Recenze Samsung Galaxy Note 10.1 (2014): Tři týdny s králem

Samsung Galaxy Note jsem intenzivně používal každý den, tři týdny v kuse. Sloužil mi k práci i zábavě, asistoval při tvorbě televizních reportáží a fungoval jako můj hlavní počítač. Technická data a soupis všech funkcí špičkového poloprofesionálního tabletu z Jižní Koreje jste četli už mnohokrát. Dovolte mi představit vám Galaxy Note 10.1 (edice 2014) tak trochu jinak – pomocí dlouhodobých uživatelských zkušeností.

Slovo poloprofesionální, které jsem použil v perexu, může někomu ve vztahu k tabletu připadat poněkud směšné. Vždyť od představení prvního iPadu jsou tablety určeny primárně ke konzumaci obsahu a a nikoli k jeho vytváření. Note 10.1 (edice 2014) ale dává tabletu coby zařízení nový smysl existence. Může za to zejména dotykové pero a přehršle aplikací přímo od Samsungu. Jsou to právě ony, jež zařízení, sloužící od okamžiku svého druhého zrození v roce 2010 toliko k hraní her, sledování videí a čtení webových stránek, proměňuje ve špičkový „Zápisník 2.0“. Po několika týdnech intenzivního užívání Note 10.1 jsem si ale neodpustil malé povzdechnutí: Proč právě tento užitečný stroj musí pohánět Android.

Základní parametry: Samsung Galaxy Note 10.1 (2014)

Rozměry	243 x 171 x 7,9 mm
Hmotnost	540 g (Wi-Fi verze), 547 g (LTE verze)
Displej	dotykový, Super Clear LCD, rozlišení 2560 x 1600 px, jemnost 299 ppi, úhlopříčka 10,1“
Procesor a paměť	4-jádrový 2,3 GHz procesor Qualcomm Snapdragon 800, grafika Adreno 330 3 GB RAM, vnitřní paměť 16/32/64 GB + paměťové karty microSD (až 64 GB)
Operační systém	Android 4.3 Jelly Bean + nadstavba TouchWiz
Fotoaparát	5 Mpx, autofocus, LED blesk, nahrávání Full HD videa
Baterie	8220 mAh
Obsah balení	USB adaptér, USB kabel, stylus, náhradní hroty pro stylus
Cena a dostupnost	?, v prodeji

Vstáváme

Je pondělí, tedy den, kdy pravidelně zasedá vláda a zároveň můj první pracovní den s Note 10.1 v ruce. Odpojuji jej plně nabitý v sedm hodin ráno a vyrážím směr snídaně. Jako před každým od přírody nerozhodným člověkem přede mnou leží první dilema: jaký browser použít? Selský rozum praví, že vhodnější je vestavěný prohlížeč, který často preferuji před Google Chrome – na tom mě obtěžuje dvojí kliknutí, které je potřebné k tomu, abych se dostal ke svým záložkám synchronizovaným s Google účtem. Tentokrát se ale budu muset rozhodnout jinak. Ačkoli u běžných strojů, které pohání OS Android, můžete se svým účtem u Googlu synchronizovat i samotný nativní browser, u Note 10.1 to neplatí: prohlížeč se umí spojit jen s účtem Samsungu, kde ovšem žádné záložky uložené nemám. Kdo chce naplno využívat synchronizační schopnosti Google, musí využít Chrome.

Ten je paradoxně pro použití v tabletu méně vhodný. Kromě už zmíněného krkolomnějšího ovládání jsem během pár dní zjistil, že Note 10.1 se k Chromu chová tak trochu jako k cizopasníkovi. Aspoň jednou za den vám jej nepředvídaně shodí a občas jste svědky nepřirozeného chování aplikace. Po otočení přístroje do polohy na výšku začne například horní lišta browseru mírně poblikávat. Už vůbec pak nemluvím o tom, že Chrome nezvládá vychytávku, která patří k největším devízám přístrojů řady Note, tedy otevření dvou oken vedle sebe – tzv. Multidispleje. Zatímco vestavěný browser mužete mít vedle sebe otevřený hned dvakrát, Chrome pouze jednou. Jedinou jeho výhodou na Note 10.1 tak zůstává již zmíněná schopnost synchronizovat se servery Google a mírně rychlejší načítání stránek.

