Pokaždé, když se v názvu telefonu objeví slovo Note, musím se ptát, jaký význam mu výrobce přisoudil. Pro Samsung znamená Note přítomnost pera, bojím se však, že pro většinu zařízení z produkce posledních let jsou ta čtyři písmena jen překladem věty: „Já jsem phablet.“ Je tomu tak i v případě Meizu M2 Note?

V Číně vzniklo (a taky zaniklo) už dost značek. Na které si vzpomenete mezi prvními? Xiaomi, jistě. Co dál? Byla by chyba na seznam nezařadit Meizu, které konkuruje i telefonům z nejvyšší třídy. M2 se je však těžké zařadit. Vzhled poměrně luxusního telefonu, parametry typické pro střední třídu a originální nadstavba nad Androidem, která je levnější produkci cizí. M2 Note je zamotané klubíčko, jehož hodnocení bude záležet jen na tom, odkud ho začnete rozplétat.

Meizu M2 Note: specifikace

Design a konstrukce: Jedno tlačítko musí stačit

Co by se stalo, kdyby táta Samsung měl dítě s mamkou od Apple? Pravděpodobně Meizu. Na první pohled středová navigační klávesa evokuje vzhled řady Galaxy, zatímco zadní polykarbonátová vanička, do které je jakoby nalitý zbytek telefonu, odkazuje k jablečným vzorům.

Abych však neskončil u obligátní škatulky obdélníků se zaoblenými rohy, kam patří 95 % telefonů, nechal jsem Meizu podržet i známým a kamarádům. Většina jej komentovala slovem „velký“. Aby ne, centrem M2 je Full HD displej o úhlopříčce 5,5″, která je v našich končinách stále exotická. Velmi často jsem zaslechl i komentář ve smyslu „je OK,“ ke kterému se sám přikláním. Meizu totiž vypadá dobře, ale ne krásně. Je atraktivní, ale pozornost nebudí. Je kvalitně zpracované, ale nemáte pocit, že držíte v ruce unikát.

Povedené je třeba zasazení displeje do černého okolí, kdy v ruce držíte stříbrný rámeček, zatímco se pohled noří do temnoty čelní plochy, kterou jen minimálně čeří sluchátko a přední kamera. Dokud se nerozsvítí, nevšimnete si ani stavové diody a signifikantní tlačítko zůstane schované pod palcem. I proxymity senzor s regulátorem podsvícení je kamuflovaný a najdete ho jen pod přímým světlem.

Zadní strana už tak decentně minimalistická není. Objektiv odpovídá vzhledu přední strany, dvojice diod pod ním snad ani nejde zpracovat originálně, svezete se proto zrakem na boky. Na té horní najdete sluchátkový konektor s drobnou dírkou sekundárního mikrofonu, vlevo dlí tlačítka hlasitosti a vypínání. Všechna jsou příkladně zpracovaná a palec levé ruky je okamžitě najde, stisk je přesný, s nerušivou, praktickou odezvou. Na pravé straně zbylo místo pouze pro kombinovaný šuplíček pro nano SIM kartu a paměťovku microSD, případně dvě SIMky nejmenšího formátu. Sami si tak můžete vybrat dle svých priorit. Zbývá popsat spodní stranu, kterou „zdobí“ microUSB konektor, mikrofon, reproduktor a dva drobounké šroubky.

Celkově by se nejednalo o žádný designérský výstřelek, nebýt oné středové klávesy pod displejem. Její kouzlo spočívá v kombinaci mechanického spínače se senzorovým. Funguje to tak, že dotekem se přesunete o úroveň zpět a zmáčknutím přejdete na domovskou obrazovku. Logicky se proto zeptáte, jak spustíte nabídku posledních aplikací. K tomu slouží gesto začínající kdekoli pod displejem a končící na jeho spodní části. Zkrátka vyjdete prstem zdola nahoru.

Snadno se dá odpustit, že v Číně nemysleli na spuštění Google Now delším podržením, použitý způsob ovládání funguje nad očekávání dobře. Rozeznání dotyku a stisku je přesné, což se však nedá říci o samotném majiteli. Asi se vám už někdy stalo, že jste se na zlomek vteřiny zamysleli, než jste se rozhodli, zda jít na výchozí plochu, nebo jen o krok zpět. Meizu vám na výběr nedá a reaguje pohybem zpět a následným skokem domů. Banalita? Trochu ano, ale stačí k tomu, abyste pochybovali, kdo je tady pánem. Na druhou stranu delší podržení umožňuje vypnout displej kompletně, čímž odpadne potřeba hledat boční tlačítko, což je velmi praktické.

