Alcatel si asi málokdo spojí s high-endovými smartphony. Přesto jím Idol 4S v jistém slova smyslu je. Nosí titul nejdražšího modelu výrobce v prodeji, což mu připisuje status vlajkové lodi, leč podstatně levnější oproti zavedené konkurenci. Mám dojem, že si podobné telefony časem vytvoří vlastní třídu.
Špičkové mobily to mají těžké. Přes dvacet tisíc za „obyčejný telefon“ dokáže z peněženky vytáhnout málokdo, zato dovolit si „něco lepšího“ chce každý. Logickou cestou je tedy vytvořit kombinaci, která dokáže pocit prémiovosti vykouzlit za slušné peníze. Úspěšně to zkusil Huawei P9 (recenze) a Alcatel Idol 4S ho napodobuje, jen cena šla ještě níž, ač se do krabičky vešly ještě VR brýle. Okamžitě se tak musíte ptát – kde se muselo šetřit?
Konstrukce | kovový rám + sklo, 154 x 75 x 6,99 mm, 149 g |
---|---|
Displej | 5,5″, AMOLED, 2560 x 1440 px, jemnost 534 ppi |
Operační systém | Android 6.0 Marshmallow |
Procesor | 8 jádrový, 1,8 GHz, Qualcomm Snapragon 652 |
Paměť | 3 GB RAM, úložiště 32 GB + microSD karty |
Fotoaparát | 16 Mpx, dvojitý blesk + přední 8 Mpx |
LTE | 800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz |
Technologie | dual SIM, Bluetooth 4.2, NFC, Wi-Fi, GPS, VR headset v balení |
Baterie | 3 000 mAh, rychlonabíjení |
Cena a dostupnost | cca 12 tisíc Kč, květen 2016 |
Pamatujete si na ty plastové Alcately, které se kroutily v ruce a vrzaly i při tvrdším pohledu? Tak na ně rychle zapomeňte. Když jsem vydoloval Idol 4S z krabičky, okamžitě jsem si vzpomněl na Samsung Galaxy S6 (recenze). Nepřeháním. Koukněte se třeba na vylezlou čočku hlavního fotoaparátu. A co ty rámečky protahující celý telefon nad a pod AMOLED displejem do štíhlého čahouna? Copak ale nelze něco podobného tvrdit o většině telefonů? Hlavní je přeci pocit v ruce.
Idol od začátku míří do segmentu mnohem dražší konkurence. Na první vytažení ovšem příliš sympatií nevzbudí. Skleněná záda kloužou v ruce a vystouplý rámeček jistotě stisku taky moc nepomáhá. Když jsem se naučil si telefon opřít pravým spodním rohem o dlaň, pocit kluzkého skla zmizel, stačilo jen dvěma prsty zamknout Alcatel za tenký „obrubník“. Ten ale telefonu moc sluší, zařízení dostává chuť plněné sušenky – jen její dvě vrstvy skla mezi sebou místo krému mají kov.
Hlavním poznávacím znamením jsou ale reproduktory, které trčí na všechny strany – nahoře, dole, vpředu i vzadu. Hrají výborně, čistě, ale zanášejí se špínou. Na jejich přednes to naštěstí vliv nemá. Už starší Alcately si vsadily na oboustrannou konstrukci, kdy můžete mobil používat vzhůru nohama a má to něco do sebe.
Vyvstat může jediný problém: tlačítka. Při klasické poloze, kdy je čelní kamerka nad displejem, na ovládání hlasitosti dosáhnete, ale vypínání se trestuhodně nachází v levém rohu mobilu – tedy na nejzazším místě celého zařízení. Odemčení telefonu poklepáním sice Idol 4S podporuje, ale zkuste si v houpajícím se autobusu zkoušet správné načasování dvojdoteku. Po přetočení už na klávesy nedosáhnete vůbec.
Alcatel má ale ještě jedno tlačítko. Jmenuje se Boom a je docela zbytečné. Popis na krabičce hlásá: „Zmáčkněte klávesu Boom a vystřelte své zážitky ze smartphonu na vyšší úroveň.“ To zní tak bombasticky, až si člověk musí vzpomenout na reklamštinu. Po chvilce zjistíte, že tímto tlačítkem můžete fotit, spouštět fotoaparát, pořizovat screenshoty, zapnout efekty ekvalizéru, zesílit zvuk reproduktorů, zlepšit kvalitu hovoru, zobrazit počasí v launcheru nebo zapnout turbo v Asphalt Overdrive. Půlku funkcí pravděpodobně nikdy nevyužijete a druhou polovinu byste zase potřebovali mít zapnutou permanentně. Nakonec jsem si tedy na tlačítko přiřadil fotoaparát a veškeré Boom blbosti vypnul, případně tlačítko používal pro rozsvícení displeje.
