Recenze Doogee Turbo DG2014: Čínská modelka s ostře řezanými rysy

Doogee. Slyšeli jste o této značce někdo? Já měl tu čest. Přišla ke mně v podobě levného plastového telefonku, kterému jsem sotva věřil, že dokáže přijmout SMS. Na schůzku s DG2014 jsem proto mířil trošku skepticky. Z obrázků mi ale Doogee padlo do oka. Ostré rysy, tenké tělo, to by mohl být začátek pro nové přátelství.

Střední třída je nejoblíbenější. Není chudá na to, abyste každou chvíli naráželi na mantinely hardware. Vejde se vám do ní dost aplikací na pohodlné používání i nějaká ta média na zlepšení nálady. Na druhou stranu nestojí tolik, aby bylo třeba hlídat každé škrábnutíčko, snažit se předehnat všechny mobily v okolí výsledky benchmarků a konkurovat kompaktům ve fotografii. Prostě zlatá střední cesta. A přesně tyto požadavky by Doogee rádo splnilo.

Základní parametry: Doogee Turbo DG2014

Rozměry	143 x 72 x 6,3 mm
Hmotnost	140 g
Displej	IPS LCD, úhlopříčka 5“, rozlišení 1280 x 720 px
Procesor a grafika	procesor 4-jádrový 1,3 GHz MediaTek MT6582, grafika Mali-400
Paměť	1 GB RAM, paměť 8 GB + microSD
Operační systém	Android 4.2 Jelly Bean
Fotoaparát	13 Mpx, blesk, natáčení Full HD videa, přední kamerka
Baterie	1 750 mAh
Obsah balení	USB kabel + adaptér pro nabíječku
Cena a dostupnost	?, léto 2014

Vzhled a konstrukce

Na první dojem je Doogee Turbo DG2014 krasavec. Samozřejmě, že vzhled je otázka vkusu, ale já mám pro hranaté telefony slabost. Minimalismus, funkční design, sem tam nějaký ozvláštňující detail. Obrázek na webu dokáže podat všechny tyto klady krásně, ale co realita?

Překonala má očekávání. Jestli byste stříleli naslepo a jako materiál nadhodili plast, trefíte se. Ale jen částečně. Záda Doogee jsou jako z lékárny. Sterilní, s texturou vodě-odolné náplasti, přerušované jen rozměrným a hodně hlasitým reproduktorem a vystouplou čočkou fotoaparátu. Podobně, jako jsou výrazné rohy telefonu, nedokážete ignorovat ani kvádrový objektiv. Otázkou je, jak dlouho ho dokážete ochránit od škrábanců. Hned pod ním je blesk ve stříbrném rámečku s jakýmisi hieroglyfy. Ani Google Goggles je nedokázaly rozšifrovat. Zajímavější je, že přisvětlovací LEDka se skládá z asi stovky malinkých diod. Za prvé to hezky vypadá, za druhé to skoro nesvítí.

Zkusil jsem si jen tak posvítit přes setmělý pokoj a musím říct, že jsem rád, že máme na stropě funkční lustr, dosah svítilny totiž končil v polovině metru, zbytek se topil v šeru! Kapesní baterku proto zastoupí jen těžko, ale při focení na blízko zase budou patrné odlesky. Nicméně, jestli jste zaměstnaní v marketingu, můžete tento nedostatek proměnit v obrovské plus – vaše oči se nebudou muset přizpůsobovat tmě, pokud svítilnu vypnete.

Jinak ale nemohu říct křivého slova. Kovové boky telefonu jsou efektně kovové včetně příjemného chladu a miniaturních šroubků ve krajích. Netradičně působí jen volume pod pravým palcem a vypínání na levé straně. Moc praktické to pro praváky není, ale pořád se dá nejpoužívanější tlačítko obsloužit ukazováčkem.

Další tlačítka už má Doogee jen na čelní straně. Jejich trojice se drží staršího schématu menu – domů – zpět, horší je, že jim chybí podsvícení. Jak si jednou zvyknete na virtuální tlačítka rovnou na displeji, těžko přejdete na starší podobu. Výhoda je ale zřejmá – celý 5“ displej je jen pro aplikace a Android 4.2. Palec si tak trošku zacvičí, ale kdo by pohrdnul takovou velikostí…

Než se pustím do rozboru kvalit displeje, nesmím zapomenout na malý bonus, který k Turbo DG2014 získáte. Na internetu jsem objevil zmínky o pouzdru v základním balení, u mé, bílé varianty nic takového není. Ale v papírové krabičce se zase schovávaly dvě ochranné fólie – jedna nalepená, druhá do zálohy, včetně vyříznutí pro mřížku reproduktoru, proximity senzor a přední, 5 Mpx kameru.

