Recenze HTC One Max: vaše otisky, prosím!
Nový kříženec telefonu a tabletu od HTC názorně ukazuje, kde leží limity podobných zařízení. Jakkoli držíme v ruce krásný a skvěle zpracovaný přístroj, nevyhneme se dojmu, že ergonomie zajímala inženýry v HTC až v poslední řadě. V dnešní recenzi se budeme snažit zjistit, zda se tyto kompromisy dají překonat.
Tchajwanská společnost HTC oplývá neuvěřitelnou schopností vyvařit z jedné modelové řady opravdové maximum. Jeho bezmála šestipalcový model One Max má hrát roli jakéhosi „táty medvěda“ celé rodiny One. Už před několika měsíci si odbyli svou premiéru jeho příbuzní: nejprve mateřský One a poté mobilní bonsaj One Mini. Max se od původního modelu odlišuje zejména velikostí a několika méně podstatnými detaily. Proto za sebou i on coby rodinné prokletí táhne nedostatky menších modelů, na jejichž řešení se v HTC zkrátka vykašlali.
Na oplátku One Max pod dojmem aktuálních trendů přidává čtečku otisků prstů, kterou však využijete jen tolikrát, kolik máte kamarádů, kteří nic podobného neviděli. Praktické využití se blíží nule.
I přesto ale po konci testu musím konstatovat: přestože pravidelně tvrdívám, že systém Android už mi nikdy nesmí „do baráku“, byl by to právě telefon od HTC, který bych si pod pohrůžkou trestu smrti zřejmě pořídil. Samozřejmě by to platilo v případě, kdy bych měl na koupi telefonu volných bezmála 18 tisíc korun.
Základní parametry: HTC One Max
| Rozměry | 165 x 83 x 10,3 mm |
|---|---|
| Hmotnost | 217 g |
| Displej | dotykový, Super LCD 3, rozlišení Full HD (1920 x 1080 px), jemnost 373 ppi, úhlopříčka 5,9“ |
| Procesor a paměť | čtyřjádrový 1,7 GHz procesor Qualcomm Snapdragon 600, grafika Adreno 320 2 GB RAM, vnitřní paměť 16/32 GB + paměťové karty microSD (až 64 GB) |
| Operační systém | Android 4.3 + HTC Sense 5.5 |
| Fotoaparát | 4 Mpx, autofocus, LED blesk, nahrávání Full HD videa, slow-motion video 60 fps |
| Obsah balení | USB adaptér, USB kabel, sluchátka |
| Cena a dostupnost | ?, listopad 2013 |
Design a konstrukce: hliníková pevnost
Pokud vedle sebe položíte „Maxe“ a původní model One, vystoupí jejich podobnost na povrch v plné nahotě. Vlastně ani netuším, zda se tomu vůbec dá stále říkat podobnost. Kromě velikosti od sebe oba modely na první pohled odlišuje pouze množství plastu, které v HTC na jejich výrobu použili. Zatímco u ONE se umělá hmota na bocích skryla pod hliníkové dekory, na Maxu vykukuje ven a lze ji tak vidět i z čelního pohledu.
Stejně jako na One zaujmou uživatele u Maxe hlavně přední stereoreproduktory a potěší i stavová diodka šikovně schovaná do jednoho z reproduktorových otvorů.
Po několika recenzích čínských telefonů byla pro mě doba strávená s HTC hotovým balzámem na duši. Možná bych měl však raději napsat balzámem na ruce: One Max je pevný jako skála a o nějakém povrzávání si může jeho majitel nechat jen zdát. Žádnou vůli jsem nepozoroval ani u bočních tlačítek zamykání a ovládání hlasitosti. Ty navíc disponují příjemně zvrásněným povrchem, po kterém se prst nesklouzne ani kdybyste ho olejem namazali.
Vše se ale rázem změní v okamžiku, kdy telefon obrátíme zády vzhůru. Zadní odnímatelný kovový kryt sice také nevrže, má ale zřetelnou vůli kolem čočky fotoaparátu. Za vše může jeho prohnutý tvar, který je zkrátka prohnutější, než by bylo zdrávo, a právě v místě vrcholu paraboly se tak tvoří malá skulinka. Člověk se tak musí chtě nechtě ptát, proč se zadní kryt Maxe vůbec dá snímat. Ano – nalezneme pod ním sloty na SIM kartu a microSD kartu. Baterii však vyjmout nelze a oba dříve zmíněné sloty by se v klidu vešly i na boky přístroje jako na modelu One. Například levá hrana zůstává s výjimkou odjišťující páčky pro sejmutí krytu trestuhodně prázdná – spoušť fotoaparátu zde nehledejte.
