Recenze Apple iPhone 8 Plus: ve stínu mladšího bratra?

Čekat na nové iPhony pomalu přestává být napínavé. Přicházejí se stále stejným designem, podobným hardwarem a ani v softwarové výbavě nepřibývají inovace nijak raketovým tempem. A co víc: nová „osmička“ bude muset soupeřit s vlastním sourozencem s označením X. Dokáže přesvědčit k nákupu jen zatvrzelé jablíčkáře nebo i někoho dalšího?

Je to 7s, nebo 8? Dokonce ani identitu nemělo tohle „nechtěňátko“ do poslední chvíle vyjasněnou. Nakonec skončilo někde na půl cesty – sice se jmenuje 8, ale zevnitř je to spíše 7s, možná 7s a půl. Oproti svému předchůdci nabízí lepší displej a fotoaparát, skleněná záda spojená s bezdrátovým nabíjením, ale především zcela novou generaci brutálně výkonných procesorů připravených na výpočty spojené s umělou inteligencí nebo chcete-li se strojovým učením. U jiných telefonů by tímto konstatováním mohla recenze skončit. Ne tak u telefonu, který má potenciál být jedním z nejprodávanějších na trhu, ať si o tom skeptici myslí cokoli.

Na úvod ovšem dovolte krátké zamyšlením nad samotným faktem, proč si Apple přes pro mnohé nepochopitelnou designovou a (ne)inovační tvrdohlavost udržuje množství svých příznivců. Jedním z mnoha důvodů je samozřejmě umělé vytváření monopolu tím, že uživatele uzavírá do ekosystému, který je těžké opustit. Ačkoli se považuji za nadplatformního uživatele, po nějakém tom týdnu ve společnosti Androidu mi začne chybět funkce Handoff, přeposílání SMS zpráv mezi zařízeními a co si budeme nalhávat, také jakási přímočarost ovládání jablečných produktů.

Pak je zde ale ještě jedna rovina. Neznám společnost, která by dokázala tak efektně (a efektivně zároveň) stárnout se svými uživateli. Po svém prvním „2G“ iPhonu toužili na konci puberty, 4s mohli dostat v mladém dospělém věku a během keynote představující osmičky a X už vyhlížejí spodní hranici „middle age“. Jsou tedy ve věku, kdy si jejich vysoké ceny často mohou bez větších starostí dovolit, už jsou v ekosystému Applu zaháčkování dost dlouho na to, aby mohli bez jakékoli daně odejít, a v neposlední řadě už jsou dost staří na to, aby jim vyhovovalo udržování statu quo a vyzkoušeného designu telefonu. Někdo by řekl, že takovýto konec si druhdy inovativní společnost nezaslouží. Zároveň se však jedná o taktiku, která udržuje náklady na vývoj na přijatelné úrovni a marže na dostatečné výši.

Apple iPhone 8 Plus: specifikace

Konstrukce	skleněno-kovové tělo, 158 x 78 x 7,5 mm, 202 g, voděodolnost a prachotěsnost
Displej	5,5″, IPS LCD, 3D Touch, 1920 x 1080 px, jemnost 401 ppi
Operační systém	iOS 11
Procesor	6 jádrový, 2,5 GHz, Apple A11
Paměť	3 GB RAM, 64/256 GB úložiště, nemá microSD slot
Fotoaparát	duální (12+12 Mpx), 4x blesk, OIS, 2x optický zoom, f/1.8 a f/2.8 + přední 7 Mpx
LTE	800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz
Technologie	Bluetooth 5.0, Lightning, Wi-Fi, GPS, Glonass, Galileo, čtečka otisků, stereo reproduktory
Baterie	2675 mAh, rychlonabíjení, bezdrátové nabíjení
Cena a dostupnost	od 23 990 Kč, 29. září 2017

Produkt nám zapůjčil prodejce Mironet.cz, u kterého si můžete telefon zakoupit.

Design a zpracování: neviděli jsme se už někde?

