Minimálně rok už 5,5″ úhlopříčka displeje nepřekvapí. Dokonce už se takovému telefonu ani neříká phablet. Co když ale chcete něco většího? Zjistíte, že na výběr v high-endu zrovna není. Pokud přeskočím starší telefony, v úvahu připadá vlastně jen Huawei Mate 9 a Asus Zenfone 3 Deluxe, na který se podíváme v této recenzi.

Zakladatelem kategorie tabletofonů byl Samsung Galaxy Note. Jenže… Pětka se do našich luhů a hájů nedostala, šestku výrobce přeskočil a sedmička trpěla pyromanií. Co teď? Z boje o celou třídu se stal duel. Zenfone tak vkročil do arény, kde se nemusí přetlačovat se zástupy protivníků – to vypadá na zaručený úspěch.

Jenže žádný Asus zatím nedokázal vyrovnat síly s matadory od LG, HTC či kohokoli právě považovaného za špičku v oboru. Nebudu vás napínat, Zenfone zatím „obvyklým podezřelým“ nestačí, byla by však škoda tím jeho kariéru zarazit hned v počátku.

Asus Zenfone 3 Deluxe: specifikace

Design a zpracování: unikát z jednoho kusu kovu

Mobily Asus poznáte z dálky. Mají jednotný styl definovaný soustřednými kružnicemi vybroušenými do kovové brady a čela. Zenfone 3 Deluxe je na tom stejně, ale všimnete si toho až zblízka. Z dálky totiž na tomto kousku zaujme především velikost.

5,7″ displej se zkrátka v dlani neschová. Asus se ale snažil, aby z ní aspoň nepadal. A světe div se, uspěl! Pokud se podíváte na zadní stranu, všimnete si, že je vyrobena z jednoho kusu kovu. Už to je v době plastovým proužkem oddělených antén ojedinělé. Pevný úchop ale zajišťuje vyfrézovaná hrana po obvodu celého krytu. I necelý milimetr její šířky stačí k tomu, aby se měly prsty o co zapřít. Subjektivně tak mám ze Zenfonu mnohem lepší pocit, než z Pixelu XL (recenze), jehož zaoblené hrany klouzaly, ač materiál byl velmi podobný.

Hliníkové tělo poskytuje nejen prvotřídní pevnost, ale i místo pro ovládací tlačítka. Na levém boku je jen šuplíček pro dvě SIM karty nebo jednu microSIMku v kombinaci s microSD kartou do velikosti 2 TB. Ani spodek nebyl využit kreativněji, najdete na něm USB typu C, mikrofon a reproduktor. Popis hořejší hrany byste určitě odhadli sami správně – ano, tady bydlí sluchátkový jack jako důkaz toho, že kabel má oproti Bluetooth pořád několik výhod. Pravá strana zůstala vyhrazena vypínacímu tlačítku a ovladačům hlasitosti.

Jejich provedení si nezaslouží nic, než chválu. „Zen“ kružnice totiž nenajdete jen okolo navigačních kláves, reproduktoru, čelní kamerky a notifikační diody, ale i na klávesách, které má palec najít po hmatu. A taky, že najde.

Největší ergonomickou výtku nakonec můžu směřovat jen na čtečku otisků prstů. Její adresa na zadní straně je praktická, pokud máte telefon v ruce. V práci mi ale mobil leží na stole, doma ho taky nenosím v kapse a po večerech Zenfone odpočíval v nabíječce na zemi. V praxi to znamená, že musíte telefon pořád zvedat, nebo přejít na zamykací gesto. Ano, spousta výrobců dává čtečku telefonům na záda, není to ale důkaz, že činí správně.

Určitě se budete ptát na citlivost. Je bezproblémová s jedním velkým „ale“: při přesném přiložení prstu trvá telefonu někdy i vteřinu, než se rozsvítí, takže chvíli nevíte, jestli vaše otisky čtečka zaznamenala. V případě letmého dotyku Asus jen zavibruje, ale dál nereaguje. Výsledkem je sekunda zamyšlení, kdy nevíte, jestli se telefon odemkne, nebo ne.

