Poslední dobou mám dojem, že Samsung tak trochu neví, kam by vlastně chtěl patřit. Telefony umí dělat skvěle, ale občas to přepálí s cenou a tak trochu si hraje na Apple. Jenže Apple si hraje na svém písečku, na kterém prakticky nemá konkurenci. A Samsung by tak strašně rád byl alespoň trochu prémiovou značkou. Značkou, za kterou si zákazníci rádi připlatí.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, ovládání, baterie
» 3. Fotoaparát a multimédia, zhodnocení

Ne, že bych mu to přál, ale není od věci, když občas některý z hlavních hráčů dostane za takovou aroganci malinko přes prsty. To ho obvykle vrátí tak trochu na zem. Minule – u recenze Samsungu Galaxy J6 (recenze) – jsem musel být hodně kritický. Jihokorejský gigant mě opravdu zklamal. I přesto, že jsem se zuby nehty držel objektivity, verdikt byl nelítostný. A když jsem tedy přebíral “Ásedmičku” na test, říkal jsem si, jestli se Samsung alespoň trochu poučil, anebo tuto recenzi budu odkládat jak jen to půjde, protože budu muset tenhle kousek, jak já říkám, sestřelit.

Krásný modrý odstín je i na bocích, displej a jeho rámečky jsou klasicky černé. Když to napíšu stručně – první dojem z Galaxy A7 (2018) je zatraceně sexy! Navíc sklo, které zadní stranu kryje, se vyznačuje solidní odolností proti poškrábání. Za celý test jsem nezaznamenal výraznější vryp. Bohužel, skleněný design si vybral i svoji nepraktickou daň. Telefon se nedrží tak dobře, respektive s takovou jistotou jako plastové nebo hliníkové modely. A opatrnosti je třeba i při pokládání třeba na pohovku, ze které může lehce sklouznout na zem.

Celkové zpracování nepřináší zklamání. Nikde žádné ostřejší hrany, všechno je pěkně zaoblené, slícování perfektní. Tlačítka regulace hlasitosti jsou přesně tam, kde bych je očekával. Jdou sice malinko ztuha, ale vždycky bezpečně víte, zda k sepnutí kontaktu došlo, či ne. Pod nimi je potom v decentní prohlubni zapuštěné zdrsněné tlačítko zamykání / odemykání, které je zároveň čtečkou otisků. S tou jsem za celou dobu používání telefonu neměl závažnější problém. Jediné zaváhání obvykle předváděla, když jsem měl vlhké prsty. To zarputile odmítala odemknout telefon, dokud jsem prsty o látku trička neusušil.

Když se ještě vrátím na zadní stranu, tak ta ukáže velký modul fotoaparátu, který se skládá hned ze tří čoček a pod nimi je přisvětlovací dioda. Na dolní hraně pod displejem je potom audio jack a nabíjecí konektor. A abych tak nějak dokončil slovní popis Galaxy A7, tak nad displejem je selfie kamerka, obligátní reproduktor, čidlo okolního světla a přisvětlovací dioda. Notifikační dioda bohužel chybí, její absence je však částečně nahrazena Always On funkcí, ke které se dostanu v další kapitole.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, ovládání, baterie
» 3. Fotoaparát a multimédia, zhodnocení

Poslední dobou mám dojem, že Samsung tak trochu neví, kam by vlastně chtěl patřit. Telefony umí dělat skvěle, ale občas to přepálí s cenou a tak trochu si hraje na Apple. Jenže Apple si hraje na svém písečku, na kterém prakticky nemá konkurenci. A Samsung by tak strašně rád byl alespoň trochu prémiovou značkou. Značkou, za kterou si zákazníci rádi připlatí.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, ovládání, baterie
» 3. Fotoaparát a multimédia, zhodnocení

Displej, prostředí a baterie: navrch huj, vespod microUSB

Jedním z hlavních taháků Samsungu Galaxy A7 pro mě byl displej. Ten sice nese v rámci třídy pouze standardní rozlišení, ale jeho síla je někde jinde. Kontrast a věrnost barev mě dokonale překvapily. Černá vypadá opravdu jako černá, zkrátka k zobrazovacím kvalitám tohoto telefonu nemám výtek. Rámečky sice nejsou z nejtenčích, ale osobně se tím nemám problém, neb nejsem zrovna velkým fanouškem nechtěně zaznamenaných stisknutí displeje dlaní. Přední plocha je sice jakože 2,5D, ale zároveň ji ještě obíhá jakýsi tenký plastový proužek, takže pocitově ona zaoblená hrana není tak na ráně. A pro prakticky uvažující bude jistě dobrou zprávou, že otisky a nečistoty neulpívají na předním krycím skle zdaleka tak ochotně, jako na zadní straně.