Co však oproti jiným telefonů na těle HTC One Max naleznete, je čtečka otisků prstů, ta se nachází pod čočkou fotoaparátu a její funkčnosti se budu věnovat dále v textu. Už teď vám ale můžu prozradit, že úplně ergonomické její používání není. To bohužel platí i po ostatní prvky telefonu. Do konce testu jsem si například nebyl schopný zvyknout na to, že se tlačítko zamykání displeje nachází až pod kolébkou hlasitosti. Tuším, kam konstruktéři mířili: u telefonu olbřímí velikosti je lépe umístit nejpoužívanější tlačítko přímo k prstům, které jej ovládají. Ale nedá se nic dělat, zvyk je železná košile, a tak jsem se s železnou pravidelností snažil telefon odemykat knoflíkem sloužícím k jeho ztlumení.
Velikost přístroje bývá skutečně někdy na překážku. Neplatí to jen pro telefonování, kdy s plackou u ucha vypadáte trochu jako Mickey Mouse. Když se k šestipalcové velikosti připojí ještě prazvláštně umístěné tlačítko Home (místo vprostřed ho nalezneme napravo), na problém je zaděláno. Ať už držíte telefon v kterékoli ruce, k senzorovým tlačítkům musíte svůj palec buď nepřirozeně natahovat, anebo ho lámat v ostrém úhlu. V extrémním případě na kýžené tlačítko vůbec nemusíte dosáhnout. Tak jako tak se nedá mluvit o bůhvíjakém pohodlí, a tato rovnice má proto jediný výsledek: HTC One Max se nedá pohodlně ovládat jinak než oběma rukama.
Připravte se také na nošení v zadní kapse kalhot – do boční se vejde jen velmi těžko. Pokaždé, když si budete sedat, ho zkrátka musíte položit na stůl. Hliníková záda jsou naštěstí dost odolná a i když jsem se s telefonem nikterak nemazlil, neobjevil se na nich po celém testu ani jediný škrábaneček.
Baterie a výdrž: pohodlný den
HTC vybavil svůj největší model akumulátorem o kapacitě 3300 mAh, což se sice na první pohled může jevit jako štědrá porce, nicméně v kombinaci s rozměrným Full HD displejem přeci jen v hlavě uživatele klíčí pochybnost, zda to stačí. Pokud to platí právě pro vás, musím vás uklidnit: stačí to. A to překvapivě i na velmi perný den plný telefonování.
Telefon jsem jako vždy používal ve dvou režimech. Víkendový režim zahrnoval jen 30 SMS a 10 minut volání, ale na druhou stranu jsem strávil cca tři hodiny na internetu. Můj všední den je o poznání hektičtější. Provolám kolem devadesáti minut a pošlu kolem padesáti zpráv v různých typech messengerů. Zároveň telefonu nedají odpočinout dva e-mailové účty s push synchronizací a klienti tří sociálních sítí.
Světe div se, v obou režimech velké HTC bohatě vydrží od postele do postele, tedy přeloženo: cca od sedmi hodin do jedné ráno.
Hodnota času, který Max potřebuje k svému kompletnímu nabití, bohužel zůstává zahalena rouškou tajemství. Testovací kousek od HTC putuje po českých redakcích bez originálního balení zasunutý do bublinkové obálky, která nabíječku neobsahuje.
Displej a ovládání: méně je více
Do displeje HTC One Max je opravdu těžké se nezamilovat. Jeho kvality jako jediné ospravedlňují strašidelnou velikost přístroje. Sledovat cokoli na TFT zobrazovači s Full HD rozlišením a extrémně širokými pozorovacími úhly, je totiž opravdu něco. Ani při nadprůměrně velké úhlopříčce 5,9 palce nerozeznáte jednotlivé pixely. Největší z rodu One se může pyšnit hustotou 373 pixelů na palec a s rezervou tak splňuje zvykovou normu pro Retina displej.
Daleko větší radost než vyhlazená písma a hrany ikon mi ale udělaly přirozené barvy zobrazovače HTC. Pokud jste zvyklí na jásavé barvičky Samsungu, budete možná trochu zklamaní, ale věřte mi: realitě se více blíží displej tchajwanského výrobce. Snad jen bílá kdyby byla bělejší. Zejména při mírných náklonech přístroje má tendenci šedivět.
A chvále zdaleka není konec: displej HTC One Max se vyznačuje krásnou vlastností – nejde ho umatlat. Oleofobní vrstva dokonce odolala i prstům namazaným v chladných dnech niveou, což považuji za malý zázrak. Bohužel, odolnost proti poškrábání je zřejmě na poněkud nižší úrovni. Nejde o nic fatálního, nicméně pár mikroškrábanečků, které by detailistům mohly vadit, se ke konci testu na skle Maxu přeci jen objevilo.
Záležet si v HTC dali i na snímači okolního světla. Ten v automatickém režimu narozdíl od mnoha jiných telefonů zajišťuje, že se displej ve tmě ztlumí na opravdové minimum. Nestává se často, abych při čtení v posteli nemusel spoléhat na alternativní browser s „nočním režimem“ – s HTC mě to ani nenapadlo. Ten samý snímač světla ovšem dělá neplechu při podsvěcování senzorových kláves. Ty pod slunečními paprsky zcela zhasnou, a protože se mezi nimi leskne veliké logo HTC, často poněkud déle trvá, než je najdete. Věnujte proto raději pár minut tréninku jejich polohy naslepo.
