Recenze Sencor Element Destroyer: Gumový tank

Zajděte si do krámu, kupte si tam chleba a uřízněte si pořádně tlustý krajíc. Teprve potom budete mít představu, o jak velkém telefonu bude tato recenze. Sencor Element Destroyer patří k telefonům, o kterých se už jen těžko dá říci, že jsou mobilní. Mají ale jeho rozměry smysl?

Odolný telefon se dá pochopit dvěma způsoby. Prvním je schopnost neodporoučet se do křemíkového nebe po prvním koupání, druhým je celková robustnost, která má pomoci i proti mechanickému poškození. Destroyer se vydal druhou cestou a dá se říci, že ji dotáhl do extrému.

Při prvním seznámení vzbuzuje spoustu emocí – údiv, respekt, posměch, něco z toho zaslouženě, něco nespravedlivě. Je to mobil plný paradoxů, které provází Sencor snad ve všech oblastech.

Hned první je vzhled a jeho praktičnost. Můžete tvrdit, že čtvrt kila je už pořádné závaží a dva centimetry v pase znamenají těžkou obezitu. Gumové rámování a polstrování zkrátka něco váží. Na druhou stranu je Sencor Element Destroyer první telefon, kterému jeho bytelnost docela věřím. Zažijete díky ní spoustu veselých příhod. Podávat telefon kamarádům fotbalovou přihrávkou si asi u iPhonu netroufnete.

Reputaci kvalitních telefonů ale Sencor zdaleka nezískal, i přes bytelné sešroubování a nulové vrzání jsem si test odolnosti proto nechal až na konec zkoušek, kterými Destroyer prošel.

Základní parametry: Sencor Element Destroyer

Rozměry	146 x 73 x 20,8 mm
Hmotnost	256 g
Displej	IPS LCD, úhlopříčka 4,3“, rozlišení 960 x 540 px (256 ppi)
Procesor	4-jádrový 1,2 GHz procesor MediaTek MTK 9589 (Cortex-A7), grafika PowerVR SGX544M2
Paměť	1 GB RAM, paměť 4 GB + microSD až 32 GB
Operační systém	Android 4.2.2 Jelly Bean
Fotoaparát	8 Mpx, blesk, natáčení HD videa, 1,1 Mpx přední kamerka
Baterie	2 800 mAh
Obsah balení	USB adaptér + microUSB kabel k nabíječce, in-ear sluchátka, fólie
Cena a dostupnost	?

Design a zpracování: Posilovna do kapsy

Jsou telefony velké a malé. Pak je dlouhá mezera a na konci řady stojí Destroyer. Do kalhot se vejde leda vojákům a členům ostrah, na džínách dostatečně velké kapsy zkrátka nenajdete. Většinou je za zhoršený komfort odpovědný displej, v případě Elementu je to daň za gumovou obšívku. Vždyť rámečky okolo 4,3“ displeje měří centimetr a po stranách u mřížky sluchátka s diodou a ovládacích tlačítek Androidu dokonce dva a půl!

Na první podržení ale nejvíce překvapí tloušťka, která výrazně zasahuje do celkového ovládání přístroje. Nejmarkantněji je rozdíl oproti štíhlé klasice cítit při psaní na klávesnici – návyky léta nacvičovaná najednou neplatí, na Sencor se píše, jako by vám přes noc zkrátili palec o centimetr.

Ergonomii nepřispívají ani ovládací prvky. Většinu tlačítek si pro sebe uzurpuje levý bok. Ovládání hlasitosti byste čekali, stejně jako vypínání, čtveřici však doplňuje hardwarová spoušť fotoaparátu. Těšíte se na focení pod vodou? Můžete, ale v ostatních případech vám budou tlačítka vadit. Leda horolezcům přijde jejich stisk příjemný, běžný smrtelník bez genů Petera Parkera pravděpodobně tak silné prsty nemá.

Mnohem raději tak budete Element probouzet mechanickým tlačítkem Domů, který obklopují podsvícené klávesy pro menu a zpět. Vzhledem k tomu, že na spodku telefonu sídlí jen poutko pro řemínek (dostatečně široké, aby se jím protáhl i popruh od batohu) a na vršku nic zajímavého nebydlí, musela pro často používané konektory posloužit strana pravá.

Na ní nejvíce si uvědomíte, jak je Destroyer nepoužitelný v běžném provozu. Za prvé, krytky drží jak židovská víra. Nehtem je rozhodně neotevřete, klíčem jen velmi těžko, ideální by bylo asi použití miniaturního páčidla. Za druhé, konektor sluchátek i microUSB je hluboko utopený. U USB to příliš nevadí, ale zalomený 3,5 mm Jack sluchátek jsme musel přidržovat, abych neslyšel zvuk z reproduktoru.