Ani ze škrábanců nemusí mít případný majitel strach, po celou dobu testu jsem Galaxy A7 používal bez fólie a nijak negativně se to na vzhledu neprojevilo. Jediný zádrhel, které jsem v oblasti displeje zaznamenal, je dost podivně reagující čidlo okolního světla. Po vytažení z kapsy telefon občas zatvrzele odmítal zvýšit jas, dokud jsem ho znovu nezamkl a poté znovu neodemkl. Občas bylo nutné tento proces zopakovat i vícekrát. Pro případné kupující si ale dovolím poznamenat, že je nanejvýše pravděpodobné, že se jedná o softwarovou chybu, jež bude brzy opravena.

Ještě než se začnu zabývat systémem, rád bych upozornil, že nejsem zrovna příznivcem mohutných grafických nadstaveb. Raději používám čistý systém, zatížený co nejméně dalšími přílepky od výrobce. Nicméně v rámci jakési recenzentské nestrannosti jsem přistupoval k testovanému kousku co možná nejobjektivněji. Pokud tedy naopak máte rádi prostředí Samsung Experience, kterým Samsung obohacuje svá zařízení, neberte moji kritiku příliš vážně. Co mi vadilo u Galaxy A7 je obecně trošku chaotické nastavení. Mám rád ideu, že se uživatel ke všemu dostane na co nejméně dotyků / kliknutí. Ale, jak nám ukázal Microsoft se svými dřívějšími verzemi desktopových Windows, lze to aplikovat jen ve skutečně jednoduchých systémech. V okamžiku, kdy je voleb mnoho, je lépe položky seskupovat. Abych uvedl konkrétní příklad – testovaný telefon má v menu nastavení mimo jiných i položky Zobrazení, Pozadí a motivy a Zamknout displej. Cožpak se všechny tyto tři položky netýkají jednoho a toho samého, tedy displeje a jeho chování? Nešlo by je v menu Nastavení prostě seskupit pod jednu? Zkrátka mám pocit, že by to šlo i lépe a přehledněji.

Další věcí, která je mi proti srsti, je že telefon uživatele od prvního zapnutí tlačí do registrace a vytvoření profilu u Samsungu. Správce hesel, Samsung Cloud, Smart Switch a podobně. Ano, není jediný, kdo to dělá, ale připadalo mi, že zde to je skutečně lehce přes čáru a uživatel, který tomuto výrobci své údaje prostě dát nechce, je do toho tlačen občas až moc. Takovéto podlézavé chování mi skutečně nepřipadá hodné výrobce, který si rád hraje na “něco víc”. Kde musím naopak chválit, je skvělá plynulost a svižnost celého systému. Žádné záseky, zadrhávání, animace a přechody mezi aplikacemi jsou úžasně plynulé a pracovat s Galaxy A7 (2018) je skutečně radost. Líbí se mi i Always On funkce, která zobrazuje na černém displeji pouze čas, datum, stav baterie a notifikace. Minimalistické, úsporné, líbivé. Užitečná je i funkce Dual Messenger, která u komunikačních aplikací umí vytvořit dva oddělené účty. Můžete tedy odpovídat na třeba firemním i soukromém Facebooku zároveň. Pro někoho maličkost, pro jiného zásadní výhoda.

Kde se ovšem “Ásedmička” trefila do průměru, je výdrž baterie. Zde jsem možná čekal i malinko víc. Konkurence umí s podobnými kapacitami vydržet i dva dny, zde to bylo den, při slabším využívání telefonu jsem se na ty dva dostal, ale bylo to tak tak. Běžný pracovní zápřah zkrátka znamená, že ráno jsem zařízení odpojil od nabíječky a večer jsem se pohyboval kolem 10-20 %. Situace se ovšem radikálně mění ve chvíli, kdy dopředu víte, že nebudete mít přístup k zásuvce a potřebujete vydržet co nejdéle. Toho docílíte zapnutím maximálně úsporného režimu. Z chytrého telefonu se potom stane telefon o dost hloupější, přijdete o tapetu na displeji – pozadí bude “úsporně černé”, ale tři dny vydržíte s přehledem. Na víkendovou tůru po horách, kam si chcete vzít telefon jen pro případ “kdyby něco” a neplánujete vyřizovat e-maily, případně postovat o sto šest selfíčka na Instagram, je to ideální.

