Recenze Lenovo P70: Oddech v cílové rovince

Vzpomínáte si na stará Lenova, jako bylo P780 s velkou baterií nebo stylové Vibe X? Jestli ne, máte výhody a dokážete ke značce přistupovat nezaujatě. Jestli ano, pak asi víte, že Lenovo patřilo mezi průkopníky čínských mobilů v Evropě a podílelo se tak na budování jejich neblahé pověsti. Tehdy se však psal rok 2013, dnes jsme o dva roky dál a můžeme i s odstupem zhodnotit, jestli se situace zlepšila.

Už na první pohled je vidět, že P70 má vysoké ambice. Vychází s cenou od 6 200 Kč – nemusí se proto potýkat s reky z nejvyšší třídy, konkurencí mu pravděpodobně nebudou ani loňské vlajkové lodě a zároveň to už není cenová kategorie, kde je třeba veškeré parametry podřídit cenovce. Zkrátka inteligentní střední třída jako metafora k rčení, že nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci.

Jenže vsadit na rozum už dnes nestačí, telefon musí zaujmout a musím předem přiznat, že P70 se to povedlo. Vzhledem k historii Lenova a jeho továrnám na zajíce v pytli si tento telefon nakonec vysloužil drsný test v každodenní praxi.

Lenovo P70: specifikace

Konstrukce	plast, 142 x 72 x 8,9 mm, 149 g
Displej	5″, IPS LCD, 1280 x 720 px, jemnost 294 ppi
Operační systém	Android 4.4 KitKat + nadstavba
Procesor	8 jádrový, 1,7 GHz, MediaTek 6752
Paměť	2 GB RAM, úložiště 16 GB + microSD karty
Fotoaparát	13 Mpx, blesk, Full HD video + přední 5 Mpx
Technologie	dual SIM, LTE, Bluetooth 4.0, Wi-Fi, GPS
Baterie	4 000 mAh
Cena a dostupnost	?, léto 2015

Design a zpracování: Je to Xperia, nebo ne?

Dlouho jsem rozmýšlel, odkud se P70 podívat na zoubek. Pevným, pravděpodobně kovovým rámem, který nedovolí prohnutí ani o nanometr? Určitě si zaslouží delší popis, ale nezastře celkovou podobnost telefonu s mobily od Sony. Boční hrany zaoblené a na průřezu ikonický tvar protáhlého obdélníku s půlkruhovými bočnicemi, to celé poskládané ze skla, plastu a kovu. Dokonce ani na fotkách není podobnost tak markantní, při prvním podržení jsem si na Xperii Z3 ale vzpomněl okamžitě.

Dokonce jsem kvůli tomu začal hledat i šuplíček na SIMku, samozřejmě neúspěšně, karty se totiž vkládají pod zadní plastový kryt. Při tomto slovním spojení se často ozve vrzání – ať už zubů nebo samotného krytu. Snažil jsem z Lenova vynutit přiznání: „Ano, vržu taky!“ brutálními výslechovými metodami hraničícími s mučením, telefon jim ale odolal. Můžete se shovívavě usmát, že přeháním, faktem však je, že při všelijakém kroucení P70 kvalitou překoná spoustu telefonů s unibody konstrukcí.

Ve chvále materiálů bych mohl pokračovat. Po čelním skle prst klouže optimálně, na plastových zádech zase prsty drží a pokud nemáte hodně umaštěné prsty, kryt ani nebude vypadat jak materiál pro daktyloskopickou analýzu.

Hodilo by se pro úplnost popsat i ovládací prvky. Jejich skladba je klasická: hlasitost a vypínání na pravém boku, pod displejem trojice tlačítek menu, domů a zpět, nad ním pak kamera, reproduktor a čidla přiblížení a okolního světla. Dostáváme se ale k prvnímu bodu, kde Lenovo šláplo vedle. Za prvé, vypínací klávesa je poměrně hluboko zapuštěná a než si váš palec zvykne, budete ji chvíli hledat, čemuž ani chybějící odemčení poklepáním nepomůže.

