Kvalitní materiály, špičková výbava, nové nápady, dobrá cena. Na papíře jako by HTC konečně našlo recept na všechny značky, které jí před pár lety odfoukly z výsluní zákaznické přízně. Jaký je telefon, který i v před pár dny zveřejněných hospodářských výsledcích firmy potvrzuje svou roli zachránce tchajwanské značky? Ukáže dnešní recenze.

HTC se pokouší zachránit už od doby, co jsem začal psát své první recenze pro Mobilizujeme.cz. První telefon, který prošel mým testem, se jmenoval HTC One S a vzpomínají na něj už jen skuteční pamětníci. Tehdy ještě HTC vyrábělo telefony, které se mohly měřit s absolutní špičkou a jeho portfolio zasahovalo do všech tříd. O pět let později je vše jinak: Pozornost značky se plně soustřeďuje na jeden špičkový model a těžiště svých aktivit moudře přesunula do oblasti virtuální reality, kde se stala světovým hráčem.

Mezitím však s buldočí vytrvalostí stačili na Tchajwanu vyprodukovat celou plejádu špičkových strojů, které si vždy našly něco mezi pěti a deseti fanoušky a rychle se na ně zapomnělo. Možná trochu neprávem – inovacemi modely špičkové řady One M sice nehýřily, vždy se ale jednalo o neuvěřitelně kvalitně zpracované kovové ingoty „pro pořádné chlapy“, telefony s osobitým kouzlem.

Až dnes ale jako by v HTC pochopili, že si doba žádá něco jiného. Nejsem žádný testosteronový macho, a proto mi onen trochu sexistický titulek nesplynul z prstů úplně snadno. Přesto však přesně definuje mé pocity uživatele ze staré školy. Na decentně humpolácké předchozí generace telefonů HTC stále vzpomínám se slzou v oku. Recenzent sledující moderní trendy ve mně však dobře ví, proč má HTC úspěch. Argumenty dodám záhy.

HTC U11: specifikace

Produkt můžete zakoupit na Alza.cz.

Design a zpracování: přijíždí cirkus Kluzký

Ne, to není překlep. HTC vždy rádo měnilo použité materiály a dnes se zcela přizpůsobilo trendům vládnoucím na světové špičce. Jak čelo, tak záda telefonu pokrývá tvrzené Gorilla Glass, a to v páté, případně třetí generaci. V obou případech v zahnuté variantě. Čelní strana vzbuzuje poměrně zdařilou iluzi zahnutého displeje a plynulého přechodu do hliníkového rámu. Na zádech pak výrobce použil sklo s ostřejším sklonem a tím pádem rozsáhlejší kluznou rovnou plochou.

Kdo někdy vlastnil iPhone 4 nebo jakýkoli novodobý telefon od Sony, dobře ví, jak velké problémy umějí skleněná záda způsobit. Podobné telefony mohou sloužit jako praktický úhloměr: sjedou po jakékoli ploše, o níž jste si do té doby mysleli, že je naprosto rovná. A nejlépe přímo na betonovou zem. Nejspíš bych tomuto konstrukčnímu řešení nevěnoval tolik pozornosti, kdybych právě naťuknuté přední sklo nemusel v Alza.cz vysvětlovat. Na druhou stranu se mi tak podařilo prověřit celkovou odolnost HTC U11. Po metrovém pádu ze zahradního stolku na betonovou podlahu by se jinde nejspíš odporoučelo celé čelní sklíčko. HTC tuto kolizi přestálo jen s drobnou stopou na ocelovém rámu a v rohu, takže se dalo dál bez problémů používat. V HTC jako by náznaky hrozícího nebezpečí předpovídali a přímo do balení telefonu doplnili přídavný plastový kryt zad. Ten se však rychle poškrábe, a navíc kazí dojem z jinak povedeného designu telefonu.

Pokud vám však telefon na beton nesjede, budete mít to potěšení trávit čas s dokonalým oblázkem. HTC U11 ctí designovou školu, jejíž popularitu nastartoval Samsung Galaxy S7 Edge (recenze) a nový model S8 (recenze) v ní zdárně pokračuje. HTC se však od svých jihokorejských konkurentů liší ve dvou na první pohled viditelných aspektech. Zatímco Samsung se v nabízené barevné škále očividně orientuje na konzervativní publikum, v HTC míří na jiný typ zákazníka. Možná mladšího, možná na dámy, možná na pracovníky cirkusu. Pod tvrzeným sklem se totiž skrývá oslnivě modrá zrcadlová plocha. U11 lze pak zakoupit ještě v tmavším odstínu téže barvy nebo zářivě červené. Pro nás konzervativce jsou naštěstí připraveny i černá a bílá. Všechny verze sice házejí poutavé odlesky, vybírají si ale svou daň: větší magnet na otisky prstů budete hledat jen velmi těžko.