V současné „době dotykové“ se HTC snaží zaujmout také relativně novým prvkem v zabepečení telefonu. Přístroj můžete odemknout otiskem prstu. Stačí nechat telefon zapamatovat tři vaše otisky a poté, co vás přistroj vyzve, jedním z prstů přejet po čtečce umístěné pod čočkou fotoaparátu. Nebudu vás napínat: tuto funkcionalitu jsem po hodině testování vypnul. Funguje sice relativně spolehlivě, přesto občas váš prst nerozezná a opakování celého procesu je otravné. Možná kdyby v HTC čtečku místili na stejné místo jako u iPhonu 5S, dávalo by to celé větší smysl. Pod čočku ale většinou při používání telefonu nesahám a musel jsem si tak zvykat na úplně nový, a tak trochu přes koleno naroubovaný způsob ovládání.
Uživatelské prostředí: Android potřebuje změnu!
Uživatelské prostředí HTC Sense 5.5 s sebou nese klady a zápory najednou. Nejprve si projděme kladné stránky. Ač nejsem zrovna předseda fanklubu operačního systému Android, grafickou nadstavbu Sense mám rád. Jeho nejnovější verze, která v HTC One Max překrývá Android ve verzi 4.3, přináší zejména pohledné systémové ikonky, příjemnou možnost personalizovat přepínače v horní výsuvné liště nástrojů, nebo i šikovné pomůcky v nastavení. Ty reprezentuje například možnost přenést data z jiného telefonu, který nemusí nutně mít operační systém Android. Mám rád čistý design Sense spojený s extrémně rychlou a plynulou odezvou (aby také ne, při velkorysých hardwarových parametrech). Miluji povedený sleep mode, zejména v jeho automatické variantě, kdy se telefon v předem daném časovém intervalu uspí po patnácti minutách, pokud ho necháte na pokoji. Určitě se najdou i lidé, kteří přijdou na chuť volitelné obrazovce BlinkFeed, která dovede na jednom místě zobrazovat články z nejrůznějších informačních zdrojů, sociálních sítí, nebo i kalendáře a aplikace počasí.
Pokud jste ale zvyklí na čistý Android, řada věcí vás zarazí. Skoro to vypadá, že se HTC snaží zamaskovat v sobě Android tím, že některé klasické postupy převrátí naruby. Tak třeba: seznamem aplikací se nelistuje do stran, ale odshora dolů. Ani po dvou týdnech jsem to nikdy po jeho otevření nezvládl napoprvé dobře.
Kvůli absenci tlačítka multitaskingu do jeho nabídky vstoupíte dvojím poklepáním na home button – na to se zvykne snadno, je to i rychlejší než dlouhý stisk u telefonů Samsung. Po vyvolání nabídky se před vámi však naráz otevře devět zmenšených oken aplikací, které od sebe odlišují jen popisky v rohu. Kde jsou názorné ikony? Rozlišení, co je co, zabere vždy několik sekund.
Hodně krásy pobrala i zamykací obrazovka se zástupci aplikací, které je z ní možné hned spouštět tahem vzhůru. Bohužel, na personalizaci zapomeňte – jedná se o tytéž zástupce, jako v docku pod pracovními plochami. Povedený nápad představuje okamžitý náhled na zprávu, která vám přišla, ihned na zamykací obrazovce. Pokud ale používáte například messenger What´s app, s těmito náhledy se rozlučte – zde budete muset stáhnout notifikační lištu a vstoupit do zprávy přes ní, nebo zkrátka odemknout telefon klasickým způsobem.
Anebo: Proč potřebuji jiný postup na změnu tapety, jiný na přidání widgetu a jiný na připíchnutí zástupce aplikace na plochu? Ve výčtu těchto drobných neduhů bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Za zcela zásadní nedostatek však považuji fakt, že v HTC evidentně neumějí naložit s ohromnou úhlopříčkou telefonu. Je sice fajn, že se vedle sebe na pracovní plochu vejde pět ikon vedle sebe. Proč se ale v seznamu aplikací rázem vedle sebe vejdou jen čtyři, mi hlava nebere. I dock by určitě pojal šest nejpoužívanějších funkcí, jako je tomu například v tabletovém prostředí Androidu.
To, že HTC One Max se i s olbřímí úhlopříčkou představuje aplikacím jako telefon a nikoli jako tablet, má pak za následek komické roztažení některých ikon do nečitelné podoby. Názorně je to vidět například v nabídce záložek prohlížeče Chrome. Ikony, které na menších displejích vypadají jakž takž povedeně, se na 5,9 palcovém Full HD prohlížeči rázem mění na obrovité obrazce, které mají u neoptimalizovaných stránek podobu rozpixelované kaňky.