Omlouvám se za možná zdlouhavé exposé, pro otevření následující kapitoly bylo ale nepostradatelné. Dovolí mi totiž jednoduše konstatovat, že iPhone 8 Plus je takřka úplně stejný, jako tři generace telefonu před ním. Pro někoho nestydatost, pro někoho výhoda. Pravdou ovšem zůstává, že iPhone začíná působit málem jako návštěvník z minulého století. Ze století, kdy nikdo neřešil rámečky, ba ani hmotnost. Na to, že má 8 Plus „jen“ 5,5palcovou obrazovku, jsou jeho rozměry nezanedbatelné. V ruce působí jako cihla nebo kámen. Tím spíš, když jsem jen před několika málo týdny strávil nějaký čas s přímým konkurentem nového iPhonu – Samsungem Galaxy Note 8 (recenze). Rozdíl v přístupu k disciplíně, která se nazývá „Nabušený phablet“, snad nemůže být očividnější, než právě mezi těmito dvěma rivaly.

Zatímco Note s trochou obratnosti není problém ovládat jednou rukou, iPhone se nejlépe drží obouruč, a to ještě o něco výše, než phablety ostatních značek. Tedy spíše jako tablet než jako telefon. Na vině je přesvědčení Applu o tom, že phablet zkrátka nic jiného, než jen zvětšený telefon není. Třeba zamykací tlačítko se proto nachází tak vysoko, že jej držíc telefon v jedné ruce stisknete jen s obtížemi. Na druhou stranu jsou to právě tabletové atributy, které v určitých případech používání telefonu usnadňují. To třeba v okamžiku, když chcete na přístroji sledovat video. Uchopením iPhonu za štědře dimenzovanou plochu nad a pod displejem po otočení na šířku dosáhnete optimálního výsledku, aniž byste se museli obávat nechtěného stisku displeje nebo překrytí obrazu.

Samozřejmě jsou tu i novinky, a to jak v pozitivním, tak i negativním smyslu. Tu první představují skleněná záda přístroje. Vyžádala si je spirála pro bezdrátové nabíjení, osobně však více vnímám estetický přínos. Ať si kdo chce říká co chce o nepraktičnosti, sklo zkrátka vypadá hodnotněji než jakákoli podoba hliníku. Nejvíce vynikne v luxusně vyhlížející zlaté variantě (která nepostrádá diskotékový 70’s šmrnc), ale i mnou testovaná šedá pobrala elegance dostatek.

A teď druhá strana mince: sklo je zkrátka těžší než hliník, a proto se hmotnost iPhonu 8 Plus vyšplhala na dnes už zřídkakdy viděných 202g, což je o 14g více než u jeho předchůdce. Je však potřeba zmínit, že jakkoli to může vyhlížet jako olbřímí hodnota, v přímém srovnání tento rozdíl ani nepoznáte. Pokud však cena nehraje roli, dal bych při výběru případného vašeho společníka přednost hezčímu sklu před kovem. I to má ovšem své zádrhele. iPhone 8 Plus totiž jako by pokračoval ve smutné tradici iPhonů coby „nepoškrábatelnějších telefonů světa“. Na rozdíl od konkurentů se už po pár dnech používání „jako v bavlnce“ objevily jasně viditelné mikroškrábance na té hraně, kterou v jejímž směru jsem telefon zasouval do kapsy kalhot. Zadní sklo je pak k poškrábání výrazně náchylnější než to přední. Na něm jsem na rozdíl od předchozích generací neobjevil jedinou rýhu. Pro kontext je potřeba dodat, že Apple nepoužívá sklíčka Gorilla Glass od společnosti Corning, ta samá společnosti ovšem pro Apple vyrábí jiný typ tvrzeného skla, o němž tvrdí, že je nejodolnější na trhu. Snad se tato vlastnost projeví aspoň na odolnosti proti rozbití, kterou jsem s ohledem na vlastní peněženku netestoval.

Zbytek těla však už nikterak nepřekvapí. Na svém místě spočívá jak Lightning port, tak i stále ještě ne zcela dokonalá čtečka otisků prstů Touch ID druhé generace, která má stále stejný problém rozlišit otisky na zpoceném nebo jinak navlhčeném bříšku prstu. Stejně jako v iPhonu 7 (recenze) ji reprezentuje tlačítko-netlačítko fungující jako teď už každý podobný prvek jablečných výrobků na principu ForceTouch simulujícího stisk fyzického tlačítka, aniž by zde bylo jakékoli přítomno. Asi nejblíže se iluzi opravdového stisknutí dostanete nastavením na nejvyšší citlivost.