Displej, prostředí, baterie: Asus je nepoučitelný

Obrazovka je tím největším argumentem, proč po Zenfonu 3 Deluxe šilhat. Jeho 5,7″ Super AMOLED displej krytý sklem Gorilla 4. generace je dost velký na to, aby dokázal nahradit tablet a zároveň se vešel do kapsy – pokrytí 79 % přední strany je znát. Použité rozlišení Full HD sice v královské třídě může budit rozpaky, zvlášť pokud jste si dělali naděje na virtuální realitu. Asus ale zvolil nižší rozlišení 1920 x 1080 px, pravděpodobně kvůli delší výdrži baterie. Škoda, že tuto myšlenku výrobce neudržel i při montování baterie – 3000 mAh stačí leda tak na to, abyste přežili den od rána do večera, ale počítejte s tím, že rezervu si budete muset nosit zvlášť v podobě powerbanky.

Problém podprůměrné výdrže částečně řeší technologie Boostmaster. Je to sice starý známý Quick Charge 3.0 pod jiným jménem, ale Asus má tu drzost na svém webu tvrdit, že jejich Zenfone má dvě technologie pro rychlé nabíjení. Ale co, 60 % baterky za 40 minut dostanete, zbytek je marketing.

Jako vejce vejci se podobají hardwarové specifikace současné špičky. Ze záplavy Snapdragonů vystupuje jen Exynos 8890 a Kirin 960. U Zenfonu se nám situace maličko komplikuje. Trhem se potuluje varianta se Snapdragonem 820 i 821. Na test se nám dostala slabší, ač pořád silná verze. V obou případech se můžete těšit na luxusní porci 6 GB RAM LPDDR4. Ani interní paměť není malá, i když z 64 GB modulu mohlo pro uživatele zbýt víc, než 51 giga. Proč tedy nejásám radostí z našlápnuté výbavy?

Protože jsem si nezvyknul na nadstavbu ZenUI, kterou je obalený stárnoucí Android 6. Upravený interface má spoustu výhod a bylo by nespravedlivé je zatajovat. Launcher třeba umí spoustu věcí, jako automatické rozhazování aplikací do tematických škatulek, výměnu ikon i celých grafických témat, měnit velikost mřížky a některé zástupce úplně skryje. Funkčně tak ZenUI atakuje i legendy, jako jsou launchery Nova nebo Apex.

I samotný systém si můžete upravit podle svých preferencí. Otevřete si patřičné menu a začnete zkoumat jednotlivé položky. A že jich v menu je! Gesta na vypnuté obrazovce, profil pro začátečníky, jednoruční režim, filtr modrého světla, zvukový ekvalizér… Po chvíli ale zjistíte, že v menu vládne chaos. Režim Nerušit tak není v nastavení zvuku, ale samostatně. To platí i pro zapnutí poklepáním – to je schováno tak šikovně, že jsem si asi týden myslel, že ho Zenfone vůbec neumí.

Nepřehlednost je vůbec častý neduh zařízení Asus. Uvedu několik příkladů: v menu najdete nástroj OptiFlex, který dokáže zvýšit u deseti aplikací výkon. Jak? Netuším a nikde se to nedozvím. Nebo mám vedle sebe v menu Baterii a Řízení spotřeby. Na prvním místě můžu zapnout úsporný režim, na druhém také. Pokaždé se přenesu do samostatné (a neodinstalovatelné) aplikace Asus Mobile Manager, což je klasický čistič a zrychlovač všeho možného.

Nakonec zjistíte, že menu v tomto telefonu se nevětví do stromu, ale spíš pavučiny. Otisky prstů jako kdyby neměly nic společného se Zamykací obrazovkou, Dětský režim v Zabezpečení také nehledejte a dokonce i aktualizace systému jsou jinde, než aktualizace systémových aplikací. Jedním slovem: bordel.

Proti sobě tak stojí chvályhodná snaha nabídnout pokročilým uživatelům nástroje pro správu systému (start aplikací při bootu, blokace notifikací, mazání soukromých dat apod.) a chuť odradit uživatele od jejich používání. Každou chvíli vás bombardují nějaké notifikace (mojí oblíbenou je „Aplikace je ověřená a bezpečná“, která vás z neznámého důvodu klepnutím přenese na homepage Google Play) a když už máte pocit, že jste našli, co jste potřebovali, zakopnete o strojový překlad. Volná paměť se překládá jako „paměť zdarma“ a řešením aplikací instalovaných ze souborů APK je telefon vypnout.

