Aktualizace rozdělují již dlouho internetové diskuze na svoje zastánce i odpůrce. Pokusíme se vysvětlit, proč byste aktualizace rozhodně neměli vynechávat a rozebereme, jaké cesty k získání nové verze systému vedou.

Ať už máte štěstí na štědrého výrobce nebo ne, na Androidu se staly standardem aktualizace aplikací přes Google Play. O těch se ale teď nebavíme, zajímají nás jen aktualizace systému. Ty, co najdeme v nastavení, nebo na nás vybafnou z oznamovací lišty. A odvážnější si je stažené flashují přímo.

Oficiální aktualizace

Tohle je volba na jistotu, zde je skoro nulová šance nějakých problémů, snad s výjimkou vysloveně nepovedeného updatu. Většinou aktualizace přijde na zařízení tzv. OTA (vzduchem), takže stačí se připojit k internetu a můžete stahovat. Někteří výrobci navíc nabízejí svoje aktualizační programy na počítač, takže připojíte telefon a stahujete. Šance, že se něco nepovede, je minimální. Na druhou stranu, jsme odkázáni jen na to, co nám výrobce pošle.

Poslední roky jsme svědky rozmrznutí ledů na poli Androidu, kdy již valná část produkce disponuje pravidelnými měsíčními nebo alespoň čtvrtletními aktualizacemi zabezpečení. Taková podpora u Googlu trvá 3 roky, navíc jsou zaručeny dvě nové verze systému. Bezpečnostní balíčky jsou zvlášť důležité, opravují totiž chyby v systému, zadní dvířka (backdoor). Např. při ztrátě zařízení budete doufat, že se zloděj nedostane přes FRP. Některé starší verze jdou ale prolomit a zařízení lze resetovat bez hesla i mimo bootloader, jak ukazují volně dostupná videa po internetu.

Tip: Jak a proč zakázat automatické aktualizace u Androidu?

Neoficiální (flashing)

Zde se postup liší podle výrobce a rozlišujeme flash oficiálního systému, nebo vlastního (custom ROM). Varování: nesprávně provedené nebo nepovedené flashnutí, byť oficiálního systému není kryté zárukou, a tak jednáte na vlastní nebezpečí. Nahrání custom ROM často vede k problémům při případné reklamaci, ačkoli takový postup není v souladu s předpisy, protože hardware by výrobce měl správně posuzovat odděleně od softwaru.

Tip: Jak stáhnout betaverzi Androidu 10 Q a na co si dát pozor?

Flashnutí oficiální ROM se liší podle výrobce. K nezaplacení je pro každého geeka fórum XDA Developers a pokud váš model není totální unikát, nejspíš tam najdete návod. Čisté systémy pro telefony od Googlu nebo Motoroly lze stáhnout z webové podpory, u výrobců s upraveným systémem, jako jsou Samsung, LG, HTC a další, je postup založený na stažení ROM zrcadlené z oficiálních serverů a instalace pomocí flashovacího nástroje pro servisy (např. profláknutý Odin). Možné je využít také Android recovery, kde najdete položky apply update from ADB/SD card, ne u všech telefonů to ale musí fungovat.

Pro různé custom ROM je obvykle potřeba změnit i samotné základy systému. Na řadu tedy přichází root, tedy prolomení administrátorských oprávnění, odemčení a nahrání vlastní recovery, jako je TWRP. Pokud vám tyto pojmy nic neříkají, nedoporučuji se do toho pouštět, hrozí, že telefon už nenaběhne (tzv. brick-cihla). V případě měkkého bricku lze situaci zachránit přehráním původního softwaru.

Platí, že je dvakrát dobré si zkontrolovat, že ROM je kompatibilní s daným modelem a architekturou použitého čipsetu, protože taková chyba obvykle vede k tvrdému bricku (zde je nutný zásah do základní desky). A ještě jedno varování – sledujte, kdo takovou ROM vytvořil a jestli ji už vyzkoušeli bez problémů jiní. Custom ROM jde sice přehazovat dle libosti, ale např. Samsung uplatňuje Warranty Bit, tedy elektronickou pojistku v základní desce, která se nevratně přepíše a neumožní již plné fungování tovární (stock) ROM. Huawei zase komplikuje odemčení zavaděče (OEM bootloader), čímž si poštval geeky proti sobě.

Tak šťastné rozhodování!

Co vy, aktualizujete svůj androidový smartphone pravidelně, nebo necháváte klidně rok starý firmware?