Multitasking přirozenou součástí mobilu, nyní rozhodují jeho úrovně

Multitasking je skvělý způsob, jak pokazit více věcí zároveň. A přesto ho používáme každý den, více či méně úspěšně. Do jaké podoby se dnes vyvinul?

Klávesová zkratka Alt + Tab je pomalu známější než obávaný “tříprsťák” Ctrl + Alt + Delete. Stejně ale chceme používat více aplikací i v telefonech. Existuje mnoho způsobů, jak toho docílit a vyrovnat se s malým displejem a relativně velkými ovládacími prvky na kapacitním displeji.

Co si představíte pod slovem multitasking?

Pokud sáhnu po nejdostupnější encyklopedii na internetu, Wikipedii, odvětí ve smyslu, že multitasking je schopnost operačního systému střídat spuštěné procesy tak rychle, že vytváří iluzi jejich současné činnosti. Z tohoto pohledu je multitaskingu schopný každý telefon, který dokáže zároveň třeba přijmout SMS a přehrávat hudbu.

Proto si připravím půdu na další řádky vlastní definicí multitaskingu, které se budu nadále věnovat. Představuju si pod ním, že když si rozepíšu email a potřebuji mezitím přidat událost do kalendáře, vrátím se k psaní na stejné místě, kde jsem dopis opustil. A pokud se rozhodnu pustit si k tomu hudbu, očekávám, že telefon bude hrát, i když nebudu koukat na obrázek bookletu právě přehrávané skladby.

Tak zní laicky jednoduše úkol, který má mobil s multitaskingem splnit.

Androidí pyramida důležitosti procesů

U Androidu je ale vypracování složitější. Multitasking běžně funguje tak, že se výpočetní čas procesoru dělí mezi procesy, které se o něj dělí. Každý z nich ale využívá jiné služby, jinak se projevuje a má jiné potřeby. Zároveň ne všechny procesy je nutné vyřešit okamžitě. Patrně proto se nakonec ustálilo několik úrovní, do kterých se procesy rozdělily:

1. aktivní procesy, tedy úkoly, na kterých očekává reakci uživatele. Představte si třeba hru nebo program v popředí. Obecně tyto aplikace mají nejvyšší prioritu a ostatní je „pouštějí sednout“. Samotné aktivní procesy vývojáři dále rozlišují na procesy v popředí, což je to, co vás napadne jako první, speciální příklady operací služeb reagujících na podněty zvenčí, respektive jiné aplikace.

Aplikace jako například mapy a interaktivita v nich s obecně nejvyšší prioritou

2. viditelné procesy, tedy úkoly, které jsou na očích, ač ne v popředí. Jedná se např. o odpověď na SMS spuštěnou z notifikace, za kterou se stále zobrazuje okno aplikace. Přestože Android tyto aplikace ukončuje jen v kritických případech, jejich priorita je podstatně nižší než u aktivních procesů.

Viditelný proces je vidět, ale není v popředí s nejvyšší prioritou

3. služby, neboli úkoly, které provádějí činnost, ač nepotřebují akutní pozornost. Např. stahování článků z RSS čtečky nebo přehrávání hudby na pozadí. Tyto procesy přímo neočekávají reakci uživatele, není proto třeba, aby zabíraly prostředky pro grafické rozhraní.

Stahování patří mezi příklad služby, kterou nemusíme mít na očích

4. procesy v pozadí, úkoly, které se při přesunu do popředí aktivují. Např. živé tapety. Opravdu není třeba, aby se vám vlnila tráva, zatímco surfujete po internetu.

5. prázdné procesy se představují obtížně, nejblíže realitě je, že sdružují aplikace, které byste mohli potřebovat a pokouší se na vaši pozornost připravit.

Netroufám si zde zabíhat do podrobností, jak se priority řadí v rámci systému. Co je však důležité brát v potaz, u stažených aplikací jejich chování ovlivňují vývojáři a jen málokdy je pak “neslušné chování” aplikace vinou daného systému. A podobné je to i u konkurenčních systémů jako je iOS či Windows Phone.

Teoreticky je možné prioritu změnit, něco podobného však nedoporučuji, běžný (i zkušený) uživatel jen těžko dokáže dopátrat, kam taková změna povede. Rád bych se ještě podělil o svůj experiment, možná naivní.

Můj starý mobil Motorola Atrix měl problém se stahováním souborů – velmi rád download ukončil při nedostatku prostředků. Jinými slovy měl tendence ukončit stahování, aby se operační paměť či cokoli jiného dostalo jiným aplikacím. Pokud byste chtěli začít pátrat na vlastní odpovědnost, hledejte supercharger skript. Jeho obsluha už patří kamarádům příkazové řádky, důležité pro mě bylo, že supercharger zklamal. Nebo změna důležitosti stahování nebyla v jeho silách. Stoprocentně je ale jednodušší najít lépe naprogramovanou aplikaci, než si takto hrát se skripty.

Ostatně, podrobný popis vnitřních procesů Androidu zajímá pravděpodobně jen málokoho, podstatnější je, jak to v praxi funguje a jak pohodlně se vícero aplikací ovládá. Tím nemám na mysli přehrávač hudby v pozadí, ale funkce, kdy se zároveň můžete třeba koukat na video a chatovat na Hangouts. Některé formy multitaskingu se staly vlastními pro nástavby jednotlivých výrobců. Samsung používá TouchWiz s funkcí MultiWindow, Sony používá multiaplikace a LG jejich ekvivalent nazývá QSlide. I v zemi alternativních ROM ale najdete řešení, které nemusí končit jen u HALO používaného Paranoid Androidem.

Jak používáte multitasking vy? Přepínáte se mezi aplikacemi a zbytek necháváte na systému nebo je i ručně ukončujete? Napadají vás otázky, na co bychom se u multitaskingu mohli podívat dále?