Recenze phabletu Doogee Max DG650 S: Ferrari na dřevěných kolech

Můžete ho používat jako telefon nebo jako tablet. Čínské monstrum s displejem o velikosti 6,5 palce vám při telefonování přikryje tvář, překvapí displejem a zklame řadou nedodělků typických pro zemi draka. Dnešní recenze ukáže, zda asijský dravec může konkurovat například Samsungům z řady Note, které svým designem neváhá nestydatě kopírovat.

Na krabici, v níž své „dudží max“ dostanete, se skví nápis „Speed Experience“. Evokuje rychlost ovládání, jíž má zaručit 8-jádrový procesor MediaTek o frekvenci 1,7 GHz. Slibné parametry leckoho navnadí na kvalitní mobilní zážitek – ovšem chyba lávky. Po podrobnějším prostudování zjistíte, že výrobce 8-jádrovému procesoru přidělil do tandemu pouhý jeden gigabyte operační paměti, a rychlost prostředí operačního systému se pohybuje na úrovni přístrojů nižší třídy.

Podobně se to má u velkého Doogee se vším. Nevybalancovaná kombinace parametrů dělá z čínského phabletu opravdové Ferrari na dřevěných kolech, které klame tělem a vše završuje cenovkou atakující hranici devíti tisíc.

Základní parametry: Doogee Max DG650 S

Rozměry	178 x 88 x 8,5 mm
Hmotnost	229 g
Displej	IPS LCD, úhlopříčka 6,5“, rozlišení 1920 x 1080 px
Procesor	8-jádrový 1,7 GHz procesor MediaTek 6572 (Cortex-A7), grafika Mali-400
Paměť	1 GB RAM, paměť 16 GB + microSD až 64 GB
Operační systém	Android 4.3 Jelly Bean
Fotoaparát	16 Mpx, blesk, natáčení Full HD videa, 8 Mpx přední kamerka
Baterie	3 500 mAh
Obsah balení	USB adaptér + microUSB kabel, špuntová sluchátka
Cena a dostupnost	?, jaro 2014

Vzhled a konstrukce: Kdo mi to loupe zadní kryt?

Nebudeme si lhát do kapsy: Doogee Max vypadá zkrátka jako jakýkoli Samsung Galaxy Note bez typického středového tlačítka. S designem si v Číně hlavu nelámali. V ruce se i přes šílené rozměry dobře drží – nesnaží se totiž lámat rekordy v tenkosti a hned si proto vysloužil v redakci přezdívku Cvalík. A to přesto, že v pase měří 8,5 mm, což by ještě před pár lety na špičku stačilo. Na druhou stranu však váží bez několika gramů čtvrt kila.

Dobrému pocitu v ruce přispívá velmi kvalitní dílenské zpracování. Telefon vůbec nevrže, tlačítka po celém těle postrádají jakoukoli nežádoucí vůli a hodnotnému pocitu nahrávají i dobře odtlumené, nerezonující vibrace.

Velmi příjemný je také materiál, z něhož v Doogee vyrobili snímatelná záda svého modelu Max. Matné pogumování zabraňuje vyklouznutí přístroje z ruky. V Doogee pro něj mají dokonce svůj vlastní název: technologie CNC. Spíš než své vlastní jméno by si však tato technologie zasloužila ještě pár týdnů výzkumu. Po několika dnech nošení v kapse začala bílá vrstva chytat modrou barvu od džínů a na rozích se oloupala.

Displej, prostředí, baterie: Full HD přihlouplý Android

Co by to bylo za phablet, pokud by neměl displej odpovídajících kvalit. Za svůj Full HD IPS LCD zobrazovač se Doogee rozhodně stydět nemusí. To, že senzor okolního světla přizpůsobuje podsvícení v náhlých skocích, mu nejspíš odpustíte. Barvy na něm totiž působí přirozeně, s pozorovacími úhly není sebemenší problém a jediné, čeho by se dalo litovat, jsou trochu silnější odrazy na sklíčku.

Daleko horší službu však Maxu dělá prostředí použitého Androidu ve verzi 4.3. Doogee Max patří mezi žhavé kandidáty na instalaci nějaké custom ROM a okamžitou změnu hustoty zobrazení. Ačkoli úhlopříčka displeje měří monstrózních 6,5 palce, informací se na obrazovku vejde stejně jako na běžné telefony. V launcheru proto vedle sebe nenaskládáte více než čtyři ikonky a například telefonní aplikace má tak velká tlačítka, že by se do nich pohodlně trefil i slon. Místem se plýtvá všude. Velký displej tak má tři efekty: 1) filmy ve Full HD vypadají fantasticky, 2) během telefonování vypadáte slušně řečeno jako podivín, a nakonec 3) ne na všechno na displeji dosáhnete. Také proto si můžete v prostředí operačního systému nechat vyvolat nabídku, která obsahuje základní sadu přepínačů a ovládacích prvků, a nechat si ji zobrazit kdekoli v blízkosti vašeho prstu.