 

Během surfování po webu děkuji své prozřetelnosti, že jsem si nastavení celého tabletu odbyl už před několika dny. Nezkušeného uživatele překvapí neskutečné množství tutoriálů, které se vážou k nastavení jakékoli aplikace, včetně samotného pracovního prostředí tabletu. Každý tento tutoriál má minimálně tři stránky, a tak nastavení tabletu podle vašich potřeb trvá neskutečně dlouho. Samsung to samozřejmě myslel dobře: možností, které Note 10.1 poskytuje, je neskutečně mnoho a ne všem přijdete na kloub jen pomocí selského rozumu. Osobně ani přes veškerou snahu například nerozumím tomu, kdo potřebuje k životu aplikaci Fotopříběh na vytváření „krásných“ fotoalb pomocí přednastavených šablon. Když jsem se prokousal jejím tutoriálem, zjistil jsem navíc, že po každém pokusu ji použít, spadne.

Nejsou to však jen tutoriály, které otravují život uživateli po prvním zapnutí. Každá aplikace z dílny Samsungu, kterou otevřete, se musí před použitím ještě nainstalovat, ačkoli už se jako nainstalovaná tváří. Jen samotné uvedení tabletu v život proto profíkovi zabere desítky minut, nezkušenému uživateli i několik hodin. Celá tato anabáze mě vede k domněnce, že Note 10.1 by si nikdo neměl kupovat jako svůj první tablet, pokud nechce skončit v léčebně duševně chorých anebo přijít o cca dvacet tisíc korun vyhozením přístroje z okna.

Já naštěstí tyto nástrahy překonal, a tak si můžu užívat pozitiva, která jsou jasně viditelná už na první pohled. Mezi ně patří například velmi povedený a jemný displej o rozlišení 2560 x 1600 pixelů. Pokud nejste na podobně jemné obrazovky zvyklí, běžné kancelářské počítače vám začnou připadat asi tak moderní jako pazourky z doby kamenné. Sám se děsím okamžiku, kdy budu přecházet na svůj Asus T-100. Na rozdíl od ostatních Samsungů disponuje Note 10.1 velmi přirozeným podáním barev a skvělou čitelností na přímém slunci.

A teď ty horší zprávy: poměrně dlouho budete nejspíš zápasit s čidlem, které přizpůsobuje jas Super Clear LCD displeje okolním světelným podmínkám. Displej je pokaždé o fous tmavší, než byste čekali a potřebovali. Platí to i pro nastavení nejvyšší hodnoty automatického jasu na přímém slunci. Tuto vlastnost oceníte v jediné situaci: při čtení v posteli. Nestane se, že byste svůj vedle ležící protějšek obtěžovali jasem obrazovky.

Na svém kusu Note 10.1 jsem navíc našel jeden mrtvý pixel. Doufám, že se jedná o závadu daného kusu a ne o vlastnost většího počtu panelů Note 10.1.

Jedeme do práce

Ještě před tím, než dám Note 10.1 do tašky, přemýšlím o tom, jak krásný kus stroje v ruce držím. Okraje kolem displeje sice můžou škarohlídům připadat příliš úzké pro pohodlné držení, na druhou stranu vedle Notu vypadá každý další tablet se širokým rámečkem jako zastaralá hračka pro děti. Lidem s většíma rukama se díku tomu dokonce daří držet jeho užší stranu v jedné ruce.

Pokud jej ale do ruky vezmete, zjistíte, proč příznivci přístrojů Apple nedají oproti fanouškům Samsungu na hardware svých výrobků dopustit. Ať si Samsung dělá, co chce, plast je zkrátka plast a ani pseudochromovaný rámeček, ani pseudokožená záda s tím nic nenadělají. Kovový iPad se zkrátka drží lépe a budete z něj mít i lepší pocit, a to z jednoho jediného důvodu. I Note 10.1 za téměř dvacet tisíc občas nepříjemně plastově zapraská.

 

Nebudu ale nespravedlivý. V kategorii „plastových tabletů“ jde rozhodně o špičku a ze zpracování plastů cítíte, že se jedná o dražší výrobek. Může za to zejména tenké tělo v kombinaci s 575 gramy hmotnosti – tablet je zkrátka trochu těžší, než vypadá, a budí proto dojem velmi odolné konstrukce. Tato iluze se inženýrům ze Samsungu povedla dokonce natolik, že jsem se jeden den nechal unést a vzal si Note 10.1 do tašky bez jakékoli ochrany. Jenže to jsem neměl dělat.

 

I když nejsem bůhvíjaké čuně a bordelář, na stříbrném rámečku kolem celého přístroje se objevily ne mikroškrábance, ale pořádné vrypy a ťukance, ačkoli v tašce nosím všehovšudy rukavice, peněženku a časopis.

