Už víme, proč čínské Lenovo před třemi lety koupilo Motorolu za 2,91 miliardy dolarů. Za vším zřejmě stojí unikátní konstrukce modulárního telefonu. Díky ní můžete smartphone patřičně vylepšit, třeba mu přidat větší baterii, kvalitnější fotoaparát, lepší reproduktory nebo ho dokonce proměnit v přenosný projektor. Ovšem ani tentokrát se nová technologie nevyhnula porodním bolestem. Více prozradí recenze.

V letošním roce jsou modulární telefony velkým tématem. Podle některých odborníků jde o největší inovaci posledních let (a že jich v poslední době moc nebylo). Jenže skutečnost byla zatím hodně mizerná – jihokorejské LG se svým vlajkovým modelem G5 (u kterého jste mohli pomocí “brady” vylepšit zvuk do sluchátek nebo přidat modul pro snadnější grip pro focení s přídavnou baterií) zažilo jeden z největších debaklů na poli mobilních telefonů, a samotný Google svůj očekávaný projekt Ara (modulární telefony, u kterých měníte různé vnitřnosti jako procesor, paměti, fotoaparát a další) nedávno raději odpískal.

Ještě že čínské Lenovo nehodilo flintu do žita. Jeho představa o modulárním telefonu se opět liší, a to tak, že moduly nejsou schované uvnitř těla, ale přidávají se pomocí silných magnetů přímo na záda telefonu. Cílem není vyměnit si procesor, paměť a další komponenty, ale naopak přidat něco extra zajímavého navíc. Třeba přídavnou baterii, lepší reproduktory, profesionálnější fotoaparát nebo dokonce přenosný projektor. Po více než týdnu používání všech dostupných modulů mohu prohlásit, že modulární telefony mají smysl. Jen to samozřejmě chce ještě pár much vychytat.

Lenovo Moto Z: specifikace

Design a zpracování: tenký jako břitva

Lenovo vyrobilo opravdovou žiletku mezi smartphony. Vlajkový model Moto Z má v pase pouhých 5,3 mm, čímž jasně poráží všechny známé prvotřídní modely od konkurence. A kvůli tak tenkému provedení musel výrobce odstranit 3,5 mm jack nebo nechat výrazně vyčnívat fotoaparát nad okolní povrch. Ale být první v tabulce nebo se zapsat do historie “bezjackových” či “nevzhledných” telefonů s vyčnívajícím fotoaparátem nejsou ve skutečnosti ty pravé důvody.

Pravým důvodem jsou přídavné moduly MotoMods, se kterými právě díky ultratenkému provedení tloušťka smartphonu zůstává i po jejich přicvaknutí stále v rozumných mezích. A to je přesně geniální myšlenka – nosit celý den ultratenký telefon, který je samozřejmě současně i velmi lehký a příjemně se tak v ruce drží, a v případě potřeby jen vyndat z kapsy modul s větší baterií a nacvaknout ho na chvíli na telefon, aby se dobil. Žádná power banka nebo nabíječka.

Ale možností, jak využít modulární konstrukci, je podstatně víc. Moto Z (a potažmo i o čtyři tisíce levnější odlehčená varianty Moto Z Play) si můžete třeba rychle “převléknout” do jiného kabátku díky speciálnímu krytu. Velký smysl mi během testování dával také modul s projektorem, díky kterému můžete rychle promítnout fotky nebo video na návštěvě, nebo si vytvořit domácí kino s obrazem o velikosti až 70 palců a rozlišením 854 x 480 px. Přitom se vám všechny moduly vejdou klidně i do kapes.

Přesto je potřeba říci, že mají moduly i své mouchy. Tak třeba u modulu s baterií, která dokáže telefon dobíjet, už bohužel není možné samotný modul dobít nabíječkou (musíte jej mít nacvaknutý na telefonu a dobíjet přes dobíjecí port telefonu). Přitom třeba u modulu s projektorem to jde (ovšem z projektorového modulu se telefon nenabíjí). A i projektor má nepříjemné omezení, kdy na jedno nabití vydrží max. 1 hodinu provozu. Navíc v momentě, kdy se spustí jeho větrání, dojde k nepříjemnému rušení.

