Že nevzpomínáte, co se stalo roku 2004? Motorola tehdy představila své legendární véčko RAZR v3. Chtěl ho skoro každý. LG teď mezi smartphony vrhlo „chytré“ véčko vzor 2015. Buďte si jisti, že upoutá skoro každého, chtít ho ale nejspíš bude jen minimum lidí. Proč? Ukáže dnešní recenze.
„Cože, to se ještě dělá?“
„Ne, to se už zase dělá.“
„A je to k něčemu?“
„Ne.“
Tak zněla modelová konverzace, kterou jsem během testování LG Wine Smart vedl nesčíselněkrát. Může se zdát, že svým kategorickým přístupem stylovce od LG trochu křivdím, ale popsat problémy, které nutně musejí provázet transformaci dotykového smartphonu s Androidem na retro véčko nelze popsat v několika slovech. I když to v LG určitě mysleli dobře, obávám se, že Wine Smart do dějin úspěšných telefonů nevstoupí.
Konstrukce | plast, 118 x 59 x 16,6 mm, 143 g |
---|---|
Displej | 3,2″, IPS LCD, 320 x 480 px, jemnost 180 ppi |
Operační systém | Android 5.1 Lollipop + nadstavba LG |
Procesor | 4 jádrový, 1,1 GHz |
Paměť | 1 GB RAM, úložiště 4 GB + microSD karty |
Fotoaparát | 3,2 Mpx + přední VGA |
Technologie | Bluetooth 4.1, Wi-Fi, GPS |
Baterie | 1 700 mAh |
Cena a dostupnost | ?, září 2015 |
Z vnějšího pohledu má přitom všechny parametry, které by zejména něžnému pohlaví mohly imponovat. Véčková konstrukce se dámám vždy líbila, což v našem případě ještě podtrhuje atraktivní provedení ve fialkové barvě. Plast kloubu, jenž imituje kov, jde pak mírně do růžova. Imitace kůže, která pokrývá přední i zadní stranu telefonu, pak patří mezi ty nejzdařilejší na trhu. I drahé Samsungy by se od lowendového LG mohly leccos přiučit.
Jediná výtka směřuje k absenci druhého displeje. Ten býval v dřevních dobách véčkových telefonů už prakticky nezbytností. U levného LG jej zřejmě z úsporných důvodů nahradila stavová dioda v levém spodním rohu předního krytu, která různými barvami oznamuje zmeškané události. Vrchní displej mi proto osobně ani tolik nechyběl – aspoň jsem měl vždy důvod otevírat a zavírat přístroj frajerským švihnutím ruky (konečně se tato dovednost nabytá v mobilním pravěku k něčemu hodí i dnes).
Z předchozích řádek už pozorný čtenář jistě vytušil, že jsem zejména kloub telefonu nikterak nešetřil. Nemohu ovšem říct, že by se to na něm jakkoli podepsalo. Konstrukce patřila u véček vždy k největším výzvám výrobců a LG obstálo na jedničku. V kloubu nemá Wine Smart sebemenší vůli a ani zadní snímatelný kryt, pod nímž se ukrývá baterie a sloty na microSIM a microSD karty, nezačala vrzat.
Že LG zamířilo do levnějších vod, poznáte s jistotou až po rozevření telefonu. Nejdříve ze všeho se rozsvítí displej, který bohužel také navazuje na historický odkaz. Na odkaz mobilních telefonů, které se před pěti lety prodávaly za tři tisíce. Při své úhlopříčce 3,2 palce se „pyšní“ rozlišením 320 x 480 bodů, což je s troškou nadsázky hodnota, se kterou by si dnes žádný telefon neměl dovolit objevit se na pultech. Hustota zobrazení totiž činí už dnes málo vídaných 165 bodů na palec.