Zbytek výbavy se schovává pod šroubovací krytkou zad. Vejdou se pod ni dvě SIM karty a paměťová karta, rovnou však předesílám, že výměnu budete absolvovat jen neradi, při utahování je na šroubcích patrné vyžvýkání a do mysli se chtě nechtě dostane myšlenka, jak vážně to Sencor s odolností myslel.

Displej, prostředí a baterie: Pij do polopita, jez do syta

Element Destroyer dostal do vínku 4,3“ displej s rozlišením qHD, neboli 540 x 960 pixelů. S jemností tedy žádné problémy nejsou. Co barvy? Maličko postrádají živost, u IPS panelu bych podobně vybledlou paletu nečekal. Nic ale není tak zlé, pochválit můžu podání bílé, která se vyhnula obloukem zažloutnutí.

To samé se nedá říci o podsvícení. Přesto, že Elementu senzor intenzity okolního jasu nechybí, jeho nastavení se moc nepovedlo. Na sluníčku by se hodilo podsvicovat víc, ve tmě zase méně. U klasických telefonů by se viditelnost dala tolerovat, ale Destroyer si venku o stínění druhou rukou vyloženě koleduje.

Podle katalogových parametrů je LCD kryto ochranným sklem Gorilla, které jen těžko půjde potvrdit nebo vyvrátit, jelikož je hned z výroby na displeji přelepené fólií.

Po odemknutí objevíte stokrát obehranou variaci na čistý Android. Tu se přebarví ikonka, tu se doinstalují jedna dvě aplikace a do menu Nastavení se přidá správa dvou SIMek a plánování vypnutí či zapnutí.

Prostředí dává na hraní k dispozici pět pracovních ploch se čtyřmi sloupci ikon a dokovací lištou, kam se vejde zástupců hned pět. Nic navíc už nečekejte, tři efekty rozhodně úžas nevzbudí a na rychlé přepínače v samostatné stahovací roletce jsme si u Androidu 4.2.2 už také dávno zvykli. Klasická je i stabilita. Nejpoužívanější aplikace fungují, ale takový kompas mi pravidelně padal chvíli poté, co se dosti neochotně snažil zamířit střelku k severu. Pod slovem neochotně si představte, že mu stačilo ukázat kamkoli mezi východ a západ na správné polovině kruhu.

Destroyer se ani nepokouší vystoupit ze stáda anonymních Číňanů, kteří sekají telefony jak Baťa cvičky za použití čipů MediaTek. Jeho 4-jádrový typ MTK 9589 je taktovaný na frekvenci 1,2 GHz a v jeho činnosti by se opět našly plusy i mínusy. Kladem je, že jeho výkon stačí pro běh prakticky všeho. Nebránil mi v potírání zločinu v Gothamu v hávu Batmana, nijak nezdržoval ani při brouzdání internetem. Jenže při všech činnostech se snažil jen tak na oko. Jako by telefon ignoroval, že snímkovací frekvence může překročit i hranici odhadem 20 FPS. Při běžném používání je to zanedbatelná chybka, pokud máte srovnání s rychlejšími procesory, bude každá animace bít do očí.

Zmíněný čipset doplňuje 1 GB operační paměti 4 GB vnitřní paměti. K první hodnotě snad jen zmínit, že Destroyer neodhadnete. Je schopen za vteřinku vrátit do rozehrané hry a okamžitě načíst domácí obrazovku, jindy si zase pár sekund počkáte. Za týdny testování jsem neobjevil, podle jaké logiky se systém chová.
Trvalá paměť je rozdělená na dva oddíly. Aplikace brzy narazí na strop 1 GB, dokumentům a médiím náleží 1,84 GB. Jistě tušíte, že rozložení paměti umožňuje použít režim mass storage.

Do obra rozměrů Destroyeru by se vešla obrovská baterka. Jak by se po telefonu zaprášilo, kdyby část jeho 250 gramů tvořila třeba baterie o kapacitě 6000 mAh! Nic takového, Sencor spoléhá na 2800 mAh akumulátor. I s ním ale hospodaří velmi ekonomicky. Po třinácti hodinách připojení na Wi-Fi indikátor hlásil úbytek jen 25% maximální kapacity. Při čtyřech hodinách zapnutého podsvícení a čtení knížky vskutku chvályhodné a nechyběly mi proto i všemožné úsporné režimy. Jejich absence je vlastně i výhodou, raději nic než zbytečnou aplikaci, jejíž jedinou funkcí by bylo vypnutí Wi-Fi, datových přenosů a hledání polohy.

