Lehčí, lepší, silnější, rychlejší. A stále s klávesnicí. BlackBerry uvádí svůj v pořadí třetí telefon, který disponuje jak hardwarovými textovými klávesami, tak operačním systémem od Google. Zatímco jeho předchůdce KeyOne byl určen k prospektorství v této kategorii, Key2 už má představovat finální produkt. Daří se mu to skvěle. Otázkou ovšem zůstává, zda nepřichází příliš pozdě.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a snímky, multimédia, zhodnocení

Přiznám se bez mučení – jsem pravověrným BlackBerry fanouškem a jen těžko nesu směr, jakým se jeho výrobky v posledních letech ubíraly. Na recenzi každého ostružinového kousku v posledních měsících jsem se neuvěřitelně těšil a vždy odcházel trochu zklamaný. BlackBerry Classic (recenze) měl displej s viditelnými pixely. BlackBerry Passport (recenze) nepraktické rozměry. První androidový BlackBerry Priv (recenze) s AMOLED obrazovkou a silným procesorem odfláknuté zpracování. Daleko více se mi paradoxně zamlouvaly bezklávesnicové, celodotykové modely, jako například naposledy BlackBerry Motion (recenze).

BlackBerry Key2: specifikace

Za zapůjčení telefonu děkujeme obchodu ShopBlackberry.cz, kde si jej můžete zakoupit.

Design a zpracování: krásný jako panelák

Skutečně, panelák? Nerozumějte mi prosím špatně. První panelové domy stavěné podle corbusierovského vzoru mají skutečně své kouzlo. Svou neopakovatelnou technicistní krásu. Proto designér Key2 nechť se na mne nezlobí, myslel jsem to v dobrém.

Vzhledu nového BlackBerry skutečně není co vytknout. Na druhou stranu, není na něm ani mnoho co popisovat. Ve stříbrné verzi, která dorazila ke mně na stůl, asi nejvíce připomíná jednoho ze svých předchůdců – Passport Silver Edition. Perleťově stříbrný, striktně hranatý, skrz na skrz elegantní. Takhle měl vypadat KeyOne (recenze), napadá mě. Bez nevzhledného čela a brady, jen s působivými čistými liniemi bez barokních příkras. Však také do nové formy Key2 oproti svému předchůdci pořádně pohubnul. Na šířku to dělá milimetr a na váhu dokonce bezmála 20 g, což je opravdu znát. A protože na výšku oproti KeyOne dokonce trochu povyrostl, je na svou velikost až neuvěřitelně lehký.

Zadní strana novinky je originální, ale opět přísně ostružinová. Hlavní motto kdysi kanadské značky zní: hlavně nesmí klouzat. Různé modely se s tímto požadavkem vypořádávají různými způsoby. Za dávných časů zadní kryt napodoboval karbon, KeyOne měl záda měkčená a plná drobných prohlubní. Key2 má na zadní ploše cosi, co připomíná polštářek vyrobený z kůže jakéhosi plaza. Pomyslné šupiny přidávají telefonu na trakci a co víc: v záplavě skleněných přístrojů nemáte šanci tento materiál upatlat. Dle mých zkušeností se to nepodaří ani vysloveně mastnými prsty. Nedá se nic dělat – když ne v estetice, tak v účelnosti určitě vede nad jakýmkoli jiným telefonem. Jednolitost plastového „hada“ narušuje na zádech jen dvojice v rohu umístěných objektivů a kovové logo BlackBerry tradičně uprostřed horní poloviny. Logo je vyvedeno v kovu, což jsem musel poznat ne zcela potěšující formou: některé z „peciček“ ostružiny byly narezlé. Rez šla naštěstí odstranit pouhým nehtem, ale pro příště prosím lepší výstupní kontrolu, dámy a pánové.

Zcela rovné boky Key2 umožňují osadit jej v plné parádě. Nebo aspoň téměř v plné: slušely by mu dva plnohodnotné reproduktory, a nikoli jeden a vedle něj na spodní hraně pouhá imitace druhého. V šuplíčku na levé straně se skrývá slot na SIM a paměťovku, nikoli slot hybridní. Verzi pro dvě SIM karty bude možné zakoupit časem a oproti základní 64GB variantě přinese i dvojnásobné vnitřní úložiště. Zbytek ale nezklame ani na testovaném nejlevnějším provedení za necelých 17 000 Kč. Na svém místě je aspoň výstup na audiojack, který zaujal pozici na horní hraně. Zbytek všech ovladačů pak nalezneme na pravé straně telefonu.