Pokud jde o stereo reproduktory, které by alespoň částečně legitimizovaly větší rámečky iPhonu, inženýři je tak trochu zbytečně schovali, respektive zabudovali jeden do sluchátka nad displejem a druhý pak klasicky do spodní strany telefonu. Takže to na první pohled může vypadat, že váš iPhone, podobně jako třeba nejnovější Samsungy S8, S8+, či Note 8, stereo reproduktory nemá. Tedy jen s tím rozdílem, že nové iPhony je ve skutečnosti oproti Samsungům mají. Buďme tedy za ně rádi, je mi koneckonců jasné, že by si i tento banální zásah zřejmě vyžádal kompletní změnu vnitřní konstrukce iPhonu a tím pádem také výrazně vyšší cenu.

Na stereo reproduktorech jako takových naštěstí jinak není co hanit, ba naopak: nerozpakuji se konstatovat, že iPhone 8 Plus má nejkvalitnější zvukový výstup na trhu. Už při odemykání telefonu a klapání na klávesnici poznáte, že zvuk má výraznější basový základ a je probarvenější. I systémové zvuky proto znějí, jako by celé schéma někdo znovu nahrál. Ale chyba lávky – jde o ty samé zvuky, jen kvalitněji reprodukované. V některých situacích se dokonce projev iPhonu příliš neliší od výkonů, které podává nejmenší MacBook.

Displej, ovládání, baterie: postaru a přesto lépe

Je to právě obrazovka, která by snad jediná mohla odůvodnit update na iPhone 8 i pro majitele předchozí generace. I když se zde opět setkáváme „pouze“ s Full HD rozlišením, troufám si tvrdit, že vám to vadit nebude. Jedná se totiž opět o tzv. TrueTone displej, tedy technologii, na kterou jsme si navykli například u nejnovějších iPadů Pro. Obrazovka iPhone 8 Plus se dokáže ve všech směrech přizpůsobit okolnímu světlu. Tedy nejen jeho intenzitě, ale také barevné skladbě. Zní to jako obyčejný „night shift“, který se už stal mezi výrobci nepsaným pravidlem a pomáhá šetřit zrak odebráním modré složky barevného spektra v nočních hodinách.

iPhone jde však ještě o něco dál a výsledek je sice nenápadný, ale o to efektnější. Škarohlídi by možná podotkli, že oproti předchozím generacím mají „osmičky“ obrazovku méně jasnou a inklinující k teplé, žluté části spektra. V zásadě by měli pravdu. Tato charakteristika je však pro oči nadobyčejně příjemná, a kromě toho také do teplejší charakteristiky ladí i samotné barvy na displeji. Celkové barevné vyjádření se více než S-LCD podobá AMOLED displejům a pokud po nějakém čase stráveném s iPhonem 8 Plus mrknete na obrazovky starších modelů, budou se vám nejspíš zdát příliš modré a hlavně vybledlé. Maximální jas činí lehce nadprůměrných 625 nitů (což je zhruba polovina hodnoty, které dosahují špičkové Samsungy), kde ale iPhone 8 Plus subjektivně exceluje, to je opačný konec škály. Ačkoli jsem se nikde nebyl schopen dopátrat minimální hodnoty jasu, musím konstatovat, že v tmavších světelných podmínkách se mi na Apple četlo daleko pohodlněji než na Samsungu.

Na displeji se zobrazuje aktuální prostředí iOS 11, které ovšem v říši telefonů (na rozdíl od té tabletovské) žádný výrazný průlom nepředstavuje. Za postřeh určitě stojí absolutní plynulost veškeré práce, kterou s iPhonem rozhodnete udělat. A ještě aby ne. Surový výkon nového čipu A11 Bionic se ve vyjádření benchmarku AnTuTu pohybuje v astronomických výšinách kolem 215 000 bodů (současná špička doteď dosahovala skóre kolem 170 000 a každý rok rostl výkon telefonů maximálně o 20 000 bodů). Pozoruhodná je však spíše symbióza mezi aktuálním hardwarem a přidruženým softwarem. Na mém teď už obstarožním iPhonu 6s se iOS 11 občas trhne, zde nikoli. A to i přes zdánlivý paradox, že 6s umí některé aplikace spouštět rychleji než 8 Plus – přičítám to zejména rozdílu v rozlišení a péči, kterou interpolaci vývojáři věnují.

