Co jsou to chytré hodinky: k čemu jsou a co po nich chceme?
Boom chytrých hodinek měl nastat už před třemi roky. Nestalo se tak. Jednou nebyl trh připravený, podruhé chyběly technologie a potřetí zase scházely klíčové funkce. Že by další rok? Co bychom vlastně potřebovali, aby chytré hodinky uměly, abychom je všichni chtěli? Pokusíme se zmapovat, jak se chytré hodinky vyvíjely, jak se měnila naše očekávání a formulaci názorů, kde má tento typ elektroniky své místo na slunci.
Už je toho moc
První chytré hodinky vystrkovaly růžky v trochu jiné době. Jejich nejčastěji zmiňovanou výhodou bylo, že nemusíte na čtení upozornění vyndávat mobil z kapsy. Telefon byl tehdy středobodem elektronické komunikace – vlastnil ho prakticky každý, Facebook byl v nejlepší kondici a vypadalo to, že budoucnost je růžová. Jenže, jak už víte, nestalo se.
Proč? Myslím si, že hlavním důvodem bylo naplnění lidských potřeb. Jak se říká, s jídlem roste chuť a v popisované době jsme jednoduše byli rádi, že si nějakou tu notifikaci přečteme a budeme se tetelit blahem, že si na nás někdo vzpomněl. Přes telefon jsme komunikovali s lidmi, na přijatou zprávu jsme chtěli odpovědět a četnost komunikace byla nízká.
Dnes je doba trochu jiná. S tím, jak aplikace tvrdě bojují za svou monetizaci, jak rozšířené jsou mikrotransakce a na kolik je elektronický obsah fragmentovaný, notifikací přibývá. Ano, Android se naučil blokovat upozornění z vybraných aplikací, ale kolik nicnetušících uživatelů to využívá?
Abych byl konkrétní, jak může vypadat běžný den moderního elektronicky žijícího člověka: ráno mu u postele začne zvonit budík, pak mu telefon pošle feed se zpravodajstvím, Google se přihlásí o pozornost s varováním, že na cestě do práce je bouračka, šéf píše mail, kalendář prudí se schůzkou, manželka píše, co je potřeba nakoupit…
Doporučujeme: Recenze Samsung Galaxy Watch Active 2: ideální hodinky pro manželku
Časem z toho vzniká jakási notifikační slepota. Prostě na telefonu svítí patnáct upozornění a vy víte, že najednou je všechny nezpracujete. Co s tím? Úplně se nabízí kliknout na Smazat všechny a chvíli žít v iluzi, že je klid. Druhé řešení, tedy důsledná kontrola oprávnění a načasování synchronizace, vyžaduje čas, schopnosti, které často chybí – a stále ve vás hlodá červíček, jestli něco nezmeškáte.
Jinými slovy se nutnost sledování notifikací mimo telefon minula dobou – v době, kdy na ni hodinky lákaly, nebyla potřeba tak, jako dnes.
Chceme žít zdravě?
Člověk je tvor líný a marnivý. Chce hezky vypadat, zdravě žít, sportovat, nejíst tučná jídla, dostatečně spát… Ale nejde to. Důvody hledejte ve vlastním svědomí. Až skončíte, profiltrujte své výmluvy přes cedník upřímnosti a zjistíte, že si za své nešvary můžete sami. Nikdo vás nenutil ponocovat nebo vyměnit salát za smažák.
Pokud ale nedokážeme zdravě žít, chceme si aspoň myslet, že o své zdraví pečujeme. Nejlepším důkazem jsou data. Je to určitá analogie s městskými kamerovými systémy – kriminalita je stále víceméně stejná, ale máme prostředek, jak bandity chytat. A jsme v tom pořád lepší, protože kamer máme víc! Co na tom, že se na záznamy z nich nikdo nepodívá, protože nemá čas…
S našimi návyky je to stejné: je lepší říct, že máte dost pohybu, protože jste za den ušli 4 500 kroků, než když musíte konstatovat, že jste došli na tramvaj a zpátky, byť je to stejných 4 500 kroků. Číslo dodává na přesvědčivosti.
Ostatně, všimněte si, co dělají telefony: řeknou vám, kolik času denně můžete zírat na obrazovku, někdy dokonce omezují, jak dlouho můžete používat konkrétní aplikaci! Není to skvělé? Telefon se postará o to, abyste to s ním nepřeháněli – třeba Huawei P30 Pro má jako defaultní limit nastavených „drakonických“ 6 hodin.