Všem těmto neduhům nasazuje korunu fakt, že celý systém i při této velikosti displeje postrádá schopnost přizpůsobit svou podobu k ovládání jednou rukou (na rozdíl například od Samsungu Galaxy Note). Pokud tedy nevlastníte pazouru rozměrů středověkého dřevorubce, kupte si raději základní model One.
Hardware a výkon, srovnání s konkurencí: srovnání kroku
Nebudu zastírat, že HTC One Max má výkonu na rozdávání. Tchajwanský výrobce sice jako jeden z mála ještě nenasadil nejvýkonnější verzi čipsetu Snapdragon 800, přesto dle svižných reakcích lze usuzovat, že by na tom mohl být velmi dobře i po našem standardizovaném testu. One Max do něj jde se čtyřjádrovým 1,7 GHz procesorem Qualcomm Snapdragon 600, grafikou Adreno 320 a operační pamětí 2 GB RAM.
Jako první test přichází na řadu Vellamo přímo od Qualcommu, který obsahuje výbornou část testů zaměřenou na práci s HTML5, včetně testů načítání stránek, práce s Javascriptem, přehráváním videa v rámci webových stránek, zoomování či posun stránek. Tento test tedy bude vypovídající o schopnosti zařízení pracovat s webem jako takovým a jeho výsledky budou důležité pro ty z vás, kteří chcete své zařízení používat prioritně pro práci s internetem. Je záhodno poznamenat, že tyto testy se zaměřují na procesor daného zařízení, můžeme si poté tedy udělat obrázek o výkonnosti CPU části, jelikož je test poměrně komplexní.
| Sony Xperia Z Ultra | 2952 b |
| Sony Xperia Z1 | 2900 b |
| LG G2 | 2898 b |
| Samsung Galaxy Note 3 | 2880 b |
| HTC One Max | 2535 b |
| Sony Xperia SP | 2492 b |
| HTC One | 2408 b |
| HTC One mini | 2269 b |
| HTC Desire 601 | 2261 b |
| Sony Xperia Z | 2167 b |
| LG Optimus L9 II | 2146 b |
| Samsung Galaxy S4 | 2089 b |
| Samsung Galaxy S4 Active | 2057 b |
| Samsung Galaxy S4 mini | 1985 b |
| Samsung Galaxy Mega | 1957 b |
| Sony Xperia T | 1910 b |
| Sony Xperia V | 1904 b |
| LG Optimus G | 1791 b |
| Sony Xperia L | 1797 b |
| Samsung Galaxy S III | 1706 b |
| HTC Desire 500 | 1696 b |
| Huawei Ascend P6 | 1639 b |
| Huawei Ascend Mate | 1628 b |
| Huawei Honor 2 | 1572 b |
| Thl W11 | 1556 b |
| Samsung Galaxy S II | 1552 b |
| Huawei Ascend D2 | 1426 b |
| Samsung Galaxy S II | 1410 b |
| LG Optimus L7 II | 1306 b |
| LG Optimus L5 II | 1294 b |
| Google Nexus 4 | 1280 b |
| Huawei Ascend G510 | 1247 b |
| Vodafone Smart III | 1215 b |
| Huawei Ascend Y300 | 1152 b |
| LG Nexus 5 | 1134 b |
| Alcatel OT X’Pop | 1032 b |
| Samsung Galaxy S | 551 b |
Na surfování na internetu je One Max jedním z nejvhodnějších zařízení na trhu, tedy dle testu Vellamo. Posouvá už tak vysokou úroveň optimalizace z vlajkového modelu One, předbíhají jej jen konkurenční vlajkové lodě, které však mají výkonnější Snapdragon 800. HTC zde hraje se Snapdragonem 600, žádné jiné zařízení s tímto procesorem není na tom tak dobře.
Druhým testem je novinka v podobě GFX Bench. Ta jako jediná aplikace z našeho standardizovaného testu přináší podporu napříč všemi předními mobilními platformami (Android, iOS a Windows Phone), takže si budeme moci udělat lepší obrázek, který ze systémů je jak daleko po stránce optimalizace. Používáme dvojici testů: Egypt HD a T-Rex HD, přičemž vždy bereme výsledky v režimu offscreen, kdy je rendering prováděn za pevně daných podmínek a na obrazovku zařízení se promítá pouze série náhledových obrázků pro vizuální kontrolu. Méně náročný test Egypt HD používá ve velké míře vertex a geometry shadery, soustředí se tedy primárně na stavbu jednotlivých 3D objektů. Dále jsou použity textury ve vysokém rozlišení, měkké stíny apod. Celý test je renderován v 1080p. Složitější T-Rex HD kromě výše zmíněných efektů přidává taktéž dost náročný parallax mapping pro zvýšení plastičnosti povrchu, tak jako Motion Blur, který má na starosti rozmazání obrazu při pohybu. Kromě měkkých stínů v T-Rex HD najdeme taktéž stíny dynamické.
