Kdo všechno ví, kde jste byli včera v noci? Data o poloze v praxi

Data vydělávají, a tím spíš, čím jsou konkrétnější. Mnoho lidí by asi mělo problém poskytnout data o své poloze a pohybu úplně cizím subjektům, jenže to se běžně děje prostřednictvím jejich smartphonu. A navíc – co oči nevidí, to srdce nebolí, nebo ne? The New York Times odhaluje, jak osobní mohou být údajně anonymní data, ze kterých nemá jít dosledovat jednotlivce.

Sledováním polohy milionů chytrých i méně chytrých telefonů můžeme získat statisticky zajímavá data. Běžně se například data o pohybu všech telefonů sbírají přímo u operátorů, kteří tak mohou získat přehled o návštěvnosti různých míst, balíky údajů pak mohou dostat například organizátoři různých akcí nebo městské instituce. To nepředstavuje takový problém, protože z těchto dat lze jednotlivá zařízení dosledovat jen těžko.

Na stopě paní učitelce

Zpátky k chytrým zařízením. U těch je sledování navíc možné i díky využití GPS a Wi-Fi. Začínáme u takové denní rutiny. Jistá osoba v New Yorku odchází z domu v sedm ráno, cestuje do školy, kde zůstane do pozdního odpoledne. Takových lidí je dost málo, tedy jen jedna: Lisa Magrinová, 46letá učitelka matematiky. Udělala jednu chybu: povolila aplikacím sledovat její polohu. Ačkoliv její identita se do systému nenahrávala, nebylo těžké ji pro deník zjistit.

Z aplikace také šlo určit, že šla na setkání kurzu hubnutí, k dermatoložce na malý zákrok, venčila psa a jela k bývalému příteli. V průměru se její poloha odesílala po 21 minutách, takže za měsíc bylo záznamů přes dva tisíce. Dodává, že takto osobní data by jistě sama dobrovolně nezveřejnila. Podle aktuálních zjištění nejméně 75 společností sbírá přesná anonymní data, která se odesílají z aplikací typu místní počasí, zprávy a informace. Vysledovat je prý možné polovinu zařízení v USA, tedy kolem 200 milionů. Trh s osobními údaji bují jako houby po dešti, obchod s nimi představuje za rok 21 miliard dolarů, tedy okolo 478 miliard korun, a to je dost na to, aby i služby, které jsou zdarma, generovaly úžasné zisky.

Kolik stojí zdarma?

Je potřeba si uvědomit, že pokud používáme služby zadarmo od komerčních subjektů, bude to za nějakou cenu. Tou může být reklama, naše data nebo cokoliv, co se dá dobře zpeněžit. Pokud se podíváme na jednotlivé aplikace, třeba sociální síť Foursquare je na sdílení míst, tzv. check-inů přímo založená. IBM se do tohoto trhu také zapojilo díky koupi populární aplikace The Weather Channel. Společnosti tvrdí, že je zajímají zvyky mnoha lidí, ne jednotlivci. Jenže sbírání konkrétních dat vždy představuje riziko nežádoucí identifikace, jak je vidět na prvním příkladu. Lidé si často vůbec neuvědomují, co za souhlas odkliknou. A tak z povolení žádosti o polohu pro lepší přizpůsobení, přesnější informace o dopravě se mohou stát další položkou na seznamu prodaných osobních údajů.

Tento problém je zvlášť palčivý v USA, kde neexistuje dobrá legislativa upravující podobné jednání, zatímco v rámci EU nakládání s osobními údaji řídí předpis GDPR. Aplikace, které rády sdílejí data o poloze, nepatří k těm nejmenším – například WeatherBug sdílí přesné souřadnice. Celkem 1 200 aplikací na Android a 200 na iOS sdílelo data i třetím stranám, z toho 17 velmi přesná. Jen několik aplikací upozornilo, že data budou použita pro další analýzu a reklamu.

Některé společnosti se vyjádřily, že data o poloze po použití smažou, jiné přiznaly i několikaleté využívání. Odhady expertů na zneužitelnost se různí. Rizikové je jak sledování jednotlivých zařízení, tak i shromažďování údajů například z náboženských míst. O pohybu lékařů v nemocnici nebo pracovníků technického zázemí jaderné elektrárny ani nemluvě. Paní Magrinová nakonec výrazně omezila používání polohy v aplikacích, do té doby jich bylo dvanáct.

To samé lze doporučit všem: přemýšlejte, jestli má smysl každé aplikaci dávat k dispozici údaje o poloze.

zdroj: The New York Times