Chytré hodinky pro mě vždycky byly pokročilejším zařízením, než fitness náramek. V případě Honor Watch GS Pro to ale neplatí, což má své klady i zápory. Dlouhá výdrž je super, ale omezené funkce tyto hodinky brzdí. Výsledný kompromis i přesto může zaujmout. Nebo taky hodně naštvat…
Dřív jste si sport neměřili vůbec a notifikace jste přijímali na telefonu. Pak jste možná přešli na občasnou vibraci a počítání kroků na náramku, ale zjistili jste, že na reakci stejně potřebujete mobil, takže chytré hodinky byly logickým vyústěním. Jenže které? Za kolik? Od kterého výrobce? A co by měly umět?
Ještě loni byste na metrovou vzdálenost poznali, jestli člověk nosí hodinky chytré, nebo hloupé. Těch, které by zvládaly komunikovat s telefonem a přitom vypadaly civilně, zase tolik nebylo. Letos je situace jiná, Samsung Galaxy Watch 3 (recenze) míří na zámožnou klientelu, Huawei Watch GT 2 Pro (recenze) také prožily odklon od sportu, a Galaxy Watch Active 2 (recenze) své zaměření poslední generací jen stvrdily.
Efekt Honor Watch GS Pro je tudíž zcela opačný. Ve výše zmiňované společnosti by vzbudily efekt, jako když na párty limuzín přijedete Hummerem. Jsou velké, robustní, kašlou na prémiové materiály a ohrnují nos nad koženými řemínky.
Tato neotesanost jim ale moc sluší. Zkrátka míří k aktivním sportovcům, pro které je oblek jen nutné zlo na svatby a pohřby, a všude jinde smart casual bohatě stačí. Jistě, Watch GS Pro nevypadají prémiově, nebýt parádního OLED displeje a kovové lunety (bez jakékoli funkce), klidně byste si je mohli splést i s levnými digitálkami z tržnice.
To ale neznamená, že by se hodinky špatně nosily, zvlášť na pořádné pánské tlapě. Hodinky jsou velké, obrazovka má v průměru 1,39 palce a ještě ji obklopuje cca 2 milimetry tlustý rámeček. Další přídavek k rozměrům tvoří dvě boční tlačítka po pravé straně a jeden výstupek vlevo.
Zprvu jsem netušil, k čemu slouží, ale docvaklo mi to: pokud mačkáte tlačítka, hodinky si opřete o prst, který padne právě do prohlubní vedle onoho výstupku. Proč ne, funguje to dohromady dobře a další milimetr navíc už nebolí.
Rovněž mi vyhovovaly uhlazené tvary bez ostrých výčnělků. I při větší velikosti se tak hodinky nikde nezachytávaly za popruhy batohů, kabely sluchátek nebo rukávy. Stejně plynule navazuje i silikonový řemínek na tělo hodinek. Zapojuje se klasickou 22milimetrovou stěžejkou, ale kromě obyčejné osičky je na něm i rozšíření, které na hodinky navazuje z horní i dolní strany.
Atypický je rovněž pohled ze strany, kde se jako tlama otevírá reproduktor, který spolu s tlačítky tvoří robotí obličejík. Humor stranou, podstatné je, že z Honor Watch GS Pro si zavoláte, aniž byste tahali mobil z kapsy!
Až na pár výjimek platí, že hodinky Huawei i Honor používají operační systém Lite OS. Slovo Lite ho definuje naprosto přesně. Neumí skoro nic. A co je nejhorší, nepodporuje instalaci aplikací, byť se možná blýská na lepší časy.
Zkrátka a dobře, ač mají Honor Watch GS Pro interní paměť 2 GB pro vaše využití, využijete je jediným způsobem: hudbou. To je určitě vítané vylepšení, první generace hodinek tohoto výrobce hudební produkci nezvládala. Nicméně ani tak není důvod k bouchnutí šampaňského. Své songy do hodinek dostáváte pěkně postaru, jako v době, kdy telefonům kralovala Nokia. Takže posíláte stovky megabajtů pěkně přes Bluetooth. Prakticky to funguje tak, že večer v telefonu naklikáte, co chcete do Watch GS Pro zkopírovat a ráno to tam máte.