Displej, prostředí, baterie

Dávat na pětipalcovou úhlopříčku cokoli horšího, než HD rozlišení, by mělo být trestné. Není třeba se chápat klacku do ruky, i méně pixelů tato velikost snese, ale dojem výsledným rastrem neuděláte. Doogee si „mé“ doporučení vzalo k srdci a použilo mřížku 1280 x 720 bodů a i pokud můžete srovnávat, zjistíte, že na 1080p žádný výrazný hendikep tohle DG nemá.

Ani na barevném podání se nešetřilo, IPS LCD panel sice ladí spíše ke studeným barvám, ale pořád nemá tendence přikrášlovat si realitu. Dojem budí především jas, zvlášť proto, že při prvním startu je nastavena maximální hodnota. Skoro bych se nebál říci, že rozsvícený displej svítí víc, než dioda fotoaparátu. Škoda jen, že LCD nevyužívá všech svých hodnot, v noci by se hodila i čtvrtinová úroveň hladiny, kterou Doogee nastaví ve tmě.

Displej je samozřejmě dotykový, čemuž má pomáhat i položka nastavení Smart somatosensory. Celé kouzlo spočívá ve využívání senzoru přiblížení pro rolování galerií nebo playlistem. Podobných aplikací je na Google Play habaděj a ta přeinstalovaná funguje podobně, jako ony – místo swipování po displeji budete hladit roh telefonu. Akorát vyměníte upatlaný displej za poloviční úspěšnost správného vyhodnocení gesta. Inu, pro každého výrobce pokrok vypadá jinak.

Na schopnostech telefonu je jinak zajímavá pouze volba plánovaného zapnutí a vypnutí, společná všem čipům od MediaTeku. Ten pod krytem DG2014 je 4-jádrový MTK6582 tikající na frekvenci 1,3 GHz. Integruje k výpočetní jednotce grafickou kartu Mali-400MP a 1 GB RAM. Ten pro základní provoz bohatě stačí, poznáte to i při návratu na domovskou obrazovku, který je ve většině případů okamžitý, stejně jako nemá MTK problémy s plynulým přechodem mezi plochami. Občas se sice telefon zadýchá, ale tragédií se bát nemusíte. Snad jen chybějící NFC technologie zamrzí, ale ta se začíná objevovat až na modernějších čipsetech, které ale neseženete do čtyř tisíc.

Kvůli ceně asi zaplakala uživatelská nadstavba. Ani nemusíte mít sklony k tuningu, abyste zjistili, že komfort ovládání malinko pokulhává. Kde? Třeba hned při prvním zapnutí. Doogee vydává neuvěřitelně otravné zvuky. Bootovací animaci doplňuje hodně hlasitá a nepříjemná melodie. Poprvé mě vylekala, v ostatních případech jsem se ji snažil umlčet aspoň ucpáním reproduktoru. Telefon se vůbec zvukově hlásí velmi rád. Podezřívám ho, že si někdy prostě jen brouká pro sebe bez důvodu, čemuž nepomáhá, že se nezbavíte mimo tichého režimu ani upozornění na Wi-Fi sítě v okolí.

Na pohodlí nepřispívá ani ovladatelnost tak běžných úkonů, jako je přehrávání hudby. Hodně mi chybí schopnost custom ROM přepínat skladby podržením tlačítek hlasitosti, ale dokázal bych se s tímto defektem smířit, kdybych stejnou funkci našel alespoň na zamčené obrazovce. Ta sice kopíruje vzhled nadstavby MIUI od Xiaomi, ale bere si od ní jen ty špatné vlastnosti. Nezměníte tedy rychlé zástupce k fotoaparátu, SMS či volání za vlastní a ani nemůžete poklepáním odkazy vyměnit za přehrávač. A to jsme prosím v prostředí Android 4.2, který přesně kvůli tomu povolil widgety na zamčené obrazovce, zřejmě proto, aby je Doogee hodilo přes palubu.