 

Při cestě do práce se mi proto osvědčilo nosit tablet zkrátka v ruce. Už jen proto, že se v tramvaji obvykle bavím sledováním filmů a seriálů. A opět musím pět ódy na skvělý displej. Note 10.1 vás zkrátka odnaučí sledovat cokoli v SD kvalitě, protože na to je tohoto tabletu prostě škoda. A nejde jen o displej. Hardwarové parametry zkrátka předurčují desetipalcový Note k tomu, abyste na něm sledovali videa s tím nejlepším datovým tokem. Ani přehrávání Full HD filmu mi navíc nebrání v tom, abych si během seriálu rozdělil displej na dvě poloviny, otevřel v menším náhledu (dvě části rozděleného displeje totiž na Note 10.1 nemusejí být nutně stejně velké) aplikaci poznámek S-Note a začal si zapisovat své otázky na tiskovou konferenci vlády. Samsung Galaxy Note 10.1 to nijak nerozhodilo. Pro přehrávání videí jsem používal na střídačku s MX Playerem i vestavěný přehrávač. Ten mě sice z počátku překvapil tím, že odmítl přehrát film ve formátu MKV, napříště už ale zvládl vše bez problémů i s titulky, a proto jsem univerzální MX Player používal čím dál méně.

 

Podobně jako on totiž také vestavěný přehrávač umí přetáčet film a regulovat jas i hlasitost gesty na displeji. A zaplať pánbůh za to. Ani po několika týdnech jsem totiž nepřišel na chuť ovládání hlasitosti na horní hraně tabletu. Vím, že dává smysl přidávat na hlasitosti tlačítkem vpravo a ubírat tlačítkem vlevo, já však stále tápu. Nejspíš za to mohou léta s mobily a tablety, které mají rocker hlasitosti na boku. Zde však musel uvolnit místo dvěma reproduktorům, které umějí hrát nahlas a dokonce s jemným náznakem basů. Jejich zvuk bych postavil dokonce o něco výš, než ten, který se line ze starších iPadů. Asi nejvíce jsem na nich ocenil, že hrají opravdu stereo – jsou od sebe zkrátka tak daleko, že je to poznat.

 

Samsung Galaxy Note 10.1 (2014) by mi teoreticky mohl posloužit i k přehrávání hudby, opět ve všech možných formátech, pokud bych si samozřejmě s takto velkým MP3 přehrávačem nepřipadal trochu jako trotl. Pokud vám na rozdíl ode mně sebevědomí nechybí, směle do toho. K dispozici vám je opět řada funkcí, které ještě nikdo nikdy nevyužil, jako například možnost nechat si tabletem vybrat skladbu dle své aktuální nálady. Užitečnější už je samozřejmě ekvalizér a také diskutabilní možnost nechat si nastavit sluchátka podle toho, na jaké ucho lépe slyšíte. Výsledkem tohoto nastavení byl v mém případě zneklidňující fakt, že levé sluchátko hrálo výrazně hlasitěji než pravé. Pokud neradi chodíte k foniatrovi, raději si tímto nastavením mysl nedrážděte.

Pracujeme

Při čekání na ministry před Úřadem vlády, jsem rád, že mi tablet v tašce nezabírá příliš místa. Kameraman využívá toho, že s sebou stále nosím aktovku, a cpe mi do ní mikrofon. Raději proto beru Note do ruky a přemýšlím, zda by se dal použít jako televizní kamera. Paradoxně by to nemusel být až takový problém, pokud by člověk pominul fakt, že s tabletem v roli kamery nebo fotoaparátu zákonitě vypadá každý jako japonský turista. Foťák sice u tabletů bývá tak nějak „do počtu“, u Note 10.1 to ale neplatí. Kamerka s LED diodou odvádí skvělou práci, a co se videí týče platí to dvojnásob. Už dlouho jsem neviděl záznam, který by byl tak prosté cukanců ve švenku, tj. pohybu kamery ze strany na stranu, a zvládl navíc plynule zachytit jakkoli rychlý pohyb v záběru statickém. Tleskám. Barvy jsou sice trochu omalovánkové, ale to by se obrazu dal v reportáži titulek „amatérské záběry“, nejen, že by se to sneslo, ale vypadalo by to navíc desetkrát lépe, než amatérské záběry, které jsou ze zpravodajství běžně k vidění.

 

Když jsem však Note 10.1 před několik týdny přebíral, bylo mi hned jasné, že natáčení videa nebude ten druh práce, pro kterou byl stvořen. Usazuji se do tiskového centra, pokládám tablet před sebe, a je mi jasné, že teprve teď je Note 10.1 ve svém živlu. Začínám si totiž sepisovat poznámky k nadcházející tiskové konferenci a vytahuji z těla tabletu něco, co patří k Samsungům řady Note stejně neodmyslitelně, jako světelná šavle k rytířům Jedi. Kapacitní stylus.

