Zkušenosti: Samsung Galaxy Watch na ruce “chronomagora”

Jak moc se přiblížily chytré hodinky něčemu, co může nosit na ruce i ctitel klasického mechanického strojku? Převáží funkce nových časomír nad obdivem k práci hodinářů? Tyto otázky si každý rok kladou majitelé hodinek, vždy s příchodem nového modelu. Rozhodli jsme se tuto zkušenost otestovat v roce 2018 s nejnovějším počinem firmy Samsung: Galaxy Watch.

Nemají mě za to doma rádi, ale nebudu to zastírat: jsem tzv. chronomagor. A to i přes to, že trpím jen lehčí formou této nemoci. U pánů můj první pohled padá na zápěstí, pátraje po tom, jakou nosí časomíru. Baterkové modely ze supermarketu spouštějí z mých úst jen těžko zastavitelnou několik hodin trvající lavinu přednášek o švýcarských strojcích, obdivu k rukodělné práci hodinářů a převypravování příběhů slavných hodinek v toku dějin.

Pokud ale protějšek dorazí s mechanickými hodinkami, zabředávám do hodinových diskusí o našich oblíbených značkách, modelech a komplikacích, rozebírání rozdílů automatického a manuálního pohonu, nebo o nejnovějších limitovaných edicích a výhodách tritiové luminiscence v ručkách. Často ale také bohužel o tom, jak značné odčerpání prostředků z rodinného rozpočtu jsme před manželkou zatajili.

Jedním, z častých témat ale bývá také ztenčující se počet mechanických časomír mezi lidmi a jejich nahrazování chytrými hodinkami na zápěstích těch, do kterých bychom to ještě nedávno neřekli. Sám jsem před několika lety zkoušel první generaci Apple Watch a kvůli nízké výdrži je zavrhl. Druhou šanci dostal Android Wear a s radostí jsem krkolomně neovladatelné hodinky po pár dnech odevzdal.

Až na začátku roku 2015 přišly smartwatch, které jsem byl ochoten tolerovat a ve výjimečných situacích dát na ruku. Jmenovaly se Samsung Galaxy Gear S2 a v recenzi jsem nešetřil chválou. Zážitek mi ale kazily drobné nedotahy, u kterých jsem se domníval, že za pár let z chytrých hodinek přirozenou evolucí vymizí. Když se mi proto naskytla příležitost krátce používat nové Samsung Galaxy Watch (recenze), neváhal jsem ani chvilku. Už dlouho totiž dumám nad tím, zda by se vhodně zvolenými smartwatch nedala má chronoúchylka léčit.

Vyléčil jsem se?

Udělal jsem pro to maximum, a české zastoupení Samsungu mi v tom hodně pomohlo. Kromě hodinek totiž v tašce přišel i Galaxy Note 9 (recenze) a nabíjecí stanice Wireless Charger Duo, která umožňuje dobíjet telefon i hodinky bezdrátově a hlavně naráz.

Zvykání na chytrou časomíru nešlo lehce. Když jsem v minulosti kritizoval Samsung za design, nemohu bohužel ani letos svůj názor modifikovat. Namísto matné černé úpravy PVD přichází Korejci s lesklým povrchem, který rozhodně hodnotně nepůsobí. A to přesto, že nekryje hliník, jako například u cenově srovnatelné varianty konkurenčních Apple Watch, ale nerezovou ocel.

Ani sériově dodávaný silikonový pásek na eleganci příliš nepřidá. Oproti minulosti navíc přišel i o plynule napojení na pouzdro, což ho vizuálně deklasuje na úroveň aftermarket řemínku z eBay. Jednu výhodu toto řešení však přeci jen přináší. Na hodinky můžete totiž dost podobně jako na Apple Watch instalovat jakýkoli kožený řemen, nebo i kovový náramek, který bude ctít rozteč nožek 20mm. To vypadá dobře zejména na stříbrné verzi, kterou jsem bohužel k dispozici neměl, a už teď vím, že by dost možná přispěla k mému vlídnějšímu pohledu na celou koncepci hodinek.

Zájemce o Galaxy Watch musí také počítat s jejich poměrně značnou výškou. Tento rozměr pouzdra je srovnatelný s dimenzemi mechanických hodinek s chronografem typu Valjoux 7750 (nejběžnější chronografový strojek na trhu). V praktickém životě to znamená přibližně tolik, že pokud holdujete košilím s manžetovými knoflíčky a nenecháváte si je šít na míru s trochu širším průměrem kolem zápěstí, dostanete pod ně Galaxy Watch jen s obtížemi.

Obohatí mě?