| Egypt HD | |
| Samsung Galaxy Note 3 | 69 fps |
| Sony Xperia Z1 | 61 fps |
| Sony Xperia Z Ultra | 60 fps |
| LG Nexus 5 | 58 fps |
| LG G2 | 55 fps |
| HTC One Max | 42 fps |
| Samsung Galaxy S4 | 41 fps |
| HTC One | 40 fps |
| Sony Xperia Z | 37 fps |
| Apple iPhone 5 | 29 fps |
| Apple iPhone 5C | 29 fps |
| LG Nexus 4 | 26 fps |
| HTC One mini | 15 fps |
| HTC Desire 601 | 15 fps |
| Sony Xperia T | 14 fps |
| Huawei Ascend P6 | 13 fps |
| LG Optimus L9 II | 13 fps |
| Thl W11 | 12 fps |
| Samsung Galaxy S II | 11 fps |
| T-Rex HD | |
| Samsung Galaxy Note 3 | 26 fps |
| LG Nexus 5 | 23 fps |
| Sony Xperia Z1 | 23 fps |
| Sony Xperia Z Ultra | 23 fps |
| LG G2 | 22 fps |
| HTC One Max | 15 fps |
| LG Nexus 4 | 15 fps |
| HTC One | 15 fps |
| Samsung Galaxy S4 | 15 fps |
| Sony Xperia Z | 14 fps |
| Apple iPhone 5 | 6,5 fps |
| Apple iPhone 5C | 6,5 fps |
| HTC One mini | 5,6 fps |
| HTC Desire 601 | 5,5 fps |
| LG Optimus L9 II | 5 fps |
| Sony Xperia T | 4,5 fps |
| Huawei Ascend P6 | 4,3 fps |
| Thl W11 | 3,4 fps |
| Samsung Galaxy S II | 2,7 fps |
Také GFX Bench test ukázal, že HTC One Max patří ke špičce. Pro hry je tento přerostlý telefon jednou z nejlepších voleb, a to nejen kvůli svému obřímu displeji, ale dle tohoto výsledku i dle výkonu.
Posledním, třetím testem, je 3D Mark coby letitá klasika z PC scény, která prověřuje grafický výkon zařízení. Testy provádíme ve dvou možnostech testu. Ice Storm renderuje veškerou grafiku v rozlišení 1280×720, používá normální kvalitu textur a normální post-processing. Extreme verze renderuje grafiku v rozlišení 1920×1080, textury používá ve vysokém rozlišení a taktéž je zde použité vysoké nastavení post-processingu. Unlimited verze vynechává dopad rozlišení displeje, vertikální synchronizace a dalších aspektů pro vyobrazení výsledného čísla, bez ovlivnění vlivů mimo CPU, GPU a RAM. Jedná se tedy o výsledek vyjádřený na úrovni hardwaru, bez okolních vlivů. Vzhledem k vyššímu výkonu umožnil 3D Mark jen náročnější verzi Extreme a Unlimited.
HTC One Max je výkonnější než originální model One, což se dalo čekat, a je také výkonnější než konkurenční vlajková loď od Samsungu, Galaxy S4. Silnější je zde jen Sony Xperia Z Ultra, která je pomyslným králem. To znamená jediné – One Max má výkonu na rozdávání, s přehledem na něm spustíte i ty graficky náročnější hry a aplikace, vše poběží i s těmi nejmenšími detaily.
V možnosti Unlimited dosáhl One Max téměř na hranici 11 tisíc bodů (bez jediného bodu, tedy 10 999 bodů). Výkonnější je zde například Nexus 5, iPhone 5S, Xperia Z1 či Galaxy Note 3. Stále ale připadá tomuto HTC velmi vysoký výkon a patří mezi aktuální špičku.
Galerie, hudba, video a zvuk: zklamání v šesti palcích
K multimediálnímu použití HTC One Max potřebujete jeden základní předpoklad: dostatečně velkou kapsu…
Ale dost už žertování o velikosti. Upřímně: velký displej přímo svádí ke sledování videa a dva velké reproduktory k tomu přidávají milý bonus. Nikdy před tím bych neřekl, jak příjemné může být, když zvuk míří přímo na vás a o to méně rozumím tomu, že je ostatní výrobci schovávají na záda telefonů, i když to jde proti vší logice. Délka HTC One Max má dokonce na svědomí i první praktické využití stereoreproduktorů v mobilní historii: zvuk z nich totiž opravdu vychází ve své stereo formě a vaše ucho je schopno ji zachytit.
Tolik dobré zprávy. Výsledek softwarového vybavení HTC Max One je bohužel takový, že coby přehrávač multimédií ho doporučit nemohu. Nativní videopřehrávač přehrává DivX soubory bez problému, s MKV formátem si však neporadí, stejně tak jako nezná české znaky v titulcích. Jednoznačně doporučuji ihned po vybalení telefonu stáhnout MX Player, který všechny tyto běžné úkony zvládá v bez zaváhání.