Přenos souborů vždycky fungoval bezchybně, samotné přehrávání rovněž, ať už v režimu, kdy hodinky písničky samy aktivně přehrávají, tak pokud slouží jen jako ovládání přehrávače v telefonu. Oba režimy jsem hojně využíval, takže vhod přišlo i namapování tlačítka pro rychlý přístup k přehrávači.
Jenže když se to nejmíň hodilo, hodinky mě zlobily. Nevím, jestli je to proto, že se nekamarádí s mobily Samsung a jejich správou energie, ale i když jsem aplikaci Zdraví udělal výjimku ze všech energii šetřících opatření, byly dny, kdy hodinky víc spárované nebyly, než byly.
U Huawei Watch GT se mi tohle nikdy nestalo. Zároveň ale musím dodat, že byly i dny, kdy Honor s konektivitou žádné problémy neměl. Zřejmě se tedy jedná o nedostatek, který je softwarovou cestou a aktualizacemi řešitelný.
Co kromě hudby hodinky umí? Měřit pohyb, tepovou frekvenci, kyslík v krvi, spánek, stres, ukážou dechová cvičení, protokol hovorů, tlak vzduchu, kompas, počasí, stopky, minutku, budík, zvládají i svítit a hledat telefon. Zní to jako široký výčet funkcí, ale většina je prostě jen zobrazení výstupu z některého ze senzorů.
Pro sportovce (zvlášť ty, co se o mobil bojí a schovávají ho někam do kapes či batohů) je skvělé vyřízení hovorů rovnou na ruce. Přijmout volání můžete od kohokoli, ozvat se můžete jen předem vybraným kontaktům. Nechápu, ale budiž.
Zbytek personalizace zajišťují vyměnitelné ciferníky. Těch už je v současnosti velký výběr, odhaduji to aspoň na 200 stylů. Což možná není tolik, jako u Samsungu, ale aspoň už nejste odkázáni na 12 vzhledů, ze kterých 8 vyřadíte hned jako nepoužitelné.
Honor Watch GS Pro jsou hodinky primárně sportovní. Měření vašich výkonů je proto jejich hlavním posláním. Hodně pochval sklízí za výdrž a tady nemůžu říct nic než fakt, že konkurence se s výdrží může jít bodnout.
Hodinky jsem během testování nabíjel snad jen dvakrát. Počasí ani podmínky nepřály extrémním výkonům, ale několik procházek a vyjížděk se do skoro tří týdnů vešlo. I přes využití interní GPS po dvou týdnech permanentního měření tepu jsem se dostal na nějakých 50 % maximální kapacity. Když ale zjistíte, že baterie má kapacitu 790 mAh, ani se nedivíte.
Výsledek ale potěší maximálně. Prostě sportujete, měříte spánek a jednou za čas, když máte zrovna náladu, hodinky odložíte na nabíječku. A když zapomenete a vzpomente si o týden později? Pořád budete v pohodě. Při použití always-on displeje se sice výdrž zkrátí, ale pořád budete na hodnotách, které Apple Watch či hodinky s WearOS neznají.
Co už moc v pohodě není, je rozdělení chování hodinek na měření sportu a civilní použití. Jakmile spustíte trénink, přestává realita existovat. Watch GS nepřijímají upozornění, takže pokud vám bude psát manželka, že vám hoří dům a měli byste přiběhnout hasit, nezastihne vás.
Tohle beru jako největší fail hodinek a pro mnohé uživatele asi i důvod, proč jejich nákup hodně zvážit. Aspoň, že písničky přeskakovat jde, abyste se dostali do tempa.
Samotné tréninky probíhají v režimu, kdy si vyberete sport, navolíte si cíl a začnete. Hodinky pak umí v milnících referovat o tom, jaké máte tempo, tep a podobné statistiky. Tuto funkci jsem nicméně brzy vypnul.