Jak už jsem se snažil popsat ve zvláštním článku věnovanému iOS 11 (recenze), nový systém příliš změn na obrazovky telefonů nepřenáší – daleko významnější posun postřehnou uživatelé iPadů. A to je v případě iPhonu 8 Plus asi ten největší problém. I když 5,5palcový displej už dnes rozhodně nepatří mezi rekordmany, určitě by si zasloužil vylepšený multitasking i možnost rozdělení obrazovky mezi dvě aplikace právě tak, jak to známe z jablečných tabletů. Stejně tak není žádného důvodu, aby Apple setrvával u dnes již trochu obstarožního rozložení ikonek na ploše, kam se v horizontálním směru vměstnají jen čtyři zástupci.

Telefonisté zaregistrují především nové a přizpůsobitelné centrum přepínačů, které přichází opět léta po androidech a podle mé zkušenosti ani není úplně dodělané. Estetická stránka zůstane vždy výrazně subjektivní – kolečka s ikonami nahradily velké bubliny rozkliknutelné gestem 3D Touch. Ergonomie tohoto řešení nepostrádá vysokou úroveň, bohužel se mi často pomocí přepínačů nedařilo nic přepnout – tento problém jsem registroval u Wi-Fi a osobního hotspotu. Snad to vyřeší některá z příštích aktualizací. Nutno ovšem dodat, že právě rychle dostupná volba zapnutí osobního hotspotu nebo vypínání mobilních dat je něco, co na iPhonech dlouho bolestně chybělo.

Stejně tak by bylo od Applu hezké, kdyby konečně umožnil dlouhým stiskem přepínačů vstup do podrobnějšího nastavení. Každý, kdo chce udělat něco jiného než jen zkrátka přepnout připojení k bezdrátovým modulům, musí z ovládacího centra odejít a pěkně se pohrabat v tradičně applovky nepřehledném nastavení. V něm navíc oproti starším verzím přibylo položek v už tak dlouhém seznamu – do popředí se dostalo třeba nastavení trojhmatu pro rychlé přivolání pomoci nebo detailnější nastavení Siri.

Ale dost kritiky. To, že iPhone 8 přináší jen nemnoho inovací, se naštěstí odrazilo i na zachování toho, co bylo v minulosti kvalitní. Tímto atributem bezesporu zůstává skvělá výdrž baterie, která podle mého subjektivního dojmu není horší než u modelu 7 Plus, a to i přesto, že „osmička“ přichází s o fous menším akumulátorem. Je to jakási daň za přítomnost bezdrátového nabíjení, které potřebovalo svůj prostor. Za těmito nespornými kvalitami stojí bezesporu nový, výkonný, a přesto úsporný čip A11 Bionic. Nebudu zatěžovat statistikami – i během náročného dne se málokdy stane, že byste snad dorazili večer z práce domů s méně než 50 % nabitého telefonu. A to nepatřím mezi nijak skromné uživatele. Absenci náročných her v seznamu mých aplikací vyrovnávám častým využívání Wi-Fi tetheringu, používáním několika mailových účtů s push notifikacemi i občasným přepínáním účtů ve facebookových aplikacích – tento proces dokáže mimochodem u skromněji disponovaných telefonů sežrat i dvě procenta baterie během minuty. Pro jistotu ale ještě jedna statistika na závěr. V den finále svého testování jsem odpojil telefon ze zdi v šest hodin ráno. Když jsem v jednu ráno opět uléhal, měl za sebou telefon hodinu a půl telefonických hovorů, šest hodin rozsvíceného displeje. V ten moment ukazoval nabití na 33 % kapacity.