Co se však nepovedlo, je samotné přepínání aplikací. Android v úpravě Flyme OS si pamatuje pouze posledních osm aplikací. Vysunete jejich zástupce a máte na výběr: ukončit je tahem vzhůru, nebo zamknout v paměti opačným pohybem? Nejsem kamarád podobných zásahů do managementu paměti, ale designéři uživatelského rozhraní si nepoložili otázku, co se stane, když uděláte delší tah od spodní hrany displeje? Ano, ukončíte aplikaci, aniž byste zaregistrovali kterou. Přetažení je dílem okamžiku a každou chvíli se mi stalo, že jsem aplikaci zavřel, místo abych se k ní vrátil.

Displej, baterie, prostředí: Android hraje na schovávanou

Full HD displej je k úhlopříčce 5,5″ zcela adekvátní rozlišení, proti kterému si v dané cenové třídě není důvod stěžovat. Barvy v podání IPS panelu jsou bezproblémové a výrazné a prostředí Flyme OS na to rádo spoléhá. I rámečky jsou příjemně tenké, pokud bych tedy hledal nějaký zádrhel, pak jen citlivost při používání telefonu na šířku, kdy dotyky na hranu Meizu registruje s miniaturním posunem.

Můžeme tak briskně přejít k upravenému Androidu, kterému se u Meizu říká Flyme. V základu sice pracuje Lollipop 5.1, ale všechny jeho stopy byly pečlivě zameteny pod koberec. Výchozí plochy jsou značeny abecedou a jak je v asijských zemích zřejmě zvykem, všechny ikony se řadí vedle sebe. Nic vám však nebrání uspořádat si je do složek nebo použít alternativní launcher, který bude lépe pracovat s místem – prostředí Flyme OS totiž na jednu obrazovku vměstná jen 4 × 4 ikon a tři zástupce do doku. Vypadá to sice pěkně, ale ne každý program má pěkně vymalovanou ikonku sladěnou s vizuálem předinstalované softwarové výbavy.

Do ní patří mimo jiné aplikace hlídající zabezpečení, která se stará o staré soubory, viry, správu oprávnění, využitá data a režimy výkonu. Její největší přínos tkví právě ve správě oprávnění – můžete Facebooku zakázat přístup k GPS modulu, Chrome se nedostane k fotoaparátu a klávesnice TouchPal, kterou M2 Note používá, se rozloučí se čtením kontaktů. Můžete tak značnou část Androidu zmrazit a ušetřit tak energii, zároveň však můžete i lecčemu uškodit.

Vývojově má Flyme blízko ke staršímu Kitkatu. K rychlým přepínačům se proto stále dostanete jediným stažením rolety, přijaté notifikace nelze rozbalit, chybí i takové maličkosti, jako je ambientní displej. Vyrazíte tedy do Nastavení a nestačíte se divit. Flyme z velké části spoléhá na ikony místo textových popisků, což není vždy výhodou. Na straně se drží lišta jednotlivých sekcí menu a tři čtvrtiny displeje zaberou samotné přepínače.

Jejich nabídka je bohatá. Meizu podporuje grafická témata, různé teploty barev, zapnutí gest nahrazující navigační tlačítka i správu obou SIM karet. Nabídka je to přehledná s jedinou výjimkou, kdy by čistý Android nabídnul rozšířené možnosti tlačítkem s trojtečkou. Note neprozradí ani ň a sami musíte dlouhým stiskem zkoušet, kde vás pustí dál. Pokud se třeba spletete se zadáváním hesla do Wi-Fi sítě, budete pátrat, jak z bryndy ven.

Velmi těžce se hodnotí rychlost prostředí. Světlou budoucnost tohoto telefonu občas kazí temné chvilky, kdy buď osmijádrový MediaTek MT6753 nestíhá, nebo se Flyme zakousne. Naštěstí se po několika vteřinách většinou chytí, ale věřím, že Meizu mohlo své dítko optimalizovat lépe, protože k zádrhelům dochází i při nenáročných procesech.

