Recenze LG Optimus L9 II: úspěch i podruhé?
LG za poslední rok bodovalo se zástupcem střední třídy v podobě modelu Optimus L9, který měl výborný poměr cena/výbava. Teď je tu jeho nástupce, LG Optimus L9 II. Zopakuje úspěch?
Korejské LG se svojí stylovou řadou L pokrývá telefony v ceně od té nejnižší až po vyšší střední třídu. Dnes testovaný zástupce – Optimus L9 II, je zástupcem nejvyšším, který stejně jako v loňském roce přichází o něco později, než stájové nižší modely (letos L3 II, L5 II a L7 II). Vyplatilo se čekání?
Při pohledu na nový Optimus L9 II a jeho výbavu se nemohu vyhnout dojmu, že výrobce čerpal u loňské vlajkové lodi Optimus 4X. Design bez přímého srovnání pro běžné oko téměř k nerozeznání, ve výbavě pak 4,7″ IPS HD displej, Android 4.1 Jelly Bean, 8 Mpx fotoaparát a další. Pokud se výrobci povedlo přinést vše, co loňský top model, nebo alespoň z velké části, nebylo by to skvělé? Když nové LG Optimus L9 II vychází v porovnání jen na zhruba poloviční částku. Pojďme to zjistit v dnešní recenzi.
Základní parametry – LG Optimus L9 II:
| Rozměry | 128 x 67 x 9,4 milimetrů |
| Hmotnost | 120 g |
| Displej | dotykový (kapacitní, multi-touch), IPS LCD, rozlišení HD (1280 x 720 px), jemnost 312 ppi, úhlopříčka 4,7“ |
| Procesor a paměť | dvoujádrový 1,4 GHz procesor Qualcomm Snapdragon 400, grafika Adreno 305 1 GB RAM, vnitřní paměť 8 GB + paměťové karty microSD (až 32 GB) |
| Operační systém | Android 4.1.2 Jelly Bean |
| Fotoaparát | 8 Mpx, autofocus, LED blesk, nahrávání Full HD 1080p videa |
| Obsah balení | návod, nabíječka, USB kabel, pecková sluchátka |
| Cena a dostupnost | ?, říjen 2013 |
Obsah balení: bývalo lépe
První seznámení s telefonem bylo majestátní. LG totiž své telefony prodává v luxusní černé krabičce, do které by se vkusně uvelebil i stříbřený revolver po pradědečkovi. Svůj podíl na tom má i uzavírání magnetem, který zřetelným klapnutím oznámí, že je víko uzavřeno.
S obsahem balení už dojem vyprchal. Nedostala se mi totiž do rukou oficiální distribuce, uvnitř chrastil jen pytlíček se sluchátky, vám však určitě prodejce přiloží i nabíječku a nějaké to čtení. Obávám se však, že dva NFC tagy, které minulá generace přiložila, nezískáte, neb ani menším kolegům tohoto ročníku toto zajímavé příslušenství inženýři nepřidělili.
Design a konstrukce: elegán s daktyloskopickou sbírkou
Druhá řada série L se dosud prezentovala především barevným hardwarovým tlačítkem pod displejem. L9 II se od tohoto designu odvrací a mnohem více se blíží zmiňovanému loňskému Optimusu 4X. V některých detailech se liší a byla by škoda nepodívat se na jemné rozdíly a drobnosti, které výrobce přichystal.
Na první podržení je LG sympatický telefon neutrálních rozměrů, nehraje si na šampiona s obřím displejem ani drobečka. Pokud mobil může vytvářet osobní dojem, tento kousek se tváří jako kamarád, jako někdo, s kým dokážete strávit hodinu dobrým rozhovorem. Dalo by se říci domácí typ, mobil, který dobře znáte. Onen sympatický dojem budí především jednoduchý, ale v ruce příjemný tvar. Druhým faktorem odpovědným za “otevřenost” je použitý materiál, kterým je obyčejný plast. Materiálový specialista možná ocení kartáčované kovy nebo sklo, ale plast je stále ten starý známý, který se po pádu neroztříští.
Při úchopu Optimusu L9 II si všimnete dvou věcí – stisk bude pohodlný kvůli plynulému zaoblení bočních hran i pevný zároveň díky ostře řezanému rámečku displeje. Za druhé, onu jistotu držení podkopává právě plast. Zadní kryt nejen, že zachytí každý otisk prstu, ale je velmi kluzký, dokonce tak, že přes noc jako jediný ze tří mobilů v řadě vyrovnaných zapadl za postel. V této bizarní soutěži dostal dle očekávání na frak od 4X se zády s imitací kůže i ZTE V988 z matného plastu.