Pokud vedle sebe položíte HTC a Samsung Galaxy S8, nemůže vám uniknout rozdíl ve velikostech obou telefonů. Oproti jihokorejské špičce se HTC zdá být obtloustlé, a to i přesto, že Samsung disponuje o 0,3 palce větším displejem. Lepší důkaz o tom, že zahnutým displejům patří budoucnost, lze najít jen těžko. HTC je složité udržet v jedné ruce, obzvlášť, když chcete třeba napsat zprávu. Příliš to neusnadňuje ani dost těžko uvěřitelné opomenutí vývojářů: U11 postrádá možnost přizpůsobení prostředí telefonu pro ovládání jednou rukou. Kdo to chce i tak zkusit, musí prsty kroutit do nepřirozených úhlů a modlit se, aby mu telefon kvůli nedostatku trakce nevyklouzl z ruky.

Dojem ze zcela hladkého oblázku narušují jen plastové proužky antény a minimum ovládacích prvků, které se smrskly na ovladač hlasitosti a vroubkováním odlišenou zamykací klávesu pod nimi. Čtečka prstů našla své místo pod displejem a přispěla tak k decentně nemodernímu dojmu z celého telefonu – vyžádala si totiž zvětšení prostoru pod obrazovkou na cca 1,5 cm. Stejně jako u konkurence od Samsungu si i v HTC vystačili s jednou čočkou fotoaparátu na zádech a bohužel se rozhodli eliminovat i konektor na 3,5mm jack. Naštěstí už v balení najdete relativně kvalitní sluchátka a absence další díry do telefonu dost možná přispěla ke stupni krytí IP67 (jakkoli Samsung i „s dírou“ zvládá IP68).

Displej, prostředí, baterie: zlatá střední cesta

Zatímco u ostatních značek světové špičky se aktuálně odehrává hon za co nejdelším displejem, v HTC na to šli tradicionalisticky. Super LCD 5 obrazovka disponuje konzervativním poměrem stran 16:9, což usnadňuje sledování videa. Jak už ale bylo řečeno výše, pro ovládání takto širokého displeje jsou ve spolupráci s poměrně širokými rámečky vždy zapotřebí obě ruce. Vlastnostem samotné obrazovky se však nedá nic vytknout. 2K rozlišení podobné úhlopříčce sluší a HTC dokazuje, že moderní LCD zobrazovače jde třeba co se podání černé od AMOLED konkurence už jen těžko rozlišit. Jediný rozdíl se dá zpozorovat snad jen v menší živosti barev a na první pohled nižšímu maximálnímu jasu. Protože však Samsung Galaxy S8 v tomto pohledu představuje skutečný extrém, dovoluji si tvrdit, že 99 % uživatelů to vadit nebude.

Už jen proto, že ostatní hardwarové parametry se od špičkového Samsungu neliší. Opět zde nacházíme nejnovější ze Snapdragonů, typ 835, kterému sekundují 4 GB operační paměti, a to dává dohromady nevídaný výsledek téměř 180 000 bodů v benchmarku AnTuTu. Plynulosti pracovního prostředí se proto nedá zhola nic vytknout, i ty nejsložitější aplikace startují okamžitě a přiznejme si, byla by velká ostuda, kdyby tomu tak nebylo. Až na drobnou výjimku: už dlouho jsem se nesetkal se strázní, která kdysi trápívala starší a slabší telefony s Androidem: po odchodu z některé z aplikací s většími systémovými nároky se musely znovu vykreslit ikony na ploše. U výkonného telefonu jako nové HTC mě tato reminiscence nepříjemně překvapila. Na druhou stranu – nestává se to často a ono proklamované čekání trvá jen asi půl vteřiny.

V době, kdy Google tlačí na omezení grafických nadstaveb jednotlivých výrobců ani kdysi originální HTC nepřináší žádná velká překvapení. Design prostředí se nese v duchu nejnovějšího Androidu 7.1 Nougat s drobnými změnami, které však spíš než zvýšení uživatelské příjemnosti, přinášejí do hlav uživatelů zmatek. Do konce testu jsem si nezvykl na vertikální posouvání seznamu aplikací po stránkách a za příliš praktické nepovažuji ani možnost nechat si na zamčené obrazovce zobrazovat nejnovější zprávy pomocí aplikace News Republic. Jednak se telefon pomocí čtečky odemyká takřka okamžitě, takže si moc nepočtete, a jednak zmíněná aplikace užírá podstatnou část baterie.