Celé zařízení drží naživu 1 750 mAh baterie. Papírová hodnota nevěští žádné zázraky. Prvním hřebíčkem do rakve jsou dvě online SIM karty, druhým pak zmíněný vysoký jas displeje. Bohužel ani s optimalizací to nijak příznivě nevidím, úroveň nabití klesala rychle i při čtení e-booků, kdy si může dát procesor oddech. Se zapnutou Wi-Fi je ještě šance na pohodlný den online, při těžším využívání 3G sítí už bych měl strach. Situaci v běhu na delší trať nezlepšuje ani delší doba nabíjení. Opakuje se tak situace, o které psal Luboš v recenzi na Doogee Valencia DG800. Stačí telefon alespoň minimálně zatížit a už vám jediné procento přibývá pět minut. Ano, dokážete se po čtyřiceti hodinách dostat ze stovky na zbývajících 60% baterky, ale jen pokud se budete držet dobrého signálu jak klíště a displej rozsvítíte dohromady na dvě minuty.

Fotoaparát a multimédia

Pokud vypadá telefon aspoň malinko k světu, dočká se nálepky stylovky. Od ní už je jen krůček daleko k multimédiím, hudbě, filmům a fotografiím. Na první zmíněný obor je připravených 3,34 GB paměti, které doplňují necelé tři gigabyty na aplikace. Pokud obě hodnoty sečtete, získáte katalogových 8 GB. Nevypadá to jako velká výhoda, ale v záplavě „4 GB“ Číňanů má Turbo DG2014 navrch.

Jen aplikace na přehrávání hudby zamrzla kdesi v roce 2009, podobný vzhled mívala historická aplikace dlouho před vznikem Google Hudby. O filmy se postará leda galerie, zbytek jistí Obchod Play. Pro zkušenější jasná výhoda, pro méně znalé bolavá absence.

Snímky pořízené s Doogee Turbo DG2014

Multimediální trio doplňuje kamera. Technické limity jí umožňují natáčet video v maximálním HD rozlišení 720p, rozlišení fotek má strop na 8 Mpx. Že na popiscích najdete o 6 megapixelů víc? Proč ne, interpolace dělá divy a jen čekám, až se nějaký výrobce pochlubí softwarově řešenou technologií PureView. Natáčení je bohužel pořád oblast, kde asijská levná produkce ztrácí. Když ne objektivně, tak minimálně morálně.

A výsledky tomu odpovídají. Dopočet pixelů do vyššího rozlišení vytváří efekt vodovek, kdy vznikají oblasti se stejnou barvou, které by se ale z podstaty věci měly odstínem lišit. Bohužel pro Doogee jsem zaznamenal i delší čas expozice. Na zachycení objektů v pohybu rovnou zapomeňte, optika má problémy i s pomalejším děním. Cokoli rychlejšího buď rozmaže, nebo zakreslí coby duchy. Úmyslně se tomuto režimu říká sekvenční snímání, v případě DG2014 je to jen špatná vlastnost.

Zhodnocení, konkurence

Doporučit tedy Doogee Turbo DG2014? I přes všechnu tu kritiku bych po zvážení na pár „ale“ kývnul. Telefon v žádné disciplíně neexceluje, ale v mnoha oblastech má drobný náskok. Design možná reprezentuje kulatý Samsung nebo skleněná Xperia, ale ty si za značku připlácí. Doogee charisma nechybí, což jen akcentuje luxusní displej. Schválně, kolik HD displejů je v nabídce do čtyř tisíc?

GoClever Fone 450Q je horší ve všech ohledech – velikost displeje je ještě sporná podle preferencí, ale vnitřní paměť je menší a baterie 1 500 mAh rovněž není žádná výhra. Alternativou tak je spíš Aligator S4700 Duo HD, což je kopie Doogee, jen v jiném krytu. V extrémním případě by mohl být rivalem i Asus Fonepad 7, ale startovní pole rozhodně bohatou nabídkou nehýří.

Jinými slovy, svými schopnostmi je Doogee Turbo DG2014 fajn volbou, pokud nemáte vysoké požadavky, nebojíte se dlouhodobě netestovaných značek a líbí se vám jemné displeje. V takovém případě dokáže budit zaslouženou pozornost designem i vcelku plynulým Androidem a nadstandardní velikostí paměti.