Do této doby jsou chytré hodinky jak dělané. Nejen, že s podobnou fitness vymožeností budete na veřejnosti vypadat, jako že jste ohromně výkonní a trénujete na maraton, ale ještě vám neunikne ani jeden krok! Zatímco mobil necháváte na nabíječce nebo na stole, hodinky jsou s vámi pořád. Takže večer na hodinkách uvidíte splněnou metu v počtu kroků a můžete se s klidným svědomím dobře vykonané práce svalit na gauč.
Nechceme nabíjet!
Ta věta v různých modifikacích zazní skoro v každé recenzi: “K plnému hodnocení schází delší výdrž na baterii…” Co vám to připomíná? Mě dobu, kdy se objevovaly první chytré telefony se Symbianem. Tehdy byly všem pro smích, protože vydržely s baterkou sotva tři dny, zatímco hloupá Nokia zvládla i týden, když jste nebyli závislí na Space Impactu.
Pak vám ale někdo koukal přes rameno a zjistil, že hry pro otevřený operační systém jsou hezčí a zábavnější, než javové hry stažené za stovku prostřednictvím SMS kódu. A že je fajn, když vám telefon ukáže, v kolik jede autobus.
Nepřehlédněte: Recenze Huawei Watch GT 2: elegantní sporťák s královskou výdrží
Historie se opakuje. Ani si už nestěžujeme, že dnešní dotykové placky nabíjíme denně, občas i častěji. Je to normální. Ale u hodinek nám to vadí, i když k tomu je ještě menší důvod, než u telefonů. Energii do nich doplníte dřív, než si ráno vypijete kafe i bez rychlonabíjení a nic vám nebrání hodinky nabít v nouzi i z telefonu.
Dlouhá výdrž ale není takový zázrak, jak se zdá. Není totiž zadarmo. Kupříkladu Huawei Watch GT (a i jejich nástupce Watch GT2) vydrží i dva týdny, ale umí leda tak počítat kroky, tep a čas. Pár dalších maličkostí by se našlo, ale chytrých jich je jen zlomek. Hodinky s dlouhou výdrží jsou proto spíš jen displejem na ruce. Pro leckteré použití to však stačit může.
Opačným extrémem jsou hodinky s Wear OS. Jsou nabité senzory a aplikacemi, ale po pár hodinách bez nabíječky už šilhají hlady, takže máte pocit, že s každým kouknutím na ciferník vidíte, jak si musíte pospíšit domů za zásuvkou.
Nakonec tak pro mnohé může být výhrou kompromisní Tizen. Toto srovnání si ale musí udělat každý sám, vybrat si první chytré hodinky jen u pultu v obchodě hrozí zklamáním.
Že by se blížila změna?
Přesto si myslím, že se vnímání chytrých hodinek mění. Byť se nám nic nezdá a všechno je horší než dřív, máme se docela dobře. Dokonce tak, že když si chceme udělat radost, můžeme si dovolit koupit hodinky za pár tisíc.
A když už do toho ty peníze vrazíme, chceme přece jen víc, než tři ručičky běhající po ciferníku. To uměly i čínské hodinky z tržnice, za své těžce vydřené koruny požadujeme funkce. A hle, ono to jde!
Druhý důvod, proč začíná foukat do plachet, je šířící se povědomí. Před rokem či dvěma nosili chytré hodinky snad jen redaktoři technických webů a časopisů (a možná ještě výrobci chytrých hodinek). Tehdy byli za exoty, dneska už nad jejich zápěstím nikdo ani nemrkne. Nenápadně se stalo, že se chytré hodinky staly něčím normálním, byť ne úplně běžným.
S rozšířením se ale šíří „word of mouth“, neboli šeptanda. Jednoduše je koho se zeptat, jak je s chytrými hodinkami spokojený. A velmi často se tak šíří názor, že to není špatné, čímž o něčem do té doby zcela nemyslitelném začínají uvažovat i zarytí skeptici.
Odtud už je jen kousek ke štědrému Ježíškovi: “Co bych mu/jí koupil? Má kulatiny… co chytré hodinky? Ty ještě nemá a využije je každý!”
Co si o chytrých hodinkách myslíte vy? Mají podle vás smysl, nebo je to jen zhůvěřilost moderní společnosti?
Komentáře