Dojem z telefonu dost sráží nabíjení skrze microUSB konektor. Toto si Samsung mohl skutečně odpustit. Trošku si rýpnu – kdo si hraje na prémiového výrobce, neměl by se dopouštět takovýchto přešlapů. Působí to podobně trapně a lacině, jako když si dáma z vyšší společnosti vezme na ples tenisky a šaty těsně pod zadek. A tím bohužel nekončíme, další povytažení obočí způsobí nepřítomnost rychlonabíjení. Pro někoho nepotřebný detail, ale garantuji vám, že jak si na tuhle vychytávku zvyknete, jen těžko budete chtít telefon, který jí nedisponuje.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, ovládání, baterie
» 3. Fotoaparát a multimédia, zhodnocení

Poslední dobou mám dojem, že Samsung tak trochu neví, kam by vlastně chtěl patřit. Telefony umí dělat skvěle, ale občas to přepálí s cenou a tak trochu si hraje na Apple. Jenže Apple si hraje na svém písečku, na kterém prakticky nemá konkurenci. A Samsung by tak strašně rád byl alespoň trochu prémiovou značkou. Značkou, za kterou si zákazníci rádi připlatí.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, ovládání, baterie
» 3. Fotoaparát a multimédia, zhodnocení

Fotoaparát: kvalita i zklamání

Tím hlavním, čím chce Galaxy A7 porážet konkurenci, je fotoaparát. Trojice čoček, jejichž modul bohužel přečnívá přes rovinu zad telefonu, slibuje svými parametry velice slušné výsledky. Realita je taková, že kvalitou výstupu si fotoaparát může v klidu vyšlápnout na dražší konkurenci. Devět z deseti snímků bude asi většina uživatelů pořizovat skrze primární 24Mpx fotoaparát, kterému sekunduje 5 Mpx pro hrátky s ostrostí. Tahle povedená dvojka pracuje skoro bych řekl bezvadně. Věrnost barev je skvělá, stejně tak ostrost, která se neztrácí ani v rozích snímků. Navíc ani nedostatek světla, šero nebo přítmí nepředstavují velký problém.

V okamžiku, kdy potřebujete zachytit širší scénu nebo třeba rozhlednu na výšku, stačí přepnout na širokoúhlý fotoaparát s rozlišením 8 Mpx a úhlem záběru 120°. Daní za to ovšem bude lehké zkreslení v podobě efektu rybího oka. Selfie fotoaparát pak disponuje 24Mpx rozlišením a v horších světelných podmínkách si vypomůže jednak bliknutím displeje a pak také přisvětlovací diodou. K přednímu fotoaparátu a jeho kvalitám nemám výhrady. Natáčení videa taktéž nečiní telefonu problémy, ostření je rychlé a výsledky skvělé. Co zamrzí, je jednak nepřítomnost optické stabilizace a pak také možnost natáče maximálně v rozlišení 2224 x 1080, což je u “fotomobilu” dosti tristní. Osobně doufám, že Samsung možnost natáčení ve 4K v některé z budoucích aktualizací přidá, protože zatím to považuji za významnou slabinu.

Jak fotí Samsung Galaxy A7 (2018)?

Závěr a konkurence

S Galaxy A7 (2018) se to má tak, že je to v podstatě dobrý telefon, který bohužel malinko srážejí drobné nedostatky, díky kterým je cena trochu obtížně ospravedlnitelná. Předně má skvělý displej, svižný systém, kvalitní fotoaparát a celé je to takové… no pěkňoučké. Na druhou stranu použití microUSB je od Samsungu fakt výsměch, za který by někdy zasloužil dostat na holou. To samé s fotoaparátem, nejdřív zíráte na pěkné fotky, pak si chcete natočit v dnes skoro už standardním 4K, a zjistíte, že to byste už za 9 tisíc korun chtěli asi moc. Do toho systém, který se podlézavě snaží, abyste se všude registrovali a k tomu nepříliš přehledné nastavení.

Konkurence na to odpovídá silnými zbraněmi. V první řadě chystáme recenzi Honoru 8X, který vypadá hodně sebevědomě. Anebo třeba Honor Play (recenze), který si také umí naklonit zákazníky na svoji stranu. Proti konkurenci z Číny to zkrátka Samsung bude mít těžké. Na druhou stranu, pro fanoušky značky to v této cenové rozhodně není špatná volba, pokud tedy překousnou pár nedostatků.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
skvělý displej	absence USB-C
velmi slušný fotoaparát	chybějící 4K při natáčení videí
svižný systém