Prémiové materiály, prémiové funkce, ale hlavně prémiový displej. To jsou devizy, kterými se teď druhdy odepisovaný japonský gigant snaží zaujmout zájemce o špičkový smartphone. Jak ale ukáže naše recenze, v záplavě oné „prémiovosti“ možná v Sony občas zapomínají na důležitější věci: třeba použitelnost.

Je to vlastně už celkem dávno, kdy jsem trávil čas se Sony Xperia XZ (recenze). Tedy jsem pěl ódy na její originální kouzlo a hlavně nekompromisní použitelnost. XZ Premium by měla být jakousi evolucí loňského modelu. Tady ale nastává problém: co vlastně rozumíme pojmem „evoluce“? Je to vývoj a přizpůsobení? Anebo spíše rozvinutí schopností? Akademické slovníky hovoří o obou možnostech. Pro Sony Xperia XZ Premium ovšem platí zejména ta druhá. Bohužel.

Sony Xperia XZ Premium: specifikace

Design a zpracování: všechno při starém. Bohužel.

Stejně jako každý pozná vozy BMW, troufnu si tvrdit, že každý už dnes pozná smartphony Sony. Klobouk dolů za takovou vytrvalost: i XZ Premium vypadá s trochou nadsázky dost podobně jako čtyři roky stará Xperia Z1 (recenze). Ne snad, že by se u Sony úplně zastavil čas. I tento konzervativní designový jazyk určitý vývoj zaznamenal. Kdo by však přecházel ze starého telefonu ihned na letošní vlajkovou loď, bude hned doma. Na svém místě je kombinace hned několika top-class materiálů, taktéž přítomny jsou charakteristické hrany a pravé úhly a bohužel také převeliké rámečky kolem obrazovky. Je to až neuvěřitelné. Světem už druhý rok cloumá móda „nekonečných“ displejů a Sony si dovoluje přijít s výtvorem, který oproti rozměrům displeje nakynul na stranách dohromady bezmála o centimetr a nad a pod obrazovkou hned o tři čísla. Omlouvám se laskavému čtenáři za vzedmutí vášní. Osobně ovšem nechápu, jak si něco podobného může dovolit výrobce, který hodlá být na trhu aspoň trochu úspěšný. Stačí vedle sebe položit Sony a Samsung Galaxy S8 (recenze) a neznalý člověk by podle mého názoru přízvisko “Premium” rozhodně přidělil špatnému přístroji.

Nejde ale jen o pocity. Sony se totiž právě kvůli svým rozměrům velmi špatně ovládá. Před dvěma lety by to asi nikomu divné nepřišlo, průmyslový standard je dnes ale někde jinde a ty nejlepší telefony se dnes i díky zúženému displeji dají snadno zvládnout jednou rukou. U Sony se ale musíte neustále bát, že ho kvůli jeho celkové kluzkosti upustíte, kvůli tlustým rámečkům si lámete prsty a pohodlí nepřispívá ani rozhodnutí výrobce neumožnit zmenšení uživatelského prostředí v případě potřeby – další rudiment starých časů. K tomu všemu musíte dávat pozor na skleněné plochy. Nejen že po nich telefon snadno klouže po jakémkoli povrchu, ale ještě se extrémně škrábou a v neposlední řadě patlají. To naštěstí není u námi testované černé varianty tolik patrné. Ohlasy z recenzí stříbrné verze ovšem tak vstřícné nejsou.

Dost ale kritiky. I přes tato trestuhodná opomenutí je nutné Sony přiznat příkladnou kvalitu zpracování. Dokonce i plast, ze kterého jsou, dost možná díky lepší trakci, vyrobené boky, vyhlíží prémiově (i když z kovových bočnic konkurence sálá ještě hodnotnější pocit). Kov si výrobce nechal pro horní a spodní “pokličku” těla s válcovitým průřezem. Přední a zadní strana se pak nesou ve znamení tvrzeného skla Gorilla Glass 5. Pod ním se vpředu skrývají nejen stereoreproduktory, kterými by nejspíš v Sony obhajovali přepálenou šířku rámečků, ale třeba i užitečná, byť relativně nenápadná stavová dioda.

