Asi největší překážka ve druhém díle uvedeného postupu spočívá v tom, že pokud se pravidelně pohybujete ve městě, ve škole, v zaměstnání a na dalších místech s vysokou koncentrací lidí, budete ve svém okolí nejspíše jediní, kdo se o omezení závislosti na displejích systematicky snaží.

Zkuste to, jde to!

Co je nejhorší – velká část závislých si ani neuvědomuje, že má nějaký problém. A tak kolem sebe budete i nadále vídat spousty těch, kteří smartphone nepustí z ruky. Což vám připomene, že vám toho hodně uniká, i když ve skutečnosti jde do značné míry jen o „digitální smog“.

Autor tohoto článku strávil dva roky bez Facebooku. A ač se k němu v poslední době pomalu vrací, systematicky blokuje veškeré pokusy protlačit na svůj newsfeed narcistická selfíčka, virální videa a příspěvky o politice, a zabývá se zde prakticky jen skupinami, které mohou nějakým způsobem obohatit jeho reálný život. Instagram v životě neměl, YouTube používá k sebevzdělávání. Neberte to jako chlubení, ale jako inspiraci.

Co na to společnost?

Jenže… zde přichází další zádrhel, a sice pocit, že jste vyřazeni ze společenského dění. Na Facebooku se totiž domlouvají veškeré akce, a když pak někoho potkáte ve skutečnosti, zpravidla překvapeně pozvedne obočí a zeptá se: „Ty o tom nevíš?“ Ano, i to je život bez Facebooku. Jenže nejsou lidé, kteří tráví volný čas na sociálních sítích, osamělejší než ti, kteří sociální sítě vůbec nemají? A navíc – pokud někomu nestojíte za to, aby vás na nějakou akci pozval osobně, telefonicky nebo alespoň „personalizovaným“ e-mailem, chce vás vůbec vidět? Ano, zní to krutě, ale bez Facebooku poznáte opravdové přátele. Vytřídí se ti, kteří vás občas „šťouchnou“ přes Messenger, protože nemají co dělat, a kteří si „honí ego“ tím, že mají tisíc „přátel“, kterým se chlubí svými fotkami z dovolené.

Kde se bere ten volný čas?

Další překážkou je fakt, že jakmile odložíte telefon, nebudete najednou vědět, co s volným časem. Ano, jsou lidé, kteří volného času nemají dost ani tak, ale není to u některých náhodou právě proto, že v každé prázdné pětiminutovce sáhnou po smartphonu?

Co takhle jít na procházku (sami, s partnerem, se psem,…), sáhnout po knize nebo si napustit vanu a jen tak relaxovat? Je fakt, že k prvním dvěma činnostem se musíte nutit, při té třetí vás zase přepadne neodbytný pocit, že je něco špatně. Zkrátka zjistíte, že už jste zapomněli, jaké to je, být sami se sebou. Už to neumíte. Ale nebojte se, chce to jen cvik.

Ačkoliv proti smartphonům jako takovým nic nemáme a považujeme je za velice praktickou věc, máme za to, že jako jsou dnes lifestylové články plné vět typu „moderní je nekouřit“ (možná se jednoho dne dočkáme toho, že se na krabičky od iPhonů budou dávat fotky lidí závislých na smartphonech, stejně jako je to u krabiček s cigaretami), do budoucna se v nich stále častěji dočtete něco jako „moderní je být off-line a v přítomnosti“. Aspoň doufáme. I přesto, že současné trendy v technologiích tomu moc nenasvědčují.