Apple v úterý vydal dokončenou release nové generace svého mobilního operačního systému, která předznamenává také příchod nového hardwaru. A zatímco na telefonech se jedná o drobné doladění už tak relativně dobře fungujícího prostředí, na jablečných tabletech jde o rozvinutí jejich použitelnosti, změnu principu fungování a pro mnohé zájemce také dobrý argument návštěvy prodejce.

Nový iOS 11 kromě grafických změn přináší také jednu principiální – nově už nebudou na telefonech fungovat 32bitové aplikace, takže si dobře otestujete, zda se na vašem telefonu nějaká nachází. S tím se také váže další záležitost: update dostaly jen přístroje s 64bitovou architekturou jádra, tedy ty od iPhone 5s výše. Osobně instaluji nový operační systém na dnes vlastně již dosti obstarožní hardware, konkrétně iPhone 6s a iPad mini 4. Pro majitele nikoli nejnovějších přístrojů proto přidám dost možná nejdůležitejší informaci: ani u jednoho ze strojů jsem nezaznamenal fatální zpomalení.

Samozřejmě, je nutné nejprve pár hodin počkat, než si software a hardware na sebe „zvyknou“. iPhone subjektivně funguje velmi plynule, i když se u něj přibližně dvakrát za den objeví mírné zaškobrtnutí v přechodech mezi plochami – doufejme, že se nejedná o hardwarovou nedostatečnost a vyladí to některý z příštích releases. To malý iPad bohužel zřejmě kvůli poměrně přelomovým změnám začíná v oblasti hardwaru nestíhat. Naštěstí se jedná jen o ovlivnění plynulosti některých animací. Otevírání dvou programů na jedné obrazovce subjektivně pomalejší není – je šak potřeba říct, že už na iOS 10 to totiž byla dost otrava.

iOS 11 na iPhonu

Uživatele hned po instalaci přivítá drobně faceliftovaná grafika. Odemčení telefonu teď připomíná zdvihnutí opony, a právě to patří mezi prvky, které subjektivně činnost telefonu mírně zpomalují. Na úvodní obrazovce příliš změn nenalézáme. To se však změní v okamžiku, kdy po ní potáhneme prstem z horního nebo dolního okraje.

Tah shora dolů vyvolá nové notifikační centrum. Některé recenze to popisují jako zamykací obrazovku, podle mě se ale jedná jen o jinou grafickou podobu toho, co známe ze starších verzí operačního systému, a kdyby se toto označení terminologicky ctily i zahraniční recenze, asi by se nikdo nad novinkou nepohoršoval. Nově v centru nalezneme možnost ihned z obrazovky smazat notifikace za celý den, což využije každý, kdo nechce mít v seznamu notifikací zmatek.

Ještě o něco zajímavější je pak centrum ovladačů, které se zjeví po potažení z dolního okraje. Na jedné stránce najdete všechny ovladače a přepínače, které si tam umístíte a k tomu třeba widget pro ovládání hudedních přehrávačů. Ano, jde o záležitost, kterou Android disponuje odnepaměti. iPhone však zde využívá technologie 3D Touch k tomu, aby v případě potřeby jednotlivé ovladače přeměnil na svého druhu aktivní widgety. U svítilny tak lze snadno nastavit intenzitu světla, u tzv. minutky zase nastavit délku odpočítávání. Vůbec nejpraktičtější změny ovšem zaznamenáme ve čtverečku, kde se zapínají bezdrátové moduly. Vůbec poprvé v historii zde nalezneme rychlý vypínač osobního hotspotu a hned vedle něj i přepínač mobilních dat – to pravda spíše než na iPhonu, využijeme na iPadech s LTE modulem. Jedním klikem se pak dá také zapnout úsporný režim akumulátoru nebo vypnout notifikace při jízdě autem. Něco podobného v iPhonech dlouho chybělo, a kdyby se nad provedením ještě trochu zamysleli designéři a tlačítka by přestala budit dojem asymetrického chaosu, o namalovalo tříleté dítě a nabídla rychlý vstup do podrobného nastavení (ano, tak jak to Android nabízí už odpradávna), bylo by to dokonalé.

