Recenze Xiaomi Redmi Note 3: má se konkurence začít bát?
Pamatuju si to jako dneska. Xiaomi za pár korun s luxusní výbavou. „Tenhle telefon je nákup života, to se neodmítá!“ Jenže pak přišla samá ale. Xiaomi necestovalo za hranice Číny, nikdo o něm pořádně nic nevěděl a exotika měla podobu spíše prvovýstupu na Everest než tropického ráje. Z mého plánu nakonec sešlo, ale značka se mi do paměti vryla nezapomenutelně. Teď držím v ruce Xiaomi Redmi Note 3 a říkám si, co se to s legendou Říše středu za ta léta stalo…
Xiaomi se nijak netají svou inspirací v Kalifornii. Apple vyrábí iPhone v posledních dvou generacích a jako bonus přidal nafouknutou velikost Plus. Hugo Barra na svém virtuálním pultu vystavuje Mi4, Mi4c, Mi4i, Redmi, Redmi 1S, Redmi Note, Redmi Note Pro a narazit můžete i na starší modely. Tady podobnost moc nesedí, že? Otázkou tedy je, jestli Xiaomi zvládá kočírovat celé své stádo mobilů.
Xiaomi Redmi Note 3: specifikace
Konstrukce | kov, 150 x 76 x 8,7 mm, 164 g |
---|---|
Displej | 5,5″, IPS LCD, 1920 x 1080 px, 400 ppi |
Operační systém | MIUI 7 (postavené na Androidu Lollipop) |
Procesor | 8 jádrový, 2 GHz, MediaTek Helio X10 |
Paměť | 2/3 GB RAM, úložiště 16/32 GB, není microSD slot |
Fotoaparát | 13 Mpx, blesk + přední 5 Mpx |
LTE připojení | 1800, 2100, 2600 MHz |
Technologie | nanoSIM, Bluetooth 4.1, Wi-Fi, GPS, dual SIM, čtečka otisků |
Baterie | 4 000 mAh |
Cena a dostupnost | ?, prosinec 2015 |
Za zapůjčení děkujeme eshopu Beryko.cz, kde si telefon můžete koupit.
Design a zpracování: estét trpí, pragmatik jásá
Než začnu pitvat parametry testovaného Redmi Note 3, dovolím si malý krok stranou. Co jsou poslední trendy mezi smartphony? Jednoznačně čtečka otisků prstů, možná luxusnější materiály, infraport a v několika případech unikátní fotoaparáty. Pokud bychom postupovali podle tohoto seznamu, má Note 3 relativně slušnou bilanci: čtečka nechybí, kovová vanička vypadá slibně, s infraportem se taky potkáte, akorát kamera zůstala u klasiky. Telefon by měl být ale víc, než jen sada komponent v jednom těle.
Třeba samotný tvar zařízení je vyloženě bez nápadu. Chápu, že zaoblený kvádr neposkytuje příliš prostoru pro kreativitu, ale při pohledu z boku vypadá Xiaomi jako schizofrenik. Zezadu stříbrná metalíza náchylná na ulepení vypadá když ne reprezentativně, tak alespoň odolně. Ale zepředu? Stříbrný rámeček a bílá plocha? I decentní černá by Note slušela víc, takhle jsem se nemohl zbavit dojmu, že používám naprostý low-end.
Popisky navigačních kláves jsou hodně drobné a bez zapnutého podsvícení se po slepu trefují hůř, než je obvyklé, krycí sklíčko je zase spíš oleofilní než –fobní. Bohužel bílý podklad nesvědčí ani vnímání velikostí phabletu, světlá linka opticky zvětšuje rozestup mezi samotným 5,5″ Full HD displejem a rámečkem. Přitom by stačilo použít třeba tmavě modrou, vínovou, nebo naopak nějakou veselejší barvu.
Pokud však odmyslím estetické hledisko, kritika rázem utichne. Klávesy pro ovládání hlasitosti a vypínání jsou přímo pod palcem, čtečka otisků se objeví přímo pod ukazováčkem a supluje tak samotné zapnutí a přitom Xiaomi pevně drží v dlani pravděpodobně zásluhou vypouklých boků s matným povrchem. Po prvních dnech jsem měl dojem, že funguje bezchybně, rychle a přesně. Po čase jsem však objevil několik jejích slabin: jakmile máte zmrzlé prsty, je potřeba na ni více zatlačit a už tolik nefunguje efekt pouhého přiložení, rovněž pokud nosíte ruce v kapsách, budete si na čtečce parkovat prst mimoděk a nechtěně tak odemykat telefon.
Zajímavě se výrobce zhostil integrace diody. Pokud nesvítí, nenajdete ji, v zapnutém stavu se pak ukrývá vedle přední kamery.
