznamenala.

Zhodnocení a závěr: zlevněte aspoň o čtvrtinu

Chcete stručný závěr? Pixel XL je předražené pádlo, které si můžou pořídit jen androidí fanatici. Jenže tak jednoduché to není. Ptal jsem se sám sebe, co vedlo Google k přejmenování Nexusů na Pixely. Dospěl jsem k závěru, že se změnila cílová skupina.

Nexusy byly telefony pro vývojáře. Z davu příliš nevystupovaly a zajímavá na nich byla hlavně otevřenost vůči komunitě a poměr výkonu k ceně vyvážený omezenou pamětí nebo baterií či fotoaparátem. Vizionáři hledali jinde.

Pixel ale není hračka svěřená nezbedným programátorům. Je to hotový produkt, který si sebevědomě diktuje podmínky. Chcete brutální výkon, odladěný a čerstvý Android, povedený fotoaparát a děláte si zálusk na virtuální realitu? Berte ho, pokud vám za 27 tisíc stojí.

V mých očích je Pixel XL smutný telefon. Vážně mu věřím, že by chtěl být nejlepší, viditelně z něj čiší ambice, které dokáže podložit hromadou argumentů, ale v reálném životě působí jen jako vykalkulovaný konstrukt. Poskládat nabušený hardware už umí kde kdo a špička se srovnává ve fotoaparátech. Tak je Pixel pokořil a prohlásil se vítězem. Nepochopil ale, že oblíbený není to samé, co první.

Touha po odlišnosti dohnala výrobce k exkluzivitě v podobě Google Assistant, neomezenému úložišti v cloudu a neergonomické hře na luxus. Na svém trůnu premianta tak sedí Pixel jako prostopášný vladař, který poroučí z bezpečí svého hradu, ale hlasy z podhradí neposlouchá. Že byste rádi odolnost proti vodě? Bezdrátové nabíjení? Stereoreproduktory? Infračervený port? Paměťové karty? Tenčí rámečky? Král řekl ne. Můžete se ptát proč, ale odpověď nedostanete. Možná proto, že Pixel vznikl po analýze spousty dat, kterým nikdo nerozuměl, možná proto vyrazíte na nákup vybavenějšího Galaxy S7 nebo levnějšího OnePlus 3T, které jako celek dávají větší smysl. Pixel triumfuje jen ve vybraných oblastech.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
fotoaparát	chybí odolnost, bezdrátové nabíjení, infraport
výkon a optimalizace	omezený Assistent v ČR
použití spousty moderních technologií (Quickcharge, Daydream VR, Assistant)	rozměry
	cena, cena, cena