Ani svými dalšími parametry se totiž zobrazovač Wine Smart nemůže příliš chlubit. Barvy jsou vymyté a pozorovací úhly mizerné. Už při mírném naklonění telefonu můžeme pozorovat zkreslení barevného podání a při pohledu z přímého úhlu už vidíme displej v invertované škále. Lepšímu dojmu nepomůže ani snímač okolního osvětlení – žádný tu totiž není. K tomu všemu se navíc přidává ještě neduh, za který může samotný operační systém. Respektive fakt, že jím výrobce podobný telefon vůbec vybavil. Android ve verzi 5.1.1, s nímž LG Smart Wine přichází na český trh, zkrátka pro tak malé displeje není určen. Ve webovém prohlížeči ani po zvětšení textu na nejvyšší možnou hodnotu není mnohdy množné číst bez zvětšovacího skla. A naopak: fonty v notifikační liště jsou tak velké, že se zde už po přijetí několika málo notifikací vytváří nepřehledná změť. To samé pak lze pozorovat i hlouběji v samotném operačním systému, kdy se některé nápisy kvůli malému rozlišení nepřirozeně zalamují, volby se překrývají a na plnohodnotnou práci můžete s LG zapomenout.
Nezbývá než doufat, že méně nároční uživatelé, kteří touží hlavně po véčku, podobné neduhy telefonu odpustí. A budou natolik tolerantní, že přehlédnou i malou vnitřní paměť telefonu – osobně se mi ani nepodařilo nainstalovat všechny aplikace, jež používám, a musel jsem se vzdát například Evernote nebo Spotify. Ze 4 GB prostoru totiž pro uživatele zbývá pouhých 1,5 GB. Zkušenější pak možná zarazí, že ačkoli Wine Smart disponuje jednou z nejnovějších inkarnací Androidu, překrývá jej obstarožní grafická nadstavba a s nejnovějším typem grafického prostředí, jež známe například z vlajkové lodi LG G4, se zde nesetkáme. Potěší snad jen fakt, že i přes nepříliš silný hardware v podobě čipsetu Qualcomm Snapdragon 210 a 1 GB operační paměti vše šlape nadprůměrně svižně a lagy nebo zadrhávání představují pro LG Wine Smart výjimečnou situaci.
Ctitelé starých pořádků, kteří budou zřejmě tvořit značnou část kupujících, jsou ale nejvíce zvědaví na to, jak funguje Android s klasickou alfanumerickou klávesnicí. Odpověď je jednoduchá: nic moc. Samotná klávesnice je skvělá. Tlačítka mají přesný doraz a v mnohém mi připomínají klávesnice klasických Nokií. Chválím také návrat kláves, které spouštějí konkrétní funkce. Lidé, kteří vyrůstali s dotykovým displejem, to nejspíš neocení. Pro nás starší a pokročilé je to ale přínos srovnatelný s přechodem od moderního fotoaparátu s dotykovým displejem ke klasické zrcadlovce. Dotyčné funkce jsou zkrátka stále po ruce a nemusí se lovit nikde hluboko v menu.
První problémy ovšem nastanou, když se pokusíme tlačítky ovládat samotné prostředí operačního systému. Nikdy totiž nelze odhadnout, co zejména kurzorová klávesa udělá. V některých aplikacích funguje, v jiných nikoli. Na rozdíl od systému BBOS10 v BlackBerry Classic, které disponuje podobnou dichotomií ovládání, se mi také nikdy nepodařilo předem určit, kde se objeví zvýrazněná volba, kterou by šlo pomocí kurzoru přesouvat. Na některá místa ve vybraných aplikacích (například v Twitteru), ji nešlo přesunout vůbec. Nemluvě o tom, že pohybovat se kurzorem v menu je otravně pomalé. V tomto případě je daleko lepší volba touchpad s nastavitelnou citlivostí, kterým disponuje už zmíněné BlackBerry.
Mnoho radosti neudělá ani psaní „postaru“ datlováním na alfanumerických klávesách. Nikdy bych neřekl, jak rychle tomuto archaickému způsobu člověk na QWERTZ klávesnici odvykne. Ke konci testu už jsem nepsal zprávy skoro vůbec, na e-maily jsem rezignoval úplně, a začal jsem všem svým kontaktům prostě volat. Nemohla za to ale jen konstrukce klávesnice. Své udělal i způsob psaní, který LG zvolilo. Klávesnice sice disponuje českým slovníkem T9 se slušnou zásobou, přesto mu některá často používaná slova chybí. K volbě jednotlivých nabízených slov je ale vždy potřeba přehmátnout z klávesnice na displej, což je vzhledem ke vzdálenosti obou částí telefonu od sebe výkon hodný prstového artisty.