V praxi to totiž vypadá, že po kilometru běhu hodinky řeknou, že jste uběhli kilometr za 6 minut. Vaše tempo je tedy 6 minut na kilometr. Váš aktuální tep je 120 bpm. Stejné informace ale přečtete i z displeje, rychleji, bez opakování stejné informace dvakrát. Ale proč ne, není důvod si stěžovat, někoho třeba tato funkce potěší.
Pro mě však značí určitou dávku amatérství, ač ne nutně odsouzeníhodného, které se v hodinkách opakuje. Třeba výčet sportů je impozantní, Honor se chlubí více než stovkou aktivit. Velmi rychle ale zjistíte, jak takové číslo vzniklo, když ve výčtu objevíte tanec, břišní tanec, jazz dance, latinskoamerické tance, balet, street dance, plaza dancing a měřit si můžete i kulečník nebo pouštění draků. Bohužel tomu odpovídá i nastavení cílů, kdy jen pár sportů má na výběr něco jiného, než čas a kalorie.
A opět se budete pohybovat na hranici mezi laickou pochopitelností a omezením. Líbí se mi, jak je měřen efekt tréninku. Rozděluje se mezi vytrvalostní a výkonnostní složku a nikdy se nedostanete na plné skóre, pokud se budete rozvíjet jednostranně. Na druhou stranu chybí nějaká průběžná motivace.
Samsung měří kvalitu běhu, našeptává vám jak ďábel na rameni, že je super, že se hýbete a ať pokračujete. A Honor? Akorát “Vaše tempo je…” a na konci leda pogratulování, že jste udělali 10 000 kroků, nebo jste ujeli nejdelší vyjížďku. Což ve výsledků znamená, že hodinky jsou pořád spíš hloupým krokoměrem, než trenérem.
Pokud to s tréninkem myslíte vážně a vedete si tréninkový deník, zapláčete i nad propojením s jinými platformami. Populární Strava, všem otevřený Google Fit, S Health, Endomondo, to vše jsou pro Honor synonyma pro Voldemorta. Neexistují, nepoužívají se, data exportovat nejde.
Malou náplastí na tuhle otevřenou ránu je zajímavá funkce Route Back, kterou jsem si soukromě nazval Jeníček a Mařenka. Pokud máte měřený trénink, navigace vás dokáže vést zpátky ve vašich stopách. Dobrý pomocník, když vrazíte objevovat nové traily.
Sportovce by mohla zajímat i přesnost měření. Vzhledem k tomu, že hrudní pás nevlastním, musel jsem se smířit s údaji získanými z optických senzorů na jiných hodinkách a následně je porovnat. Tolerance je v mezích, drobné odchylky není třeba rozpitvávat – ve výsledku Honor Watch GS Pro nemají tak pokročilé funkce, abyste jejich analýzou strávili více než minutu po sportu. A pro takové použití je přesnost dostačující.
Asi sami cítíte, že mé dojmy z hodinek jsou hodně rozpačité. Kritiky by Honor mohl slyšet hromadu, zejména o tom, jak zabil potenciál vlastního produktu. Kdyby Watch GS umožňovaly odpovídat na notifikace, kdyby motivovaly během sportu a daly se do nich instalovat aspoň ty nejjednodušší aplikace, byly by to perfektní hodinky, i kdyby se snad měsíční výdrž zkrátila na polovinu.
Bez zmíněných funkcí jsou Honor Watch spíš chytrý náramek s velkým displejem a omezeným využitím v civilním životě. Vypadají pěkně, nosí se příjemně, dlouho vydrží, ciferníků je dost, přehrávání hudby se hodí…
Jenže od chytrých hodinek asi budete chtít víc, zvlášť když za ně zaplatíte 6 a půl tisíce. To není moc, ani málo. Ale dost na to, abyste se nenechali zmámit designem a plynulým ovládáním, když po pár dnech zjistíte, že ovládat prakticky není co.
Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
famózní výdrž | výčet sportů je jen iluzorní |
OLED displej | chybí větší analýza fitness aktivit |
ovládání hudby | nelze instalovat aplikace |
přívětivé ovládání OS | nefunkční notifikace |
telefonování ze spárovaného telefonu | žádné bezkontaktní platby |
funkce Route Back |
Chytré hodinky pro mě vždycky byly pokročilejším zařízením, než fitness náramek. V případě Honor Watch GS Pro to ale neplatí, což má své klady i zápory. Dlouhá výdrž je super, ale omezené funkce tyto hodinky brzdí. Výsledný kompromis i přesto může zaujmout. Nebo taky hodně naštvat…
Dřív jste si sport neměřili vůbec a notifikace jste přijímali na telefonu. Pak jste možná přešli na občasnou vibraci a počítání kroků na náramku, ale zjistili jste, že na reakci stejně potřebujete mobil, takže chytré hodinky byly logickým vyústěním. Jenže které? Za kolik? Od kterého výrobce? A co by měly umět?
Ještě loni byste na metrovou vzdálenost poznali, jestli člověk nosí hodinky chytré, nebo hloupé. Těch, které by zvládaly komunikovat s telefonem a přitom vypadaly civilně, zase tolik nebylo. Letos je situace jiná, Samsung Galaxy Watch 3 (recenze) míří na zámožnou klientelu, Huawei Watch GT 2 Pro (recenze) také prožily odklon od sportu, a Galaxy Watch Active 2 (recenze) své zaměření poslední generací jen stvrdily.
Efekt Honor Watch GS Pro je tudíž zcela opačný. Ve výše zmiňované společnosti by vzbudily efekt, jako když na párty limuzín přijedete Hummerem. Jsou velké, robustní, kašlou na prémiové materiály a ohrnují nos nad koženými řemínky.
Tato neotesanost jim ale moc sluší. Zkrátka míří k aktivním sportovcům, pro které je oblek jen nutné zlo na svatby a pohřby, a všude jinde smart casual bohatě stačí. Jistě, Watch GS Pro nevypadají prémiově, nebýt parádního OLED displeje a kovové lunety (bez jakékoli funkce), klidně byste si je mohli splést i s levnými digitálkami z tržnice.
To ale neznamená, že by se hodinky špatně nosily, zvlášť na pořádné pánské tlapě. Hodinky jsou velké, obrazovka má v průměru 1,39 palce a ještě ji obklopuje cca 2 milimetry tlustý rámeček. Další přídavek k rozměrům tvoří dvě boční tlačítka po pravé straně a jeden výstupek vlevo.
Zprvu jsem netušil, k čemu slouží, ale docvaklo mi to: pokud mačkáte tlačítka, hodinky si opřete o prst, který padne právě do prohlubní vedle onoho výstupku. Proč ne, funguje to dohromady dobře a další milimetr navíc už nebolí.
Rovněž mi vyhovovaly uhlazené tvary bez ostrých výčnělků. I při větší velikosti se tak hodinky nikde nezachytávaly za popruhy batohů, kabely sluchátek nebo rukávy. Stejně plynule navazuje i silikonový řemínek na tělo hodinek. Zapojuje se klasickou 22milimetrovou stěžejkou, ale kromě obyčejné osičky je na něm i rozšíření, které na hodinky navazuje z horní i dolní strany.
Atypický je rovněž pohled ze strany, kde se jako tlama otevírá reproduktor, který spolu s tlačítky tvoří robotí obličejík. Humor stranou, podstatné je, že z Honor Watch GS Pro si zavoláte, aniž byste tahali mobil z kapsy!
Až na pár výjimek platí, že hodinky Huawei i Honor používají operační systém Lite OS. Slovo Lite ho definuje naprosto přesně. Neumí skoro nic. A co je nejhorší, nepodporuje instalaci aplikací, byť se možná blýská na lepší časy.
Zkrátka a dobře, ač mají Honor Watch GS Pro interní paměť 2 GB pro vaše využití, využijete je jediným způsobem: hudbou. To je určitě vítané vylepšení, první generace hodinek tohoto výrobce hudební produkci nezvládala. Nicméně ani tak není důvod k bouchnutí šampaňského. Své songy do hodinek dostáváte pěkně postaru, jako v době, kdy telefonům kralovala Nokia. Takže posíláte stovky megabajtů pěkně přes Bluetooth. Prakticky to funguje tak, že večer v telefonu naklikáte, co chcete do Watch GS Pro zkopírovat a ráno to tam máte.