Podobné je to pak v oblasti hudby. Sice je hezké, že telefon umí pracovat s playlisty a dovede coby doprovod k písničce zobrazit pohlednou vizualizaci. Kdyby však výrobce místo toho přidal podporu bezeztrátového formátu FLAC anebo aspoň ekvalizér, který by pomohl poladit nevýrazné basy a nakřáplé výšky, poděkovali by mu zákazníci víc.
Situaci nenapraví ani vestavěné FM rádio, které neumí ukládat mezi oblíbené položky rozhlasové stanice pod jejich pravým názvem, ale výhradně jen pod číselnou frekvencí. Příjemným obohacením hudební aplikace je pouze její propojení s prográmkem SoundHound, který dovede vyhledat název a autora právě přehrávané skladby.
V multimediální oblasti pro mne znamenal HTC One Max obrovské zklamání – za osmnáct tisíc korun dokonce neváhám mluvit o ostudě. Ano, galerii má největší HTC moc hezkou. Jednotlivá fotoalba jsou přehledně srovnána pod sebou s velkým náhledem úvodní fotky, a když chcete, můžete se po přihlášení probírat i fotografiemi z vašich účtů na sociálních sítích a webových úložištích. To je ale na multimediální telefon sakra málo.
Bonusové aplikace:
Snad aby vylepšil nevalný dojem z multimediální výbavy, připravili v HTC spoustu bonusových programů, jako například:
7digital: obchod s hudbou, kde po registraci můžete volně nakupovat při cenách kolem 9 Euro za desku
Akcie: přehledné grafy, které vám umožní sledovat vývoj vašeho portfolia na burze
Car: přehledná plocha s velkými tlačítky, která usnadní ovládání telefonu při jízdě autem (povinné varování: ano, raději to nedělejte)
Dropbox: rychlý přístup k webovému úložišti. Kromě Dropboxu však HTC slibovalo také nějaké ty gigabyty zdarma na Google Drive. To však můj přístroj tvrdošíjně odmítalo identifikovat a tak jsem vyšel zkrátka.
Facebook, Twitter, Google +: je potřeba hlubšího představování?
KeyVPN: prográmek umožňující dálkové připojení k VPN
Kid Mode a Parent Dashboard: zde můžete omezit funkčnost přístroje tak, aby se vaše děti dostaly jen tam, kam chcete a nic vám nerozhasily
Klikyháky: tvorba grafických poznámek (něco podobného známe ze Samsungu Galaxy Note, tam však k dokonalé funkcionalitě přispívá stylus)
Počasí: aplikace, která obsluhuje veškerou meteorologickou předpověď na různých místech telefonu
Polaris Office: plnohodnotný klient pro MS Office umožňující editaci dokumetů
Světlo: rozsvítí blesk fotoaparátu, pokud potřebujete něco najít ve tmě
Televize: aplikace obsluhující infraport, který dálkově ovládá televizní přijímač
TuneIn Radio: přehrávač internetových rozhlasových stanic
Fotoaparát a kamera: ultrapixely nestačí
Kapitola o fotoaparátu patří mezi dlouhý seznam kapitol, které by mohly nést společný název „Proč si nekupovat HTC One Max“. Ačkoli se HTC chlubí technologií tzv. ultrapixelů, tedy větších pixelů na stejné ploše snímače (proto má také HTC rozlišení pouhé 4 Mpx), výsledky rozhodně nejsou světoborné. Nejlépe HTC paradoxně fotí statické předměty v příšeří. Za těchto okolností překonává své konkurenty o několik koňských délek zejména podáním detailů.
Běda však, když se fotografovaný předmět pohne. I když Max exponuje opravdu raketovou rychlostí (od nastartování fotoaparátu to trvá cca 3 sekundy za jakýchkoli světelných podmínek), rozmazané postavy spatříte téměř na všech fotografiích, i při jen trochu méně intenzivním světle. K dobru je však potřeba Maxovi přičíst velmi dobrou světelnost objektivu, která i z mírně pošmourné scény dovede vykřesat maximum. Bohužel se však často setkáváme se světelnými přepaly a nedoostřenými detaily.
Zkušební fotky
Reputaci trochu napravuje Full HD video, které můžeme považovat za jakž takž kvalitní. Mírně přepaluje bílou, na druhou stranu nic se ve švenku netrhá a i rychlý pohyb zvládá zachycovat plynule. Pro hračičky navíc HTC přidává možnost zachytit video ve slow motion o framerate 60fps. Protože se ale tento formát videa nahrává v rozlišení 768 x 432 px, celovečerní film z nich vážně neustříháte. Daleko více nejspíš oceníte režim focení panoramat, k jejichž lepšímu zachycení pomáhá vodováha na displejí, anebo možnost vypnout zvuk závěrky, ze kterého by si měli ostatní výrobci vzít příklad.