Doslova uživatelský teror pak představuje psaní diakritiky: k napsání vždy je totiž potřeba stisknout minimálně tři různé klávesy. Přiznám se, že jsem nakonec i na čárky a tečky rezignoval, což činilo mé zprávy značně nepřehlednými. Nostalgicky jsem pak vzpomínal na Nokie a jejich diakritickou matici, nebo na Siemensy, kde jste zkrátka vše potřebné našli pod jedničkou.
Kde však LG podle očekávání řadu svých mínusů uživateli vynahradí, to je výdrž baterie. Opět sice platí, že čím déle displej svítí, tím rychleji se baterka vybije, možná však kvůli véčkové konstrukci a nutnosti neustále displej vypínat zavřením telefonu, dosahuje baterie neuvěřitelných výkonů. Akumulátor o podprůměrné kapacitě 1700 mAh často nemá zejména v méně náročných dnech problém vydržet dva plné pracovní dny. Výdrž do druhého dne ráno je pak standardem – nemusíte se tak bát po prohýřené noci přespat u kamaráda. Ještě během cesty domů budete na příjmu a parta se může protáhnout až do odpoledne bez výraznějších problémů. Aspoň tedy co se telefonu týče.
Že to s fotoaparátem LG Wine Smart nebude nijak slavné, napoví už letmý pohled na zadní stranu telefonu. Vedle čočky objektivu totiž sice našly místo dva reproduktory, dioda blesku se ale už nevešla. Když spustíte samotnou fotoaplikaci, neblahá předtucha se potvrdí. Nenacházíme zde ani autofocus. Když se pak znalý uživatel bude snažit vykřesat z telefonu lepší fotografie a otevře nabídku nastavení, nalezne zde pouze volbu mezi dvěma stupni rozlišení fotografie: vysoké a standard.
Může se to zdát neuvěřitelné, ale nic jiného ve fotoaplikaci nenajdete. A tomu odpovídají také obrazové výsledky. Během slunečného dne je ještě vše v pořádku, i když i u těchto fotografií můžeme pozorovat méně výrazné barvy a hlavně zkreslené linie objektů. Stačí ale jen, aby slunce zašlo za mrak, a problém je na světě. Telefon není schopen zachytit jakýkoli pohyb bez rozmazání, barvy se pak smývají v jednolité fleky. Ve tmě už uvidíte jen světlé a tmavé skvrny. Přední kamerka o rozlišení 0,3 Mpx výsledný dojem rozhodně nevylepší.
V podobném duchu se pak nese i další multimediální výbava. Hudební přehrávač má sice slušnou podporu souborových formátů (vyjma těch bezztrátových) a disponuje i relativně kvalitním zvukem (s mírně přepálenými basy), ale postrádá jakékoli další možnosti nastavení včetně ekvalizéru.
Přehrávání videí pak představuje opravdu nouzové řešení už jen kvůli výše zmíněným parametrům displeje. Protože si však nejspíš kvůli omezené paměti nenainstalujete alternativní přehrávač, sluší se zmínit, že až na omezenou podporu formátů (chybí možnost přehrát WMV) zvládne aplikace od LG i české titulky se správným kódováním. K tomu všemu někoho možná potěší i nepříliš často vídané FM rádio.
Někomu se možná může zdát má recenze androidového véčka od LG příliš negativní. Jako bych už slyšel argumenty, že se přeci jedná o lowendový přístroj, na který nelze mít přehnané nároky. Jenže ono to pro LG Wine Smart tak úplně neplatí. Nestojí totiž dva tisíce, ani tři tisíce, ba dokonce ani čtyři tisíce korun. V oficiálním obchodě LG se dá koupit za pět tisíc a u mnoha prodejců tuto metu dokonce přesahuje. Stačí si jen pár stovek připlatit a můžete mít telefony s dual SIM, HD displejem a použitelným foťákem od renomovaných značek.
Někomu sice může vyhovovat stylová konstrukce nebo klávesnice ze staré školy. Všechny uživatele, kteří si však už stačili zvyknout na výhody dotykových telefonů, však musím jednoznačně upozornit: jediným plusem používání LG Wine Smart pro vás bude frajerské zavírání přístroje švihnutím ruky. I to ovšem dokáže mnohdy nepříjemně přiskřípnout prst.
Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
nezvyklá konstrukce | nedotažené ovládání |
dílenské zpracování | displej |
stylový vzhled | nekvalitní fotoaparát |
nadprůměrná výdrž |
Že nevzpomínáte, co se stalo roku 2004? Motorola tehdy představila své legendární véčko RAZR v3. Chtěl ho skoro každý. LG teď mezi smartphony vrhlo „chytré“ véčko vzor 2015. Buďte si jisti, že upoutá skoro každého, chtít ho ale nejspíš bude jen minimum lidí. Proč? Ukáže dnešní recenze.
„Cože, to se ještě dělá?“
„Ne, to se už zase dělá.“
„A je to k něčemu?“
„Ne.“
Tak zněla modelová konverzace, kterou jsem během testování LG Wine Smart vedl nesčíselněkrát. Může se zdát, že svým kategorickým přístupem stylovce od LG trochu křivdím, ale popsat problémy, které nutně musejí provázet transformaci dotykového smartphonu s Androidem na retro véčko nelze popsat v několika slovech. I když to v LG určitě mysleli dobře, obávám se, že Wine Smart do dějin úspěšných telefonů nevstoupí.
Konstrukce | plast, 118 x 59 x 16,6 mm, 143 g |
---|---|
Displej | 3,2″, IPS LCD, 320 x 480 px, jemnost 180 ppi |
Operační systém | Android 5.1 Lollipop + nadstavba LG |
Procesor | 4 jádrový, 1,1 GHz |
Paměť | 1 GB RAM, úložiště 4 GB + microSD karty |
Fotoaparát | 3,2 Mpx + přední VGA |
Technologie | Bluetooth 4.1, Wi-Fi, GPS |
Baterie | 1 700 mAh |
Cena a dostupnost | ?, září 2015 |
Z vnějšího pohledu má přitom všechny parametry, které by zejména něžnému pohlaví mohly imponovat. Véčková konstrukce se dámám vždy líbila, což v našem případě ještě podtrhuje atraktivní provedení ve fialkové barvě. Plast kloubu, jenž imituje kov, jde pak mírně do růžova. Imitace kůže, která pokrývá přední i zadní stranu telefonu, pak patří mezi ty nejzdařilejší na trhu. I drahé Samsungy by se od lowendového LG mohly leccos přiučit.
Jediná výtka směřuje k absenci druhého displeje. Ten býval v dřevních dobách véčkových telefonů už prakticky nezbytností. U levného LG jej zřejmě z úsporných důvodů nahradila stavová dioda v levém spodním rohu předního krytu, která různými barvami oznamuje zmeškané události. Vrchní displej mi proto osobně ani tolik nechyběl – aspoň jsem měl vždy důvod otevírat a zavírat přístroj frajerským švihnutím ruky (konečně se tato dovednost nabytá v mobilním pravěku k něčemu hodí i dnes).
Z předchozích řádek už pozorný čtenář jistě vytušil, že jsem zejména kloub telefonu nikterak nešetřil. Nemohu ovšem říct, že by se to na něm jakkoli podepsalo. Konstrukce patřila u véček vždy k největším výzvám výrobců a LG obstálo na jedničku. V kloubu nemá Wine Smart sebemenší vůli a ani zadní snímatelný kryt, pod nímž se ukrývá baterie a sloty na microSIM a microSD karty, nezačala vrzat.
Že LG zamířilo do levnějších vod, poznáte s jistotou až po rozevření telefonu. Nejdříve ze všeho se rozsvítí displej, který bohužel také navazuje na historický odkaz. Na odkaz mobilních telefonů, které se před pěti lety prodávaly za tři tisíce. Při své úhlopříčce 3,2 palce se „pyšní“ rozlišením 320 x 480 bodů, což je s troškou nadsázky hodnota, se kterou by si dnes žádný telefon neměl dovolit objevit se na pultech. Hustota zobrazení totiž činí už dnes málo vídaných 165 bodů na palec.