S vlastnostmi materiálu v továrně a u rýsovacích prken v Koreji naštěstí počítali, jak čočka fotoaparátu uprostřed horní části krytu, tak po straně umístěná dioda, jsou zapuštěné lehce pod povrch, při položení na rovnou plochu tak poškrábání optiky nehrozí.
Oproti zádům LG využilo prostor boků maximálně, pustá není ani jedna strana. Na té horní najdete dle očekávání sluchátkový 3,5 mm Jack a ruchový mikrofon, ale zaznamenáte i třetí tmavou tečku. Tušíte správně, znovu objevený hit Infraport k ovládání domácí elektroniky.
Oproti většímu kolegovi se tlačítko vypínání přesunulo na pravý bok. Je to dobře, nebo špatně? Telefon je dost velký na to, aby tato pozice měla smysl, zároveň není stavěný tak, abych nenašel proti tomuto uspořádání výhrady. Předně, tlačítko nahmatáte velmi těžce, na probuzení v rukavicích rovnou zapomeňte. Je plasticky slité s okolím a snad jen oddělovací hrana může posloužit jako nápověda, kde mačkat. Nicméně, pokud získáte patřičný gryf a pohybovou paměť, této drobnosti si ani nevšimnete.
Druhá výhrada souvisí s plastovou zadní stranou. Zmáčknout power button jednou rukou, zatímco telefon leží na krovkách, se mi podařilo jen zřídka. Tuto nepříjemnost jsem zaznamenal při sledování videa v poloze ležícího střelce. Zatímco telefon s vypínačem nahoře si zapřete o ruku či bradu, na bok protisílu vyvinete hůř. Tuto malichernost uvádím proto, že skvělý displej k videu přímo svádí.
Pokud je spodní strana většinou popsána slovy o vstupu pro microUSB, u L9 II se na ni objevuje ještě duo mřížek reproduktoru. I kdyby jejich vzdálenost přibližně tří centimetrů stačila pro stereo efekt, nedočkáte se ho. V praxi L9 II zvuk vyluzuje jen skrze repráček vpravo, levý pak zakrývá mikrofon. Z toho plyne, že zvuky her uslyšíte jen v případě, že strana s ovládacími tlačítky zůstane u pravé ruky a výdech využije prostoru ohnutí ukazováčku. V opačném případě budou veškeré zvuky utlumeny dlaní.
Levá strana je vyhrazena dvoutlačítku pro regulaci hlasitosti a specialitě LG – programovatelnému tlačítku pro spuštění aplikace. Ve výchozím nastavení jí patří funkce QuickMemo, kterou jsem překvapivě neměl důvod měnit. Ale nepředbíhejme.
Přední straně patří HD displeji o úhlopříčce 4,7”. V této výkladní skříni se nejvýrazněji hlásí příbuzenství s typem Optimus 4X. Při přímém srovnání totiž na milimetr sedí rozměry displeje, pozice ovládacích tlačítek i kamery a reproduktoru. Na první pohled si oba telefony snadno spletete, L9 odlišují snad jen zaoblenější rohy a o kousek méně místa nad displejem. U bývalé špičky jsou hůře viditelné popisky od senzorů domů, zpět a menu. Velmi podobně je umístěna i přední kamerka s rozlišením 1,3 Mpx a vedle ní proximity čidlo. V tomto bodě na mě vyskočil významný otazník – kde je regulátor okolního světla? Nikde. Nevím proč, ale LG se k této funkci staví macešsky, tento telefon není první.
Celá konstrukce drží pevně pohromadě, kryt se ani nehne, na promačkání ale telefon reaguje jemným povrzáváním. A ač mi tato vlastnost nijak neimponuje, k LG tak nějak sedí – je to kluk z lidu, který nenosí brnění, a tak se holt maličko hýbe.
Po sejmutí zadního krytu následuje prohlídka baterií. Výrobce použil identický akumulátor, jako u 4X, tedy s kapacitou 2.150 mAh. Zatímco u čtyřjádra byla výdrž jednou z největších slabin, u L9 je taková hodnota přiměřená.