Orientaci telefonu nejrychleji poznáte podle vystouplého rámečku fotoaparátu na zádech. Na test jsme dostali dual SIM verzi s označením 6070K, která se na rozdíl od svého protějšku z USA nemůže chlubit čtečkou otisků prstů. Zase ale dovolí místo microSD karty do velikosti 256 GB zasunout do hybridního slotu druhou nano SIM kartu.
Pokud byste uvažovali o koupi tohoto krasavce, rád bych vás varoval před několika drobnostmi, které by vás mohly ovlivnit. Za prvé, zapatlané sklíčko tak štramácky nevypadá, leštění se nevyhnete. Za druhé, velikost telefonu už vyžaduje trošku té prstové gymnastiky. Za třetí, kvalita zpracování je špičková. Za čtvrté, sklo možná nemusí klouzat v ruce, ale na jiné materiály se amnestie nevztahuje.
Konečně se dostávám k tomu, proč vypadá Idol 4S tak honosně. Může za to displej. Zvlášť pokud jste zvyklí na IPS panely, AMOLED vás (zase) překvapí. Černá černější, bílá… nažloutlejší. Žádná katastrofa se ale neděje, je to jen konstatování dávno známého faktu. Hlavním plusem displeje Alcatelu je QHD rozlišení, které blízce souvisí s brýlemi na virtuální realitu. Ale o ní až za chvilku.
Citlivost je optimální, na rozlišení 2560 × 1440 px si budete pást oči a ani proti regulaci podsvícení nemůžu říct křivého slova – automatika se dokáže přizpůsobit tmě i světlu, změna proběhne rychle bez viditelných skoků, paráda.
Nebýt „slabšího“ procesoru Qualcomm Snapdragon 652, Idol 4S by se výbavou mohl směle měřit s nejlepšími. Uvozovky jsou ale na místě. Osmijádrový čipset nespoléhá jen na architekturu A53, ale v rámci big.LITTLE i na podstatně svižnější A72. Pokud by vás zajímaly frekvence, úsporná čtveřice šlape na 1,4 GHz, silnější pak na 1,8 GHz. Ale je to vlastně jedno – bez pár pih čistý Android 6.0.1 Marshmallow běhá bleskově, se 3 GB RAM je i multitasking rychlý. Doufám jen, že se Idol 4S dočká aktualizace na Android 7.0, na 5,5″ úhlopříčce už by byl režim více oken nepochybně přínosný.
Co jsou ty pihy na čistotě? Pokud přeskočím již zmiňované funkce Boom tlačítka, jedná se o drobnosti. Spuštěné aplikace můžete ukončit všechny najednou, snadno můžete změnit i pořadí přepínačů v notifikační roletce. Zbytek jsou jen aplikace dostupné na Google Play nebo v čistém Androidu. K dispozici tak máte třeba „aplikaci“ pro bezdrátový tethering nebo prohlížení stažených souborů. Většiny se naštěstí lze zbavit, i když alternativního obchodu s aplikacemi Apps se třeba nezbavíte. Nemám tyhle injekce nadbytečného softwaru rád, ale budiž, ze 32 GB paměti se ještě ukrajovat dá.
Kdesi v útrobách se nachází baterie s kapacitou 3 000 mAh. Není to málo, ale phablet s QHD displejem by si zasloužil víc. Přesto jsem neměl problém dožít se večera i s občasným hraním her a častým čtením zpráv na RSS čtečce. Zkrátka slušný průměr živený standardem rychlého nabíjení Quick Charge 2.0.
Pro úplnost dodejme, že použitý čipset podporuje NFC a bezdrátovou komunikaci si můžete odfajfkovat snad u všech používaných standardů LTE (pro Vodafonisty ani frekvence 900 MHz nechybí). Dlouho jsem taky neměl v ruce telefon s tak kvalitní anténou Wi-Fi. Ve srovnání se všemi třemi mobily v domácnosti měl čtvrtý Alcatel vždycky o čárku na ikoně signálu víc.