Oproti minulosti je to pokrok. Takzvaný Convenience Key, na nějž lze nastavit spuštění libovolné funkce nebo aplikace a tuto nově dokonce měnit v závislosti na spuštěném profilu, se totiž v minulosti nacházel přímo naproti vypínacímu tlačítku. Nebyl jsem sám, kdo se tak snažil dlouhé minuty zapnout telefon špatným knoflíkem nebo namísto vyvolání aplikace zamykal displej. S Key2 už se mi to nestalo ani jednou. A pokud by někdo přeci jen pochyboval: Convenience Key je hladký a do zrcadlového lesku vyleštěný, vypínací tlačítko zvrásněné. Nad nimi trůní ovladač hlasitostí, ani jeden z knoflíků nemá vůli a dokonale tak ladí se zbytkem dílensky skvěle zpracovaného telefonu.

Celému vzhledu ale bezesporu vévodí klávesnice. Výrobce proklamuje oproti KeyOne 20% zvětšení jednotlivých kláves, které na rozdíl od minulosti vybavil matným povrchem. Vypadá to luxusně, už teď ale vím, jak by mi bylo líto, kdybych je ohmatal do lesku. Stejně tak, jako na každém notebooku. To ovšem nic nemění na tom, že vizuálně změna BlackBerry rozhodně prospěla. Stejně jako fakt, že mezi jednotlivými řadami kláves už nevidíme kov simulující plastové předěly, ale jedná se (dosti pravděpodobně) o navlas stejný materiál, z něhož je vysoustruženo celé tělo.

Všechny zajímavé funkce z předchozích BlackBerry zůstaly zachovány. Klávesnici lze stále používat jako touchpad pro pohyb po stránkách i v textu. Bohužel stejně jako v minulosti je potřeba mít s touto funkcionalitou trochu trpělivosti. Citlivé jsou totiž jen svrchní plochy tlačítek, a když si člověk nedává pozor, působí pohyb dosti trhaně tím, jak se prst přesouvá z plošky na plošku. Při prohlížení webových stránek pak vždy zlomek vteřiny trvá, než se telefon probere, a scrollování proto pravidelně začíná drobným trhnutím. Není to nic, na co by si nešlo zvyknout, nebo co by výrazně otravovalo. Tajně jsem však doufal, že by se mezigeneračně mohl touchpad o fous vylepšit.

Novinky zde ale přesto najdeme. Tu nejviditelnější představuje nová funkční klávesa, které v BlackBerry říkají Speed Key. V kombinaci s ní lze přiřadit libovolnému písmenu klávesnice libovolnou funkci, podobně jako u Convenience Key, tedy bez nutnosti navštívit základní obrazovku. Jedna funkce pro krátký, druhá pro dlouhý stisk. Ptáte se, jaká je to změna oproti minulosti? KeyOne toto přeci na domovské obrazovce uměl i bez zvláštní klávesy. V základním nastavení však psaní na klávesnici spouští vyhledávání v celém přístroji a nová funkční klávesa tak umožňuje zachovat obě funkcionality klávesnice: jak hledání, tak i spouštění funkcí. Bez ní byste si stejně jako na KeyOne museli vybrat jedno z toho. V kombinaci s Convenience Key tak Key2 umožňuje spustit téměř cokoli bez nutnosti sahat na displej a přepínat na homescreen – dohromady totiž umožňují použít až 52 zkratek. Nejsem sice z těch, coby to ocenili, ale dovedu si takové uživatele představit. Asi největší přínos je vidět v kombinaci s funkcí Locker, k níž se dostaneme v následujícím textu.