Asi největší pozornost budí ovšem tzv. Edge Sense. Zjednodušeně řečeno – telefon má boky citlivé na tlak. To zní sice futuristicky a člověku se hned začne honit hlavou, k čemu všemu by se to dalo využít. HTC však podle mého k této funkci přistoupilo zbytečně opatrně a senzitivní boky proto víceméně suplují jakékoli jiné tlačítko rychlé volby tak, jak to známe třeba z BlackBerry. Krátkým nebo dlouhým stiskem lze spustit jakoukoli aplikaci nebo zvolit pár systémových příkazů. Osobně jsem krátkým stlačením spouštěl Messenger, tím dlouhým pak mobilní hostspot. Osobně považuji Edge Sense za slibný, ale zatím nevyužitý příslib. Co takhle nastavit na stisknutí odeslání přednastavení zprávy? Nebo nějaká originální hra na tomto principu založená? Za užitečné ve stávající podobě považuji jen rychlé zapnutí baterky nebo diktafonu.

Při nastavování této speciality HTC je však potřeba mít se na pozoru. U11 umožňuje zvolit si sílu tlaku, na kterou bude telefon reagovat. A v tom tkví zakopaný pes. Pokud zvolíte zlatou střední cestu, musíte vlastně telefon mačkat poměrně dost, a to není dvakrát příjemné. Lehký přítlak zase není zcela dostatečný a často jsem si spouštěl hotspot v kapse kalhot.

Jednou ze systémových aplikací, kterou HTC doporučuje spouštět právě pomocí Edge Sese je vestavěný „pomocník“ s názvem Sense Companion. Jedná se o poměrně tajemnou aplikaci, která prvních pár dní nedělá vůbec nic, ale slibuje, že až se umělá inteligence naučí modely vašeho chování, bude poskytovat užitečné rady do života, nebo třeba monitorovat počet ujitých kroků. O co větší byla má zvědavost, o to intenzivnější jsem zažil následné zklamání. Rady, které mají usnadnit život, spočívají v řečnických otázkách typu „nechcete si na večer vzít nabíječku? Vidím, že máte v kalendáři program“. Dále pak umí prográmek ukázat v určitý čas počasí na druhý den a počet kroků ukáže výhradně na konci každého týdne. Opět se tak ukazuje to samé, co u Edge Sense – v HTC mají dobré nápady, ale na jejich stoprocentním využití budou muset ještě zapracovat.

Za jedinou opravdu účelnou aplikaci v jinak relativně nezapleveleném operačním systému proto považují správce napájení a systému Boost+. Ten odvede monitorovat to, jak používáte jednotlivé aplikace, a nastavit jejich automatické vypínání na pozadí – pokud je na pozadí většinou nepotřebujete. Na popředí zase dokáže automaticky snížit jejich rozlišení. Je to znatelný pokrok například oproti Samsungu, který totéž nechává výhradně na uživateli, který si kvůli své lenosti stejně nic nenastaví. K obrázku automatizovaného asistenta má proto U11 výrazně blíže.

Ne snad, že by nějaké výrazné šetření baterií nové HTC potřebovalo. Celkově patří díky své baterii o kapacitě 3000 mAh mezi telefony s nadprůměrnou výdrží. Pravidelně jsem se dostal k 20 hodinám provozu, a to jsem telefon nijak nešetřil: kromě synchronizace sociálních sítí a mailových klientů jsem telefon používal jako svůj primární přehrávač hudby a navigaci, což mělo v tomto režimu na svědomí každý den cca 4h „screen on time“. V nejhorším případě se dá do USB-C konektoru připojit přiložená rychlonabíječka. Podpora bezdrátového nabíjení ovšem schází, důvodem je využití zadní stěny telefonu jako rezonanční komory pro basový reproduktor.

Fotoaparát a multimédia: až na špici

Tolik superlativů, jako zákazníkovi předkládá HTC ve svých propagačních materiálech, jsem směrem žádném telefonnímu fotoaparátu už dlouho nečetl. Posuďte sami: prý se jedná o „jeden z nejlépe hodnocených fotoaparátů na trhu“, nabízí „působivý systém víceosé optické a elektronické stabilizace a superrychlé automatické ostření za všech světelných podmínek.“ Obvykle bývám k podobným proklamacím více než skeptický. Ale světe div se – v HTC je to pravda.

Jakkoli by asi v době popularity dvouokých fotoaparátů od nenápadného HTC nikdo nic světoborného nečekal, opak je pravdou – jedná se o jeden z nejlepších fotomobilů poslední doby. Už od samotného rychlého spuštění dvojím stisknutím vypínacího tlačítka nebo pomocí Edge Sense jde všechno jako na drátkách. Rychlost expozice si nezadá se Samsungem Galaxy S8 a detaily, které jsou na fotografiích ke spatření, jsem už dlouho na žádných fotkách z mobilu neviděl. Ne nadarmo je pravdivá i první část sebepropagace tchajwanské společnosti – Fotografická autorita DxOmark vyhodnotila kamerku HTC U11 skóre 90 bodů. Pro porovnání: Galaxy S8 se může pochlubit 88 body, iPhone 7 Plus 86 body. Nad HTC už v žebříčku nikdo nefiguruje.