Druhá výtka pak směřuje k senzorovým klávesám pod displejem. Stranou ponechme, že se výrobce zuby nehty drží používání tlačítka menu, horší je, že jeho spuštěné aplikace nezobrazíte podržením domečku, ale právě klávesy menu. Nechápu, proč takovou provokaci Lenovo zkouší, je to, jako kdyby rebelantsky křičeli: „Děláme to jinak, abychom byli jiní.“ Přínos nulový.

I po dvou týdnech ale musím říct, že z hlediska zpracování a designu je to snad jediné pochybení, celek totiž vymýšleli prakticky uvažující designéři. Hlasitý reproduktor proto schovali do spodní hrany, aby vyzváněl bez tlumení a čočku fotoaparátu zarovnali s okolím, takže při položení na stůl se P70 ani nehne a můžete psát oběma rukama.

Displej, prostředí, baterie: Skvělé nápady, ale…

Zapnete telefon a musíte se ptát. Dostal telefon do vínku Full HD rozlišení? Nedostal, ale na pětipalcové úhlopříčce to vůbec nevadí – i HD je plně postačující, když ho obsluhuje panel s technologií IPS. Syté a výrazné barvy se nemění při různých úhlech pohledu a ani s vnímáním dotyku nemá displej problémy – citlivost odpovídá očekávání a nepřesností Lenovo taky netrpí. Na jiném místě tak opět potkáte to samé: dobře zvládnutou řemeslnou práci.

Hodně jsem si oblíbil i menší sestřičku displeje, notifikační diodu schovanou v mřížce sluchátka. Viděl jsem u ní sice jen dvě barvy (červenou a zelenou), ale už pouhá přítomnost je velmi nápomocná a viditelnost dojem znovu potvrzuje. Vypnutá LEDka ani vidět není, svítící neruší, ale nepřehlédnete ji.

Zatím jsem skoro jen chválil, kapitolou o operačním systému už ale Lenovo tak snadno neproklouzne. Hned první významné mínus je verze Androidu. I kdybych počítal jako start éry „Lízátka“ až říjen loňského roku, pořád se bavíme o devíti měsících, kdy se měla P70 dočkat aktualizace na verzi 5.1 nebo aspoň 5.0. Jenže telefon pořád používá verzi 4.4 KitKat. Samozřejmě, má to své výhody, ale když situaci trošku přeženete, po oznámení Androidu M dostáváte zařízení s dvougeneračním zpožděním. Podezírám Lenovo, že na KitKatu zůstává kvůli vlastní grafické nástavbě.

I ta se za poslední roky změnila. Původní tmavě šedý vizuál s fosforově zelenými aktivními prvky se převléknul do jakéhosi mixu iOS a MIUI s decentními prvky Windows Phone. Zkrátka výsledek snažení pejska a kočičky. Chcete příklad? Lockscreen přišel z Windows – telefon odemknete tahem nahoru, kdy na spodní řádce máte rychlé zástupce pro fotoaparát, SMS a telefon, zatímco do stran měníte obrázky na pozadí. Vlastní aplikace si na plochu „samozřejmě“ vybrat nemůžete. Když už se dostanete k launcheru, objevíte pro Asii typické řazení převzaté z iPhonů. Všechny ikony tedy najdete na jednom místě, které můžete zorganizovat do složek.

Při prvním spuštění podobná struktura vypadá dokonce i pěkně. Ikony jsou v jednotném stylu ne nepodobném právě iOS. Stačí si pro ně nainstalovat aktualizace a iluze jednotného prostředí se začne rozpadat, část grafiky je původní, část už migrovala na Material Design a ještě byste měli trávit 20 minut vytvářením složek, protože na osmi obrazovkách jinak hledáte každou aplikaci půl hodiny.

Zamířil jsem proto do nastavení, abych zjistil, jak bych si Lenovo P70 přizpůsobil. Našel jsem položku grafických motivů, jaké však bylo mé překvapení, když jsem našel jen dvě témata a další není kde stáhnout.