A teď to nejdůležitější: jak se na klávesnici píše? Odpověď je jednoduchá: když si zvyknete na její funkci trackpadu a správě nastavíte, aby nechtěnými pohyby prstu po ní nedělala, co nechcete (například nemazala slova), tak skvěle. Není to rychlejší než na dotykových klávesnicích moderních velkých telefonů, ale fyzická odezva kláves je zkrátka něco, na co se rychle zvyká a těžko odvyká. Ani tak si však nejsem jistý, zda zvětšení kláves oproti KeyOne modelu Key2 prospělo. Zvětšila se plocha, zároveň se však snížil jejich profil. Subjektivně mi přišlo, že jsem na Key2 dělal překlepy delší dobu, než na ostatních ostružinách – přibližně pět dní. Poté se mi ale definitivně obnovila svalová paměť v rukách a já byl rázem schopen využívat té největší devizy fyzických klávesnic: psaní poslepu včetně speciálních znaků. Dovoluji si tvrdit, že tohle na dotykové klávesnici 100% nezvládne nikdo, na BlackBerry to však možné je.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a snímky, multimédia, zhodnocení

Lehčí, lepší, silnější, rychlejší. A stále s klávesnicí. BlackBerry uvádí svůj v pořadí třetí telefon, který disponuje jak hardwarovými textovými klávesami, tak operačním systémem od Google. Zatímco jeho předchůdce KeyOne byl určen k prospektorství v této kategorii, Key2 už má představovat finální produkt. Daří se mu to skvěle. Otázkou ovšem zůstává, zda nepřichází příliš pozdě.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a snímky, multimédia, zhodnocení

Displej, prostředí a baterie: kde jsou inovace?

Má-li Key2 nějakou očividnou slabinu, je to bezesporu displej. Je totiž navlas stejný jako u KeyOne. Nachází se logicky nad klávesnicí, disponuje úhlopříčkou 4,5″, zobrazovací technologií IPS, rozlišením 1080 x 1620 a na dnešní dobu bohužel i podprůměrnými optickými parametry. Zaměřte se na jakýkoli z nich a ihned se vám zasteskne po telefonech, které nehrají na nostalgickou strunu a nabízejí prostě a jednoduše to nejlepší, co mohou. U Blackberry však obrazovka v úhlech mění své barvy, celkové barevné vyjádření nelze hodnotit jiným slovem než „vybledlé“ a ani snaha o vybuzení v nastavení se subjektivně nesetkává s dostatečnou odezvou. Za slunečného letního dne se nejspíš také budete modlit za vyšší maximální jas – ten sice papírově dosahuje nad 500nitů, v módu běžného používání s automatickým přizpůsobováním na ni však není telefon s to dosáhnout.

Dovolte mi ale jeden subjektivní podotek. Je mi jasné, že pokud by se displej zvětšil, stal by se telefon nepoužitelný. Dobře chápu, že BlackBerry Key2 není primárně koncipován pro konzumaci jakéhokoli obsahu, ale pro komunikaci. Po několika týdnech ve společnosti jeho 4,5″ úhlopříčky ale musím konstatovat: tato koncepce neodpovídá požadavkům roku 2018. Pokud jste kdy používali mobilní telefon jako své primární zařízení pro prohlížení internetu, Key2 vás to odnaučí. A to nejen proto, že žijeme v době, když je za „kompaktní“ považován telefon s přibližně pětipalcovým displejem. Moderní webové stránky už zkrátka s formátem a rozlišením, které Key2 přináší, nepočítají. Leckde se proto přepínají do svého nejprimitivnějšího, textového módu zobrazení a často nejdou přemluvit, aby se chovaly standardně. Leckde byly pro pohodlné čtení prvky stránky moc malé, jinde zase příliš velké a uživatel se může uscrollovat k smrti. To vše komplikuje logické vyšší umístění obrazovky, které nahrává bezděčnému tisknutí ovládacích prvků operačního systému, nacházejících se mezi displejem a klávesnicí. Samozřejmě, záleží na tom, jak telefon používáte. Já jsem ale v tomto smyslu objektivně trpěl.

