OLED displeje, jak fungují? (Vědecké okénko)

Vítejte u dalšího pokračování našeho Vědeckého okénka. I dnes se ještě podíváme na displeje našich telefonů. V minulém díle jsme se zabývali LCD technologií, a dnes se tak zaměříme na druhou stranu barikády. Povíme si něco o takzvané „technologii budoucnosti“, tedy o OLED panelech.

OLED je zde s námi déle, než by spousta lidí řekla. Byla vyvinuta už v roce 1987 firmou Kodak, a i přesto, že tato technologie v čase značně pokročila, stále se jedná o stejný princip. I tak se ale už delší dobu o OLED technologii mluví jako o něčem novém, co vyřeší některé problémy dnešních displejů. Pořád je ale tato technologie ve srovnání s LCD stále ta méně rozšířená. Důvodem je pořád vyšší cena a donedávna nepříjemné vlastnosti, jako je nízká životnost, barevná nestálost a jiné. Nyní se snad už blýská na lepší časy, jelikož se OLED v telefonech začíná více a více prosazovat, přičemž hlavním tahounem je bezpochyby Samsung. A díky masivní výrobě se OLED panely mohou stát dokonce levnějšími než klasická LCD, což by mělo mít ve výsledku pozitivní vliv na jejich další rozšíření.

Zastánci klasických LCD se jistě sami sebe ptají, jak ty „strašné, přesaturované AMOLED displeje“ může někdo dobrovolně chtít v telefonu. Dovolte abych vás vyvedl z omylu, OLED panely již na tom dlouho nejsou svým barevným podáním vůbec špatně, naopak, některá měření nejnovějších OLED displejů hovoří jednoznačně, LCD panely pomalu začínají ztrácet.

A v čem tedy vězí ten základní rozdíl oproti LCD displejům? Odpověď nalezneme již v samotném názvu technologie. OLED je totiž zkratkou pro „Organic – Light – Emmiting – Diod“, což volně přeloženo znamená „organická světlo emitující dioda“. Důležité je ono slovíčko „organická“, v případě, že by chybělo, bychom se totiž bavili o klasických LED diodách. Organická je proto, že materiál, jež je v jednotlivých subpixelech obsažený, je z organické hmoty, která pod napětím svítí. A právě tímto se dostáváme k hlavním výhodám této technologie.

Světlo totiž vzniká přímo v subpixelech, a díky tomu tyto panely nepotřebují žádné vlastní podsvícení, čímž odpadá hned několik nevýhod, které známe z LCD panelů. Například OLED panely při černé jednoduše nesvítí, tedy pixel je zhasnutý, a právě díky tomu u těchto displejů mluvíme o „dokonalé černé“ a obecně nižší energetické náročnosti při zobrazení tmavších barev. Naproti tomu při zobrazení světlých či dokonce bílých ploch je na tom, co se spotřeby týče, OLED technologie o poznání hůř. Absence vrstvy s podsvícením pak způsobuje, že tyto displeje mají takřka dokonalé pozorovací úhly, rovnat se jim tak mohou pouze ty nejkvalitnější IPS zobrazovače. Výhodou OLED panelů je pak také fakt, že mohou být naneseny na jakémkoliv podkladu. S trochou nadsázky pak jde říct, že OLED displej můžete mít na skle, papíře, plastu, nebo třeba domovních dveřích.

Stejně jako LCD panely i OLED displeje dále dělíme na pasivní a aktivní, i když v tomto případě se v telefonech setkáte pouze s těmi aktivními. Oproti aktivním LCD panelům zde tentokrát nepotkáte přídomek „TFT“ (i když i AMOLED displeje mají TFT vrstvu), ale pojmem AMOLED, kdy předpona „AM“ pochází z angličtiny (Active Matrix – Aktivní matice = aktivní displej). V případě zahnutých displejů bývá používán pojem POLED nebo FOLED.

AMOLED

Klasické AMOLED/OLED displeje, se kterými se setkáváme v telefonech odjakživa. Nejčastěji je však naleznete v řadách S a Note od Samsungu, kde Samsung využívá panely vlastní výroby. Jak již bylo řečeno, výhodou je dokonalá černá a perfektní pozorovací úhly. Naproti tomu AMOLED panely mívají nižší maximální jas v porovnání s LCD panely. Také na sluníčku bývají hůře čitelné, míra reflexe totiž bývá kvůli kovovým anodám u AMOLED displejů vyšší než u LCD.

Tyto negativní vlastnosti se ovšem výrobci snaží řešit, Samsung ke svým OLED panelům přidává speciální vrstvu, jež má právě tuto odrazivost vnějších paprsků řešit. Tato technologie se skrývá pod marketingovým názvem Super AMOLED. I finská Nokia používala technologii na podobném principu, jen se jmenovala ClearBlack.

POLED/FOLED (Plastic – OLED, Flexible – OLED)

S těmito displeji se setkáváme až v posledních letech. Jedná se o tzv. „ohebné displeje“. Nejsou tolik rozšířené a od klasických OLED panelů se zas tolik neliší. Hlavním rozdílem je podklad, který tvoří základ displeje. Standardně je podklad tvořen pevným sklem, ale u POLED panelů je podklad ohebný plast, displej tak můžeme bez větších potíží ohýbat.

V počátcích měly tyto displeje problém s rychlostí vykreslování a překreslování, a ani rozlišení nebylo tak vysoké, jak jsme byli zvyklí vídávat u „normálních rovných“ panelů. Hlavním nedostatkem je prozatím horší životnost, respektive nižší odolnost vůči vnějším vlivům. Na stranu druhou současné POLED displeje (jmenovitě např. u LG G Flex 2) jsou dostatečně konkurenceschopné a prakticky pro ně platí to stejné, co platí pro klasické AMOLEDy, tedy perfektní černá a široké pozorovací úhly.

Tip: Pokud jste propásli naše předchozí vědecké okénko věnující se LCD displejům, číst můžete zde.

Závěrem bych chtěl říct, že OLED by opravdu mohlo být onou technologií budoucnosti. Pokrok této technologie byl v posledních letech obrovský (viz naše měření 6 displejů), navíc možnost natisknout pixely na jakýkoliv podklad dává displejům nové možnosti. Dokonce se objevují i návrhy domácích tiskáren, jež by umožnily domácí tisk jednoduchých displejů. Představte si, vytisknete si displej třeba na papír tak, jak budete chtít. Otázkou bude cena a to, jak tuto technologii budou tlačit sami výrobci. Dle posledních zpráv ale mají OLED displeje více než slibnou budoucnost…