Přenos souborů vždycky fungoval bezchybně, samotné přehrávání rovněž, ať už v režimu, kdy hodinky písničky samy aktivně přehrávají, tak pokud slouží jen jako ovládání přehrávače v telefonu. Oba režimy jsem hojně využíval, takže vhod přišlo i namapování tlačítka pro rychlý přístup k přehrávači.
Jenže když se to nejmíň hodilo, hodinky mě zlobily. Nevím, jestli je to proto, že se nekamarádí s mobily Samsung a jejich správou energie, ale i když jsem aplikaci Zdraví udělal výjimku ze všech energii šetřících opatření, byly dny, kdy hodinky víc spárované nebyly, než byly.
U Huawei Watch GT se mi tohle nikdy nestalo. Zároveň ale musím dodat, že byly i dny, kdy Honor s konektivitou žádné problémy neměl. Zřejmě se tedy jedná o nedostatek, který je softwarovou cestou a aktualizacemi řešitelný.
Co kromě hudby hodinky umí? Měřit pohyb, tepovou frekvenci, kyslík v krvi, spánek, stres, ukážou dechová cvičení, protokol hovorů, tlak vzduchu, kompas, počasí, stopky, minutku, budík, zvládají i svítit a hledat telefon. Zní to jako široký výčet funkcí, ale většina je prostě jen zobrazení výstupu z některého ze senzorů.
Pro sportovce (zvlášť ty, co se o mobil bojí a schovávají ho někam do kapes či batohů) je skvělé vyřízení hovorů rovnou na ruce. Přijmout volání můžete od kohokoli, ozvat se můžete jen předem vybraným kontaktům. Nechápu, ale budiž.
Zbytek personalizace zajišťují vyměnitelné ciferníky. Těch už je v současnosti velký výběr, odhaduji to aspoň na 200 stylů. Což možná není tolik, jako u Samsungu, ale aspoň už nejste odkázáni na 12 vzhledů, ze kterých 8 vyřadíte hned jako nepoužitelné.
Honor Watch GS Pro jsou hodinky primárně sportovní. Měření vašich výkonů je proto jejich hlavním posláním. Hodně pochval sklízí za výdrž a tady nemůžu říct nic než fakt, že konkurence se s výdrží může jít bodnout.
Hodinky jsem během testování nabíjel snad jen dvakrát. Počasí ani podmínky nepřály extrémním výkonům, ale několik procházek a vyjížděk se do skoro tří týdnů vešlo. I přes využití interní GPS po dvou týdnech permanentního měření tepu jsem se dostal na nějakých 50 % maximální kapacity. Když ale zjistíte, že baterie má kapacitu 790 mAh, ani se nedivíte.
Výsledek ale potěší maximálně. Prostě sportujete, měříte spánek a jednou za čas, když máte zrovna náladu, hodinky odložíte na nabíječku. A když zapomenete a vzpomente si o týden později? Pořád budete v pohodě. Při použití always-on displeje se sice výdrž zkrátí, ale pořád budete na hodnotách, které Apple Watch či hodinky s WearOS neznají.
Co už moc v pohodě není, je rozdělení chování hodinek na měření sportu a civilní použití. Jakmile spustíte trénink, přestává realita existovat. Watch GS nepřijímají upozornění, takže pokud vám bude psát manželka, že vám hoří dům a měli byste přiběhnout hasit, nezastihne vás.
Tohle beru jako největší fail hodinek a pro mnohé uživatele asi i důvod, proč jejich nákup hodně zvážit. Aspoň, že písničky přeskakovat jde, abyste se dostali do tempa.
Samotné tréninky probíhají v režimu, kdy si vyberete sport, navolíte si cíl a začnete. Hodinky pak umí v milnících referovat o tom, jaké máte tempo, tep a podobné statistiky. Tuto funkci jsem nicméně brzy vypnul.