Ani svými dalšími parametry se totiž zobrazovač Wine Smart nemůže příliš chlubit. Barvy jsou vymyté a pozorovací úhly mizerné. Už při mírném naklonění telefonu můžeme pozorovat zkreslení barevného podání a při pohledu z přímého úhlu už vidíme displej v invertované škále. Lepšímu dojmu nepomůže ani snímač okolního osvětlení – žádný tu totiž není. K tomu všemu se navíc přidává ještě neduh, za který může samotný operační systém. Respektive fakt, že jím výrobce podobný telefon vůbec vybavil. Android ve verzi 5.1.1, s nímž LG Smart Wine přichází na český trh, zkrátka pro tak malé displeje není určen. Ve webovém prohlížeči ani po zvětšení textu na nejvyšší možnou hodnotu není mnohdy množné číst bez zvětšovacího skla. A naopak: fonty v notifikační liště jsou tak velké, že se zde už po přijetí několika málo notifikací vytváří nepřehledná změť. To samé pak lze pozorovat i hlouběji v samotném operačním systému, kdy se některé nápisy kvůli malému rozlišení nepřirozeně zalamují, volby se překrývají a na plnohodnotnou práci můžete s LG zapomenout.
Nezbývá než doufat, že méně nároční uživatelé, kteří touží hlavně po véčku, podobné neduhy telefonu odpustí. A budou natolik tolerantní, že přehlédnou i malou vnitřní paměť telefonu – osobně se mi ani nepodařilo nainstalovat všechny aplikace, jež používám, a musel jsem se vzdát například Evernote nebo Spotify. Ze 4 GB prostoru totiž pro uživatele zbývá pouhých 1,5 GB. Zkušenější pak možná zarazí, že ačkoli Wine Smart disponuje jednou z nejnovějších inkarnací Androidu, překrývá jej obstarožní grafická nadstavba a s nejnovějším typem grafického prostředí, jež známe například z vlajkové lodi LG G4, se zde nesetkáme. Potěší snad jen fakt, že i přes nepříliš silný hardware v podobě čipsetu Qualcomm Snapdragon 210 a 1 GB operační paměti vše šlape nadprůměrně svižně a lagy nebo zadrhávání představují pro LG Wine Smart výjimečnou situaci.
Ctitelé starých pořádků, kteří budou zřejmě tvořit značnou část kupujících, jsou ale nejvíce zvědaví na to, jak funguje Android s klasickou alfanumerickou klávesnicí. Odpověď je jednoduchá: nic moc. Samotná klávesnice je skvělá. Tlačítka mají přesný doraz a v mnohém mi připomínají klávesnice klasických Nokií. Chválím také návrat kláves, které spouštějí konkrétní funkce. Lidé, kteří vyrůstali s dotykovým displejem, to nejspíš neocení. Pro nás starší a pokročilé je to ale přínos srovnatelný s přechodem od moderního fotoaparátu s dotykovým displejem ke klasické zrcadlovce. Dotyčné funkce jsou zkrátka stále po ruce a nemusí se lovit nikde hluboko v menu.
První problémy ovšem nastanou, když se pokusíme tlačítky ovládat samotné prostředí operačního systému. Nikdy totiž nelze odhadnout, co zejména kurzorová klávesa udělá. V některých aplikacích funguje, v jiných nikoli. Na rozdíl od systému BBOS10 v BlackBerry Classic, které disponuje podobnou dichotomií ovládání, se mi také nikdy nepodařilo předem určit, kde se objeví zvýrazněná volba, kterou by šlo pomocí kurzoru přesouvat. Na některá místa ve vybraných aplikacích (například v Twitteru), ji nešlo přesunout vůbec. Nemluvě o tom, že pohybovat se kurzorem v menu je otravně pomalé. V tomto případě je daleko lepší volba touchpad s nastavitelnou citlivostí, kterým disponuje už zmíněné BlackBerry.
Mnoho radosti neudělá ani psaní „postaru“ datlováním na alfanumerických klávesách. Nikdy bych neřekl, jak rychle tomuto archaickému způsobu člověk na QWERTZ klávesnici odvykne. Ke konci testu už jsem nepsal zprávy skoro vůbec, na e-maily jsem rezignoval úplně, a začal jsem všem svým kontaktům prostě volat. Nemohla za to ale jen konstrukce klávesnice. Své udělal i způsob psaní, který LG zvolilo. Klávesnice sice disponuje českým slovníkem T9 se slušnou zásobou, přesto mu některá často používaná slova chybí. K volbě jednotlivých nabízených slov je ale vždy potřeba přehmátnout z klávesnice na displej, což je vzhledem ke vzdálenosti obou částí telefonu od sebe výkon hodný prstového artisty.