Další spíše grafickou změnu nalezneme ve vestavěných systémových aplikacích, jako jsou Zprávy, Protokol hovorů, nebo Nastavení. iOS 11 přináší do každé z nich nadpis olbřímích rozměrů, snad aby si i krátkozraký uživatel pořádně všiml, jakou že aplikaci to právě otevřel. Na displeji iPhonů 6 a 7, nemluvě o modelech s plusem na konci, se to ještě snese. Na miniaturní obrazovce iPhone SE to však vyhlíží poněkud nepatřičně. I přes dávku ironie mám však pro toto řešení částečné pochopení. Na větších displejích se totiž první položka v seznamu takto nově dostala do dosahu uživatelova palce, a není tak potřeba přibližovat si zobrazení dvojitým poklepáním na Home Button.

Podobně jako zmíněné titulky plýtvá místem i nově zpracovaný App Store. Na iPadu vše působí harmonicky, na menších displejích se ovšem uscrollujete k smrti. Obrázky jsou příliš velké, text je skrytý až pod nimi, jednotný design, který respektoval filosofii iOS se zaoblenými ikonkami je ten tam. Pokud tímto krokem chtěli v Applu přitáhnout více zákazníků, obávám se, že dokud se nezvětší úhlopříčky všech iPhonů na trhu, se zlou se potážou.

Za paradoxně největší přínos nového systému v telefonech považuji tu největší drobnost – nově můžete klávesnici přichytit k levému nebo pravému okraji obrazovky a psát na ní jednou rukou. Majitelé větších, pluskových iPhonů na něco podobného už dlouho čekali.

iOS 11 na iPadu

Když jsem nahrál nový operační systém do svého jablečného tabletu, vrátil jsem se pocitově o mnoho let nazpátek. Konkrétně do roku 2011, kdy Google představil Android ve verzi 3.0 Honeycomb, který byl určen výhradně pro tablety. Ovládání se tehdy od telefonního operačního systému výrazně odlišovalo a respektovalo, že velká úhlopříčka žádá trochu jiný přístup k ergonomii. Za všechny odlišnosti zmiňme například notifikační lištu, která se oproti stávajícím verzím systému do zeleného robota vysouvala zespodu displeje. Pak ale přišel Android 4.0 a unifikace ovládání, která podle mého subjektivního názoru ubrala androidovým tabletům na ovladatelnosti, kterou dodnes nezvládly získat zpět.

Apple jako by se během té 6 let trvající pauzy poučil. Aktualizací na iOS 11 totiž získáte první operační systém, který ve světě tabletů dává smysl. Ke všem rozdílům, které jsem zmínil v telefonní kapitole, totiž přibyl nový systém multitaskingu, nový dock, systém drag and drop a v neposlední řadě i nová filosofie práce s otevřenými aplikacemi.

Ale popořádku – je to právě nový dock, který spíše než telefony, začal připomínat osobní počítače s operačním systémem macOS. Nově teď pojme až 15 aplikací – na to by si ovšem měli dát pozor především uživatelé osmipalcových iPadů Mini. Pokud využijete kapacitu docku na maximum, ve vertikální poloze přístroje se budete muset zorientovat ve změti nepřirozeně titěrných ikonek. Pokud však budete skromní, oceníte i zcela novou část, která je na docku vyhrazená funkci Continuity. Jeden příklad z praxe za všechny: na Macu otevřete prohlížeč Safari, začnete číst zpravodajství, ale musíte narychlo odejít. Zajímavý článek si chcete však dočíst. Není problém, vezmete do ruky iPad, kliknete na ikonu Safari s malým obrázkem desktopového počítače v rohu, která se objevila na docku zcela vpravo. V to okamžení se otevře na iPadu prohlížeč mobilní na té samé stránce, kde jste skončili čtení na desktopu. Škarohlíd by podotkl, že totéž už přeci iPady uměly dávno, je bylo vše tak trochu skryté. A měli by pravdu. Přenesení Continuity do popředí však umožnilo tento systém využívat opravdu každému.

