Pro mnohé pamětníky bylo znovuzrození Nokie přijato jako návrat krále. Avšak po tom, co jsme měli možnost osahat si první generaci smartphonů společnosti Nokia, přišlo vystřízlivění a entuziasmus vystřídaly pocity zmaru. Nová generace modelů se má poučit z předchozích chyb a ukázat, kam se Nokia od akvizice společností HMD Global z roku 2016 vlastně posunula.

První generace smartphonů nové Nokie na mě nezapůsobila moc dobře, stejně jako na většinu natěšených uživatelů. K modelům druhé generace s přídavnou jedničkou v názvu jsem tak přistupoval s větší opatrností a zvýšenou pozorností. Do ruky se nám dostal model Nokia 7.1, který míří výše než jeho předchůdci a slibuje tak více muziky; s tím jde však ruku v ruce i cenovka, která u nové Nokie 7.1 rozhodně není nízká. Pokud Nokia chtěla začít znovu, znovu od nuly, jen tak dál. Trh je ale neúprosný a je potřeba se mu rychle přizpůsobit, jinak bude zle.

Nokia 7.1: specifikace

Design a zpracování: robustní placka příjemných rozměrů

Výrobce se při tvorbě modelů s přídavnou jedničkou v označení (tedy i naší testované Nokie 7.1) mnohem více sklouzl po trendech současného smartphonového trhu, kov na zádech tak nahradilo sklo a u nejnovější generace najdeme v portfoliu ve větším měřítku horní výřez displeje, stejně tak ale i jako docela velkou bradu. Tam inovace končí, design telefonu je totiž naprosto totožný s tím, jak vypadaly první smartphony Nokia pod vedením HMD Global.

Záda klasicky zdobí vertikálně položené logo výrobce a uprostřed horní poloviny rovněž vertikálně vedený modul fotoaparátu, v našem případě se dvěma čočkami, LED bleskem a logem německé společnosti Zeiss, která na fotoaparátech pro telefony Nokia spolupracuje. Na změnu designového jazyka si zřejmě budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat. Současná podoba telefonů Nokia však rozhodně není na škodu a design nijak neurazí. Potěší i kvalita dílenského zpracování, Nokia 7.1 nikde nevrže, v žádném případě se neprohýbá, což se u kovových telefonů občas může stát, na vině je pak většinou slabý hliníkový plát. To zde ale nehrozí.

A i když je zpracování pevné a bytelné, není bez chyb. Na první pohled je patrný vystouplý fotoaparát, který je chráněn kovovým rámečkem. Osobně moc nejsem příznivcem šoupání telefonů po stolech a dalších plochých površích, ale i přesto se na “hradbě” fotoaparátu objevily oděrky, což rozhodně zamrzí. Co ale nadělat, vystouplé fotoaparáty už tak nějak patří k současným trendům. Rozhodně ale zamrzí absence zvýšené odolnosti proti prachu a vodě – tato idea je tu s námi již pěkně dlouho (už to bude více než pět let, co Sony představilo vodotěsný smartphone), ale mnoho výrobců stále zapomíná své telefony pořádně opevnit proti vniknutí nežádoucích přírodních vlivů. Je to škoda, protože Nokia vypadá poměrně robustně, a podněcuje myšlenku zvýšené odolnosti, kterou ale zároveň nenaplňuje.

Co ale Nokia 7.1 ztrácí v odolnosti, nabírá v kompatibilitě. Jistotou zůstává 3,5mm jack, který sice já již dávno nepoužívám, ale rozhodně oceňuji snahu přiblížit se uživatelům, kteří na drátových sluchátkách visí pořád. Pochvalu si zaslouží i oboustranný konektor USB-C, který při pohledu na telefon jednoznačně prozradí, v jakém roce se nacházíme. Jinak se na těle Nokie 7.1 žádné anomálie či zvláštnosti nevyskytují a jde o docela pěkný telefon, pokud je vaše estetické cítění nakloněno současným designovým trendům v oblasti smartphonů. Nutno také podotknout, že telefon není nijak velký, na výšku měří necelých 15 centimetrů, na šířku jen 7 centimetrů, což plně koresponduje s 5,84″ displejem. Pokud jde o perličky, které je třeba vyzdvihnout, mě osobně si získaly zostřené lesklé hrany, které jsem naposledy viděl u dnes již vousatého iPhonu 5S – jde o příjemný designový prvek a telefonu dodává jistý šmrnc, který moc telefonů s cenovkou do 8 tisíc korun nenabízí.

