Jak jsem přišel na chuť Androidu Pie (názor)

Android mi byl vždycky příjemný svým důrazem na funkčnost, systematičnost a ergonomii. Menu byla poskládaná tak, abych v nich nikdy nebloudil, aby se dal systém používat na obrovských displejích i miniaturních mobilech a zároveň vypadal čistě a jednoduše.

Pak jsem ale zkoušel Developer Preview na Nokii 7 Plus a měl jsem dojem, že Google vytyčený směr úplně opustil. Zklamání bylo obrovské, hlavně proto, že prostředí začalo zasahovat do věcí, které sloužily dlouho a dobře – zkrátka začal bourat to, co fungovalo dobře. Několik věcí mi ale hrozně vadilo.

Přesunutí hodin do levého rohu

Čas byl vždycky vpravo, stejně jako ikony určené pro permanentní zobrazení, jako je signál, baterie, nebo právě hodiny. Přesunutím do levé oblasti ale uživatelé přišli o možnost jedním pohledem zjistit, jestli nějaké upozornění přišlo, nebo nepřišlo. Na Androidu Pie už musí zkoumat, jestli to v rohu je jen časomíra, nebo je k ní i nějaký bonus.

Rychlá nastavení

Tady Google nikdy moc nehospodařil s místem. Logika animací a celého UX ale v poslední verzi Androidu udělala krok zpátky. Stále se přepínače řadí jen do tří sloupců (mezi které by se klidně vešel další sloupec) a navíc se do roletky cpou informace, které ani nejsou potřeba – třeba indikátor Wi-Fi nebo vibrační profil. Proč je dávat sem, když jsou ve stavové liště permanentně?

Poslední aplikace

Po vzoru iPhonu a některých nástaveb Android Pie opustil řazení posledních spuštěných aplikací do pásu karet a nahradil je náhledy aplikací. Potíž je v tom, že pokud se chcete dostat byť jen na předchozí aplikaci, musíte udělat pohyb navíc. Dříve stačilo zmáčknout tlačítko Poslední aplikace a klepnout na vybranou appku. Teď musíte otevřít nabídku posledních aplikací, posunout se minimálně o jednu pozici a opět klepnout.

Ovládání gesty

Pohyb napříč systémem gesty zní strašně moderně. Asi jako dotykové obrazovky v autech. Jenže kdo je kdy zkoušel, ví, že trefit se v drncajícím autě je podobně těžké, jako kreslit gesta na displej. I při gestech se musíte displeje dotknout, tak proč k tomu přidávat ještě pohyb? Je snad v navigační liště málo místa?

Ovládání hlasitosti na boku

Chápu, že je přirozené mít posuvník volume přímo u tlačítek, ale co mobily, které ho nebudou mít na levém boku? Notifikační roletka svým účelem plní potřeby i pro hlasitost, tak proč zakládat další zónu?

Vývoj se ale kvůli mé kritice nezastaví, takže mi nezbylo, než se aspoň pokusit o přizpůsobení. Nyní cca týden používám v telefonu custom ROM HavocOS, která některé výše uvedené problémy řeší či obchází. I při čistém Androidu Pie mi ale některé prvky nového rozhraní začaly dávat smysl.

Hodiny vlevo jsem ale tolerovat nezačal. Vypadá to jako maličkost, ale zjistil jsem, že mi i v praxi vadí, že nemám rychlý přehled. Notifikační dioda mi sice sdělí, jestli se něco děje, ale když vám desetkrát za den pípne nějaký mail či kalendář, chcete rovnou mezi ikonami najít, zda se notifikací zabývat budete, či ne. Naštěstí Havoc umožňuje návrat k původnímu rozložení.

U rychlých nastavení jsem nakonec přijal, že se v nich budou plést ikony navíc. Jakmile ale začaly v custom ROM fungovat úpravy layoutu na více sloupců a řádků, byl jsem spokojen. Podbarvené ikony sice nevypadají tak úhledně, jako na Oreu, ale celý systém je barevnější, tak se to ztratí.

Na rozhraní nedávných aplikací jsem si zatím nezvyknul, ale už proti němu nejsem tak nepřátelsky naladěný. Je fajn vidět, co jste ve které aplikaci dělali. Dokáže to připomenout, že máte rozepsanou poznámku, nebo jste neuložili záznam v kalendáři. Dokonce i ono rolování dlouhatánským seznamem je akceptovatelné, když zapnete ovládání gesty – pak se totiž přepínač aplikací mění v šoupátko, jako máte ve Wordu a prolétnete i 50 aplikací raz dva. Bohužel ale zůstává interface schizofrenní – tváří se jako Windows, ale na rozdíl od desktopového operačního systému nevidíte, co se v aplikaci právě děje, ale jen jakýsi screenshot jejího posledního stavu.

Pozitivní však je, že Pie umožňuje styl posledních aplikací upravovat příjemněji, než předchozí verze. S rootem by proto mělo být možné vrátit se k zásobníku karet z předchozích verzí, ale i mřížce, kterou používal Huawei – otevírá se tu prostor i pro zajímavější řešení, která zatím zastupuje třeba BlackBerry, které zmenšuje náhledy starších aplikací a ty poslední nechává větší.

Ovládání hlasitosti se nakonec ukázalo jako menší krok stranou, než jsem zprvu myslel. Nepomáhá, ale aspoň neškodí. Sice mě mrzí, že při nastavení hlasitosti na 30 nebo 45 kroků nejsou změny posuvníku skoro vidět, ale čistý Android používá jen 15 úrovní, takže to u něj moc vadit nebude.

Závěr

Stejně jsem ale na Androidu 9 zůstal, až jsem se divil proč. Zásadním důvodem bylo, že jsem zjistil, že změny nejsou tak velké a zásadní, jak dříve vypadaly. Tím mám na mysli hlavně poslední aplikace a ovládání gesty – obojí jde vrátit do stavu verze 8.1 Oreo.

Naopak jsem v systému našel drobné maličkosti, které si mě získaly. Třeba rozšíření funkcionality upozornění. Určitě znáte situace, kdy děláte něco souvislého (hrajete hru, koukáte na videa apod.) a přeruší vás zpráva z chatu. Dříve jste na ni mohli jen odpovědět. Co ale když vám píše někdo, kdo nepochopil rozdíl mezi tečkou za větou a tlačítkem odeslat? Dříve byste viděli jen poslední zprávu, teď uvidíte i pár upozornění zpátky a mezi nimi to, co jste psali sami. De facto tak můžete veškerou komunikaci vyřídit bez vstupu do aplikace samotné.