Jak odlišíte geeka od běžného uživatele? Geek se jako první zeptá na procesor místo fotoaparátu. Právě u něj se původ Alcatelu projevuje nejvíc. Venkovní snímky jsou lehce nadprůměrné, i za silného umělého osvětlení si začnete všímat drobného šumu. Výrazným rysem jsou přesaturované barvy. Po prvních fotkách se sice můžete ještě uklidňovat, že je má na svědomí AMOLED displej, ale ani monitor počítače jim přirozených odstínů nepřidá.
Alcatel ale těží z fotoaparátu v jiných ohledech. Můžete fotit na automatiku nebo experimentovat s manuálním režimem. Nechybí populární slow-motion nebo HDR, nejvíc mě ale dostalo navázání na aplikaci Fyuse pro focení jakýchsi 3D panoramat. Kouzlo je v jednoduchosti: namíříte fotoaparát na objekt svého zájmu, obejdete ho a Idol si z něj sestaví trojrozměrný snímek, který si můžete prohlédnout otáčením telefonu. Využití je omezené, ale pokud se rádi chlubíte přes telefon svými věcmi…
Blbinku podobného kalibru najdete i v přehrávači hudby. Místo aby dokázal jen přehrávat písničky, strká vám pod zadek křeslo DJe a ponouká: „Zkus, jak budou znít ACDC dohromady s Crystal Method!“ Je to fajn zábava, pokud nemáte náladu na hry. Aplikace pomůže i vyhledáním skladem s podobným tempem, aby se vám mixovalo lépe. A když nic nepomáhá, vyzkoušíte si alespoň turntable.
Tou hlavní součástí multimediální výbavy jsou ale VR brýle, do kterých se telefon zacvakne. Na hlavě sedí příjemně, ale divím se, že výrobce nepoužil elastické pásky přes hlavu, nasazování by s nimi bylo mnohem příjemnější. Jak je otestovat? Aplikací pro virtuální realitu už je v Google Play dost. V Titans of Space jsem si proletěl encyklopedii sluneční soustavy, v Lamper VR jsem si jako malá včelka proletěl zamotaným potrubím a v Insidious VR jsem začal účinkovat ve virtuálním hororu.
Polovinu lidí virtuální realita a 3D hry zaujmou, druhé polovině se z brýlí dělá špatně. Naštěstí jsem se zařadil mezi první skupinu, což mě snad opravňuje k rychlému zhodnocení: Filmy ke 3D ještě nedozrály. Většinou totiž sledujete jen dvojrozměrné scény poskládané za sebou bez skutečné plasticity. Teprve trojrozměrné hry jsou schopné iluzi prostoru dotáhnout do konce a vtáhnou.
I na ovládání se v nich dá rychle zvyknout. Náklonem hlavy určujete, kterým směrem se má váš hrdina pohybovat, a akce vybíráte dvěma tlačítky pod obroučkami. Jedna odpovídá klávese zpět, druhá potvrzuje. Je jasné, že na složité strategie tohle stačit nebude, ale pro jednoduché legrácky to bohatě stačí. Nakonec VR brýle nejsou něčím přelomovým, kvůli čemu byste měli po Idolu bažit, ale příjemným zpestřením jsou stoprocentně.
Testování Alcatelu Idol 4S jsem si užil. Pokud dokážete přes práh svého domu pustit i jiné, než špičkové supersmartphony, tenhle kousek je žhavým kandidátem na příjemnou návštěvu. Nebo ho do elitní třídy můžete pustit na divokou kartu. Vždyť co mu chybí? QHD displej má, bleskové reakce taky, fotoaparát ostudu neudělá, konektivita příkladná, materiály důstojné. Na absolutní vrchol 4S nevyleze, tam je potřeba osmistovkový Snapdragon nebo ekvivalentní Exynos, ale jinak mě vážně mnoho stop po střední třídě nenapadne.
Spornou otázkou tak zůstává cena. Dvanáct tisíc není úplně málo a pochybuji, že by aktuální novinka dohnala náskok loňských vlajkových lodí jen přibalením VR brýlí. Vždyť za stejnou částku seženete Xperii Z5 Compact (recenze), LG G4 (recenze) nebo Samsung Galaxy S6 (recenze)! V této třídě se už nedá spoléhat jen na emoce, tady se chyby neodpouští a říct, že jste si koupili „jen“ Alcatel, body prestiže nepřidá. Ale až zaváděcí cena tohoto krasavce opadne, vzpomeňte si na něj, má co nabídnout.
Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
prémiový vzhled | „slabší“ procesor |
QHD AMOLED displej | umístění tlačítek |
výborné reproduktory | cena |
optimalizace |
Alcatel si asi málokdo spojí s high-endovými smartphony. Přesto jím Idol 4S v jistém slova smyslu je. Nosí titul nejdražšího modelu výrobce v prodeji, což mu připisuje status vlajkové lodi, leč podstatně levnější oproti zavedené konkurenci. Mám dojem, že si podobné telefony časem vytvoří vlastní třídu.
Špičkové mobily to mají těžké. Přes dvacet tisíc za „obyčejný telefon“ dokáže z peněženky vytáhnout málokdo, zato dovolit si „něco lepšího“ chce každý. Logickou cestou je tedy vytvořit kombinaci, která dokáže pocit prémiovosti vykouzlit za slušné peníze. Úspěšně to zkusil Huawei P9 (recenze) a Alcatel Idol 4S ho napodobuje, jen cena šla ještě níž, ač se do krabičky vešly ještě VR brýle. Okamžitě se tak musíte ptát – kde se muselo šetřit?
Konstrukce | kovový rám + sklo, 154 x 75 x 6,99 mm, 149 g |
---|---|
Displej | 5,5″, AMOLED, 2560 x 1440 px, jemnost 534 ppi |
Operační systém | Android 6.0 Marshmallow |
Procesor | 8 jádrový, 1,8 GHz, Qualcomm Snapragon 652 |
Paměť | 3 GB RAM, úložiště 32 GB + microSD karty |
Fotoaparát | 16 Mpx, dvojitý blesk + přední 8 Mpx |
LTE | 800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz |
Technologie | dual SIM, Bluetooth 4.2, NFC, Wi-Fi, GPS, VR headset v balení |
Baterie | 3 000 mAh, rychlonabíjení |
Cena a dostupnost | cca 12 tisíc Kč, květen 2016 |
Pamatujete si na ty plastové Alcately, které se kroutily v ruce a vrzaly i při tvrdším pohledu? Tak na ně rychle zapomeňte. Když jsem vydoloval Idol 4S z krabičky, okamžitě jsem si vzpomněl na Samsung Galaxy S6 (recenze). Nepřeháním. Koukněte se třeba na vylezlou čočku hlavního fotoaparátu. A co ty rámečky protahující celý telefon nad a pod AMOLED displejem do štíhlého čahouna? Copak ale nelze něco podobného tvrdit o většině telefonů? Hlavní je přeci pocit v ruce.
Idol od začátku míří do segmentu mnohem dražší konkurence. Na první vytažení ovšem příliš sympatií nevzbudí. Skleněná záda kloužou v ruce a vystouplý rámeček jistotě stisku taky moc nepomáhá. Když jsem se naučil si telefon opřít pravým spodním rohem o dlaň, pocit kluzkého skla zmizel, stačilo jen dvěma prsty zamknout Alcatel za tenký „obrubník“. Ten ale telefonu moc sluší, zařízení dostává chuť plněné sušenky – jen její dvě vrstvy skla mezi sebou místo krému mají kov.
Hlavním poznávacím znamením jsou ale reproduktory, které trčí na všechny strany – nahoře, dole, vpředu i vzadu. Hrají výborně, čistě, ale zanášejí se špínou. Na jejich přednes to naštěstí vliv nemá. Už starší Alcately si vsadily na oboustrannou konstrukci, kdy můžete mobil používat vzhůru nohama a má to něco do sebe.
Vyvstat může jediný problém: tlačítka. Při klasické poloze, kdy je čelní kamerka nad displejem, na ovládání hlasitosti dosáhnete, ale vypínání se trestuhodně nachází v levém rohu mobilu – tedy na nejzazším místě celého zařízení. Odemčení telefonu poklepáním sice Idol 4S podporuje, ale zkuste si v houpajícím se autobusu zkoušet správné načasování dvojdoteku. Po přetočení už na klávesy nedosáhnete vůbec.
Alcatel má ale ještě jedno tlačítko. Jmenuje se Boom a je docela zbytečné. Popis na krabičce hlásá: „Zmáčkněte klávesu Boom a vystřelte své zážitky ze smartphonu na vyšší úroveň.“ To zní tak bombasticky, až si člověk musí vzpomenout na reklamštinu. Po chvilce zjistíte, že tímto tlačítkem můžete fotit, spouštět fotoaparát, pořizovat screenshoty, zapnout efekty ekvalizéru, zesílit zvuk reproduktorů, zlepšit kvalitu hovoru, zobrazit počasí v launcheru nebo zapnout turbo v Asphalt Overdrive. Půlku funkcí pravděpodobně nikdy nevyužijete a druhou polovinu byste zase potřebovali mít zapnutou permanentně. Nakonec jsem si tedy na tlačítko přiřadil fotoaparát a veškeré Boom blbosti vypnul, případně tlačítko používal pro rozsvícení displeje.
