Duel Apple Watch vs Android Wear: Bitva o trůn jednookého

Chytré hodinky měly být novým svatým grálem, který přinese do kapes výrobců tučné zisky. Nestalo se. Jediný, kdo slaví se svými hodinkami luxusního střihu aspoň částečný úspěch, je Apple. Je to spravedlivé? Skutečně platforma Android Wear nestojí zákazníkům za nákup? Dozvíte se v dnešní recenzi.

Abychom byli úplně přesní – ani výrobce z Cupertina nemůže ve vztahu k prodejům Apple Watch bouchat šampaňské. Podle posledních odhadů, které přinesla agentura IDC (Apple sám je na čísla prodeje tradičně skoupý), se k zákazníkům ve druhém kvartálu dostalo přes 3,6 milionu Apple Watch. Pro srovnání: za poslední čtvrtrok se prodalo 47,5 milionu iPhonů 6. Ve světě wearables pak Apple překonal FitBit s bezmála 4,5 miliony prodaných kusů svého fitness trackeru. Firmy, které se snaží odlovit zákazníky platformou Android Wear, se pak v pětici nejlepších podle agentury IDC pro jistotu nevyskytují vůbec.

Chybí snad chytrým hodinkám nějaké příslovečné jablečné kouzlo? A co dělá Google špatně, že po jeho wearables neštěkne ani pes? Část těchto tajemství jsme se pokusili odhalit v komentáři vydaném před několika dny. Podrobnému srovnávání obou operačních systémů jsme se však věnovali několik týdnů.

Aby byly podmínky vyrovnané, zapůjčili jsme u Mironetu nejlevnější Apple Watch Sport ve spojení s iPhonem 6. Abychom dosáhli co nejmenšího možného zkreslení recenzentova názoru, rozhodli jsme se této konfiguraci co nejvíce přiblížit i ve ekosystému Android. Naše volba proto padla na dvojici od Sony: Smartwatch 3 a Xperia Z3 Compact. Oba dva přístroje pocházejí taktéž z portfolia jediného výrobce, telefon se iPhonu blíží svými rozměry a výkonem, hodinky pak zase stejně jako ty jablečné disponují čtvercovým displejem a sportovním silikonovým řemenem. Jediné, co srovnat nelze, je cena. Telefon Xperii seženete v oficiální distribuci o třetinu levněji než iPhone, cena Smartwatch 3 by se do cenovky základních Apple Watch naopak téměř třikrát vešla celá.

Nejluxusnější Sony SmartWatch 3 s kovovým řemínkem stojí 7.500 Kč (tedy skoro dvojnásobek běžné ceny), kovové Apple Watch pak více než 20.000 korun (takže také skoro dvojnásobek). My jsme však testovali základní verze se sportovními pásky.

Zobrazení

Úkolem tohoto testu je oprostit se od jakýchkoli hardwarových rozdílů. Apple Watch jsou totiž jen jedny, zatímco otestovat všechny přístroje běžící na Android Wear není v silách jediného člověka. Přesto si však nelze nevšimnout, že displej Sony podává bílou barvu jako lehce žlutou. Což je vážně škoda: celý systém od Google totiž využívá bílý podklad a černé písmo. A jakkoli Smartwatch disponují velmi kvalitním a na slunci skvěle čitelným displejem, zobrazovači od Apple se nemohou rovnat.

Pokud stejně jako já přecházíte z Apple na Sony, poznáte na vlastní kůži, co to znamená „retina displej“. Zatímco u Apple Watch je vše skvěle vyhlazené, Sony proti nim vypadá jako z mobilního pravěku, ačkoliv se výsledná hustota zobrazení liší jen o několik málo bodů na palec. Přehlednosti Google Wear nenapomáhá ani využití grafiky. Tam, kde si Apple vystačí s černým podkladem a bílým textem, Google doplní ještě podkladový obrázek (zejména v asistentovi Google Now). Není to ani příliš hezké, ani příliš účelné.

Apple to v disciplíně přehlednosti nandává Androidu ještě v jednom zdánlivě méně podstatném detailu. Jak už je poučenějším čtenářům známo, displej obou typů hodinek zůstává v klidovém režimu tmavý a spouští se otočením ruky směrem k očím. Jenže zatímco Apple Watch zaznamenaly v tomto ohledu přibližně 90procentní úspěšnost, Sony Smartwatch 3 se stěží vyšplhaly na 70%. I v případě, že se hodinky odemkly napoprvé, jim to trvalo daleko déle než rivalovi z Cupertina.