Příliš ovace u mě nesklidil ani modul s fotoaparátem, který sice disponuje 10x optickým zoomem a xenonovým bleskem, ovšem jeho fotografické kvality zdaleka neodpovídají věhlasné značce Hasselblad. Pokud to s focením opravdu myslíte vážně, raději si pořídíte stejně zrcadlovku nebo alespoň bezzrcadlovku s výměnnými objektivy. A stejně tak jsem nepřišel na chuť modulu s reproduktorem, který sice hraje očividně lépe než reproduktor na telefonu, ovšem je už příliš velký a byl tak nějak zkrátka navíc.

Samotný mechanismus pro výměnu modulů MotoMods funguje na jedničku. Stačí se jen s modulem přiblížit a pomocí silných magnetů dojde k přicvaknutí na záda telefonu a okamžitému propojení přes dvanáct pinů. Nemusíte se tedy o nic starat. Vše je naprosto intuitivní a bezproblémové. To samé se dá říci také o celkovém konstrukčním zpracování. Moto Z má naprosto luxusní ultratenké kovové tělo, velký 5,5″ AMOLED ambientní displej nebo prvotřídní čtečku otisků prstů, se kterou telefon nejen rychle odemknete, ale při delším přidržení také naopak uzamknete.

Displej, prostředí a baterie: kvalita i úspora

Troufnu si tvrdit, že displej u Moto Z patří mezi aktuálně nejlepší řešení. A nemyslím teď jen samotnou kvalitu zobrazovače, ale celkově všechny vlastnosti, které jinde jen tak nenajdete. Ale pěkně popořadě. Super AMOLED obrazovka disponuje ultravysokým QHD rozlišením, tedy 2560 x 1440 px, což dělá na 5,5palcové úhlopříčce vynikající jemnost 538 ppi. Obraz na displeji je ostrý, díky vyššímu rozlišení se hodí klidně i pro virtuální realitu. Barvy jsou syté, čitelnost na slunci slušná, v noci si nebudete zbytečně vypalovat oči. Co je však ojedinělé, je ambientní displej, který můžete probudit mávnutím rukou. Ale můžete si nastavit i další vychytávky, třeba aby se vám displej nevypnul dokud se na něj díváte, nebo spuštění ambientního displeje po uchopení telefonu do ruky. Prakticky tak ve většině případů nemusíte displej vůbec probouzet, což ušetří nějakou tu energii.

Spoustu dalších šikovných vychytávek pak najdete taktéž v aplikaci Moto, která podstatným způsobem obohacuje jinak vlastně úplně čistý Android 6.0 a celé jeho prostředí. Velmi praktická jsou například gesta, kdy dvojitým zatřešením můžete rychle zapnout svítilnu (což jsem během testování ocenil vůbec nejvíce), nebo dvakrát otočením zápěstím zapnout fotoaparát. Ale třeba vám přijdou vhod i další gesta – otočením displejem dolů zapnout režim Nerušit nebo zvednutím ztišit vyzvánění. A občas se může hodit jednoduché zmenšení funkční části obrazovky, pouhým přejetím prstu ze spodní části obrazovky nahoru.

Prostředí je čisté a velmi dobře odladěné. Koneckonců co čekat při použití výkonného procesoru Qualcomm Snapdragon 820 se 4 GB RAM paměti. A dobrou zprávou pro majitele telefonu také je, že už Lenovo slíbilo aktualizaci na nejnovější Android 7.0 Nougat, zřejmě někdy začátkem roku 2017. Pokud se nic zásadního nestane, nejspíše opět půjde o čistý Android s využitím všech nejnovějších funkcí systému (například možností rozdělení obrazovky a spuštění dvou aplikací ve dvou oknech, vylepšení režimu Doze a dalších novinek), navíc obohacené o firemní aplikaci Moto a její více než chytré doplňky, které třeba čínský výrobce znovu ještě dále vylepší nebo také přinese další nové funkce.