Zkušenější uživatele Androidu bohužel zarazí podstatně omezené nastavení prostředí. Bez personalizace rychlých přepínačů v liště se ještě leckdo obejde. Proč ale nelze měnit ani počet ploch, to pochopit nedovedu. Poslední hřebíček do rakve pak představuje nemožnost operační systém on-air aktualizovat. Už jen úsměv pak vyvolá boční lišta se zástupci programů – navlas stejná, jakou disponují modely Note od Samsungu. Ty však programy z této lišty umějí spustit v režimu split-screen, kdy dvě aplikace běží na displeji zároveň. U Doogee se dají tyto aplikace toliko spustit. Split-screen nefunguje.

Náročného uživatele může navíc odradit i slabší hardware – 1 GB operační paměti je na telefon, jehož primárním účelem je hraní her a sledování videí ve vysokém rozlišení, zkrátka málo. A je to znát: i když i náročné hry většinou spustíte, o pohodlném hraní se mluvit nedá. Na Doogee Max jsem nainstaloval například RPG Wild Blood a musel se smířit s pomalým pohybem hrdiny, sekání během spawnu nepřátel a trhajících se animací. Nutno však dodat, že pokud jste ochotni ke kompromisům, hrát můžete. Rozhodně existují i telefony, které jsou na tom výrazně hůře.

Pohotové ale bohužel nejsou ani reakce samotného systému – mírně se trhá i pohyb mezi plochami. Teoreticky by se dalo uvažovat o tom, že by Doogee Max mohl plnit roli telefonu pro seniory, kterým by tyto zádrhele tolik nevadily a olbřímí objekty na displeji by pro ně znamenaly plus. Ty by však zase nepotěšilo relativní slabé vyzvánění a nekvalitní zvuk ve sluchátku. Postrádá basy a ve změti vyšších frekvencí se pak těžko orientuje.

Full HD displeje potřebují velké akumulátory. Ten v Doogee má kapacitu 3500 mAh, tedy ještě víc než například v Samsungu Galaxy Note III. Jeden den tak Doogee pohodlně vydrží i při extrémním pracovním vytížení. Pokud patříte mezi skromnější uživatele, na dva až tři dny se dostanete v pohodě. Mohlo by to být ještě lepší, v Doogee však zapomněli na instalaci jakéhokoli úsporného režimu, který se v těchto dnech už stal pro výrobce mobilních telefonů jakousi nepsanou povinností.

Co se funkční výbavy týče, existují tři bonusy, kvůli kterým se vyplatí na Maxe zaměřit svou pozornost. Disponuje sloty na dvě SIM karty v režimu dual standby. V Číně se zároveň nezapomnělo ani na technologii NFC. Poměrně unikátní vlastnost však představuje zejména podpora OTG. Pomocí kabelu k Doogee můžete připojit v zásadě jakékoli zařízení, které podporuje standard USB.

Fotoaparát a multimédia: Pouze za světla

Foťák v Doogee se (jak už bývá u čínských značek zvykem) chlubí papírově velmi silnými parametry. Posuďte sami: Zadní kamera má rozlišení 13 Mpx a světelnost f/2.2, ta přední pak disponuje 8 Mpx čipem. Videa dokáže Cvalík točit až v rozlišení 1080p. Ale zpět na zem: fotografie jsou veskrze průměrné. V režimu makro má telefon problémy zaostřit a i za běžných světelných podmínek můžeme pozorovat na okrajích objektů mírnou rozostřenost. Použití blesku pak nemůžu doporučit vůbec. Jeho výkon není dostatečný ani při focení poměrně blízkých předmětů.

Snímky pořízené s Doogee Max DG650 S

Také video je veskrze průměrné. Největší problém dělají telefonu švenky, během nichž se objekty značně zkreslují a i podání barev má do realističnosti daleko.

Naopak přehrávání videa, zejména toho ve Full HD, vypadá na displeji Doogee skvěle. Určitě však investujte do jakéhokoli kvalitnějšího přehrávače, který z přístroje vyždíme maximum. Ten vestavěný se u některých souborových typů zdráhal přehrát zvuk a podpora titulků je mu také cizí. Přehrávač hudby naopak nemá chybu, zvuk má velmi kvalitní, i když na můj vkus trochu přebasovaný. Drobné nuance lze naštěstí doladit vestavěným ekvalizérem.

Závěr a zhodnocení, konkurence

Průměrný telefon, který zaskočí svými rozměry, ale nemile překvapí nečekanými nedodělky. Takový je obří dvousimkáč Doogee Max. Jeho největší nedostatek paradoxně není ani velmi pochybné uživatelské prostředí nebo nedostatečná paměť RAM. Ten skutečně největší zádrhel se skrývá na cenovce. Čínské telefony mají být z principu levné – to je největší devíza neznačkových výrobců, kteří pak už výbavou mohou jen překvapit. Jenže Cvalík levný není. Když jsem se dozvěděl, že za něj uživatel musí zaplatit téměř devět tisíc, nevěděl jsem, zda se smát, nebo plakat.

Za tu samou cenu lze při troše snahy pořídit originální Samsung Galaxy Note II a ne jeho prapodivnou napodobeninu. Doogee z tohoto souboje věru nemůže vyjít se ctí. O smyslu koupě Doogee Max DG650 S bude možné se bavit až ve chvíli, kdy bude stát do 6000 korun. Do té doby doporučuji investovat své peníze jakkoli jinak.