Recenze Lenovo A6000: Jde to i lacino

Nenabízí žádné moderní výstřelky, dokáže však zaujmout skvěle zpracovanou paletou funkcí pro běžný den. S cenou 3,5 tisíce mu může konkurovat jen málokterý přístroj na trhu. Už jen proto, že Lenovu se s modelem A6000 povedlo zlomit zásadní prokletí dnešní doby: dokáže bez problémů fungovat jen s 1 GB operační paměti.

Co potřebujete od mobilního telefonu? Pojďme si udělat krátkou anketu. Kolikrát za den používáte bezdotyková pohybová gesta, jaká umějí vlajkové lodi světových jmen? Jak často oceníte, že se díváte na displej o rozlišení QHD? Anebo byste místo toho chtěli dlouhou výdrž baterie? Asi se shodneme, že většině z nás stačí telefon k volání, psaní SMS a surfování po webu a sociálních sítích. K tomu ještě pár fotek a jsme ti nejspokojenější zákazníci na světě.

Právě takové telefony aby ale člověk hledal na trhu pod lupou. I do lowendových modelů se výrobci z marketingových důvodů snaží zapracovat všemožné vychytávky a zapomínají na to nejdůležitější: telefon se musí hlavně dobře ovládat a neštvat svého „pána“ zasekáváním, restartováním a lagováním. Je jen málo společností, které to pochopily a jdou proti proudu. Jednou z nich se modelem A6000 nově stává právě Lenovo.

Lenovo A6000: specifikace

Konstrukce	plastové tělo, 141 x 70 x 8,2 mm, 128 g
Displej	5“, IPS LCD, 1280 x 720 px, jemnost 294 ppi
Operační systém	Android 4.4 KitKat + nadstavba Vibe 2.0
Procesor	4 jádrový, 1,2 GHz, Snapdragon 410
Paměť	1 GB RAM, úložiště 8 GB + microSD karty
Fotoaparát	8 Mpx, blesk, autofocus, 2 Mpx přední kamerka
Baterie	2 300 mAh
Cena a dostupnost	?, léto 2015

Design a konstrukce: Nuda z Pekingu

Pravda, kouzlo Lenova A6000 se skrývá opravdu velmi hluboko. Telefon je na pohled nudný, až skoro ošklivý. Zkrátka černý kvádr s pogumovaným zadním krytem. S trochou fantazie bychom tělo Lenova A6000 mohli přirovnat k některým starším Lumiím. Také zde nacházíme zadní kryt v podobě jakési vaničky, do níž se vkládá samotné tělo přístroje. Na rozdíl od Nokií se ale dnes nejedná o kvalitní polykarbonát, ale měkký plast, který lze sejmout až podezřele snadno. Pod ním se samozřejmě nachází vyměnitelný akumulátor, slot na jednu microSIM kartu (teoreticky byste však mohli narazit i na dual SIM variantu), a také hlavní trumf přístroje: dnes často opomíjený slot na microSD kartu. V případě Lenova A6000 je toto rozšíření nutností: i když vnitřní paměť není dělena do nesmyslně omezených sektorů, pořád činí pouhých 8 GB a s tím si zejména náruživí fotografové dlouho nevystačí.

Trakci po nejrůznějších nakloněných rovinách zajišťuje telefonu soft-touch úprava, jenž na první pohled sice svým laciným vzhledem příliš důvěry nevzbuzuje. Do konce testu se na ní však překvapivě neobjevil ani jeden škrábanec. Jediným zajímavým prvkem na zadní straně zůstává logo společnosti Dolby, které se vyjímá mezi dvěma reproduktory nad spodní hranou. Přínos této zvukové technologie však doceníte pouze se zapojenými sluchátky. Zvuk, který reproduktory vydávají, se sice hlasitostí řadí do mírného nadprůměru, kvalita však zůstává v průměrných vodách.