Z doku pak stačí potáhnout prstem směrem vzhůru a na obrazovce se objeví kompletně přepracovaný seznam naposledy otevřených aplikací. Spíše než telefonní podobu, jak tomu bylo doposud připomíná obrazovku Exposé. Ano, tu, která se na displeji Macu objeví po potáhnutí třemi prsty po trackpadu vzhůru. Velké přehledné dlaždice, na nichž je vidět jejich obsah doplňuje na pravém boku už zmíněné ovládací centrum podobné tomu na iPhonu. Tato změna ovšem není samoúčelná. Stačí totiž vybrat z doku ikonku libovolné aplikace, přesunout ji nad danou dlaždici, a voilá, na jedné obrazovce rázem pracujete se dvěma programy zároveň.

Rozdělení obrazovky je pak možné uskutečnit ve třech módech. Druhou aplikaci lze spustit jako přesouvatelné plovoucí okno, nebo se bude dělit s dříve spuštěným programem o místo na obrazovce v poměru 1:1 nebo 1:2. V takovém případě pak lze mezi oběma aplikacemi přesouvat takřka jakýkoli obsah jen označením a přesunutím prstu. A co víc – dvojice aplikací jako rozdělená obrazovka figuruje i ve výše zmíněném seznamu “aplikačních dlaždic”. Extrémně praktická věc, pokud jste zvyklí najednou číst informace na webu a bez zdlouhavého překlikávání psát na messengeru zprávy. Klient pro messaging tak není potřeba stále znovu vyvolávat, stačí jen jedním kliknutím přejít na zástupce reprezentujícího rozdělenou obrazovku.

Hovoříme-li o psaní zpráv, obrovský pokrok prodělala i ipadovská klávesnice. To, že na ní jdou psát znaky s diakritikou tažením prstu po příslušné klávese směrem dolů, je už stará vesta. Nově totiž získává svou funkcionalitu – tažení prstem po klávese nahoru. Tímto způsobem totiž napíšete dotyčné klávese přiřazený speciální znak – nejčastěji číslo v horní řadě kláves, což znamená opět mírné zrychlení datlování na dotykové obrazovce. Bohužel mi však stále nikdo nevysvětlil, proč pro napsání dvou nejpoužívanějších diakritických znamének, tedy tečky a čárky, je neustále potřeba překlikávat na mapu druhotných znaků. Ani po vydání iOS 11 tyto znaky nemají svou dedikovanou klávesu a nejsou ani přiřazeny jako speciální znak pro tažení prstem nahoru.

Závěr

Samozřejmě se nejedná o všechny novinky, které nová generace mobilního operačního systému přináší. Vylepšení Siri, nové hrátky s fotografiemi nebo třeba příslib aplikací pro rozšířenou realitu asi většinového uživatele příliš neosloví. A popravdě řečeno – ani mnou vybrané novinky pro iPhone nepředstavují nic, kvůli čemu by musel každý majitel “iDevice” vstávat z postele a jít neprodleně stahovat.

U iPadů je to ovšem jiná písnička. Zatímco ještě nedávno jsem měl v úmyslu zredukovat svůj jablečný arzenál na velký iPhone a tenký Macbook a mezistupeň v podobě iPadu zcela eliminovat, teď už si tak jistý nejsem. iPady totiž včerejším dnem přestaly fungovat jako přerostlé iPhony a dovolím si tvrdit, že se velmi přiblížily představě ultramobilního pracovního nástroje. V Apple zdá se změnou software startuje nenápadná revoluce, která bude dost možná znamenat překreslení celého jeho portfolia. Budoucnost bude zcela jistě poměrně zajímavá.