 

Před lety jsem si právě kvůli své práci pořídil Samsung Galaxy Note II. Nedotažené ovládání S-Penem, které mě vždy donutilo vrátit se zpět k prstům, nakonec poslalo minulou generaci telefonního zápisníku dalšímu majiteli a já propadl kouzlu QWERTZ klávesnice Blackberry Q10.

 

Psát rukou poznámky na desetipalcovém displeji je přeci něco jiného než na pětipalcovém. Nový stylus se navíc krásně drží v ruce a jeho gumový hrot poskytuje příjemný odpor – je to zkrátka jako byste psali propiskou na papír.

 

Někoho v Samsungu konečně také napadlo, že se dá tlačítkem na boku stylusu vyvolat rychlá nabídka nejčastěji používaných nástrojů. Nemusím tak lovit hluboko v menu a rychle se dostanu k tomu, co potřebuji. V mém případě jsou to zejména rychlé poznámky: malé lístečky, které se po dopsání minimalizují do malého čtverečku na ploše, a vy tak nezapomenete, že jste si nějakou poznámku vytvořili. Ještě před začátkem tiskové konference mám tak po displeji přehledně rozstrkány otázky k jednotlivým tématům, a mohu mezi nimi rychle přecházet bez rizika, že bych se v nich ztratil.

 

Další skvělá věc, bez které teď nemůžu existovat, je tvorba takzvaných výstřižků. Perem zkrátka objedete text, obrázek, video, nebo zkrátka cokoli, co chcete uchovat nebo sdílet. Note vám z daného objektu vytvoří jakousi „kartičku“, kterou opatří titulkem, a ještě odkazem na stránku, ze které daný výstřižek pochází. Výstřižky se pak dají manuálně kategorizovat – je to skvělé zejména pro tvorbu backgroundu k jednotlivým tématům, která se na vládě budou probírat. Vše mám pak přehledně před sebou včetně fotografií – trochu mi to připomíná situaci, kdy hrdá maminka vystřihuje všechny zmínky o svých dětech v novinách a lepí si je do alba.

 

Nejčastěji budete v Note 10.1 nejspíše používat aplikaci S Note, tedy poznámkovou aplikaci přizpůsobenou pro ovládání perem. Potěší fakt, že se dá synchronizovat s vaším účtem Evernote, takže poznámky s sebou můžete mít skutečně na všech zařízeních. Co už potěší méně, je logický fakt, že v prostředí Evernote se musíte rozloučit s chytrými šablonami, které S-Note ovládá. Šablony vás budou bavit, a to zejména pokud si do poznámek ukládáte třeba recepty, nebo filmové recenze. Obsahují totiž aktivní prvky, které můžete pomocí S-Pen rychle editovat – například k jednotlivým filmům přidávat hvězdičky hodnocení. Jejich interaktivita ale v Evernote mizí a stává se z nich zkrátka obrázek, upravovat je lze jen v prostředí aplikace S-Note.

 

Podobných blbinek můžete s S-Penem vyvádět nepočítaně, například kreslit v grafickém program Sketchbook, nebo perem ovládat senzorová tlačítka pod displejem (sláva, konečně to jde!). Zábavná je také možnost vytvořit na obrazovce čtverec, ve kterém si můžete nechat otevřít jednu z předem nastavených miniaplikací – nejčastěji například kalkulačku. Existuje ale jedna věc, která se s ním dělat nedá. A to věc dost podstatná: stylus S-Pen je zkrátka zcela nepoužitelný pro psaní. Ne snad, že by Note 10.1 neuměl rozpoznávat písmo. Umí, a dokonce výrazně lépe, než předchozí generace elektronických zápisníků od Samsungu. Stále to ale není stoprocentní a rychle vás to přestane bavit poté, co vám uteče půlka tiskové konference kvůli tomu, že píšete do Note nesrozumitelné hlouposti.

 

Pokud byste chtěli na Note 10.1 plnohodnotně psát rukou, musíte se například smířit s tím, že rozpoznávání písma nedokáže rozpoznat mezeru. Pro ni musíte vždy stisknout mezerník, a to už můžete rovnou psát na klávesnici. Je to rychlejší, spolehlivější, nemluvě o tom, že klávesnice Samsungu patří k těm nejpovedenějším na trhu. Má stejné rozložení, jako ta počítačová (například tečka a čárka jsou vedle sebe, jak to má být) a navíc velmi příjemnou velikost kláves a jejich vzájemné rozestupy. Pokud se rozhodnete psát na klávesnici, vypněte si ale raději predikci slov a automatické opravy. Slovník Samsungu není příliš rozsáhlý a schází v něm i některá naprosto běžná slova, jako například „protože“.