Celek funguje, jediné dva detaily mohou, ale nemusí, překážet: konektor microUSB si našel místo pod tlačítkem pro spuštění posledních aplikací (s ikonkou tradiční pro menu, protože standardní ikona patří návratu na domácí obrazovku), po slepu ho možná budete hledat, ale zorientovat se dá snadno. Druhým potenciálním nedostatkem je reproduktor na zádech – asi tušíte, co se stane, když bude Note 3 ležet na krovkách.
Kvalitu provedení už jsem zvyklý i u čínské produkce shrnovat pár slovy o bezchybnosti. Žel, Xiaomi vrže. Hlavně ve zkrutu se z oblasti vrchní poloviny displeje ozývá škaredé kvílení, až by člověk začal pochybovat o použitých materiálech.
Displej, prostředí, baterie: nové MIUI leze z inkubátoru
Do testu jsme Note 3 dostali s neoficiální verzí software kombinující Android 5.0.2 Lollipop s nástavbou MIUI 7.0 a přesto, že je v informacích o zařízení označovaná jako Stable, prosil bych vývojáře, aby toto hodnocení ještě přehodnotili. Přesto i předprodukční vydání stačí k tomu, abychom se podívali na funkce telefonu, které tato verze nabízí.
Základní launcher už tradičně řadí aplikace na domácí obrazovky v matici 4 × 5 ikon se čtyřmi dalšími zástupci v liště. Pokud nepoužíváte alternativní aplikaci a rádi byste si domácí obrazovku přizpůsobili, přijdete na stopu zajímavému, rozhodně ale ne chvályhodnému chování MIUI. Android už dávno zapomněl na tlačítko menu, většinou se pro úpravu rozložení ikon nebo přidání widgetů používá dlouhý stisk či poklepání na prázdné místo na obrazovce. U Xiaomi zkusíte obojí a nic se nestane. Ani když podržíte všechny navigační klávesy. Až po pár minutách frustrace objevíte, že kdesi ve třetí podúrovni Nastavení můžete tlačítkům funkci Menu přiřadit.
Škoda už se ale stala a začnete si této roztříštěnosti všímat i v jiných aplikacích. Exemplárním obžalovaným budiž Fotoaparát, aplikace, kde je potřeba mít všechna ta hejblátka po ruce skoro pořád – chceš změnit rozlišení snímků? Poměr stran? Tak hledej, šmudlo!
Ani při nejlepší vůli nemůžu tyto dětské nemoci připsat předprodukční ROMce, protože zkrátka nedávají smysl ani z logického hlediska.
Třeba lockscreen. Dodnes jsem měl za to, že když zapnu displej a jeho prostřednictvím telefon ovládám, každá interakce se vyhodnotí jako upozornění, aby systém telefon zase neuspal. Ale Note 3 se začne vypínat pod rukama! Stačíte se v playlistu posunout o pět, šest písniček a Xiaomi zase zhasne. Že jste ještě nenašli libé tóny, které kvalitně, ač tiše, dokáže Redmi produkovat? Nezájem!
Samotný hudební přehrávač má na triku podobných paradoxů víc. Písničky můžete přehrávat opakovaně nebo náhodně. Chtěli byste si ale přehrávat celý playlist náhodně v nekonečném pořadníku? Nejde to. Buď jedno, nebo druhé. Nebo posuvník indikující místo ve skladbě: můžete se pohybovat po vteřinách, ale jen tažením, klepnout do jednoho místa neudělá nic. Zní to jako maličkosti, souhlasím, ale víte, jak se to říká… Stokrát nic umořilo osla.
Na druhou stranu musím přiznat softwarové divizi Xiaomi i některé užitečné nápady. Jedním gestem lze zapnout režim ovládání jednou rukou, můžete si vytvořit filtr na notifikace ve stavové liště, upravovat grafická témata, zablokovat vybrané aplikace v dětském režimu, povolený je dokonce i „Lite mode“, který sice vyžaduje restart celého telefonu, ale nastartuje Redmi do rozhraní, které se bude snadno ovládat i slabozrakým.
Na testovaném Xiaomi bylo hodně znát, že Čína s integrací služeb Google příliš nepočítá. Pro mě to znamenalo, že většina standardních aplikací je nahrazena softwarem výrobce. Seznam zahrnuje tržiště s aplikacemi, kalendář, zprávy, dialer i webový prohlížeč. Zkusil jsem alespoň poslední zmíněnou aplikaci, jestli nabídne něco navíc proti běžně používaným programům a kromě čínštiny v jinak anglickém prostředí zaujal akorát integrací čtečky QR kódů.