Displej, prostředí a baterie: rozporuplno

Začnu trochu nestandardně, u operačního systému, ale že jde o Nokii, bude to jistě k pochopení. Když Nokia 7.1 vstupovala na náš trh, na přelomu listopadu a prosince 2018, ještě nedisponovala plnotučným Androidem 9. Relativně krátce po tom ale přišel update, protože Nokia 7.1, stejně jako ostatní modely z portfolia výrobce, je vedena v programu Android One. A to je dost možná tím největším benefitem Nokie 7.1. Úzce se s tím pojí i optimalizace, která je na dobré úrovni. Rozhodně není perfektní, občas se dočkáme zbytečných záseků či vteřinového čekání na start té či oné aplikace (i v případě nativních aplikací), ale celkově bych hodnotil plynulost systému jako dobrou a rozhodně není důvod označovat Nokii 7.1 za pomalý telefon.

Pochopitelně, že svůj vliv na to mají i vnitřnosti telefonu, které právě onen plynulý chod zajišťují. Na prvním místě je důležité zmínit osmijádrový procesor Snapdragon 636 od Qualcommu, který je ozkoušený věkem i konkurencí a, zcela upřímně, Nokia s tímto čipsetem nemohla šlápnout vedle. Trošku obavy mám však o paměť zařízení. Telefon je vyráběn ve dvou konfiguracích: první nabízí 3 GB RAM a 32 GB úložného prostoru; druhá má 4 GB RAM a 64 GB ROM. Háček je však v tom, že vyšší konfigurace se u nás ještě neprodává a tuzemské obchody netuší, kdy by mohla dorazit. Jsme tak ponecháni na pospas oné první paměťové edici. Operační paměť zas takový problém není, jak již zaznělo, telefon nemá výraznější problémy s rychlostí.

Avšak 32 GB na interním úložišti vážně není mnoho, a to ani nemluvě o tom, že jen samotný systém si ukousne rovných 10 GB prostoru. To je pak v praxi nějakých 20 až 22 GB pro užití uživatele, a to v roce 2019 skutečně není žádná sláva. Nokia je v tomto za konkurencí skutečně hodně pozadu, v cenové relaci kolem 8 tisíc korun totiž drtivá většina konkurenčních smartphonů startuje na kapacitě 64 GB, protože tuší, že 32GB úložiště skutečně není pro potenciální zákazníky kdovíjaký tahák. Alespoň si tak můžeme do smartphonu vložit microSD kartu, což ale na druhou stranu vyřadí ze hry jeden ze slotů na SIM kartu. Nokia tak žene své zákazníky do kouta a dává jim na výběr mezi duálním slotem na SIM, ale bez možnosti rozšířit prostor na úložišti, nebo větší paměť, ale za cenu jen jediné SIMky. To by se dít nemělo a na vrub výrobce padá především fakt, že většina zákazníků tuší, že jiní výrobci nabízí mnohem lepší služby.

Nokia 7.1 tak (bohužel pro ní) budí rozporuplné emoce. Z nepříjemností ohledně špatně organizované paměti se můžeme přesunout k displeji, který bych zase naopak označil jedním slovem jako povedený. Předně k jeho rozměrům. Ty jsou velmi dobře odhadnuté, svou úhlopříčkou 5,84″ Nokia 7.1 mezi dnešní produkcí hraničí skoro až s označením “kompaktní”. A bývala by byla ještě kompaktnější, nebýt zbytečné brady, do které se vměstnalo logo, které ale na přední stranu stejně nikdo nezval. Nicméně jednou rukou telefon stále neobsloužíte, kolem a kolem však nejde o takové pádlo, jaká najdeme u konkurence, a za to si Nokia zaslouží pochvalu. A další poplácání po zádech dorazí při bližším ohledání displeje. Barevně je vše v největším pořádku, rozlišení Full HD+ je na 5,84″ displeji velmi ostré, což potvrzuje i jemnost 432 pixelů na palec. Pokud jde o světelnost displeje, na přímém slunečním svitu není se čtením textu žádný problém, jen obrázky či fotky bych ponechal až do klidu pracovního stolu; nakonec se nejedná o Retinu či Super AMOLED od Samsungu. I přesto ale budete s displejem Nokie 7.1 nadmíru spokojeni, v této disciplíně totiž asijskou konkurenci nezřídka poráží.