Nakonec máte jen dvě varianty. Povypínat všechny notifikace a berličky (spíš klacky pod nohama) a asistenty, které vám telefon podstrkává a zapínat jen to, co potřebujete. Jinak se ztratíte. Dřív jsem si myslel, že nejotravnější je nástavba EMUI od Huawei, ale Asus jí sebral prvenství, když se rozhodl inspirovat dortem od pejska a kočičky.

Chvíli se uklidňujete, že přeci nemůže být tak zle, na velkém displeji si přece udržíte přehled o situaci. Omyl. Asus celé prostředí nafouknul, takže se na obrazovku nevejde víc objektů, než na 5″ cvrčka – jen je všechno větší.

Uznávám, že jsem na Zenfone hodně tvrdý, ačkoli má i mnoho kladných vlastností. I při všech diskutabilních vylepšeních je prostředí svižné, plynulé a když se dostanete k jádru všech funkcích, zjistíte, že jsou velmi praktické. Jen je objevit.

Fotoaparát: automatika dobrá, zůstaňte u ní

Kvalitní fotky se prezentují lépe, než nějaký ten megahertz v procesoru navíc. Tohle v Asusu vědí a snad se mnou budete souhlasit, že Zenfone 3 Deluxe fotí když ne dobře, tak aspoň hodně slušně. Jdou mu hlavně statické venkovní snímky, kdy má dost času na zaostření laserového autofokusu, vyvážení scény a nastavení optické stabilizace.

I tentokrát platí, že více světla znamená lepší fotku a šerosvit musí dohánět HDR režim, ale pokud se spolehnete na automatiku, šance na prezentovatelný snímek je vysoká. V detailech už někdy pokulhává, když se projevuje vcelku obvyklá snaha zaostřit na pozadí místo blízkého objektu a nezbývá než zafixovat zaostření na jednu vzdálenost a pak teprve hýbat mobilem.

Jak fotí Asus Zenfone 3 Deluxe

Překvapilo mě, jak dobře si Asus poradil s focením v interiérech. Fotky zachovávají ladění reality a ač v některým případech lehce ztmavnou, stále je dá mluvit o povedených snímcích – minimálně v případech, kdy nefotíte rychlý pohyb.

Jakmile se ale začne stmívat, barvy rychle tmavnou a slévají se. Blesk svítí sice intenzivně, ale jeho účinnost sahá sotva na dálku místnosti. I na to má Zenfone odpověď, v dlouhé řadě všemožných režimů najdete i jeden pro nízké osvětlení. Sám se přičinlivě nabídne, ale výsledky nepodává. To se dá říct i o jiných režimech – vrcholem je, když Asus znásilní svůj 23 Mpx snímač k pořízení 68 Mpx fotky o rozlišení 10976 x 6176 px a velikosti 5 MB.

Zhodnocení: o místo na bedně snad ani nestojí

Asus Zenfone 3 Deluxe je dobrý telefon. Výkonný, praktický, ergonomický – a bohužel se to odráží v jeho narcistní povaze. Chlubí se spoustou věcí, které umí skvěle, ale i vlastnostmi, které nezvládnul.

Hardware se skutečně povedl. Unibody design s pozoruhodnou konstrukcí bez předělů, parádní displej a výkon na rozdávání. Pár mušek se najde, ale nic, co by zastínilo celkový dojem. Pro software platí pravý opak – tuny balastu, které otravují na každém kroku. Nejde jen o duplicitní aplikace, ale hlavně egocentrismus všeho, na co Asus sáhnul. Copak můžu mít rád telefon, který mi při každém připojení k počítači nabídne, že „Kliknutím zažijete ještě úžasnější desktopový zážitek pro vaše zařízení Zen.“?! K čemu je mi proboha počítadlo notifikací? Čtyři výkonnostní režimy? A kde mám Android Nougat? Trochu moc nešvarů na jeden high-endový kousek…

Ve výsledku pak záleží jen na vás, jestli tohoto floutka dokážete zkrotit, vychovat a použít pro své potřeby, nebo se necháte smýkat jeho vrtochy. Mě trpělivost bohužel došla, když jsem si uvědomil, že Asus svou vlajkovou loď docela odbyl.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
výkonný hardware	chaotická a zbytečná nadstavba
konstrukce, provedení a ergonomie	podprůměrná výdrž
některé možnosti personalizace	vysoká chybovost čtečky otisků