Vzpomenu-li ale na své soužití s předchůdcem Key2, musím poctivě přiznat, že jsem úpěl ještě o něco víc. BlackBerry tehdy v honbě za co nejdelší výdrží na jedno nabití zvolilo nevhodnou hardwarovou konstelaci a telefon se při naprosto běžném používání zpomaloval k nesnesení, čímž měnil ultimátní byznysovou mašinu na nepoužitelný krám. A právě v tomto ohledu si Blackberry z roku 2018 zaslouží pochvalu. 6 GB RAM asi nikdo nemůže považovat za nedostatečnou hodnotu. Nejnovější čipset střední třídy Qualcomm Snapdragon 660 se skutečně činí, spouští bez sebemenšího zaváhání i graficky velmi náročné hry na maximální detaily, telefon nelaguje za žádných okolností a vyznačuje se skóre v AnTuTu lehce pod 140 000 bodů. I kdyby zrychlení telefonu znamenalo jediný posun oproti předchozí generaci klávesnicové ostružiny, byl bych nadšen.

Naštěstí se tak nestalo, vylepšení je celá řada. Nových funkcionalit se dočkala například multifunkční roletka vysunutelná z boku displeje. Nejen že umí fungovat jako místo zobrazení notifikací, úkolů a kontaktů, nově na ní lze přidávat i widgety, kterými nemusíte zabírat místo na výchozích obrazovkách. V čele celé úpravy prostředí Androidu ve verzi 8.1 však stále stojí BlackBerry Hub, tak jak ho známe z historie. Místo, kde se sbíhají všechny notifikace ze všech aplikací, kde je možné s nimi dále pracovat, pomocí gest odkládat, mazat, přeuspořádávat, rozlišovat barvami – zkrátka spravovat je na úrovni, o které si konkurenční aplikace mohou jen nechat zdát. Výčet všech možností ostružinového unikátu přesahuje možnosti tohoto textu. K novinkám snad tedy jen tolik: vůbec poprvé se mi stalo, že by Hub fungoval bez komplikací, zdvojených notifikací a hlavně rychle. Škoda jen, že BlackBerry už před časem u KeyOne ustoupilo od jeho hlubší integrace do systému a spouštění pomocí gest.

Zcela nový je ovšem systém zabezpečení telefonu – něco, na čem si softwaroví inženýři v BlackBerry vždy zakládali. Fundamentem všeho i nadále zůstává aplikace DTEK. Ta nejen že kontroluje míru zabezpečení, ale dokáže upozorňovat na podezřelé chování jednotlivých aplikací, kdyby se snad snažily o něco jiného, než co jim uživatel povolil. Kdykoli lze také nahlédnout na to, jaké senzory a části telefonu která aplikace právě využívá. Šifrování celého obsahu pak už představuje jen jakousi pomyslnou třešničku na dortu.

K tomu, aby slova výrobce o “nejbezpečnějším androidu na trhu” nezůstala jen prázdnou frází, napomáhá také nově pojatá aplikace Locker. Lze ji spustit jen přiložením vybraného prstu na čtečku otisků skrytou v mezerníku a stejně jako v minulých BlackBerries, umí tato aplikace jednoduše, opět jen pomocí otisku prstu, přesouvat do veřejně nepřístupné složky fotografie a soubory. Nově to však zvládá i s aplikacemi. Co je na tom zvláštního, řeknete si možná. To přeci umí i Samsungy nebo Huawei. BlackBerry šlo ale ještě dál. Cizí nenechavé oči a ruce totiž o konkrétní aplikaci nemusí vůbec vědět. Lze ji skrýt v seznamu nainstalovaných programů a její spouštění umožnit výhradně pomocí Speed Key a klávesové zkratky. Jestli někdy měl telefon s hardwarovou klávesnicí smysl, je to právě v tomto případě. To vše v kombinaci už se známým Privacy Shade (zatmavením části obrazovky proti zvědavým očím) a novou aplikací Redactor (rychlým skrytím citlivých dat na screenshotech za černé proužky) dává dohromady ojedinělou kombinaci zabezpečení, jakou jinde nenajdete.