Až na bocích ovšem zříme opravdu zajímavé věci. V první řadě detail, na který jsme také zvyklí spíše u telefonů o generace starších: slot na karty, jehož kryt se dá odklopit pouhým nehtem. Pod ním se ovšem v této kategorii unikátně skrývá místo pro dvě SIM karty naráz. Také čtečka otisků, umístěná po „soňácku” uprostřed pravého boku na zamykacím tlačítku, reaguje na dnešní dobu nečekaně pomalu. Prst je na ní po stisknutí tlačítka potřeba ještě chvíli podržet. Jeho bříško přes tím ovšem důkladně osušte a očistěte, jinak se odemknutí nedočkáte. Snad jen za jedinou staromilskou deviaci lze Sony pochválit – přesně tam, kde má být, se nachází hardwarová spoušť fotoaparátu. Tu už u konkurence bohužel vytlačila honba za co nejtenčím tělem.

Displej, prostředí, baterie: utajené 4K

Pokud se rozhodnete obětovat nemalou částku za pořízení Xperie XZ Premium, nepochybuji o tom, že to bude kvůli Triluminous 4K HDR displeji. Tato kouzelná formulka se objevuje ve všech propagačních materiálech japonské společnosti, a to přesto, že po většinu času budete sledovat na 5,5palcové obrazovce prostředí Androidu pouze v rozlišení Full HD. Není totiž těžké si představit, jak rychle by mizela procenta baterie při nepřetržitém využívání potenciálu plného rozlišení. To se dá uzřít jen v případě sledování videa a v některých vybraných aplikacích. A tady nastává problém: není totiž nic snadného podobný zdroj videa sehnat. Jedna z možností je prémiový obsah ve službě Amazon Prime, další, v tuzemsku rozšířenější, je služba Netflixu. Také zde je ovšem HDR obsah omezen na nejdražší předplatné pro čtyři zařízení za 280 korun měsíčně. O tom se už vyplatí zauvažovat – oproti druhému nejvyššímu předplatnému utratíte jen padesátikorunu navíc a rozdíl je znát. Netflix navíc v HDR automaticky nabízí i téměř kompletní seriály ze série Defenders i řadu novějších filmů. V neposlední řadě nelze opominout ani službu z nejklasičtějších – YouTube. A právě na ni jsem se zaměřil při svém testování.

HDR videí na YouTube naleznete celou řadu, ne vždy se však jedná o tituly, které by sloužily k něčemu jinému než k demonstraci toho, co HDR umí. Ale popořadě: HDR představuje zkratku slov High Dynamic Range, tedy otrocky přeloženo Vysoký Dynamický Rozsah. Pro nás laiky: Tmavší scény tedy mohou být ještě tmavší, světlé světlejší, ale hlavně prokreslenější, výraznější, barevnější a tím pádem přehlednější, a hlavně krásnější na pohled. Je tomu tak ale ve skutečnosti, nebo jen na papíře? Abych to zjistil, streamoval jsem z YouTube několik testovacích videí naráz na Sony a na můj vlastní iPhone 6s – tedy telefon, který co se zobrazovacích vlastností už dávno ke špičce neřadí. Výsledek mě překvapil.

Sony samozřejmě na plné čáře vítězí, co se ostrosti obrazu týče. YouTube aplikace na iPhone ostatně ani neumožňuje přehrání ve 4K, a i kdyby umožňovala, vzhledem k HD rozlišení jablečného displeje by to uživateli k ničemu nebylo. Jasný rozdíl vidíme také na zobrazení trávy a nebe. Zelená sklouzává na Sony do teplejšího spektra, a tím pádem je tráva tak trochu omalovánková. Nebe v podání Sony je pak skutečně modré, a to i tam, kde iPhone zobrazil toliko šedou barvu. U ostatních barev jsem ale velký rozdíl nezpozoroval, a ani o rozdílu v kontrastu se příliš hovořit nedalo. Stojí proto za úvahu, zda HDR displej řadit v případě nákupu na některou z prvních příček priorit. Rozdíl totiž zaznamená dle mého subjektivního dojmu pouze ten, který se na něj soustředí. Daleko větší zážitek bývá z HDR u sledování přizpůsobených videí na velkých televizích.

