Pokud má nějaký model zachránit tchajwanskou společnost, bude to právě HTC 10. Jeho tvůrcům se povedlo vychytat ty nejhorší mouchy někdejších modelů One a startuje zbrusu nový přístup HTC nejen ke svému portfoliu, ale k systému Android jako takovému. Z pohledu zákazníka má HTC 10 jen jednu nebo dvě slabiny. Konkurence je však bohužel ještě dál.

Jsou skvěle zpracované, ale… To je věta, kterou v posledních letech pravidelně začínalo stručné hodnocení vlajkových lodí společnosti HTC. Recenzentům i uživatelům vadila často chudá výbava, těžkopádný vzhled nebo třeba průměrný fotoaparát. To vše nejspíš stojí za postupným odchodem tchajwanských telefonů z výsluní zákaznického zájmu.

To už je ale minulost. Dny strávené ve společnosti HTC 10 vůbec nepředstavovaly nepříjemnou zkušenost. Nenabízí toho sice tolik jako špičková jihokorejská konkurence, pokud však z nějakého důvodu nemáte rádi skleněná záda, AMOLED displej nebo zkrátka jakýkoli Samsung, může nové HTC snadno sehrát roli černého koně závodu o vaši přízeň.

HTC 10: specifikace

Design a zpracování: ledoborec ve vaší kapse

Vadila vám konstrukce modelů One M8 a M9, které vzbuzovaly dojem, že jsou slisované ze dvou různých materiálů o dvou různých šířkách? Tak tady jste na správné adrese. HTC 10 na jejich někdejší design chytře odkazuje lomenými hranami bočnic a příjemně zaoblenými zády, po dvojím kovu a dvou šířkách vrstev korpusu už ale není ani stopy. Novinka představuje kovový monoblok o značné hmotnosti 161 gramů, který se ale skvěle drží v ruce a zkosená hrana kolem displejové části dokonce zaručuje, že na rozdíl od špičkových Samsungů (a starších HTC) nová tchajwanská vlajková loď při telefonování neřeže do ucha.

Na ergonomii používání v HTC zkrátka zapracovali a je to vidět na každém detailu. Ovladač hlasitosti se nachází hned pod ukazováčkem a hned vedle něj našel své místo zamykací knoflík. Že byste si je spletli, nemusíte mít strach. Tlačítko zamykání je totiž výrazně zvrásněné. Jeden by až nevěřil, jak taková drobnost přispěje dobrému dojmu z používání telefonu.

Diskutabilní však zůstává čtečka otisků prstů. Tak se nachází v klasické pozici pod displejem, na rozdíl od jihokorejské nebo americké konkurence nikoli ve fyzickém tlačítku. I když jeho vzhled zdařile napodobuje, jedná se jen o senzorovou klávesu a snahy o její stisk a čekání na cvaknutí vyzní naprázdno. Do konce testu jsem si na to nezvykl, což mi naštěstí vynahradila rychlost čtečky, která se vyrovná třeba přístrojům Apple s první generací Touch ID. Jen na jedinou věc je třeba i u HTC 10 dávat pozor: čtečka je výrazně háklivá na to, když ji prstem nepřekryjete celou. Nic neodpustí a telefon zůstane zamčený.

Opět také platí, že HTC by mohlo ostatní výrobce vyučovat dílenskému zpracování, jakkoli se už v této oblasti síly začaly v posledních měsících vyrovnávat. Stejně jako u minulých modelů se nelze nerozplývat nad nezachytitelným přechodem mezi kovovým tělem a plastovými proužky antény. Trochu zvláštně přitom působí horní hrana telefonu, která je oproti zvyklostem z plastu vyvedena celá – snad proto, aby proužků na těle nebylo příliš.

Uprostřed plastové anomálie se pak nachází konektor na sluchátkový jack. Jakkoli se nejedná o to nejpraktičtější umístěni na světě, vertikální symetrie celý design harmonizuje, zejména díky souladu se stejně tak uprostřed umístěnou čočkou fotoaparátu. Také ta podle nejnovějších a pro mě poněkud nepochopitelných trendů vyčnívá asi milimetr nad povrch zad. Právě díky své poloze se však aspoň telefon vleže na stole nekýve. Hned vedle čočky potom nalézáme dvojitou LED diodu a hlavně senzor laserového zaostřování.