S designovými výstřelky se nesetkáme ani na přední straně. Je potřeba snad jen zdůraznit, že Lenovo disponuje na svou cenovou kategorii relativně tenkými rámečky, a tak se překvapivě dobře drží. Stejnou zásluhu na tom však mají i zakulacené zadní hrany přístroje. Celkově A6000 působí daleko menším dojmem, než by se od pětipalcového telefonu dalo očekávat. To je ale bohužel také konec dobrých zpráv. Užitečnou notifikační diodu bychom na čele Lenova hledali marně. Stejně tak výrobce svůj základní model ochudil o podsvícení předních ovládacích prvků. Smysl jsem marně hledal také v umístění nabíjecího konektoru microUSB na horní hraně telefonu.

Displej, prostředí a baterie: 1 GB RAM nevadí

Zatímco absence podsvícení kontextových kláves je u levnějších telefonů sice politováníhodná, leč častý a logický nešvar, použití snímače intenzity okolního světla si u přístroje v kategorii do 4 tisíc vysloveně říká o pochvalu. O to spíš, že ten v Lenovu A6000 pracuje bezchybně, plynule a bez zpoždění. Tak trochu zachraňuje čest displeji samotnému. IPS zobrazovač trpí nevelkými pozorovacími úhly a hlavně velmi nevěrohodným podáním barev – ty jsou vymyté a nepřirozeně světlé. Zamrzí také absence tvrzeného skla, přičemž samotné krycí sklíčko se navíc dost patlá. Na druhou stranu – není to nic, s čím bychom se v této kategorii nesetkávali často a jen málokterý telefon je na tom lépe. Už ne tak často se však u levnějších telefonů setkávám s nešvarem málo citlivého displeje. Nezřídka se mi stávalo, že jsem volbu musel i několikrát opakovat, než mi Lenovo vyhovělo.

Dvojnásob to zamrzí kvůli unikátní dovednosti, kterou Lenovo A6000 disponuje. Jako jeden z mála telefonů umí jeho Android ve verzi KitKat fungovat naprosto plynule i s pouhým 1 GB RAM. A to je v říši zeleného robůtka skutečné unikum: z osobní zkušenosti něco podobného pamatuji jen u Xiaomi Redmi 1S. Existuje jen několik výjimek, s nimiž mívá Lenovo problém: například složitější stránky v prohlížeči Chrome.

Ani tato pochvala však neznamená, že by se telefon svou rychlostí mohl měřit se špičkovými mobily z jiných cenových hladin. Na to se aplikace spouštějí přeci jen příliš pomalu. Není to ale nic, co by se nedalo vydržet a hlavně za cenu 3,5 tisíce překousnout. Celkový dojem z prostředí se nedá hodnotit jinak než jako skvělý. I když v operační paměti často nezbývá víc než 60 MB volného místa, telefon se během testu nikdy nezahltil do nepoužitelného stavu. Tvoří tak čestnou výjimku – v této cenové kategorii k podobným lapsům dochází až příliš často.

Jakkoli je prostředí Vibe UI skvěle optimalizované, musí jeho uživatel překousnout hned několik specifik – a to zejména v layoutu grafické nadstavby. S tím, že se instalované aplikace samy od sebe řadí na pohotovostní plochy a zcela tak chybí separátní seznam nainstalovaných programů, na to se dá zvyknout celkem rychle. Obzvlášť, když máte zkušenost s některým z jablečných telefonů nebo čínských Androidů. O něco hůře se překonávají jiná omezení. Rychlé zástupce funkcí v notifikační liště například nejde personalizovat nebo přesouvat. To zabolí třeba v případě přepínače zvukových profilů: ten se nachází až ve druhé řadě tlačítek, a pro jeho odkrytí je tak třeba sjet po obrazovce nikoli jedním, ale dvěma prsty. Lenovo také překvapivě neumí klasicky v horní liště zobrazit, k jakému typu sítě jste momentálně připojeni. Je to škoda – Lenovo přitom podporuje superrychlé LTE (800, 1800, 2100 a 2600 MHz) s výjimkou pásma 900 MHz (který používá ve větší míře jen Vodafone).