Kapacita akumulátoru naopak už letos příliš unikátní není. Oproti loňské generaci klávesnicového BlackBerry dokonce neznatelně klesla na 3500 mAh. Co se ovšem dá za pozoruhodné rozhodně považovat, to jsou výkony, jaké s touto jen mírně nadprůměrnou kapacitou dovede Key2 podávat. Umím si živě představit, že člověk, který bude telefon používat tak, jak BlackBerry primárně zamýšlelo, tedy především k telefonování a komunikaci, bude bez problémů dosahovat pravidelné dvoudenní výdrže. Mně přístroj sloužil i pro správu mnoha účtů a profilů sociálních sítí, proto jsem se dostal na výdrž cca 30 hodin při šesti hodinách rozsvíceného displeje. I takovýto výsledek představuje v dnešním světě, kdy moderní telefony oslavují dosažení mety dvaceti hodin, neuvěřitelnou výjimku. Za jeden den se mi Key2 podařilo vybít jen jednou – po celovečerním hraní her. Radost kalí snad jen nepřítomnost bezdrátového nabíjení, nabíjení rychlé ve standardu Quickcharge 3.0 naštěstí na palubě nalézáme.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a snímky, multimédia, zhodnocení

Lehčí, lepší, silnější, rychlejší. A stále s klávesnicí. BlackBerry uvádí svůj v pořadí třetí telefon, který disponuje jak hardwarovými textovými klávesami, tak operačním systémem od Google. Zatímco jeho předchůdce KeyOne byl určen k prospektorství v této kategorii, Key2 už má představovat finální produkt. Daří se mu to skvěle. Otázkou ovšem zůstává, zda nepřichází příliš pozdě.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a snímky, multimédia, zhodnocení

Fotoaparát a multimédia: s foťákem do práce? Ale jděte…

Když pročítám své recenze kanadských a posléze čínských ostružin, část věnovaná fotoaparátu pravidelně začíná podobnými slovy. Telefony BlackBerry nikdy nebyly určeny k multimediálním výkonům a kvalita fotoaparátu tomu odpovídá. Za tím většinou dodávám, že s novým modelem se situace o něco zlepšila, na špičku ale stále ještě nedosahuje. Ani v roce 2018 bohužel nemohu napsat cokoli jiného. Jakkoli se BlackBerry snaží, nejvyšší třídu vždy jen dohání.

Na Key2 se to projevuje tím, že zatímco konkurence implementuje do svých telefonů umělou inteligenci a experimentuje s daty z až čtyř čoček, BlackBerry představuje svůj první telefon se dvěma objektivy. Jeden má světelnost f/1,8 a ukrývá 12Mpx čip s velikostí pixelu 1,28µm, druhý, který slouží jako teleobjektiv, má parametry o třídu níže odpovídající světelnost f/2,6 a snímač s 12 miliony jednomikronových pixelů. Oba čipy pocházejí z dílny Samsungu a nalezneme je v řadě dalších telefonů, většinou čínské provenience. V tomto ohledu možná stojí za povšimnutí, že předchozí model KeyOne disponoval ještě o něco většími body a v tomto směru jde Key2 proti celosvětovému trendu.

Marketingové řečičky o počtu čoček a snímačů však nemusí nic znamenat, pokud telefon hezky fotí a je všeobecně dobře použitelný. Bohužel, BlackBerry i v tomto ohledu nabízí jen základ, a to mnohdy ještě mírně podceněný. Zamrzí například absence optické stabilizace. Výhrady jsem měl i k vzhledu samotné fotoaplikace. Standardní poměr fotografií je 3:2, BlackBerry Key2 má poměr stran displeje 4:3. Vývojáři v TCL k řešení tohoto poměrového oříšku však přistoupili tak, že část hledáčku zakrývají lišty s ovládacími prvky, což komplikuje kompoziční rozvahu zkušeným fotografům. Platným protiargumentem tohoto řešení je samozřejmě fakt, že veškeré ovládací prvky jsou ihned k dispozici a po ruce. K tomu je ale potřeba podotknout, že kdykoli chcete cokoli manuálně doladit, musí se do ručního režimu přepnout v nastavení aplikace, a to zabere minimálně 5 kliků.