Dvanáctimegapixelový fotoaparát se světelností objektivu f/1.7 a podporou RAW formátu v manuálním módu podává konstantní výkony v jakémkoli osvětlení. Snad jen funkce panoramatického selfie se mi příliš neosvědčila – telefon má problém navazovat na sebe jednotlivé snímky. Trochu mě také zklamalo samotné spouštění fotoaplikace. Na to, jak rychlý je telefon v jiných případech, překvapí čas, po který se fotoaparát dává dokupy – asi dvě vteřiny je obraz na displeji trhaný a hodně to zpomaluje samotný čas expozice prvního snímku. Naopak potěší i jakýsi hybridní automatický režim: když se rozhodnete zaostřit na konkrétní bod ťuknutím na obrazovku, hned vedle označeného místa se objeví jezdec umožňující úpravy expozici snímku. Řečeno s hrdiny Pelíšků: „…a přitom taková blbost“ a jak to zpříjemní fotografování.

Jak fotí HTC U11

Ověřit jsem se rozhodl také řeči o netradičním 360stupňovém uspořádání mikrofonů, jež HTC demonstruje na hudebních videích. A skutečně – samotný obrazový záznam patří sice zejména v uzavřených tmavších prostorách jen k lepšímu průměru, zvuk však nabízí špičkový a jeho charakteristika se navíc nemění ani při švenkování po sále, a to se hodí na koncertech především.

V hudební oblasti se nelze nezmínit ani o zvukových vlastnostech telefonu, a to ze dvou důvodů. HTC už bohužel kapitulovalo jak na spolupráci se společností Beats, tak na obyčejné umístění reproduktorů na čelní stranu svých přístrojů, což je pro hudbymilovné publikum životně důležitá vlastnost. Ačkoli stále pracuje se svou známkou „BoomSound“, zvuk z vestavěných reproduktorů má s tím, co si přestavuji pod pojmem „boom“ opravdu daleko. O to důležitější ovšem jsou sluchátka, která HTC k přístroji přibaluje.

Sluchadla od výrobce většinou v recenzích opomíjím. Každý, kdo to myslí s hudbou vážně, už má svá a ta původní často mění majitele společně s telefonem v nerozbaleném stavu. Tentokrát je to ovšem jinak – standard USB-C ještě příliš rozšířený není a kvůli absenci výstupu na jack se bez přiložených sluchátek aspoň zprvu neobejdete.

V čem přiložená sluchátka USonic excelují, to je izolace okolního hluku. Nejde jen o utěsnění ale přímo aktivní eliminaci. Neuslyšíte proto ani to, když i budete během poslechu hudby luskat prsty u ucha. Sluchátka sedí v uchu dokonale, byť jsem i s nejmenšími nástavci měl pocit, že mě trochu tlačí. Zklamání však představoval zvukový projev. Je sice konkrétní, ale zvukové spektrum posadil výrobce výrazně do výšek, a proto chybí prokreslenější basy. A co hůř, i středy a výšky mají tendenci ke zkreslování. Hrají navíc dost potichu a i když ještě před samotným poslechem dokážou oskenovat prostor vnitřního ucha a reprodukci tomu přizpůsobit, nemá to na kvalitu přehrávané hudby většího efektu.

Závěr a konkurence

HTC U11 je špička bez jakékoli diskuse. Jedná se o nejvýkonnější telefon, jaký se mi v poslední době dostal do ruky a v lecčems překonává i s přehledem nejlepší telefon dneška Samsung Galaxy S8 (recenze). Přesto bych se asi v přímém srovnání rozhodl pro něj. Vybaveností a praktickými fičurkami (zabezpečený prostor Knox, Always on Display, automatická identifikace volajícího čísla) jde ještě o něco dál, ale hlavně: HTC v mých očích výrazně handicapuje jeho na dnešní dobu nepřiměřená velikost.

Mám ale jeden tajný tip: snad poprvé v historii HTC nenaddimenzovalo cenu při vstupu na trh. V současnosti není problém jej sehnat pod dvacet tisíc a to je na vlajkovou loď velmi příjemná cenovka. Samsung sice aktuálně stojí jen o 2 tisíce víc, u HTC se však dá čekat v nejbližších měsících zlevňování na ještě přijatelnější hladinu. A za tu už by se všechna výše zmíněná zaškobrtnutí dala velkoryse tolerovat.

Budu proto Tchajwacům držet palce, ať jim svými prodeji dělá U11 radost i nadále. Už jen za vytrvalost, s jakou se tradiční firma rozhodla nekapitulovat před čínskou konkurencí, by si to zasloužila.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
silný hardware	nemoderní rozměry
kvalitní fotoaparát	nedotažené dobré nápady v ovládání
dobrá výdrž baterie
relativně nízká cena