 

Jdeme domů

Po práci mám zase čas si s tabletem trochu pohrát. Prostředí TouchWiz, které překrývá Android ve verzi 4.3, mě překvapilo v dobrém i zlém. Moc pěkné jsou rozsáhlé widgety, které kolikrát nahradí i plnohodnotné verze aplikací – to platí například pro S-Notes nebo S-Plánovač. Na druhou stranu si říkám, proč ani impozantní hardwarové parametry zahrnující čtyřjádrový 2,3 GHz procesor Snapdragon 800 a 3 GB operační paměti nedokážou zajistit naprosto plynulý běh systému. Pravidelně se zaškubnutí objevuje například při vykreslování plochy po ukončení webového prohlížeče nebo při přejíždění mezi plochami, na které jste umístili příliš mnoho widgetů. Problém zřejmě nebude jen v nenažranosti grafické nástavby, ale v neodladěnosti celého systému.

 

Rozum zůstává stát také nad tím, proč Samsung použitý Android nepředělal ještě více k obrazu svému. Jak to myslím? Pokud už existují gesta, kterými se dá zachytit snímek obrazovky, zvětšit obrázek, nebo posouvat prohlížené fotografie, proč ještě nikdo neimplementoval do tabletu podobných rozměrů gesta, která by nahradila systémové klávesy? Proč to jde jen u iOS nebo Windows 8? Je to nepraktické a obtěžující, obzvlášť když víte, že to na jiných platformách funguje. Samsung navíc tvrdošíjně trvá na třech tlačítcích uprostřed pod displejem. Asi nemusím dlouho popisovat, jak těžko se člověku s běžnou velikostí ruky na ovládací tlačítka dosahuje. Obzvláště v případě tlačítka Home, které je navíc fyzické a ne senzorové – k jeho stisku je proto potřeba vyvinout síla, která se špičkou palce naležato vyvíjí jen těžko.

 

Často jsem se proto přistihl, že tablet nedržím naležato, jak by se to přál výrobce, ale „na stojáka“, kdy se ovládací prvky dostanou přímo pod palec.

 

A spát!

Před spaním zapínám budík s úžasnou vychytávkou buzení dle polohy, kdy tablet pozná, že zda jste doma, a podle toho se rozhodne vás vzbudit, či nechat spát. Na displeji svítí zbývajících 25% baterie, a tak je jasné, že v plném pracovním a zábavním nasazení tablet do druhého dne nevydrží. Pokud si jen prohlížíte web, dva dny Note zvládne s přehledem.

V posteli ještě přemýšlím, pro koho Samsung svůj Galaxy Note 10.1 vyrobil. Je to bezpochyby stroj, před kterým v oblasti hardwaru musíte smeknout. O to víc pak uživatele štve, že ho pohání Android, který hází majiteli ergonomické klacky pod nohy. Koho to štve, ať si pořídí iPad Air. Získá levnější, ovladatelnější a lépe zpracovaný tablet. Apple se však nikdy nebude chlubit Perem. Ano, čtete správně: Perem s velkým P. Vůbec poprvé v celé historii Samsungu má skutečně smysl S-Pen používat v běžné kancelářské práci, a nejen když kamarádům ukazujete, jak telefon začne pípat, když z S-Penem poodejdete pár metrů. Galaxy Note 10.1 vám na cestách dokáže plně nahradit notebook při tvorbě tabulek, prezentací, poznámek a dlaších běžných činnostech manažera-úředníka-kancelářského pracovníka (nehodící se škrtněte). Jen je třeba se smířit s tím, že se na něm hůře píšou delší texty. Pokud do něj vložíte SIM kartu, můžete navíc s Note 10.1 úplně normálně telefonovat, což je přidaná hodnota, kterou také každý nenabízí. To vše za 18 tisíc.

Je to moc, nebo málo, za dotykové pero? To si bohužel musí srovnat každý sám. Dovedu si představit profesionály, kteří ho i za tuto cenu dovedou využít. Neodradí je ale nedostatky v dílenském zpracování a Android uvnitř?

Těžko říct. Za sebe však můžu potvrdit, že schopnosti dotykového pera a možnosti aplikací od Samsungu dělají z Note 10.1 asi jediné zařízení s Androidem, které jsem coby fanda alternativních platforem ve svém okolí schopen snést. Za ty tři týdny mi přirostl k srdci a budu se s ním těžko loučit. Dost možná si budu muset pořídit aspoň papírový zápisník a tužku…