Osobně mi však největší problém dělalo tvrdošíjné lpění vývojářů z Lenova na tlačítku Options, které ve trojici klasických ovládacích prvků nahrazuje volbu multitaskingu. Kromě mě s ním totiž nepočítají ani některé aplikace. Většina moderních programů už má totiž „hamburger button“ implementovaný přímo ve svém layoutu. Pokud už některé z nich jeho stisk pochopí, zpravidla neporozumí jeho dlouhému podržení. To vyvolává seznam naposledy spuštěných aplikací. Například Chrome ale vždy registroval dlouhý stisk jako krátký a reagoval logicky odkrytím svého kontextového menu. Ano, je to marginálie, na kterou se dá zvyknout. Daleko praktičtější by však od Lenova bylo, kdyby přestalo bořit zažité pořádky, které pro svůj systém Google nastavil. Zpravidla totiž ví, proč to dělá, a cokoli jiného vždy vede ke snížení uživatelského pohodlí.

Všechny tyto drobné mušky ale blednou před parametrem, který cílovou skupinu Lenova A6000 (a nejen ji) zajímá nejvíce. Levný smartphone totiž dokáže bez problémů fungovat na jedno nabití baterie dva dny, a to téměř za jakýchkoli okolností. A to prosím díky baterii o veskrze průměrné kapacitě 2300 mAh a bez jakýchkoli úsporných režimů. Ty totiž v nabídce zcela chybějí.

Fotoaparát a multimédia: Dolby v hlavní roli

I když v nejnižší cenové kategorii nikdo od telefonu neočekává bůhvíjaké fotografické výkony, dokáže Lenovo A6000 příjemně překvapit. A to zejména, pokud fotíte v dostatečně osvětlených prostorách. Pokud odhlédneme od trochu vybledlých barev, fotky jsou ostré a dokonce i zachycení rychle se pohybujících předmětů patří rozhodně do nadprůměru. Výhrady by mohli hnidopiši mít snad jen zašedlé bílé a nepřirozeným odstínům červené. Kvalita fotografií se pak rychle degraduje s tím, jak se v místnosti šeří.

Cena se pak na fotoaparátu nejvíce projevuje ve funkčním vybavení. Žádné pokročilé režimy nečekejte, ačkoli například možnost automatického zapínaní HDR příjemně překvapí. Za slabší hardware telefonu však platí zejména rychlost foťáku. Mezi stiskem spouště, cvaknutím závěrky a zvukem, který ho doprovází, často uplyne i jedna sekunda, a fotograf si tak nikdy nemůže být jistý, co konkrétně zachytil.

Snímky pořízené s telefonem

Fotoaparát tedy Lenovo A6000 zcela nenahradí, hudební přehrávač však suplovat může. A to zejména díky svému zvuku. Technologie Dolby, kterou Lenovo používá namísto vlastního ekvalizéru, totiž dokáže všechna zvuková pásma příjemně a přirozeně pročistit bez pocitu umělého přikrášlování. Všechny parametry zvuku lze nastavit buď ručně, nebo nechat vylepšení skladeb na dobře fungující automatice. Tento soubor skvělých funkcí o několik koňských délek překonává samotnou hudební aplikaci, která svým designem odkazuje někam do doby Androidu ve verzi Donut a ani podporou formátů zrovna neoslní. Podobně se to má s přehrávačem videa. Ten sice zvládne kontejner MKV, s titulky si ovšem neporadí a jeho nahrazení kvalitnějším softwarem z Google Play bude pro řadu uživatelů nutností.

Závěr

Na Lenovo A6000 si snadno zvyknou i uživatelé daleko dražších telefonů. Tím, že jeho prostředí funguje naprosto plynule, se totiž snadno odbourá psychická bariéra a leckdo pak už horší displej nebo trochu pár nelogičností v ovládání přejde mávnutím ruky. Tím spíš, že nalézt v ceně kolem 3500 Kč telefon, který podporuje všechna pásma LTE (tedy výjimkou pásma 900 MHz u Vodafonu), a ještě k tomu „nechcípne“ po pár hodinách provozu, je opravdové umění. Nezvládne to ani teď už skoro legendární Xiaomi Redmi 1S natož třeba novější Honor Holly.