Naštěstí ale má nadstavba Lenova i své veselejší stránky. Rychlé přepínače si můžete zvolit sami a skrýt ty nepoužívané, vyzvánění můžete ztlumit položením displejem dolů a nebude-li vám stačit luxusní výdrž 4000 mAh baterie, můžete si načasovat dva úsporné režimy. Vyjmenovávání jednotlivých vylepšení by klidně zabralo celou stránku. Většinou jde o maličkosti, ale každý, kdo si rád Androida ochočí, je uvítá – zamykání zatřesením, gesta na vypnutém displeji, doba podsvícení senzorových kláves… Ne, že by Lenovo nemělo hranice, ale většinou najdete, co potřebujete.

Další porce výbavy navíc už je v podobě samostatných aplikací. Telefon vám hlídá spotřebovaná data, naočkuje telefon proti virovým infekcím (ať už si o nich myslíte cokoli), svěřit mu můžete i své soukromí a vypnout jednotlivým aplikacím třeba přístup k GPS. V aplikaci Security najdete i „program proti spamu“, akorát specializovaný na nevyžádané hovory a SMS, mailům s tématikou zdravotních pomůcek, revolučních diet a keramických nožů se nevyhnete. To už je užitečnější rodičovská kontrola či trezor na data. Jen nevím, zda je Lenovo dostatečně seriózní autorita, když nápověda k ochraně osobních údajů je tak nešťastně zalámaná, že vidíte jen půlku stránky.

Zdá se vám, že byste se pod lavinou všemožných „fíčur“ udusili? Není třeba se bát, v nastavení jsou položky logicky zařazené do menu a ty, které byste nevěděli, kam uklidit, mají speciální oddíl.

Pokud plánujete P70 používat jako pracovní telefon, určitě vás bude zajímat i stabilita a optimalizace systému. Obojí spolu souvisí a v případě Lenova se těžko sděluje souhrnný verdikt. Můžete mít dva dny úžasný dojem, že osmijádro MediaTek MT6752 na frekvenci 1,7 GHz šlape jako hodinky, můžete si pochvalovat, jak je znát nárůst operační paměti na 2 GB RAM, stejně tak se však může stát, že si dříve všimnete podivných lagů při načítání webových stránek, kterým pomůže až vynucené obnovení – indikátor dat hlásí aktivní komunikaci, ale načítání stránky zamrzne. Rád bych tuto vlastnost přisoudil drobným chybkám v softwaru, bohužel však podobné chování nevidím u MediaTeku poprvé. Situace ale není tak dramatická. Zaprvé podobné prostoje potkáte v horším případě dvakrát za den, za druhé se Lenovo s aktualizacemi (zatím) snaží, během tří týdnů mi dorazily OTA dvě záplaty.

V recenzích hodnotíme i výdrž baterie. Pro P70 je to stěžejní vlastnost, kvůli které jsem ochoten zamhouřit i pár chyb v odladění. Ačkoli nevím, jak se to hlavičkám z Číny povedlo, v tenkém Lenovu bydlí 4000 mAh akumulátor, který nabijete přesně za dvě hodiny. Matně si vzpomínám na THL s baterií o kapacitě 4400 mAh a tehdejší argument, že dlouhá výdrž si žádá obézní smartphone, bere za své.

Maratonské ambice bych u Lenova nečekal, o to větší bylo mé překvapení, když telefon utáhl i tři dny provozu. Vůbec bych se nedivil, kdyby ve stand-by režimu P70 přežila i celý týden. A pozor, bavíme se o hodnotách zjištěných bez zapnutých úsporných režimů! Ty se skládají z několika šoupátek – můžete omezit grafický výkon nebo stáhnout o pár procent jas pod normální hodnoty, případně diagnostikovat největší žrouty ať už mezi aplikacemi, nebo komponentami.

Bojím se ale, jestli to s askezí telefonu přeci jen vývojáři nepřehnali. Často se mi stávalo, že upozornění přišla až ve chvíli, kdy jsem telefon probudil. Typickým příkladem budiž kalendář: upozornil, kdy měl, všechno v pořádku. Ztišil jsem jeho notifikační vyzvánění a zmlknul. Opět všechno v pořádku. Ale ozval se klidně o půl hodiny později, když jsem si na telefon zase vzpomněl! Napadlo mě tedy, že se jedná o vlastnost telefonu, bohužel však odpovídající nastavení se mi vypátrat nepodařilo.