Pokud jde o výdrž, v ultratenkém 5,3 mm těle se skrývá menší baterie s kapacitou jen 2 600 mAh. O to větším překvapením je, že telefon Moto Z s přehledem vydrží celý pracovní den na jedno nabití, nebo třeba o víkendu zvládne dokonce i dvoudenní provoz. Vzhledem k modulární konstrukci však není nic jednoduššího, než v kapse neustále nosit modul s baterií a v případě nutnosti jej na chvíli na telefon nacvaknout a dobít jej. Jak jednoduché a praktické. Už nemusíte mít tlustý telefon s větší baterií, moduly jsou lepším řešením. Navíc smartphone od Lenova můžete bleskurychle dobít, pomocí v balení dodávané turbonabíječky (3A, 15W) z 15 % na plných 100 % za pouhých asi 70 minut. Ale na několik hodit provozu vám stačí klidně jen pár minut nabíjení.

Fotoaparát: v jednoduchosti je síla

Telefony od Lenova nikdy nepatřily mezi ty nejlepší fotomobily, a situace se bohužel nemění ani s modulárním vlajkovým modelem Moto Z. Jeho 13 Mpx fotoaparát spadá při nejlepším do průměru, přičemž bychom našli hned několik telefonů podstatně levnějších, které fotí výrazně lépe. Ale silnou stránkou fotoaparátu je alespoň jeho jednoduchost a rychlost. Pokud dvakrát otočíte zápěstím s telefonem v ruce, během jediné vteřiny dojde k rychlému spuštění aplikace focení. Pochválit můžu automatickou aktivaci HDR režimu. Uživatel však prakticky nemusí nastavovat nic a stačí jen “střílet” jednu fotku za druhou.

Bohužel i když si dáte záležet, kvalita pořízených snímků na konkurenční vlajkové modely nemá. Dobře, možná tedy výrobce už předem (záměrně?) zamýšlel, aby si každý k telefonu dokoupit modul s lepším fotoaparátem. Ten však stojí zhruba 9 tisíc korun a jeho kvalita za tu cenu (až na 10x optický zoom a xenonový blesk) vůbec nestojí. Pokud chcete jen špičkový fotomobil, uděláte tisíckrát lépe, pokud si pořídíte Samsung Galaxy S7 (recenze) za necelých 20 tisíc nebo jiné kvalitní fotomobily. Za Lenovo Moto Z s modulem fotoaparátu byste zaplatili hrozivých 26 tisíc. Opravdu to nedělejte.

Jak fotí Lenovo Moto Z

Zhodnocení

Modulární konstrukce má smysl. Lenovo však ještě musí urazit pořádný kus cesty, aby se z jeho nového trochu futuristického řešení stal víc než jen koncept. Zatím jde pouze o první krůčky technologické vychytávky vhodné maximálně tak pro technologické nadšence, nebo ještě lépe pro bohaté, kteří nemají problém utrácet. Zásadním nedostatkem jsou mnohé porodní bolesti u většiny modulů, přičemž zatím jich ani není moc na výběr, a dále pak nesmyslně vysoké ceny.

Telefon Moto Z jako takový nestojí zbytečně moc, cena 17 tisíc je za vlajkovou loď celkem odpovídající. Co je však zarážející, že vlastně smartphone od Lenova v ničem pořádně nevyniká. Mají to zajistit až přídavné moduly, jenže přínosné jsou možná tak kryty, větší baterie a projektor. Ostatní zatím zdaleka nedosahují očekávání. O úspěchu tedy nejspíše rozhodnou až další připravované moduly, a samozřejmě jejich cena. Zatím je lepší a výhodnější možností pořizování “běžného” smartphonu.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
přídavné moduly	vyšší cena modulů
ultratenké 5,3 mm tělo	podprůměrný fotoaparát (i modul)
5,5″ AMOLED QHD displej	chybí 3,5 mm Jack
výkonný hardware
praktické Moto vychytávky