Fotoaplikace se tedy příliš nepovedla, jakkoli jí lze připsat k dobru velmi rychlý start i možnost focení přímo do zabezpečené složky Lockeru použitím spoušti v mezerníku vybaveném čtečkou otisků. Také fotografie se bohužel řadí k obecnému průměru a zdaleka neodpovídají standardům telefonu, který stojí 17 000 Kč. Na dobrém světle se dá ještě mluvit o přijatelnosti. Škarohlíd by sice mohl namítnout, že by obrázkům prospělo méně kontrastu, a tím pádem i méně přepálených bílých ploch. Za daleko větší problém však považuji fakt, že se Key2 pravidelně nedařilo ostřit. Nemluvím jen o okrajích, s nimiž má problém téměř každý telefon mimo absolutní špičku, ale o náhodně vybraných plochách často hned vedle skvěle zaostřených detailů. I u zdánlivě ostrých fotografií stačí přiblížit obrázek o třetinu a rázem se ukazuje, jak citlivý je fotoaparát BlackBerry na jakékoli chvění ruky. Jinými slovy – za celou dobu používání Key2 se mi nepodařilo zachytit jediný obrázek, který bych mohl nazvat stoprocentním.

O výkonech za slabého osvětlení a ve tmě nemá ani cenu příliš hovořit. Snad za to mohou malé pixely, snad absence optické stabilizace, snad přílišné zásahy postprodukčních mechanismů, ale fotky z večerních interiérů často připomínají spíš kresbu vodovými barvami než fotografii. Něco podobného se pak dá říci o záznamu videa, který v jakémkoli rozlišení na konkurenci nestačí ani co se barev, stabilizovanosti nebo ostrosti týče.

O fous lepší výkony podává „Portrétní mód“, v českém překladu hodně nešťastně skrytý pod volbou „Na výšku“ (jedná se o dosti nešťastný překlad spojení Portrait mode). Ten zapojí oba objektivy do vytváření umělého efektu hloubky ostrosti. Nejprve je ale potřeba vědět, že v tomto módu přebírá roli primárního objektivu sekundární soustava s výrazně nižší světelností, proto není úplně dobrý nápad fotografovat v portrétním režimu za horších světelných podmínek. Dokonce i ve stinném exteriéru se tmavé plochy překvapivě začnou slévat i za ideálních fotografických podmínek v půlce července. Také z tohoto důvodu telefonu chvilku trvá, než zaostří a další chvilku, než exponuje. A to ani nemluvím o tom, že na samotný výpočet bokeh efektu bývá dost vybíravý, a ne vždy jej dovolí – fotograf pak musím dlouhé vteřiny navíc ladit vzdálenost aparátu od objektu, aby Key2 přesvědčil.

Když už se ale vše podaří, výsledky vůbec nejsou špatné. Pokud fotíte na přímém slunci, dovede si BlackBerry oproti konkurenci velmi slušně poradit s detaily vlasů a chlupů u zvířecích mazlíčků. Samozřejmě vše může být způsobeno jen mýma rukama, ale povedlo se mi to málokdy.

Jak fotí BlackBerry Key2?

Závěr a konkurence

Jak nejspíš vyplývá z předchozího textu, BlackBerry Key2 nemá konkurenci absolutně žádnou. Ba naopak. V ostružinové společnosti si zaslouží body za vytrvalost. Tak dlouho zůstávali na svých představách o tom, jak má vypadat byznysový telefon, až veškerá konkurence vyhynula.

I když: vyhynula doopravdy? Lepší slovo bude možná „vyvinula se“. Moc bych přál BlackBerry vyšší prodeje. I já sám, coby klasik, který se klávesnicových telefonů zastával do poslední krve, ale musím přiznat, že podobné řešení přestává stačit. Nepochybuji o tom, že Key2 má svou přesně definovanou cílovou skupinu, nepochybuji o tom, že si jej koupí jak milovníci starých časů, tak i lidé toužící po originalitě. Možná poprvé mám ale pochopení i pro ty, kteří říkají, že ostružiny představují minulost, a když telefony s klávesnicí zmizí jako překonaný druh, není potřeba cítit nostalgii a litovat.

Pokud se tak stane, nebude za to moci BlackBerry. To opět vytvořilo skvělý a v mnoha odhledech inspirativní telefon. Je to doba, kdo nese vinu. A ani té to nelze mít za zlé.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
Proč koupit?	Proč nekoupit?
elegantní vzhled	průměrný displej
dostačující hardware	vyloženě slabý fotoaparát
výborný software pro zabezpečení	pro někoho vysoká cena
originální komunikační řešení