Systém a ovládání

Uzavřený a otevřený. To jsou nejčastější přívlastky, jimiž se v odborných článcích od sebe navzájem rozlišují iOS a Android. Minimálně ve filozofické rovině to platí i pro jejich hodinkové odnože. U Apple Watch můžete zatím zapomenout na to, že byste nabídku ciferníků rozšířili o jakýkoli nový. Tuto funkcionalitu by měla přinést až další verze WatchOS.

To Android Wear si na nedostatek nemůže stěžovat. Ale upřímně: měl jsem potíž narazit na nějaký, který bych mohl definovat jako vkusný a zároveň informačně přínosný. Zatímco v jablečném světě lze vestavěné ciferníky personalizovat mnohdy až neúčelným způsobem (třeba měnit barvu vteřinové ručičky), v říší Google můžete výrazněji personalizovat jen ciferníky třetích stran. Ty vestavěné umějí nejčastěji jen měnit své pozadí a v lepším případě i skrývat nebo odkrývat jednotlivé widgety zobrazující další data (pokud jimi ciferník disponuje).

U obou hodinek jsem však v první den ovládání tápal. Malé displeje totiž nejsou schopny pojmout téměř žádnou nápovědu, odkud kam a co vysunou, přesunout, nebo vytáhnout. Druhý den už jsem měl jasno. Je nutné zkrátka ciferník odsunout a zobrazí se nové funkce. V Android Wear je to o poznání jednodušší proces: tahem nahoru se zobrazí informační centrum Google Now, které tvoří jádro celého ekosystému se zeleným panáčkem. Pohybem do strany se pak objeví nejprve seznam aplikací, poté kontakty a nakonec seznam možných hlasových pokynů.

Apple, který si ve světě telefonů zakládá na své jednoduchosti, to v této oblasti dokonale pokazil. Vyznat se ve všech možnostech ovládání by vydalo na tenčí brožurku. Shora se stahuje notifikační centrum, pohybem prstu zespoda vzhůru spustíte takzvané Glances: řadu „widgetů“ zobrazujících informace od ujitých kilometrů až po timeline vašeho Twitteru. Do aplikací se pak dostanete buď klepnutím na dotyčný „Glance“, anebo stisknutím korunky hodinek. To zobrazí jejich celý seznam, nebo chcete-li „hvězdokupu“ (to vystihuje neuspořádanou hromadu ikonek lépe).

 

Pohyb v různých seznamech obstará buď tažení prstem po displeji, nebo točení korunkou. Ovšem pozor – to jen někde. Kupříkladu v „hvězdokupě“ funguje točení jako gesto přiblížení. A aby toho všeho nebylo málo, nacházíme na bohu Apple Watch ještě vypínací tlačítko. To ovšem nefunguje jen jako vypínací tlačítko – když ho stisknete krátce, vyvoláte seznam kontaktů, jimž lze poslat pomocí korunky předvolenou zprávu nebo vytočit jejich číslo. Jde vám z toho hlava kolem? Nedivím se. To je přesná definice stavu uživatele těsně před tím, než zjistí, že hodinky podporují ještě tzv. Force Touch, tedy stlačení sklíčka větší silou. Tím se dá měnit ciferník hodinek nebo uspávat notifikace. Po tomto objevení si silnější povahy začnou psát poznámky, slabší jdou do kolen.

Neznamená to však, že by Android Wear byl prostý slabin. Do poslední chvíle jsem nepřišel na chuť seznamu aplikací, které nemají stálé pořadí, ale řadí se dle posledního spuštění. Občas v tomto seznamu vznikal zmatek: některé aplikace se zdvojovaly a jiné se namísto hezkých ikonek s popisy zobrazovaly jako neznámá aplikace pod názvem com.xxx.yyyy. Rychle jsem se dokázal vžít do kůže odpůrců zeleného robota, kteří by v tomto příadě nejspíš poznamenali něco ve smyslu „typický nedodělaný android“. V tomto případě by měli pravdu. Apple se nic podobného nedělo. Na druhou stranu Android trochu paradoxně odolával jakémukoli zamrzání a zpomalování. Naopak WatchOS, u něhož jsem nic podobného z principu nečekal, občas nepříjemně „zalagoval“. To v případech, že některá z aplikací začala natahovat data z iPhonu.