Na druhou stranu má slabší výkon svou protiváhu v podobě 3100 mAh baterie, se kterou si Meizu dobře vystačí i dva dny, přičemž se nemusíte příliš omezovat.

Fotoaparát a multimédia: Třídní premiant

Fotoaparát stojí mnoha uživatelům na vrcholu žebříčku priorit. Meizu proto vsadilo na 13 Mpx snímač se světelností f/2.2. Dvojciferné rozlišení už nikoho nepřekvapí, dokonce i zákazníci už se začínají učit, že rozlišení neznamená všechno.

Meizu k focení používá hardware od Samsungu a subjektivně musím říci, že mě výsledky překvapily. Ne, že by snímky nebyly bez chyby, všimnete si pomalého zaostřování, s odstíny jedné barvy má M2 Note rovněž problémy, ale podává poměrně konzistentní výsledky – pokud dokážete telefon udržet ve stabilní poloze, dokáže vyprodukovat slušné snímky. I v podzimním pošmourném počasí dokázal pořídit fotografie, které se hodí i k hodnotnějšímu využití, než je upload na sociální sítě.

Jako u každého telefonu se s ubývajícím světlem prodlužují časy expozice a kvalita strmě padá, do noční Prahy bych si M2 Note jako dokumentační nástroj nevybral, stačí ale najít uměle osvětlené interiéry a hned se zase vyhoupne do sedla.

Snímky pořízené s Meizu M2 Note

Pakliže fotoaparát překvapil mile, po zvukové stránce má Meizu co dohánět i v tak základním parametru, jako je hlasitost. Zatímco na svém telefonu poslouchám doma ve sluchátkách hudbu na 20 % maximální hlasitosti, M2 Note jsem za stejných podmínek musel poprosit o 50 % volume. Rozhraní přehrávače je trestuhodně záhadné a často nevíte, co který dotek udělá, což hravě vyřešíte instalací oblíbeného přehrávače. Nízkou hlasitost ale nespravíte a pokud nemáte perfektně utěsněná sluchátka, hudbu si neužijete.

Zhodnocení a konkurence: Co víc byste chtěli?

Jsme na konci klubíčka s názvem Meizu M2 Note a je na čase zhodnotit, komu je telefon určený, jaké má silné stránky a kdy kulhá na obě nohy.

Jednoduše řečeno, M2 Note je zástupce levnější střední třídy a na cenu oscilující okolo 5000 Kč nabídne dost. Prostředí je stabilní, displej velký, výkon na základní potřeby bohatě dostačující a rozšiřitelná paměť s dlouhou výdrží je účinnější kombo než gigahertzy u rychlosti procesoru. Fotoaparát do nebes vynášet sice nebudete, ale za snímky není třeba se stydět. Pokud navíc nejste zákazníky Vodafonu, můžete do plusů přidat i podporu pro LTE.

Tento výčet kladů dokáže katapultovat do čela žebříčků prodejnosti. Konkurenční Honor 4C nevypadá tak honosně a ani displejem se rovnat nemůže, menší baterii a paměť o tisícovku nižší cena nesrovná. Nejbližší konkurencí je spíše Vodafone Smart Ultra 6. Ten nabídne navíc české frekvence LTE a použitý procesor Qualcomm Snapdragon 615 má lepší reputaci než MediaTek.

Pokud bych měl oba telefony v ruce, těžko bych se rozhodoval. Vodafone je o chlup lépe vybavený, Meizu je zase krasavec s originální nástavbou prostředí.

Pokud bych měl M2 Note hodnotit nezávisle na ceně, popsal bych ho jako telefon pro nenáročné, co si přejí velký displej a nehledají mezi nejslavnějšími značkami, zároveň však nechtějí řešit problémy s „Číňany“, co mohou během příštího roku ukončit výrobu. Pokud ale do rovnice započteme i náklady na pořízení, nemůžu proti Meizu říci křivého slova. Telefon funguje jak má ve všech oblastech, v některých dokonce pracuje nad očekávání. Upřímně řečeno – není to víc, než nabízí i dražší phablety?

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
skvělý displej	Flyme OS má své mouchy
fantastický poměr ceny a výkonu	senzorové tlačítko
duální slot na SIM/microSD	chybějící frekvence LTE