Kritickou poznámku si však přesto neodpustím. Apple dlouho tvrdil, že vyvíjí zcela inovativní způsob bezdrátového nabíjení. Když už však konečně dobíjet bez nutnosti zastrkávat kabel do konektoru umožnil, setkáváme se zde s pohříchu trochu vousatou technologií Qi. iPhone pak sice umožňuje rychlé nabíjení, ale nepřibaluje rychlonabíječku, nýbrž podobně letitý 5W adaptér s klasickým USB konektorem. To vše v době, kdy Apple všechny své počítače o USB připravil kvůli údajné zastaralosti zmíněného typu portu. V druhém plánu to přináší ten efekt, že vlastníte-li i Macbook, musíte s sebou na delší výlet přibalit hned dvě nabíječky. Ta pro laptop obsahuje totiž už pouze USB-C konektor, který jablečné telefony nepodporují a nenabijete s ním ani iPad. Pokud existuje skutečně pádná indicie, která naplno odhaluje, že iPhone 8 Plus vlastně vůbec není nový telefon, je to tato.

Fotoaparát a multimédia: klasika v inovacích

Pak ale existují i oblasti, ve kterých se iPhone drží moderních trendů a leckdo by poznamenal, že je dokonce v mnohém předbíhá. Mluvím samozřejmě o fotoaparátu. Dvouoká soustava na zádech iPhonu 8 Plus patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co trh aktuálně nabízí. Opět se zde setkáváme s dvojicí objektivů s různou ohniskovou vzdáleností, které tak jako například u Samsungu poskytují iluzi optického zoomu. Stejně jako u korejské konkurence umožňuje plynulý chod simulující pohyblivou optickou soustavu fotoaparátu. Umožňuje ale i skokové přepnutí mezi jedním a druhým objektivem. Podobně jako Samsung mezistupně přiblížení ořezává z plného rozlišení a dopočítává jej. Zde je ovšem třeba podotknout, že u iPhonu ani zmíněný „skokový“ zoom není vždy optický. O tom, zda použít čočku s teleobjektivem, nebo se spolehnout na digitální přiblížení na klasickém snímači, rozhoduje software na základě aktuálních světelných podmínek a vzdálenosti od fotografovaného objektu.

Je toho vlastně obecně nemnoho, o čem může ve fotoaplikaci rozhodovat sám fotograf. Nesetkáme se zde ani s tolik oblíbenými efekty rozšířené reality, pohyblivou spouští nebo jinými tweaky. Po Applovsku je celé prostředí osekáno na naprosté minimum. Jak už se stalo zvykem, můžete jen opatřit portrétní fotografie efektem hloubky ostrosti. Je poměrně přirozený a neumělý, jakkoli si subjektivně myslím, že Huawei v tomto ohledu dospělo ještě o fous dále. Úplnou novinku představuje jen dodatečná možnost „osvítit“ fotografovanou scénu v portrétním režimu efektem světelné rampy jako v divadle. Zejména nejužší provedení umělého světla má něco do sebe. O málokterém pseudosvětelném efektu jsem v poslední době řekl, že umožňuje vytvářet zajímavé obrázky – u Apple to však platí absolutně.

Koupí iPhonu 8 Plus ovšem vyhraje i ten, kdo preferuje přirozenost. Jen málo telefonů fotí lépe než on. Množství detailů a věrnost barev je doslova uchvacující, a to za jakýchkoli světelných podmínek. Není tomu tak dlouho, kdy jsem během testu Samsungu Galaxy Note 8 konstatoval, že jde o jeden z hrstky telefonu, kterými se nebojím fotit za tmy. Vždy totiž pořídí kvalitní snímek. On a Galaxy S8. Do této elitní party teď musím zařadit i nový iPhone. Je to zajímavé: za tmy sice neexponuje nijak rychle, vždy z toho ovšem vyjde kvalitní obrázek. Na rozdíl od konkurence: u ní čas expozice pravidelně znamená déle otevřenou závěrku a tím pádem větší náchylnost k rozmazání. Jak to v Applu udělali, když dopad této základní fotografické poučky eliminovali, mi zůstává záhadou. K rychlosti závěrky ovšem dovolte ještě jeden podotek: jedna z fotografií v galerii znázorňuje kompozičně trochu nelogicky keř a část silnice. Nejedná se (zcela výjimečně) o mou fotografickou neschopnost. Tuto fotografii jsem totiž pořizoval z otevřeného okénka jedoucího vlaku. Troufám si však říci, že byste to bez nápovědy nepoznali – je zcela ostrá i během velmi rychlého pohybu.

Jak fotí iPhone 8?