Displej, ovládání, výdrž baterie: najdi slabé místo

Kdyby neexistoval Samsung Galaxy S7 (recenze)… tento univerzální povzdech by se dal v případě HTC 10 aplikovat téměř na všechny oblasti. U displeje je však obzvlášť na svém místě. Větší než Full HD rozlišení jako by v HTC dlouhou dobu považovali za něco zbytečného. V případě modelu 10 ovšem nejnovějším trendům podlehli a dobře udělali. Samotný zobrazovač skutečně patří k tomu nejlepšímu, co na trhu najdete. 5,2palcová obrazovka pochází z rodiny Super LCD 5 displejů. Co to znamená? Slovíčko Super značí minimální mezeru mezi sklíčkem a samotným displejem a tím pádem i snížení nežádoucích odrazů, pětka pak signalizuje pátou generaci tohoto typu displeje.

K odrazům skutečně nelze mít výhrad, stejně tak jako k podání barev. To sice inklinuje ke studenějším tónům s větším množstvím modré, osobně mi to ale k bílému tělu HTC „tak nějak sedělo“. Křiklavé barvy nečekejte, od toho jsou tu AMOLED displeje od Samsungu a nim se HTC neblíží ani po zvolení barevné teploty „Živé“. Snad jen dvě záležitosti srážejí obrazovku HTC 10 o třídu pod současnou špičku: telefon postrádá přepnutí do nočního „čtecího“ módu, kdy odfiltruje modrou z barevného spektra vyzařovaného světla. Nepozdávala se mi také práce snímače okolního světla. Ve tmě displej zářil až moc, na přímém slunečním světle by se pak slušelo ještě přidat.

HTC umí udělat radost těm, kteří mají rádi ne zcela běžná řešení. U HTC je totiž všechno tak trochu jinak než u konkurence. Začněme třeba prostorem pro nainstalované aplikace, v němž se nepohybujete do stran, jako u jiných telefonů, ale převíjením shora dolů. Nezvykl jsem si na to, stejně jako na „obrácenou“ polohu kontextových kláves pod displejem. Někdo by možná namítl, že je naopak logické umístit klávesu Zpět nalevo a nikoli napravo, jako to dělá Samsung. Bohužel, je to však právě Samsung, kdo ve světě Androidu tvoří normy a ostatní se mu přizpůsobují. V takovém světě pak HTC musí nutně působit jako exot.

Někdy však jde o exotovství sympatické. Tak třeba: v HTC se rozhodli, že jejich zákazníci nejsou žádní hlupáci a dovedou se sami rozhodnout, jaké aplikace budou používat. HTC 10 proto nabízí jen základní škálu aplikací Google. To všechno přesto, že jeho vlastní vývojáři vytvořili minimálně stejně dobré in-house varianty. Tato záliba v minimalismu došla dokonce tak daleko, že HTC 10 v základu nenabízí žádnou zdravotní aplikaci, i přesto, že disponuje příslušnými senzory a krokoměr na něm bez problémů rozeběhnete. Nejsem si však jist, jak by představitelé značky rozdýchali, když jsem okamžitě k tomuto účelu instaloval S Health od Samsungu.

Žádný jiný telefon také nenabízí větší škálu možností toho, co dělat se zamykací obrazovkou. I Samsung už upustil od zástupců často používaných aplikací – HTC je stále má. Kromě toho umí třeba v daný čas ukázat, kam byste třeba měli zamířit na oběd. Displej rozsvítíte poklepáním, odemknete pak tažením prstu po skle. Dvojím gestem swype se pak rychle spustí fotoaparát.