Měly by – od toho ostatně chytré hodinky na světě jsou. Umějí počítat kroky, motivovat k pohybu dosahováním nejrůznějších achievementů, zobrazovat notifikace z telefonu, a ještě na ně zvládnout nějakým základním způsobem odpovídat. To vše Galaxy Watch zvládají a jsou na to štědře disponovány. Samostatný GPS čip a Wi-Fi připojení hovoří za vše.

Nejnávykovější je samozřejmě možnost číst notifikace ze všech možných aplikací. Objeví se jen co se na hodinky podíváte, a dokonce se dají ihned zobrazit v telefonu. Škoda jen, že se ani dnes nenaučily chytré hodinky variantně zobrazit zprávu na telefonu, jen co se k němu hodinkami přiblížíte. Nebo jej aspoň odemknout. To Galaxy Watch zvládnou jen s tabletem a počítačem po nainstalování příslušné aplikace.

Další problém oproti klasické časomíře spočívá právě v dívání se na hodinky. Asi není ani potřeba akcentovat ten fakt, že na analogových hodinkách vidíte čas hned, jakmile na ně popatříte. U Galaxy Watch je to trochu složitější. Stejně jako jejich starší generace jsou v tomto ohledu dosti necitlivé, a ne vždy se při otoční zápěstí k očím rozsvítí.

Samozřejmě je tu vysloveně Samsungovská možnost použít Always On Displej a nechat permanentně některé pixely z ciferníku rozsvícené. V tomto případě ale zase přijdete o značnou část jinak pohodlné dvoudenní výdrže. Hodinky totiž neustále zobrazují vše, co je na ciferníku i ve zcela zapnutém stavu. Kdyby se omezily jen na jakési redukované zobrazení s nejdůležitějšími informacemi, bylo by to výrazně lepší. Takto se budete muset smířit s tím, že hodinkám dojde šťáva někdy druhý den k ránu.

Neznamená to ale, že bych přece jen nenašel na Galaxy Watch věci, které mi budou chybět. Vůbec poprvé jsem například využíval možnost odpovídat na zprávy přímo z hodinek. Kromě přednastavených reakcí umějí Galaxy Watch rozpoznávat text psaný rukou. A to má v podání Samsungu skutečně magický nádech mávání kouzelnou hůlkou. Problém ovšem přijde, pokud tak chcete například i vyhledávat v kontaktech. V takovém případě se objeví jen klasická numerická klávesnice a vy zůstanete odsouzeni k datlování špičkou prstu jako na nějaké prastaré Nokii. Na větší 46mm variantě by to možná takový problém nebyl. 42mm, které se hodí na mou ruku zvící tyčinky však na podobné pokusy vhodně nejsou.

Co proti těm hodinkám sakra má?

Tak se možná ptá každý, kdo dočetl až sem. Odpověď ale možná překvapí: v zásadě nic. Kdyby podporovaly více sportovních aplikací, jako například Stravu, Endomondo nebo Runkeeper, mohly by být Galaxy Watch skvělým sporttesterem. Pro ty, kdo se spoléhají na Samsung Health, už jsou jím teď. Užijete si s nimi spoustu zábavy při měření hladiny stresu, a díky průběžnému měření tepu mohou být i ve zdravotním ohledu užitečné. Krásně se ovládají především díky otočné lunetě, tentokrát už vyladěné k dokonalosti. I v dílenském zpracování udělali v Samsungu pořádný skok kupředu.

Jenže pro mě to stále nejsou hodinky. Je to prima malý přístroj, který tvoří doplněk k telefonu. Jeho druhá ruka, která je potřeba každý den nabíjet, a místo uklidňujícího tikotu ( i když i ten už umí Galaxy Watch celkem věrohodně nasimulovat) šíří po okolí jen světlo z výrazných diod jinak skvělé nabíječky Wireless Charger Duo.Ale není to kus umění, projev šikovnosti a řemesla, práce lidských rukou.

A přitom to není tak složité: stačí se jen podívat, jak si v disciplíně chytrých hodinek vedou švýcarské hodinářské firmy. Na letošním veletrhu Baselworld byla radost pohledět například na nové Mondaine. Mezi dnes už tradičně odvážné firmy kombinující mechaniku s elektronikou patří například Alpina nebo Frederique Constant, jenž míří především na konzervativnější klientelu. Tag Heuer zase experimentuje s chytrými řemínky ke klasickým hodinkám.

Cest je mnoho a ta, kterou volí výrobci elektroniky, pro mě evidentně není. Nezazlívám nikomu, že si chytré hodinky koupí. Pokud to budou povedené Galaxy Watch, tím lépe pro něj. Však také stojí jen 8 tisíc, a to je ve světě horologie ekvivalent hodnoty jakýchsi iniciačních hodinek pro začátečníky. Nejspíš se ale při pohledu na zápěstí dotyčného nikdy neubráním smutného povzdechu s myšlenkou na to, o co krásněji by mu na světě bylo s výrobkem švýcarských mistrů.