Fotoaparát a multimédia: Muziko, hraj!

Do teď jsem s telefonem převážně pracoval, přichází ale čas na zábavu! Hry nejsou problém, hudbu si tentokrát vzala na starost aplikace od Googlu, která nemá žádnou brandovanou alternativu. I díky tomu se Lenovo tváří důstojně, přeci jen v moderním Androidu už přehrávač z roku 2008 vidět nechci. Průměr, dá se říci.

Ani o fotoaparátu se nedá mluvit v superlativech. 13 megapixelů už neohromí, udávaná světelnost f/2.0 bude pro většinu konzumentů bezrozměrné číslo. Větší vypovídající hodnotu získají až snímky a samotná aplikace.

Fotoaparát ovládáte klasicky: na dotykovém displeji je rychlý odkaz do galerie, pár rychlých tlačítek pro HDR, blesk nebo scénické režimy, nastavení a dvě spouště – jedna pro video, druhá pro snímky, případně podržením pro sekvenční snímání. Kamera reaguje velmi rychle, občas ale vystrkovala růžky hyperaktivního čertíka. Zvlášť při focení detailů zblízka (typicky text) se snažila přeostřovat každou vteřinu. Aspoň, že se ve výsledku se trefila, jen musíte objekt zájmu přesvědčit, aby se nehýbal.

Snímky pořízené telefonem

Na výsledné fotografie si patrně uděláte názor sami, rád bych vám ale pomohl svým komentářem. Asi nepřekvapí, že s ubývajícím světlem kvalita klesá, přesto pro optiku bylo oříškem i oblačno. Kontury flóry se začnou rozpíjet a stíny potemní. Příkladné výkony nepodává P70 ani při západu slunce – zvlášť na videu je vidět, jak se mění podání barev. Z jednoho úhlu pak máte trávu šedivou, ze druhého zelenou, skokově se mění i kontrast scény, rozhodně bych uvítal plynulejší přechody. Za umělého osvětlení pak doporučuji video vůbec nezapínat, pokud nejste fandové do němých grotesek s Charliem Chaplinem. Stejně jako u nich je pohyb osob nepřirozeně zrychlený, ne dost, aby bil do očí, ale dostatečně na to, abyste začali hledat, co na záznamu nesedí.

Mnohem lépe si Lenovo vede v interiérech, kde je P70 přesná, nepřehání sytost barev a šikovně si hledá, do kterého bodu zaostřit.

Závěr a zhodnocení: Oblíbený ano, milovaný ne

Lenovo je zvláštní samorost. Pokud preferujete tradiční značky, jste ochotni mu dát šanci. Máte-li dveře otevřené i pro čínskou produkci, budete mu věřit více než nováčkům na trhu. P70 je rozkročená mezi oběma tábory a svou výbavou si říká o pozornost na obou stranách hranice. Zaujme konzervativním, ale osobitým vzhledem, kvalitou zpracování strčí do kapsy i špičky v oboru a při vytrvalostních závodech konkurenci nejen překoná, ale i zesměšní.

I o software se v Lenovu postarali, nesmířili se s čistým Androidem, nepokoušeli se ani nacpat telefon balastem, který bude každých deset minut hlásit vynucené ukončení.

Jenže se začali vítězoslavně plácat po zádech pět minut před dvanáctou. V mobilu proto zůstaly drobné chybky, které výsledný dojem kazí. Je jich jen pár, ale nikdy nevíte, jestli jich je konečný počet. Tu je to pád aplikace, tu nepřesná GPS, tu možnosti personalizace příliš úzké…

Pokud si Lenovo P70 pořídíte, nebudete litovat. Jsou telefony, o kterých budete mluvit jako o dokonalých a veškeré kontroverze odbydete větou: „To je otázka vkusu.“ U Lenovo ne. Budete si chyb všímat, ale s chladnou hlavou stejně skončíte u hodnocení, že výhody telefonu těch pár stinných stránek bohatě vynahrazují.