Potěšilo mě, že je v některých oblastech LG krásně staromódní. Kromě toho, že se vyhýbá tlačítku pro přepínání aplikací a setrvává u menu, potěší i slot na běžnou, velkou SIM kartu. Odpadá tak hraní si se sponkou a vysouváním mikro-šuplete i ořezávání současné karty. Jinde ale designér šlápnul vedle. Mám na mysli slot pro microSD kartu. Že nejde vyměnit bez vyjmutí baterky, zatímco SIM karta ano, se snést dá, ale vymezit pro toto paměťové médium jen uzoučkou štěrbinku, do které se budete horko těžko trefovat, pečlivě maže všechny plusy za SIMku získané. Sporná je otázka chybějící LEDky. Na tento kousek hardware jsem si zvyknul, zároveň se jeho funkce částečně dá nahradit aplikací, která rozsvěcí displej nebo blesk při aktivních notifikacích.
Baterie a výdrž: tři dny s mírnou dietou
Prostor pro akumulátor si zabral článek s průměrnou kapacitou 2.150 mAh a napětím 3,8 V. Na plastovém obalu si můžete přečíst, že je baterie na lithio-iontové bázi. Fyzikální parametry nechme stranou, podstatnější je, jak dlouhý bude život telefonu s tímto zdrojem.
Musím se přiznat, LG L9 II mě příjemně překvapil. Nejedná se sice o rekordmana, ale končit druhý den s 30% poté, co byla nonstop zapnutá synchronizace v půlhodinových intervalech, instant messenger po celý den, příležitostné focení a pár krátkých hovorů, je přijatelný výsledek. A to jsem celou dobu neřešil, jak často se střídá 3G s EDGE a kdy používám Wi-Fi. Zkrátka jsem bezdrátové žrouty energie nechal žít vlastním životem a jen sledoval, jak rychle bude baterka mizet.
Otázkou je, na kolik se na spotřebě podílí podsvícení. V notifikační liště je vždy po ruce slider s rychlým nastavením intenzity, nicméně jsem příliš neměl důvod se jím zaobírat, na displej jsem v podzimním pošmournu stačil s podsvícením na 38%.
Optimus L9 II není telefon, který by věnoval přílišný zájem o všechny eko a zelené režimy. V nastavení u baterie sice dají přečíst tipy, jak potkávat nabíječku co nejméně a umí i při zvoleném stavu nabití zapnout úsporný režim – jenže ten znamená jen povypínání bezdrátové komunikace dle potřeby.
Po zkušenostech s Optimem jsem se bál o tempo nabíjení. 4X HD měl totiž striktně nastavenou politiku hlídání teploty baterie a rychlost doplnění energie kulhala na obě nohy i francouzskou hůl. Situace dospěla tak daleko, že jsem přešel na custom kernel. U L9 nic takového není třeba podstupovat, čekejte nabití z 0 na 100 % přibližně za dvě hodiny.
Displej a ovládání: opět skvělý
Za displej byl chválený už starší sourozenec a není proto důvod si stěžovat ani u druhé generace devítky. Na 4,7” displeji je HD rozlišení dostatečně jemné. Až z deseti centimetrů jsem dokázal registrovat pixely na velkých číslicích na kontrastním pozadí. Při přímém porovnání s Full HD si sice rozdílu všimnete, ale při pohledu na barvy a jejich stálosti při ostrých úhlech to rádi odpustíte.
Displej Optimusu L9 II kryje Gorilla Glass blíže nespecifikované generace. Dříve bych byl rád za každou inovaci v této oblasti, po nedávné zkušenosti jsem rezignoval, když i po půlmetrovém letu na displeji zůstaly neodstranitelné stopy. Malé, prakticky neviditelné, ale byly.
Displej je na dotek hladký. Citlivost bříška prstu dokáže rozeznat i minimální rozdíly a oproti kategorii levných mobilů je rozdíl patrný. Ještě víc potěší samotná citlivost. Některé telefony, které prošly mýma rukama, měly problémy při položení na měkký povrch. Registrovaly pak jen dotyky, ale souvislý pohyb přenášely jen jako sérii samostatných stisků. U L9 II jsou ale reakce příkladné. Za displej LG patří pochvala na všech frontách.
Prostředí: Android s větrem ve vlasech
Vzhledem k tomu, že po stránce hardwaru se telefony příliš odlišit nemohou, snaží se výrobci oddělit jednotlivé značky tlustou čárou alespoň po stránce softwarové výbavy. Zvykl jsem si, že čínské značky typu ZTE či Alcatel obsah rozšiřují především v oblasti předinstalovaných aplikací, LG však po vzoru ostatních zvučných jmen sáhnul do systému hlouběji.