Notifikace

Ačkoli se může na první pohled zdát, že na tak banální funkci, jako je upozorňování na události, nelze v podstatě nic vymyslet, opak je pravdou. Apple Watch i Sony Smartwatch coby zástupce platformy Android Wear na to jdou po svém. V říši Google je středobodem všeho informační systém Google Now. Podobně jako na telefonech se sestává z karet, jež můžete odsunovat a tím notifikace uspávat. Právě coby karty se zobrazují také zprávy, e-maily a zkrátka vše, na co si vzpomenete. To není špatný systém, trpí však několika nemocemi.

 

 

Google Now se pyšní tím, že zobrazuje informace, když je potřebujete. Pokud však vyhodnotí, že je nepotřebujete, máte smůlu. Pokud si tak například omylem odsunete kartu s předpovědí počasí, dostanete se k ní opět zase až spuštěním aplikace (která se ovšem, jak už jsem podotýkal, nachází pokaždé na jiném místě). Ani to však neznamená, že se předpověď opět zjeví v Google Now. Karty notifikací mají ještě jeden mírný zádrhel. Ta první totiž ráda zasahuje do ciferníků hodin a znesnadňuje tak odečítání času. Někomu možná vyhovuje, že je tak stále o něčem informován, já bych raději ihned poznal, kolik je hodin.

 

 

Apple Watch žádným podobným sofistikovaným systémem nedisponuje, a nejspíš je to paradoxně dobře. Upozornění na notifikace se nejprve zobrací podobně jako u Google náhledem přes celý displej, posléze v podobě červené tečky na horní hraně displeje, odkud lze seznam všech notifikací vyvolat tažením prstu shora dolů. Ani tento triviální princip se však neobejde bez chyb. Tak například: zatímco nativní mailová aplikace je schopna zobrazit celý mail, aplikace pro gmail toho schopná není a i po rozkliknutí vidíte jen fragment. iPhone proto musí z kapsy ven tak jako tak.

 

 

Osobně se mi také příliš nezamlouval způsob vibračního upozornění na zprávy. Apple Watch disponují zbrusu novým vynálezem s názvem „Taptic engine“. Namísto vibrací tak hodinky z Cupertina do zápěstí klepnou. Bohužel, ani po nastavení největší intenzity jsem toho příliš necítil. Klasické vibrace Sony mi vyhovovaly daleko lépe. I tak jsem nakonec skončil u zvukových upozornění, jakkoli má toto řešení k diskrétnosti daleko.

Zdravotní funkce

Obojí hodinky jsou napojené na defaultní systém sledování zdraví své mateřské firmy. Apple Healt a Google Fit. Kromě toho lze do obou hodinek instalovat externí aplikace na sledování sportovních výkonů – například oblíbené Endomondo. Výhody a nevýhody obou dvou systémů spočívají už v jejich mateřských aplikacích. Zatímco systém od Apple dokáže měřit i vystoupaná parta a pomocí hodinek i srdeční frekvenci, Google fit se ve spolupráci se Smartwatch 3 musí spokojit s počtem kroků. Měření tepu nabízí mezi androidovými hodinkami pouze LG Watch Urbane. Přístroj od Sony ovšem na rozdíl od jablečného konkurenta disponuje vestavěnou GPS, což se hodí při trackování běžeckých nebo turistických výkonů. Zaznamenávat dráhu můžete v jablečném světě pouze v případě, že si do trenýrek přibalíte i samotný iPhone.

O tom, který přístroj si pořídit, budou v oblasti zdravotních funkcí rozhodovat nejspíše drobnosti. Osobně se mi například velmi zamlouvá způsob, jakým k měření aktivity přistupuje Apple. Ten se v první vrstě vůbec nezabývá počtem kroků nebo spálených kalorií. Vše, co uživatel vidí, jsou barevná okruží, které postupem dne postupně vybarvují. Až posléze přijdete na to, že růžové značí počet spálených kalorií, druhé délku cvičení (jak jej Apple definuje, nad tím dumám doteď – přibývá ovšem nezávisle na tom, co si myslím, že cvičení skutečně je) a počet hodin, během nichž jste aspoň jednou stáli. Cílovou délku cvičení si definujete sami, ostatní dvě veličiny od toho odvozuje systém sám. Ačkoli rozhodně nejsem technický negramot, tento zjednodušený systém se mi líbí.