Doslova uživatelský teror pak představuje psaní diakritiky: k napsání vždy je totiž potřeba stisknout minimálně tři různé klávesy. Přiznám se, že jsem nakonec i na čárky a tečky rezignoval, což činilo mé zprávy značně nepřehlednými. Nostalgicky jsem pak vzpomínal na Nokie a jejich diakritickou matici, nebo na Siemensy, kde jste zkrátka vše potřebné našli pod jedničkou.
Kde však LG podle očekávání řadu svých mínusů uživateli vynahradí, to je výdrž baterie. Opět sice platí, že čím déle displej svítí, tím rychleji se baterka vybije, možná však kvůli véčkové konstrukci a nutnosti neustále displej vypínat zavřením telefonu, dosahuje baterie neuvěřitelných výkonů. Akumulátor o podprůměrné kapacitě 1700 mAh často nemá zejména v méně náročných dnech problém vydržet dva plné pracovní dny. Výdrž do druhého dne ráno je pak standardem – nemusíte se tak bát po prohýřené noci přespat u kamaráda. Ještě během cesty domů budete na příjmu a parta se může protáhnout až do odpoledne bez výraznějších problémů. Aspoň tedy co se telefonu týče.
Že to s fotoaparátem LG Wine Smart nebude nijak slavné, napoví už letmý pohled na zadní stranu telefonu. Vedle čočky objektivu totiž sice našly místo dva reproduktory, dioda blesku se ale už nevešla. Když spustíte samotnou fotoaplikaci, neblahá předtucha se potvrdí. Nenacházíme zde ani autofocus. Když se pak znalý uživatel bude snažit vykřesat z telefonu lepší fotografie a otevře nabídku nastavení, nalezne zde pouze volbu mezi dvěma stupni rozlišení fotografie: vysoké a standard.
Může se to zdát neuvěřitelné, ale nic jiného ve fotoaplikaci nenajdete. A tomu odpovídají také obrazové výsledky. Během slunečného dne je ještě vše v pořádku, i když i u těchto fotografií můžeme pozorovat méně výrazné barvy a hlavně zkreslené linie objektů. Stačí ale jen, aby slunce zašlo za mrak, a problém je na světě. Telefon není schopen zachytit jakýkoli pohyb bez rozmazání, barvy se pak smývají v jednolité fleky. Ve tmě už uvidíte jen světlé a tmavé skvrny. Přední kamerka o rozlišení 0,3 Mpx výsledný dojem rozhodně nevylepší.
V podobném duchu se pak nese i další multimediální výbava. Hudební přehrávač má sice slušnou podporu souborových formátů (vyjma těch bezztrátových) a disponuje i relativně kvalitním zvukem (s mírně přepálenými basy), ale postrádá jakékoli další možnosti nastavení včetně ekvalizéru.
Přehrávání videí pak představuje opravdu nouzové řešení už jen kvůli výše zmíněným parametrům displeje. Protože si však nejspíš kvůli omezené paměti nenainstalujete alternativní přehrávač, sluší se zmínit, že až na omezenou podporu formátů (chybí možnost přehrát WMV) zvládne aplikace od LG i české titulky se správným kódováním. K tomu všemu někoho možná potěší i nepříliš často vídané FM rádio.
Někomu se možná může zdát má recenze androidového véčka od LG příliš negativní. Jako bych už slyšel argumenty, že se přeci jedná o lowendový přístroj, na který nelze mít přehnané nároky. Jenže ono to pro LG Wine Smart tak úplně neplatí. Nestojí totiž dva tisíce, ani tři tisíce, ba dokonce ani čtyři tisíce korun. V oficiálním obchodě LG se dá koupit za pět tisíc a u mnoha prodejců tuto metu dokonce přesahuje. Stačí si jen pár stovek připlatit a můžete mít telefony s dual SIM, HD displejem a použitelným foťákem od renomovaných značek.
Někomu sice může vyhovovat stylová konstrukce nebo klávesnice ze staré školy. Všechny uživatele, kteří si však už stačili zvyknout na výhody dotykových telefonů, však musím jednoznačně upozornit: jediným plusem používání LG Wine Smart pro vás bude frajerské zavírání přístroje švihnutím ruky. I to ovšem dokáže mnohdy nepříjemně přiskřípnout prst.
Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
nezvyklá konstrukce | nedotažené ovládání |
dílenské zpracování | displej |
stylový vzhled | nekvalitní fotoaparát |
nadprůměrná výdrž |