A rozporuplnou kapitolu plnou kompromisů zakončíme další nedokonalou součástí smartphonu Nokia 7.1 – a sice výdrží na baterii. Opět nemohu jednoznačně říct, že by mě vytrvalost telefonu štvala, stejně jako mi nejde přes ústa jasně kladné hodnocení. Kapacita akumulátoru v Nokii 7.1 je 3 060 mAh, ale oněch 60 mAh vlastně vůbec není znát a telefon se chová jako tuctovka s 3 000mAh baterií. V praxi vydrží cca 20 hodin průměrného používání, tudíž rozhodně doporučuji přibalit na celodenní cesty (zvláště pak na ty večerní mířené do centra města) powerbanku. Čistý Android Pie disponuje i úsporným režimem, který, jak ladně upozorňuje, vypne některé funkce. Sám se tento režim zapne ve chvíli, kdy se pohár s energií nachýlí k 15 % a k vypnutí jej přinutí jen připojení nabíječky. Výdrž Nokie 7.1 tak lze označit za ryze průměrnou; neurazí ani nenadchne.

Fotoaparát: překvapení se nekoná

Do fotoaparátu na zádech Nokie 7.1 jsem na začátku testu nevkládal kdovíjaké naděje či ambice; a to i přes to, že jsem si pevně vědom, že na fotoaparátech pro smartphony Nokia spolupracuje firma Zeiss. Byl bych ale moc nerad, kdyby tato úvodní slova vyzněla na adresu foťáku Nokie 7.1 nějak zle. Pocity ze sledování fotek, které vyprodukoval duální fotoaparát Carl Zeiss, nepůsobí vůbec špatně, zároveň ale nemají potřebnou sílu na to, aby vás oslnily. A to je škoda. Souhrnně by se dalo říci, že jsou to fotky, které se nebudete bát uploadovat na svůj účet na sociální síti či přidat je do rodinného alba, ale s kamarády se o jejich kvalitě asi dohadovat nebudete. Výborně je na tom ostrost, tam se Carl Zeiss chytá a nepouští. Problém je možná v celkovém barevném podání, které jsme holt zvyklí v této cenové kategorii vnímat i lepší.

Mírné zklamání přijde i po aktivování předního fotoaparátu. Pochvala, která mířila za hlavní dvojicí fotoaparátů v oblasti hloubky ostrosti, totiž v případě přední selfie kamerky rozhodně není na místě. Její kvality jsem zkoušel jen párkrát, ale vždy jsem se setkal s prapodivnou clonou či jakýmsi kouřovým zahalením; a to i ve chvíli, kdy bylo vypnuté jakékoliv zkrášlování. Naštěstí je u kamery ještě místo pro chválu, natáčení videí je totiž na dobré úrovni a milovníky vysokého rozlišení potěší i natáčení ve 4K rozlišení – sice jen při 30 snímcích za sekundu, ale i tak je to chvályhodné.

Jak fotí Nokia 7.1?

Zhodnocení

Jsou dva způsoby, jak se na Nokii 7.1 dívat a jak ji hodnotit. Jednak jde o sympatický pokus firmy, která se zvedá z klinické smrti (byť ona rekonstrukce značky probíhá již třetím rokem). Zároveň ona značka, která se vzpamatovává z konce, není nikdo jiný, než finská Nokia, někdejší král osobních telefonů. Zde se střetávají dva úhly pohledu a je bohužel trochu smutné, že Nokia z tohoto souboje pohledů vždy vyjde jako slabý odvar toho, čím byla Nokia před rokem 2007, kdy Apple ukázal, kam se mobilní telefony budou dál vyvíjet.

Tím hlavním problémem je asi to, že Nokia u modelu Nokia 7.1 už jen konzumuje trendy, které zavedla konkurence, a nepřináší nic nového či jinak speciálního. Na každý pád, co můžeme říct o telefonu Nokia 7.1? Po dlouhém rozmýšlení bych dokázal označit Nokii 7.1 za dobrou koupi. K jejím přednostem patří především kvalitní displej, pěkný design, ani výkonu nemá málo, a hlavně potom certifikace Android One, která zaručuje čistý Android vždy v nejnovější verzi. Konkurence (vesměs čínská, hlavně pak Honor a Xiaomi) nabízí lepší poměr cena / výkon, nesmíme však zapomenout ještě na jeden bod obhajoby nákupu Nokie 7.1. A tím je jednoznačně značka. Pojí se s ní plno nostalgie, a je úplně jedno, jaký telefon používáte dnes, před 10 nebo 15 lety jste totiž velice pravděpodobně používali také telefon Nokia. A tento návrat v čase je docela příjemný, i když víme, že by mohlo být i lépe.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
hezký design a kvalitní zpracování	výdrž na baterii by mohla být lepší
Android One	absence zvýšené odolnosti
skvělý displej	nedostatečná paměť (v základu jen 32 GB)