Fotoaparát a multimédia: Kvantita předstihla kvalitu

Při prohlížení fotek ze Sencoru mě napadlo heslo „bílá bělejší“. Přepálené barvy jsou vlastní většině telefonů a letní oblohu vyfotit moc neumí, zvlášť pokud by se měla na snímku objevit vedle stínu. Po estetické stránce mě ale telefon příjemně překvapil v disciplíně venkovní momentka bez pohybu. Na monitoru se sice projeví vysoký kontrast ještě výrazněji, než na displeji mobilu, ale v některých případech přidával obrázkům na atraktivitě.

Snímky pořízené s Destroyerem

Horší zpráva je, že podobně se povede jedna fotka z deseti. Schválně jsem si vybral jednu scenérii vltavského nábřeží – stejný den, stejný čas a proměnlivé počasí. Pod parným žárem stíny potemněly a slily se, s rostoucí oblačností se prodlužovala doba expozice. Optika začala mít hlavně v rozích potíže se stíháním vln na řece. Příroda mi nabídla i ideální podmínky pro test HDR režimu – část scény osvětlenou přímo, část pod těžkými mraky. Výsledkem bylo 12 megapixelové zklamání. Ačkoli jsem měl telefon opřený, rozmazání mezi jednotlivými snímky je hodně zřetelné.

Číslovka dvanáct překvapila o to více, u objektivu je totiž napsáno 8.0 mega. Vypadá to, že Destroyer je první telefon, který se veřejně přiznává k interpolaci. Bohužel reklama je mocnější pravdy.

Zbytek multimediální výbavy je relativně chudý. V základní výbavě sice nechybí FM rádio, ale o hudbu a video se starají jen dlouho neaktualizované aplikace Hudba a Galerie. Pokud oželíte externí titulky k filmům nebo máte vlastní oblíbené prográmky, přičtěte si body k dobru, pokud podobné schopnosti očekáváte v továrním nastavení, uberte je.

Vyzdvihnout musím zadní reproduktor. O věrohodnosti podání zvuku dalo by se s úspěchem pochybovat, ale hlasitost zpochybnit nejde. I na nejtišší úrovni zahltí hlukem celý pokoj, maximální volume nepřeslechnete ani na ranveji.

Ještě veselejší je soužití s Destroyerem v koupelně. Napustíte si vodu s mydlinkami a mezi vlnkami se bude odehrávat klidně video z YouTube bez zkreslení zvuku. Jinak se nakonec odolnost ukázala spíše jako vlastnost ke chlubení. Ano, je efektní vytáhnout mobil za bouřky, ale jinak pod hladinou nesvedete nic, dotykový displej je potřeba důkladně osušit, než začne zase poslouchat. A na focení akvarijních rybiček kvalita senzoru nestačí.

Zhodnocení, konkurence

Element Destroyer je kontroverzní kus techniky. Rozměry nakynuly do olbřímích dimenzí až pochybuji, že se návrháři kdy dostali do terénu. Kvůli Sencoru pomalu abyste si sbalili zavazadlo navíc, váha se rovněž projeví s delšícím se výletem a při navigaci kompas příliš nepomůže, to raději zkuste štěstí s minutu se hledajícími družicemi GPS.

Druhým paradoxem je výbava a cena. Výkonnostně dostanete hardware za tři tisíce, málo kdo bude asi ochoten cenu zdvojnásobit jen kvůli pochybné odolnosti a ještě pochybnějším možnostem reklamace. Živě si dokážu představit škodolibého servisního technika, jak kýve hlavou se slovy: „Vždyť je to Čína, co byste čekal pane,“ a hledá razítko Reklamace zamítnuta.

Hledat konkurenci pro Destroyer je skoro zbytečné. Podobně obrněné modely nabízí Aligator, Evolveo nebo Caterpillar. Všechny se pohybují cenově od pěti do sedmi tisíc, všechny používají kromě detailů stejnou konstrukci a stejné čipy. Do výběru bych proto nasadil jako žolíka Sony Xperii Z. Její sklo sice pádem utrpí více, než gumový kabát, ale tento nedostatek bohatě vyváží podstatně vyšší výkon, použitelnost i v běžném provozu a ověřená kvalita.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
odolnost IP67	rozměry
dlouhá výdrž na baterii	slabší odladění systému
paměťová karta	krytky konektorů a jejich zapuštění
notifikační dioda	málo místa pro aplikace