Orientaci telefonu nejrychleji poznáte podle vystouplého rámečku fotoaparátu na zádech. Na test jsme dostali dual SIM verzi s označením 6070K, která se na rozdíl od svého protějšku z USA nemůže chlubit čtečkou otisků prstů. Zase ale dovolí místo microSD karty do velikosti 256 GB zasunout do hybridního slotu druhou nano SIM kartu.
Pokud byste uvažovali o koupi tohoto krasavce, rád bych vás varoval před několika drobnostmi, které by vás mohly ovlivnit. Za prvé, zapatlané sklíčko tak štramácky nevypadá, leštění se nevyhnete. Za druhé, velikost telefonu už vyžaduje trošku té prstové gymnastiky. Za třetí, kvalita zpracování je špičková. Za čtvrté, sklo možná nemusí klouzat v ruce, ale na jiné materiály se amnestie nevztahuje.
Konečně se dostávám k tomu, proč vypadá Idol 4S tak honosně. Může za to displej. Zvlášť pokud jste zvyklí na IPS panely, AMOLED vás (zase) překvapí. Černá černější, bílá… nažloutlejší. Žádná katastrofa se ale neděje, je to jen konstatování dávno známého faktu. Hlavním plusem displeje Alcatelu je QHD rozlišení, které blízce souvisí s brýlemi na virtuální realitu. Ale o ní až za chvilku.
Citlivost je optimální, na rozlišení 2560 × 1440 px si budete pást oči a ani proti regulaci podsvícení nemůžu říct křivého slova – automatika se dokáže přizpůsobit tmě i světlu, změna proběhne rychle bez viditelných skoků, paráda.
Nebýt „slabšího“ procesoru Qualcomm Snapdragon 652, Idol 4S by se výbavou mohl směle měřit s nejlepšími. Uvozovky jsou ale na místě. Osmijádrový čipset nespoléhá jen na architekturu A53, ale v rámci big.LITTLE i na podstatně svižnější A72. Pokud by vás zajímaly frekvence, úsporná čtveřice šlape na 1,4 GHz, silnější pak na 1,8 GHz. Ale je to vlastně jedno – bez pár pih čistý Android 6.0.1 Marshmallow běhá bleskově, se 3 GB RAM je i multitasking rychlý. Doufám jen, že se Idol 4S dočká aktualizace na Android 7.0, na 5,5″ úhlopříčce už by byl režim více oken nepochybně přínosný.
Co jsou ty pihy na čistotě? Pokud přeskočím již zmiňované funkce Boom tlačítka, jedná se o drobnosti. Spuštěné aplikace můžete ukončit všechny najednou, snadno můžete změnit i pořadí přepínačů v notifikační roletce. Zbytek jsou jen aplikace dostupné na Google Play nebo v čistém Androidu. K dispozici tak máte třeba „aplikaci“ pro bezdrátový tethering nebo prohlížení stažených souborů. Většiny se naštěstí lze zbavit, i když alternativního obchodu s aplikacemi Apps se třeba nezbavíte. Nemám tyhle injekce nadbytečného softwaru rád, ale budiž, ze 32 GB paměti se ještě ukrajovat dá.
Kdesi v útrobách se nachází baterie s kapacitou 3 000 mAh. Není to málo, ale phablet s QHD displejem by si zasloužil víc. Přesto jsem neměl problém dožít se večera i s občasným hraním her a častým čtením zpráv na RSS čtečce. Zkrátka slušný průměr živený standardem rychlého nabíjení Quick Charge 2.0.
Pro úplnost dodejme, že použitý čipset podporuje NFC a bezdrátovou komunikaci si můžete odfajfkovat snad u všech používaných standardů LTE (pro Vodafonisty ani frekvence 900 MHz nechybí). Dlouho jsem taky neměl v ruce telefon s tak kvalitní anténou Wi-Fi. Ve srovnání se všemi třemi mobily v domácnosti měl čtvrtý Alcatel vždycky o čárku na ikoně signálu víc.