A bohužel to není jediná výtka, která k displeji směřuje a na vině je opět zanedbání ze strany výrobce v oblasti softwaru. Co se parametrů týče, jedná se třeba i co se rozsahu jasu týče o jeden z nejlepších zobrazovačů současnosti. Už jen hodnota maximálního jasu 700 nitů mluví za vše. Co je nám to ovšem platné, když všechna tři barevná nastavení působí nevyváženě a nerealisticky? Co na tom, když zde nenacházíme návykové přepnutí do „nočního“ režimu s potlačením modré části spektra? Ano, Sony umožňuje manuální vyvážení RGB, ale popravdě: kdo by se s tím každý den v jedenáct večer nastavoval?

A tak se to má u XZ Premium bohužel i v dalších oblastech. Už v recenzi předskokana modelu Premium, tedy „obyčejné“ Xperie XZ jsem upozorňoval na drobné nedotahy v ovládání, jako je například nepromyšlené vyhledávání, které ignoruje kontakty, poznámky, a vlastně vše kromě aplikací. Nacházíme se o tři čtvrtě roku později a o jednu generaci Androidu dále, ale u Sony zůstává vše při starém. Kdysi moderní launcher stále ignoruje dnes už standardní možnosti: uživatel nemůže ani měnit pořadí pracovních ploch, zobrazit pokročilé volby aplikace hned u ikonky jednotlivých aplikací, na obyčejný přesun více zástupců můžeme zapomenout rovnou. Zaplať bůh, že v Sony nezapomněli aspoň na rozdělení displeje mezi dvě aplikace nebo pokročilou práci s notifikacemi (což ovšem není ani tak zásluha Sony, jako spíše teď už běžných funkcí Androidu Nougat). To je však vykoupeno trváním Sony na velkém množstvím bloatwaru, který musí uživatel přetrpět. Počínaje časopisem Lounge až po ovládání Playstationu (už jste jej někdo někdy použil víc než jednou?). Jediná podle mého názoru užitečná aplikace – fitness tracker LifeLog – navíc přišla v posledním vydání o svůj widget, a přímo tak vybízí k instalaci nějakého konkurenčního řešení.

Neznamená to však, že by v Sony zcela rezignovali na užitečné vychytávky. Do jisté míry zajímavá může být třeba jakási obdoba vyzváněcích profilů. Při různých denních dobách může XZ Premium provádět automaticky různé činnosti – když se potřebujete soustředit vypne jakékoli vizuální upozorňování. V noci se sníží jas na minimum. Bohužel, tři přednastavitelné profily jsou málo a další přidat nelze.

O poznání užitečnější tweak se týká baterie. Telefon se postupně naučí, kdy nejčastěji putuje na nabíječku, a podle toho řídí start i rychlost nabíjení. Cílem je, aby uživatel našel svůj telefon vždy nabitý před odpojením, ale aby se na druhé straně přebíjením neničila baterie. Ta by tak podle plánů Sony měla zachovat déle svoji původní kapacitu. Ta na papíře činí na danou třídu průměrných 3230 mAh, což bohatě vydrží i na celý náročný pracovní den – konkrétně na nějakých 23 hodin provozu se třemi hodinami zapnutého displeje. Možná by to mohlo být i více, kdyby na sebe Xperia uměla prozradit, kdy využívá plného 4K rozlišení displeje, a kdy jej uměle snižuje na Full HD. To se však nikdy říci nedá a o tom, kdy se tak stane, nemůže uživatel rozhodnout.

V oblasti hardwaru však o jakékoli zastaralosti nemůže být ani řeč. Xperia XZ Premium nosí ve svých útrobách nejvýkonnější Qualcomm Snapdragon 835 a 4 GB RAM, 64 GB vnitřní paměti lze rozšířit až o 256 GB paměťové karty. A to je potřeba – při častém sledování 4K obsahu by vestavěná paměť dlouho nevydržela.

Fotoaparát a multimédia: pomalé potěšení

Není žádné tajemství, že Sony i přes kvality svých fotoaparátů a fotočipů nikdy nepatřilo k lídrům mobilní fotografie. Stačí si jen vzpomenout na rozmazané okraje obrázků nebo neustálé problémy s ukládáním fotek, které provázely starší modely. To vše je ale u Xperie XZ zapomenuto, jakkoli není možné zakrývat, že některé staré známé nectnosti jsou stále na svém místě. Ale popořadě.