V praxi to totiž vypadá, že po kilometru běhu hodinky řeknou, že jste uběhli kilometr za 6 minut. Vaše tempo je tedy 6 minut na kilometr. Váš aktuální tep je 120 bpm. Stejné informace ale přečtete i z displeje, rychleji, bez opakování stejné informace dvakrát. Ale proč ne, není důvod si stěžovat, někoho třeba tato funkce potěší.
Pro mě však značí určitou dávku amatérství, ač ne nutně odsouzeníhodného, které se v hodinkách opakuje. Třeba výčet sportů je impozantní, Honor se chlubí více než stovkou aktivit. Velmi rychle ale zjistíte, jak takové číslo vzniklo, když ve výčtu objevíte tanec, břišní tanec, jazz dance, latinskoamerické tance, balet, street dance, plaza dancing a měřit si můžete i kulečník nebo pouštění draků. Bohužel tomu odpovídá i nastavení cílů, kdy jen pár sportů má na výběr něco jiného, než čas a kalorie.
A opět se budete pohybovat na hranici mezi laickou pochopitelností a omezením. Líbí se mi, jak je měřen efekt tréninku. Rozděluje se mezi vytrvalostní a výkonnostní složku a nikdy se nedostanete na plné skóre, pokud se budete rozvíjet jednostranně. Na druhou stranu chybí nějaká průběžná motivace.
Samsung měří kvalitu běhu, našeptává vám jak ďábel na rameni, že je super, že se hýbete a ať pokračujete. A Honor? Akorát “Vaše tempo je…” a na konci leda pogratulování, že jste udělali 10 000 kroků, nebo jste ujeli nejdelší vyjížďku. Což ve výsledků znamená, že hodinky jsou pořád spíš hloupým krokoměrem, než trenérem.
Pokud to s tréninkem myslíte vážně a vedete si tréninkový deník, zapláčete i nad propojením s jinými platformami. Populární Strava, všem otevřený Google Fit, S Health, Endomondo, to vše jsou pro Honor synonyma pro Voldemorta. Neexistují, nepoužívají se, data exportovat nejde.
Malou náplastí na tuhle otevřenou ránu je zajímavá funkce Route Back, kterou jsem si soukromě nazval Jeníček a Mařenka. Pokud máte měřený trénink, navigace vás dokáže vést zpátky ve vašich stopách. Dobrý pomocník, když vrazíte objevovat nové traily.
Sportovce by mohla zajímat i přesnost měření. Vzhledem k tomu, že hrudní pás nevlastním, musel jsem se smířit s údaji získanými z optických senzorů na jiných hodinkách a následně je porovnat. Tolerance je v mezích, drobné odchylky není třeba rozpitvávat – ve výsledku Honor Watch GS Pro nemají tak pokročilé funkce, abyste jejich analýzou strávili více než minutu po sportu. A pro takové použití je přesnost dostačující.
Asi sami cítíte, že mé dojmy z hodinek jsou hodně rozpačité. Kritiky by Honor mohl slyšet hromadu, zejména o tom, jak zabil potenciál vlastního produktu. Kdyby Watch GS umožňovaly odpovídat na notifikace, kdyby motivovaly během sportu a daly se do nich instalovat aspoň ty nejjednodušší aplikace, byly by to perfektní hodinky, i kdyby se snad měsíční výdrž zkrátila na polovinu.
Bez zmíněných funkcí jsou Honor Watch spíš chytrý náramek s velkým displejem a omezeným využitím v civilním životě. Vypadají pěkně, nosí se příjemně, dlouho vydrží, ciferníků je dost, přehrávání hudby se hodí…
Jenže od chytrých hodinek asi budete chtít víc, zvlášť když za ně zaplatíte 6 a půl tisíce. To není moc, ani málo. Ale dost na to, abyste se nenechali zmámit designem a plynulým ovládáním, když po pár dnech zjistíte, že ovládat prakticky není co.
Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
famózní výdrž | výčet sportů je jen iluzorní |
OLED displej | chybí větší analýza fitness aktivit |
ovládání hudby | nelze instalovat aplikace |
přívětivé ovládání OS | nefunkční notifikace |
telefonování ze spárovaného telefonu | žádné bezkontaktní platby |
funkce Route Back |