Jak odlišíte geeka od běžného uživatele? Geek se jako první zeptá na procesor místo fotoaparátu. Právě u něj se původ Alcatelu projevuje nejvíc. Venkovní snímky jsou lehce nadprůměrné, i za silného umělého osvětlení si začnete všímat drobného šumu. Výrazným rysem jsou přesaturované barvy. Po prvních fotkách se sice můžete ještě uklidňovat, že je má na svědomí AMOLED displej, ale ani monitor počítače jim přirozených odstínů nepřidá.
Alcatel ale těží z fotoaparátu v jiných ohledech. Můžete fotit na automatiku nebo experimentovat s manuálním režimem. Nechybí populární slow-motion nebo HDR, nejvíc mě ale dostalo navázání na aplikaci Fyuse pro focení jakýchsi 3D panoramat. Kouzlo je v jednoduchosti: namíříte fotoaparát na objekt svého zájmu, obejdete ho a Idol si z něj sestaví trojrozměrný snímek, který si můžete prohlédnout otáčením telefonu. Využití je omezené, ale pokud se rádi chlubíte přes telefon svými věcmi…
Blbinku podobného kalibru najdete i v přehrávači hudby. Místo aby dokázal jen přehrávat písničky, strká vám pod zadek křeslo DJe a ponouká: „Zkus, jak budou znít ACDC dohromady s Crystal Method!“ Je to fajn zábava, pokud nemáte náladu na hry. Aplikace pomůže i vyhledáním skladem s podobným tempem, aby se vám mixovalo lépe. A když nic nepomáhá, vyzkoušíte si alespoň turntable.
Tou hlavní součástí multimediální výbavy jsou ale VR brýle, do kterých se telefon zacvakne. Na hlavě sedí příjemně, ale divím se, že výrobce nepoužil elastické pásky přes hlavu, nasazování by s nimi bylo mnohem příjemnější. Jak je otestovat? Aplikací pro virtuální realitu už je v Google Play dost. V Titans of Space jsem si proletěl encyklopedii sluneční soustavy, v Lamper VR jsem si jako malá včelka proletěl zamotaným potrubím a v Insidious VR jsem začal účinkovat ve virtuálním hororu.
Polovinu lidí virtuální realita a 3D hry zaujmou, druhé polovině se z brýlí dělá špatně. Naštěstí jsem se zařadil mezi první skupinu, což mě snad opravňuje k rychlému zhodnocení: Filmy ke 3D ještě nedozrály. Většinou totiž sledujete jen dvojrozměrné scény poskládané za sebou bez skutečné plasticity. Teprve trojrozměrné hry jsou schopné iluzi prostoru dotáhnout do konce a vtáhnou.
I na ovládání se v nich dá rychle zvyknout. Náklonem hlavy určujete, kterým směrem se má váš hrdina pohybovat, a akce vybíráte dvěma tlačítky pod obroučkami. Jedna odpovídá klávese zpět, druhá potvrzuje. Je jasné, že na složité strategie tohle stačit nebude, ale pro jednoduché legrácky to bohatě stačí. Nakonec VR brýle nejsou něčím přelomovým, kvůli čemu byste měli po Idolu bažit, ale příjemným zpestřením jsou stoprocentně.
Testování Alcatelu Idol 4S jsem si užil. Pokud dokážete přes práh svého domu pustit i jiné, než špičkové supersmartphony, tenhle kousek je žhavým kandidátem na příjemnou návštěvu. Nebo ho do elitní třídy můžete pustit na divokou kartu. Vždyť co mu chybí? QHD displej má, bleskové reakce taky, fotoaparát ostudu neudělá, konektivita příkladná, materiály důstojné. Na absolutní vrchol 4S nevyleze, tam je potřeba osmistovkový Snapdragon nebo ekvivalentní Exynos, ale jinak mě vážně mnoho stop po střední třídě nenapadne.
Spornou otázkou tak zůstává cena. Dvanáct tisíc není úplně málo a pochybuji, že by aktuální novinka dohnala náskok loňských vlajkových lodí jen přibalením VR brýlí. Vždyť za stejnou částku seženete Xperii Z5 Compact (recenze), LG G4 (recenze) nebo Samsung Galaxy S6 (recenze)! V této třídě se už nedá spoléhat jen na emoce, tady se chyby neodpouští a říct, že jste si koupili „jen“ Alcatel, body prestiže nepřidá. Ale až zaváděcí cena tohoto krasavce opadne, vzpomeňte si na něj, má co nabídnout.
Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
prémiový vzhled | „slabší“ procesor |
QHD AMOLED displej | umístění tlačítek |
výborné reproduktory | cena |
optimalizace |