Se zachycením pohybu jsem naopak nebyl příliš spokojený u záznamu videa. Pozorné oko si nemůže nevšimnou mírné deformace pohybujících se předmětů, která vynikne zvláště na kvalitních 4K monitorech. Právě v tomto rozlišení dokáže iPhone 8 Plus natáčet ve frekvenci 30 fps, 60ti oknovou frekvenci zvládne ve Full HD rozlišení a ta problémy se švenkováním a pohybujícími se objekty trochu zmírní. Ani v tomto formátu videa však nejsem spokojen s přehnanou automatickou korekcí obrazu a přepalováním bílé. Ne snad, že by opticky stabilizovaný záznam byl špatný, jen se domnívám, že by mohl být i o něco lepší.

S obavami jsem přistupoval k hodnocení audiokvality, kterou nový iPhone přináší. Důvod je nabíledni: už druhá generace iPhonů v řadě postrádá klasický jack, a kdo nevlastní sluchátka s konektorem Lightning nebo jejich bezdrátovou alternativu, je nucen používat redukci. Stejně tak i já. Zatímco výkony iPhonu 7 jsem byl zcela znechucený a tento výsledek výrazně prohloubil mé pochybnosti o budoucí přítomnosti telefonu Apple v mém portfoliu nositelné elektroniky, jsem teď nucený konstatovat, že právě na redukci odvedli v Apple podstatný kus práce. Dokonce si nejsem jistý, zda bych dokázal poznat, ze kterého zdroje zvuk pochází. Oproti mému 6s je sice zvuk méně vzdušný a trpí na mírně přepálené výšky a středy, rozhodně se však nejedná o tak propastný rozdíl jako u předchozí generace.

Závěr

Shrnutí recenze by mohlo mít dvě podoby. Tu první směřuji příznivcům Applu, které jejich oponenti často nazývají ovcemi. Mezi její realističtější část se řadím i já. Nepřijímám všechny novinky z Cupertina s nadšením, zatím však u mě převažují výhody synergie celého jablečného ekosystému nad představou, že bych z něj měl jednu součást vyčlenit. Jsem tedy spíše než ovcí obětí monopolu. Tedy naslouchejte sestry a bratři.

Pokud vlastníte iPhone 7, asi si nový telefon nepořídíte. Počkejte raději na model X, nebo budete zklamáni. Jediné, v čem si opravdu znatelně polepšíte, je fakt, že se váš nový telefon nebude loupat (jako iPhone 7 v černé matné barvě) nebo tak výrazně škrábat (jako iPhone 7 v černé lesklé). Bez „wireless“ nabíjení se dá žít. No a vy, již aktuálně vlastníte některou z předchozích generací, nebudete po nákupu „osmičky“ zklamáni. Přináší vše, na co jste zvyklí a nechcete to opustit (jinak byste Apple už možná dávno prodali), jen lepší, silnější, barevnější a díky sklu na zádech i o fous hezčí. I s absencí sluchátkového jacku už je díky technickému pokroku o něco snazší žít. Nemluvě o tom, že můžete i částečně ušetřit – nálepku předraženosti na sobě nese iPhone X a „osmička“ je zkrátka jen naceněná po Applovsku – je ovšem levnější než předchozí generace hned po uvedení.

A teď závěr pro vás, kteří Apple nevlastníte: iPhone 8 Plus má skvělý displej, skvělý foťák a výdrž na jedno nabití. A to je vše. Chcete-li špičkový telefon a používáte Android, kupte si raději Galaxy S8 nebo Galaxy Note 8. Nebudete nadávat na uzavřenost systému, protože jeho součinnost s počítačem a tabletem stejně nemůžete ocenit – iPhone 8 Plus je potřeba vnímat spíše jako update komponenty než nákup telefonu. Asi něco takového jako když v PC vyměníte HDD za SSD. Jinak je to těžký a nemoderní telefon, který i v rámci samotné jablečné komunity zoufale volá minimálně po updatu v podobě portu USB-C.

Konečné rozhodnutí nechávám zcela na vás, jen dořeknu to své vlastní: kupuji do svého iPhonu 6s novou baterii a měnit zatím nehodlám.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
True Tone displej	design bez inovace
kvalita fotografií	obstarožní rozměry a hmotnost
výdrž na jedno nabití