Škoda jen, že se podobné spektrum možností neopakuje i v úpravách vnitřního prostředí Androidu 6.0.1. HTC sice nabízí na první pohled inovativní zpracování pohotovostních obrazovek – nakonec ale nejspíš většina jeho majitelů zůstane u osvědčené klasiky. O čem je řeč? HTC 10 umožňuje rezignovat na klasickou mřížku zástupců jednotlivých aplikací. Odkazy na programy lze potom skrýt za obrázky na zvolené tapetě. Na první poslech to zní dobře, praktické zkušenosti už jsou horší. Se ztrátou známých zástupců se vytratila i má schopnost orientace. Hledání vkusného tématu, které zmíněnou funkci podporuje, navíc připomíná hledání jehly v kupce sena. To už by v HTC udělali lépe, kdyby umožnili změnu hustoty zobrazení zástupců. Mřížka 4×4 působí na tak velkém displeji poměrně neúsporně. Stejně tak z nepochopitelných důvodů schází i možnost rychle přizpůsobit zobrazení pro ovládání jednou rukou. Na zobrazení více aplikací naráz také raději zapomeňte. To vše jsou začátečnické chyby, které ostatní vlajkové lodi milerády využijí ve svůj prospěch.

Chuť může uživateli spravit snad jen Home Widget známý už z minulých modelů HTC. Ten v závislosti na vaší poloze zobrazuje pouze ty aplikace, které v dané lokalitě potřebujete. Zvyky svého majitele se telefon učí přibližně týden, a podobně dlouho mu z mě neznámých důvodů trvá, než začne správně odhadovat, kde se právě nacházíte. Pokud ho chcete zkoušet, doporučuji se obrnit určitou dávkou trpělivosti. Standardně kvalitní je také BlinkFeed – aplikace zobrazující na zvláštní ploše launcheru novinky, váš kalendář nebo informace ze sociálních sítí. Pokud jste na tom však podobně jako já, podobné aplikace nevyužíváte a soustředíte se na primární informační zdroje.

I když toho po funkční stránce HTC nenabízí mnoho, nic vám nebrání rozšířit jeho možnosti libovolně náročnou aplikací. Po hardwarové stránce je totiž všechno v nejlepším pořádku. Snapdragon 820, grafická jednotka Adreno 530 a 4GB RAM, to jsou parametry, které v nejvyšší třídě rozhodně neudělají ostudu. To ostatně dokladuje i výsledek benchmarku AnTuTu, který se zastavil na bezmála 102 000 bodech, tedy kousek pod LG G5 (první dojmy). Stále mi však hlodá v hlavě, kam se podělo ono proklamované zlepšení co se zahřívání telefonu týče oproti staršímu a hojně kritizovanému chipsetu Snapdaragon 810. O HTC se sice nedá říct, že by topilo při každé trochu náročnější činnosti, na natáčení delšího videa se však raději už po dvou minutách vybavte rukavicemi. Šasi přístroje pak rozehřeje i několikaminutové sledování Full HD filmů.

Právě zahřívání se možná dost negativně podepisuje na výdrži telefonu. Jakkoli jsem zajásal, že oproti původním odhadům došlo u HTC 10 ve finále k implementaci 3000 mAh akumulátoru, reálná praxe ukazuje, že je to stále málo. Dvoudenní výdrže se podle mých zkušeností nedá dosáhnout. I ve víkendovém provozu musíte nabíjet každý den a telefon svou životní pouť končí po nějakých patnácti hodinách provozu.

Fotoaparát a multimédia: konečně dobrý fotoaparát!

Pokud máte zkušenost s fotoaparáty telefonů HTC, možná máte sto chutí tuto kapitolu přeskočit. Já vás ale prosím, nedělejte to. HTC 10 je vůbec první telefon z Tchaj-wanu, který se v oblasti focení vyrovná špičce. Vlastně mohu říct, že fotoaparát vlajkové lodi HTC má jen jednu drobnou chybku, a to je pomalejší expozice. A i to se dá přežít – mluvím totiž o zpoždění jen několik setinek vteřiny oproti neuvěřitelně rychlému Samsungu Galaxy S7 (fototest), tedy rozhodně nic, co by člověk bez zkušenosti s vlajkovými loděmi mohl považovat za nevýhodu.

HTC opět přichází s “ultrapixelovým” snímačem o rozlišení 12 megapixelů, které jsou údajně větší než u konkurence, a zachytí tak více světla. To v kombinaci se světelností objektivu f/1.8 má zajistit prokreslené fotky bez šumu i za slabšího světla. Což dokonce mohu potvrdit. Své nejspíš dělá i optická stabilizace, ale oproti leckteré konkurenci mě překvapily ostré kontury předmětů na fotografiích i za večerního šera.