Zkušební video, Full HD
Zkušební video, slow motion 60 fps
Telefonování a zprávy: raději pište
Šum a chrčení. To jsou dva zvuky, na které si během telefonování s HTC One Max budete nejspíš muset zvyknout. Je to zvláštní: jakkoli reproduktory pro hlasitý odposlech oplývají jasným a hlasitým zvukem, u sluchátka je to přesně naopak. I když jsem se snažil sebevíc, některým lidem jsem zkrátka nerozuměl, a to přesto, že s tím u jiných přístrojů nemívám problém.
Naproti tomu druhá strana si příjem mého hlasu vždy pochvalovala. Možná za to může ona proklatá velikost HTC One Max. Ať děláte, co děláte, vždy máte mikrofon přímo před ústy.
Pro novopečené majitele obříka z Tchajwanu mám ještě jednu radu: pro jistotu si několikrát denně memorujte, kde se na vašem telefonu nacházejí tlačítka ovládání hlasitosti hovoru, a kde tlačítko zamykání. Jak už jsem zmínil v úvodu: na většině ostatních telefonů jsou přesně obráceně, a proto se mi často stávalo, že jsem místo ztišení hovoru zamkl a odemkl telefon. Tím pádem se bohužel aktivoval i displej a já si začal tváří spouštět různé aplikace.
Pokud voláte málo, horší kvalitu zvuku nějak přes srdce přenesete a možná vám větší radost udělají notifikační vychytávky. Například funkce, která vybudí hlasitost zvonění, pokud máte telefon právě v kapse. Funkce je to bezesporu užitečná, nicméně během testování nefungovala pokaždé. Co však nezklame nikdy, to je celková hlasitost vyzvánění. I když jsem v nastavení hlasitosti nikdy nepřekročil polovinu stupnice, vždy jsem zvonění HTC One Max spolehlivě slyšel a bez uzardění ho můžu označit za nejhlasitější telefon, který jsem kdy držel v ruce.
Pokud znáte jakýkoli telefon s Androidem, podoba telefonního seznamu vás nejspíše nepřekvapí. Jedná se o aplikaci, ve které se nachází jak seznam samotný, tak i výpis všech uskutečněných hovorů nebo alfanumerická klávesnice. Ta umí vyhledávat kontakty i v režimu T9 – začněte psát jméno jako na obstarožním telefonu vašich rodičů a telefonní seznam začne prohledávat kolonky jména a příjmení. Bohužel, kolonku Firma nebo Pozice jakoby tento způsob vyhledávání neznal.
Z vlastní zkušenosti můžu dosvědčit, že s HTC Max One budete psát SMS zprávy daleko raději než telefonovat. Právě během psaní se totiž naplno projeví největší výhoda obřího telefonu – obří klávesnice. Kdykoli a v jakémkoli stavu jsem dokázal napsat na HTC klávesnici zprávu bez překlepu, aniž bych se musel na klávesy nějak zvlášť soustředit. Pokud byste ale přeci jen nechtěli do klávesnice ťukat, směle zapněte psaní pohybem prstu – funguje stejně dobře i díky kvalitnímu vestavěnému slovníku. Bohužel, osobně pro mě kazí dojem z jinak povedené SMS aplikace nešikovné provedení doručenky zpráv. Ta se ohlásí stejným zvukem, jako SMS zpráva a navíc začne strašit v notifikační liště, a vy tak musíte udělat několik úkonů navíc, abyste se jí zbavili.
Organizační funkce: kancelářská špička
Organizace času je konečně oblast, ve které HTC One Max nezná kompromisy. Aby také ne – ať si říká kdo chce, co chce, kancelářské nástroje od Google mají jen málo slabin. Jak také jinak: vše se muselo přizpůsobit designu nadstavby Sense. A to nese ovoce. Pojďme se na to podívat: měsíční náhled kalendáře například nabízí v témž okně také náhled na události dnešního dne. Kalendář také umí spolupracovat s Google mapami pokud se v dané události vyskytne popis lokace a při zadávání nové agendy dovede dokonce zkontrolovat, zda v daný čas už náhodou nějakou schůzku nemáte.
Bohužel, dokud jej nevypnete, bude vám HTC tvrdošíjně jako základní kalendář cpát svůj vlastní nativní HTC kalendář navázaný na HTC účet. Další drobná moucha se váže k označení synchronizovaných kalendářů: na rozdíl od jasných barev, které Google používá ve webovém zobrazení kalendáře jde rozlišení na HTC One Max spíš do tlumených odstínů. Na první pohled je tak o něco složitější rozlišit, v jakém kalendáři se nacházíte, a změnit jejich barvy v telefonu nelze.