Samotná fotoaplikace oproti minulým modelům mnoho změn nezaznamenala. Sony stále bůhvíproč trvá na tom, že každý fotoefekt se instaluje jako samostatná aplikace, stejně jako záznam 4K videa, o kterém nepoučený uživatel vlastně nemusí mít vůbec tušení, protože jej v nastavení nenajde. Stále je tu také plně automatický režim focení, který uživateli nedovoluje měnit z nastavení absolutně nic, tedy ani místo, kam bude ostřit. A protože potom už Sony nabízí pouze plně manuální režim, může se z fotografování snadno stát dosti frustrující zážitek.

To by však měla plně vynahradit doslova závodní rychlost expozice a díky přítomné fyzické spoušti také lehkost pořizování fotografií. A aby taky ne, nerad bych se pletl, ale neznám jiný telefon, jehož fotoaparát by měl vlastní operační paměť. Ani kvalita fotografií za očekáváním nijak nezaostává. Pokud pomineme tendenci přepalovat bílou a občas lehce přesaturovat barvy, nelze k nim mít sebemenších výtek. Už jen proto, že Sony řeší například problémy s případným rozmazáním pohybu vychytrale: zachytává obraz už před samotným stisknutím spouště a vybere ten nejpovedenější záběr.

Jak fotí Sony Xperia XZ Premium

Nejsilnější je ovšem Sony v oblasti natáčení videa. Začněme pětiosou digitální stabilizací, která, byť se snaží, sice není schopná odchytit nárazy při běhání, ale na otřesy způsobené chůzí funguje bezchybně, o švenkování, které vypadá jako by vám ruku vedl švenkr na kolejích, ani nemluvě. Daleko větším tahákem je všem zpomalené video s framerate 960fps, a to je skutečně několikanásobně více, než konkurence. A co víc: Sony dle mého mínění dovedlo funkci zpomaleného záběru k dokonalosti. Zpomalené video lze nejen natáčet, ale potom ho dodatečně také na libovolném místě opět zrychlovat. Snad jedině tak si dovedu představit, že by hypoteticky mohlo vzniknout propagační video, na kterém nechávají děti ve slow-motion rozbíjet balonky s barvou o antické sochy. Záběr se totiž zpomalí přesně v okamžiku dopadu a dovoluji si tvrdit, že přesného načasování nelze v realitě dosáhnout. Ke své hanbě a čtenářově škodě se musím přiznat, že jsem až do konce svého soužití s Xperií XZ Premium nebyl schopen nejen načasovat start pomalého zaznamenávání, ale nakonec ani zvládnout střih v nepříliš přehledné aplikaci.

Výsledek ovšem tak jako tak stojí zato. Ano, škarohlíd by nejspíš podotkl, že úžasné 4K rozlišení se tímto způsobem rázem smrskne na HD a to je na kvalitě pořádně znát. Po nějaké době využívání všech kamerových možností se také začne tělo telefonu dost zahřívat. I tak se ale jedná o zajímavý pohled do budoucnosti, kterou můžeme od Sony očekávat.

Závěr

Brutální dinosaurus. To je označení, které Xperii XZ Premium přisoudil jeden z diskutujících kdesi v hloubi internetových fór. Výstižnější pojmenování bych nevymyslel. Sony se rozhodlo rezignovat na současné standardy, vykašlat se na ovladatelnost, kompaktnost a pesimista by možná řekl, že i na uživatele. Místo toho se vydalo cestou překonávání výkonových rekordů, předhánění v počtu pixelů a dosahování primátů v oblasti fotografie a videa.

Nechci hodnotit, zda je to správná cesta. Osobně mám raději modernější telefony, co se opět vracejí k pohodlnému ovládání jednou rukou a šikovné vychytávky, které umožňují radostné každodenní užívání. Používat Sony pro mě tentokrát radost nebyla. Dovedu si ale představit celou řadu uživatelů, kteří na podobného rekordmana dlouho čekali, a i dřevní japonský design považují za neotřelý. Těžko proto Xperii XZ Premium srovnávat s čímkoli, co je na trhu, kromě absolutní špičky. A to přesto, že se Sony povedlo dostat se s oficiální cenou pod dvacet tisíc. Novým majitelům budu přát příjemné filmové zážitky. Osobně si ale nejspíš počkám, jak bude vypadat obdoba XZ Premium dalších generací.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
luxusní materiály	opět zrecyklovaný design
celkově kvalitní displej	horší ergonomie
vysoký výkon
dokonalé slow-motion video