V Google Fit sice také pracujeme s kolečky, ta ale zdaleka tak dobře nevypadají. Vše je navíc tak nějak nepřehledné – systém například počítá s kaloriemi spálenými pohybem a kaloriemi, které spálíte jiným způsobem. Jak Google zjišťuje jejich počet, raději asi nechci vědět.

Ať už tím nebo tím způsobem, důležitý je cíl – donutí uživatele se hýbat. Svou trivialitou zde pro mě vítězí Apple, každý se však o svém favoritovi musí rozhodnout sám. O krok napřed v tomto ohledu budou vždy modely hodinek s Wi-Fi, které dokážou odesílat data na server autonomně bez asistence telefonu. Například právě testované Sony Smartwatch 3.

Výdrž baterie

Výdrž na jedno nabití je asi ve většině případů tím prvním, na co se budoucí majitel chytrých hodinek ptá. Jakkoli nelze objektivně změřit výdrž hodinek s Android Wear, protože každé disponují jinou kapacitou akumulátoru, je nutné podotknout, že žádný z výrobců nedeklamuje jednoznačnou jistotu, že jeho výrobek vydrží nabitý víc než jeden den. I přesto na tom byly Smartwatch 3 lépe než jeho konkurent z dílny Tima Cooka a spol. Ačkoli jsem měl k dispozici verzi Sport, k měření sportovních aktivit se tak úplně nehodila. Během pětadvacetikilometrového výletu se se mnou Apple Watch rozloučily na 23. kilometru. Při velmi mírném používání spočívajícím de facto pouze v kontrole času však dokázaly do večera Apple Watch vydržet i se 60 % rezervou.

V podobném režimu se však Sony Smartwatch chlubily zbývající kapacitou 80 %. Při srovnatelném módu používání pak rozdíl mezi nimi a konkurentem z USA pokaždé osciloval kolem 20 procent.

Závěr a zamyšlení

Kdo se vlastně stal vítězem v pomyslném duelu? Za mě nikdo. Pokud by mě někdo nutil, zřejmě bych si kvůli širším možnostem, jež osobně využiji, vybral Apple Watch. Upřímně však doufám, že mě nikdo nutit nebude.

Mé několikatýdenní soužití s chytrými hodinkami mi odkrylo nepříjemnou pravdu – je to vynález, za který nemá cenu utrácet peníze hned z několika důvodů. Dva z nich jsem popsal v glose „Chronomagor vs. Smartwatch“: neustálá kontrola mého pohybu mě zbytečně neurotizovala a navíc mám rád staré dobré mechanické strojky.

I když se však oprostím od těchto pocitů a subjektivních dojmů, vidím jediný výsledek: chytré hodinky neumějí nic, co by nezvládl mobilní telefon samotný. Fungují jen jako jeho prodloužená ruka a vkládat do něčeho tak zbytečného tisíce korun je zhůvěřilost.

Používání wearables naopak přineslo další otázky. Existuje vůbec zajímavá funkce, která by se jim dala přidělit a nekopírovala funkci telefonu (dobrá, bondovská možnost telefonovat přímo z hodinek budila úžas všude, kde jsem se objevil)? Proč výrobci v něčem tak nutně praktickém jako hodinky, zanedbali praktičnost nabíjení? (Apple Watch mají opět proprietární wireless konektor, řada androidových hodinek vlastní kolébku, Smartwatch 3 šílenou gumovou krytku nad nemožně umístěným microUSB konektorem)? Anebo: proč jdou Apple Watch odemknout poklepáním na sklíčko a iPhone nikoli?

Podtrženo, sečteno: výrobci nevěnovali chytrým hodinkám dost pozornosti. Samotný fakt, že jsou na trhu, je víceméně nesmyslný – ani výsledky prodejnosti nedokazují, že by po nich volala nějaká výrazně velká skupina uživatelů. Namísto dokonalého a odladěného přístroje tak přichází na trh řada produktů, které se liší jen ve svých nedodělcích. A to je pořádně smutné zjištění.