Během slunečních dní pak fotoaparát dokáže produkovat obrázky srovnatelné se současnou špičkou. Běhající děti, tekoucí voda, jedoucí auta, nic z toho nedělá HTC problém a mírné rozostření pohybu jsem si všiml jsem na konci rychle kmitajících nohou. K tomu přidejme vyrovnané barvy a dochuťme množstvím funkcí, jako je třeba automatické HDR bez jakéhokoli zpoždění při zpracování nebo možnost manuální regulace expozice při ostření na daný bod pohodlně tažením prstu po displeji. Fotoaparát HTC 10 mě zkrátka bavil a slabiny oproti jiným špičkovým modelům najde snad jen hnidopich.

Jak fotí HTC 10

Ještě lepší dojem na mě však udělaly možnosti telefonu v hudební oblasti. Je to poměrně překvapivé, protože zvuk, který se line z reproduktorů HTC 10, je podivně zkreslený a na poměry tichý. A to i přesto, že se v HTC odhodlali k poměrně unikátní „dvoupásmové konstrukci vnějších reproduktorů – woofer se nachází ve spodní části telefonu a roli tweeteru reprodukujícího vysoké tóny hraje sluchátko. HTC o tomto řešení v propagačních materiálech poměrně dost namluví, výsledek však nepřesvědčil.

Jakmile však zapojíte sluchátka (a s klidným svědomím prý to mohou být i „Hi-Res Earphones přiložená v balení, byť nám k telefonu nikdo žádná nepůjčil), nepřestanete žasnout nad tím, co Tchajwanci dokázali ze zvukového čipu vydolovat. Nejprve je potřeba nastavit zvlášť hlasitost každého sluchátka, která pomůže eliminovat i drobné sluchové asymetrie. A potom už zbývá se ponořit do hutných, ale prokreslených basů a krásně čistých výšek. Ano, zní to sice jako slogan z reklamy, ale to, co HTC se svým vylepšením zvuku BoomSound, je opravdu neuvěřitelné.

I já jako příznivec nezkresleného zvuku tak, jak jej zvukař ve studiu zamýšlel, jsem BoomSound Hi-Fi Edition, jak se teď nazývá, vůbec nevypínal. Pravda, třeba pro vážnou hudbu se toto nastavení příliš nehodí, u populárních stylů však dělá opravdu dobrý dojem a ani po dlouhodobém poslechu jsem nepociťoval únavu z příliš přebuzených zvukových frekvencí. Jakkoli bývá hodnocení zvuku subjektivní záležitostí, u HTC 10 je potřeba vyzdvihnout ještě jednu devizu: jako jeden z mála androidových telefonů podporuje bezdrátový a hlavně bezztrátový přenos zvuku AirPlay. Ten býval doposud standardem převážně u zařízení Apple.

Závěr a zhodnocení

Je znát, že HTC se při vývoji modelu 10 opravdu snažilo. K tomu, aby však jeho nová vlajková loď konkurovat ostatním špičkovým telefonům, by však bylo potřeba udělat ještě pár krůčků navíc. Home Widget a odlehčená nadstavba nejsou bůhvíjak silné marketingové taháky. Kde jsou třeba tepové senzory? Jak je možné, že jinak skvěle zpracovanému korpusu telefonu schází voděodolnost? A vůbec: proč se vlastně HTC více nechlubí jedním z nejlepších zvukových projevů na trhu? Sečteno: kdyby HTC 10 přišlo před rokem a půl a konkurovalo třeba Samsungu Galaxy S6 (recenze), nebyl bych si vítězem tohoto duelu vůbec jist. S cenou 19 000 však letos HTC může oslovit snad jen jediný typ zákazníků: ty, kteří nenávidí Samsung.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
skvělé zpracování	na vlajkovou loď málo unikátních funkcí
skvělý zvuk ve sluchátkách	špatný zvuk v reproduktoru
konečně velmi dobrý fotoaparát	výdrž baterie