Při brouzdání jsem si všiml i při kvalitním připojení určitých prostojů. Indikátor načítání stránky rotoval jak zběsilý, ale nic jiného se nedělo. Co to? Že by MediaTek? Bohužel ano, ani s přejmenováním na Helio X10 se na tomto nešvaru nic nezlepšilo. Konečně ale vidím naději na zlepšení: osmijádro MT6795 na frekvenci 2 GHz se naučilo používat GPS pro trackování sportu! Po několika letech už se konečně po hodinové procházce na pět kilometrů nedozvíte, že se vaše průměrná rychlost pohybu se pohybovala nad výkonem olympijského sprintera!
Nebojte se, kromě ceny má použitý hardware i jiná pozitiva. Třeba výkon rozhodně nechybí. Multitasking je svižný i při přepínání do her, které se většinou musí načítat celé znovu. Poděkujte za to člověku, který do Redmi Note 3 nacpal 3 GB RAM. Při spuštění systému vás možná vyděsí její obsazenost, ale Android už má management paměti v malíčku i bez ručních zásahů.
Baterie o kapacitě 4000 mAh je vzhledem k proporcím phabletu adekvátní. Z tohoto Xiaomi se sice nestane slavný vytrvalec, ale stále se jedná o nadprůměr, se kterým vydržíte s trochou snahy i dva dny, zvlášť pokud si zvyknete podsvícení regulovat sami – automatika má totiž několikavteřinové zpoždění.
Fotoaparát: jako by nebyl
Nepovažuji se za dobrého fotografa. Fotoaparát používám spíše na obrázkové poznámky, trend selfie se mi velkým obloukem vyhnul a pořád ještě nevěřím, že by souboj kompaktu s telefonem byl spravedlivý. Všechno má ale své hranice a odmítám přiznat, že bych byl až takový tragéd, abych z osmnácti fotografií dokázal zaostřit jen dvě.
Fotil jsem venku, vevnitř, s přisvícením dvojdiodou, se zapnutým HDR, ve dne, v umělém osvětlení, v noci, s ručním ostřením i v automatickém režimu a dopadlo to vždycky stejně. Nepomohla ani instalace jiné aplikace, zkrátka bída.
Snímky pořízené s telefonem
Celá aplikace je hodně dělaná na efekt, což skvěle ilustruje manuální režim – ten v Xiaomi umožňuje nastavit ručně ISO, vyvážení bílé a blesk. Už proto chápu, proč mají zrcadlovky tolik tlačítka a ovládacích prstenců, určitě to bude kvůli těmto třem funkcím. Ironie… Přední kamera má podobný přínos: když se fotíte, detekuje tváře a snaží se jim přisoudit věk a pohlaví. K čemu to je? Netuším, zvlášť když jsem byl označen za osmadvacetiletou ženu a má slečna za jednatřicetiletého muže. A občas si Redmi ani druhé tváře v záběru nevšimnulo.
Jedinou šikovnou inovací, jakou jsem v kameře Xiaomi našel, byla automatická vodováha, která i z nahnutého zařízení udělá vodorovný výřez.
Závěr: telefon bez koncepce
Xiaomi Redmi Note 3 je telefon šitý horkou jehlou. Jako kdyby si všichni vývojáři sedli na deset minut do kruhu a přemýšleli, co dneska frčí a naprosto ignorovali otázku: „Proč?“ Velký displej je fajn, ale v případě Redmi je využitý jen proto, aby byly větší ikony. Módní je slepě povolovat oprávnění aplikací při instalaci a pak je horko těžko zase zakazovat softwarem třetí strany – a tak dostalo Xiaomi vlastního hlídače bezpečnosti. Trend je používat „prémiové“ materiály – a tak dostal Note 3 kovová záda. Jenže pořád vypadá, jako by šéfdesignér dostával plat stačící leda na suché rohlíky.
Tento phablet pro mě znamená úpadek značky. Svěží inovace, jaké si u Xiaomi pamatuji, vzaly za své pod nekonečným přívalem nových funkcí, které sice vypadají hezky v changelogu, ale dohromady si protiřečí, postrádají smysl a akorát zvyšují riziko nekompatibility. Možná právě v tom se Xiaomi inspirovalo u Apple: přidávat funkce, které uživatelé (možná) chtějí, ale bez ucelené koncepce. Jestli dokáže chiméra srostlá z „musím umět všechno“ a „co dělám, umím dobře“ přežít, závisí na schopnostech pečovatele o exotické bestie. Výcvik však bude v případě Redmi Note 3 hodně náročný.
Věřím, že některé chyby a nedostatky se podaří odstranit v budoucích aktualizacích, ostatně kontinuální vývoj je pro Xiaomi typický, ale bojím se, že do procesu vývoje je uživatel v tomto případě násilně našroubován jako tester.
Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
![]() | ![]() |
![]() | ![]() |
![]() |