Kdo neviděl aplikaci Úkoly, která kalendář doplňuje, jako by nežil. S lepším vestavěným nástrojem na tvorbu seznamu úkolů jsem se už dlouho nesetkal a možnosti jeho nastavení opravdu berou dech. Konečně jsem se po dlouhé době setkal s aplikací, která umí zobrazit úkoly z účtu Google i MS Exchange najednou a zvládá práci se seznamy úkolů i jejich lokacemi.
To vše samozřejmě doplňuje budík, stopky a minutka, podle nejlepších zvyklostí HTC zabalené do graficky zgruntu předělané aplikace.
GPS a navigace: navigační rychlík
Na fixování GPS signálu stačí HTC One Max pár vteřin. Tím myslím doslova pár: i v zástavbě byl Max připraven navigovat během dvou sekund, a to v jakékoli aplikaci – ať už šlo o běžecký tracker nebo automobilovou navigaci. Telefon se navíc pyšní i podporou ruského systému Glonass, a tak se neztratíte doslova kdekoli na světě.
Datové funkce a webový prohlížeč: chyby v hlavní roli
Za to, jakým způsobem přistoupili v HTC k datovému připojení svého největšího modelu, by tchajwanští inženýři zasloužili pětadvacet na holou. Nejde o to, že by snad telefonu chyběla nějaká možnost připojení – naopak. Zvládá jak Wi-Fi ve všech běžných standardech, tak i například rychlá data LTE. K čemu je to ale dobré, když si připojení nedovede udržet?
HTC One Max je například doslova mistr ve ztrácení signálu Wi-Fi, a to i na místech, kde byste to rozhodně nečekali. V mém bytě se například odvážně odpojil dva metry od routeru při síle signálu o třech čárkách ze čtyř. Pokud tohle začne telefon dělat co minutu a browser proto tvrdošíjně hlásí, že nemůže dokončit načítání požadované webové stránky, věřte, že raději přepnete na mobilní internet.
A zde se nachází druhé čertovo kopýtko: bydlím v oblasti, kde T-Mobile už spustil datové přenosy v režimu LTE. Na místě, kde mé Blackberry Q10 jede plnou silou čtyř čárek, Max udrží s bídou jednu. To se samozřejmě projevuje i na rychlosti a stabilitě připojení.
Podtrženo-sečteno. Na papíře je s HTC One Max vše v pořádku, praxe ale pokulhává. Občas jsem měl pocit, že jediné, co z bezdrátových modulů funguje opravdu bez výhrad, je raritní infračervený port, který slouží pro ovládání televize. A skutečně: aplikaci stačí prozradit výrobce vašeho TV přijímače a o ostatní už se postará telefon sám (aspoň tedy u mě doma ve spolupráci s televizí Sharp Aquos LE830). Během pár sekund můžete začít podnikat diverzní akce a přepínat své drahé polovičce z Cest domů na nějaký atraktivnější program.
Až vás zábava s ovladačem omrzí, užijete si ji dosytosti i při prohlížení mobilního internetu. Vestavěný browser bez potíží zvládá Flash i rychlé vykreslování těch nejsložitějších stránek. Grafická nadstavba Sense však paradoxně oproti rozšířením z pera jiných výrobců nenabízí v aplikaci prohlížeče žádné „extrabuřty“, které by jeho funkcionalitu obohatily. Za sebe bych hlasoval například o lištu s tlačítky Zpět, Vpřed a vstupem do záložek. Místo na displeji by se u HTC One Max rozhodně našlo.
Zhodnocení a konkurence: kupte menšího bráchu
HTC One Max ve mně zanechal skutečně rozporuplné dojmy. Vše, co na něm budete podnikat, musíte posuzovat skrz jeho cenu. A ta skutečně není malá. Ba naopak: vždyť za 18 tisíc si můžete koupit klidně i auto.
Stačilo by, kdyby stál o třetinu méně, a není co řešit: kvalitní provedení, špičkový displej, poutavý design, dlouhá výdrž a velikost, díky které vás budou lidi zastavovat a ptát se, co že to máte v ruce za „hustou bestii“. Skvělé, řeknete si. Jenže ono to skvělé není.
Pokud si koupíte HTC One Max, utratíte velkou část, ne-li celou výplatu za telefon, na kterém nenapíšete zprávu, když nesete nákup. Za telefon, na kterém se někdy nedostanete na web. Za telefon s průměrným foťákem a špatným zvukem sluchátka, který se od svého levnějšího sourozence liší jen nepoužitelnou velikostí. HTC One Max je slepá ulička ve vývoji mobilních telefonů.
| Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
 špičkový displej |  nepraktické ovládání |
| bezchybné dílenské zpracování | odpojování od Wi-Fi sítí |
| výkonný hardware | nevalná kvalita hovoru |
| odladěné prostředí HTC Sense | vysoká cena |
| hlasité reproduktory |
Autor článku
Redaktor webu Mobilizujeme.cz. Sepsal celkem 202 článků.