Základní obrazovka Optimus UI vypadá klasicky. Dok se čtveřicí vámi zvolených aplikací doplňuje prostor pro jeden další řádek ikon, vyhledávací lišta Google a widget počasí. Jestli něco na custom ROM postrádám, tak právě ten. Jeho přidaná hodnota sice netkví v praktičnosti či obrovském spektru funkcí, ale ve vzhledu. Jedná se o přepracovanou aplikaci AccuWeather, která je však doplněna pozadím měnícím se podle zjištěného počasí. Když meteorologové hlásí slunečno, prosluněný widget připomene, že by nebylo od věci vyrazit na vzduch. A pokud je venku, že by ani psa nevyhnal, aspoň se můžete podívat na mírumilovné panorama podzimní krajiny.
Poměrně často se lze setkat s Google toolbarem, kterého se nejde zbavit. To však není případ L9 II, na které se tato pomůcka chová jako kterýkoli jiný widget, takže jej v případě nepotřeby můžeme snadno zahodit do koše.
Po vstupu do seznamu aplikací zřejmě krátce zpanikaříte. Kde jsou všechny aplikace z obchodu Google Play? Na záložce Stahování. LG své nativní programy oddělilo do karty Aplikace a jemně se tak vyhradilo proti zbytku. Telefon se tak chová malinko jako modelka – je si vědom, že se téma s veselými a čistými barvami na pozadí ze světlých oblaků dobře vyjímá a nesourodá změť dalších aplikací by konzistenci grafiky mohla ublížit.
V případě launcheru z prostředí Optimus UI není cesta k řešení daleká, při seřazení aplikací podle abecedy je vše na svém místě. Jen ta záložka stahování se stane zbytečnou, respektive se z ní stane pouhý filtr na přidané aplikace. Kdybyste si nevybrali, zda roztřídit zástupce podle data instalace či jména, existuje třetí varianta v podobě ručního přerovnání.
Oproti starší generaci interface ubyly volby pro hračičky. Sice potěší roztomilé animace, kdy při pokynu k odstranění aplikace se za aplikací zavřou dvířka jako u odpadkového koše, postrádám ale možnost měnit ikony, což dřívější verze umožňovaly. Z oblíbených launcherů (hlasuji pro Apex) známá funkce skrytí některých aplikací v seznamu funguje i zde, stačí označit a zbavíte se zástupců na živé tapety a “praktické” aplikace tvořící jen odkaz na webové stránky.
Pokud by z výše zmíněných funkcí mohl Optimus 4X mladšího kolegu školit, po přestávce naopak L9 II lekci udělí. Do prostředí má integrovány praktické miniaplikace, přístupné z notifikační lišty. Fungují velmi jednoduše, rychle a prakticky.
Miniaplikace je v podání LG plnohodnotná aplikace, jejíž prostor na displeji je uživatelsky upravitelný. Stačí chytnout za pravý spodní roh a velikost si upravit. V tomto malém okénku následně můžete používat přehrávač videa, internetový prohlížeč, poznámky, kalendář a kalkulačku. Bohužel je tento seznam neměnný a ač bych ocenil ku příkladu email nebo SMS zprávy, možné to není.
Miniaplikace se mohou překrývat či měnit průhlednost, nic vám nebrání zároveň procházet zprávy z RSS, brouzdat internetem a ještě sledovat po očku video. Telefon to zvládne, přesto si je svých limitů vědom – nedovolí totiž zároveň používat více než dvě miniaplikace současně. Tato podmínka je tvrdší, než bych čekal, jsem si téměř jist, že k internetovému prohlížeči a přehrávači by kalkulačku zvládl, ale LG patrně usoudilo, že na více programů už není místo na displeji.
Notifikační lišta neslouží jen pro spouštění miniaplikací, najdete v ní i modifikovatelný power widget. Na jeho zpracováním mi dovolte skromný jásot. V L9 máte k dispozici široký výběr přepínačů a je čistě na vás, které upotřebíte, chybí snad jen možnost kompletně modifikovatelných tlačítek z custom ROM. Ale chtít takovéto vychytávky po telefonu, který sází na přívětivost, by nebyl dobrý tah. Jinak je na výběr Wi-Fi, mobilní data, hotspot, synchronizace, snad všechno, co vás napadne.
Pod řádkem power widgetu a QSlide sestavu doplňuje posunovací ovladač jasu displeje. Patrně už větříte, že na akutní notifikace mnoho místa nezbylo a máte pravdu. Nutná sestava ukousne polovinu prostoru a stačí, aby se v roletce uhnízdil vytvořený screenshot a neuvidíte nic dalšího.
Plusovým bodem na cílové rovince je pro LG rozhraní možnost customizace. Pozměnit můžete barvy včetně ikon ve čtyřech grafických tématech, která lze odděleně aplikovat i na klávesnici. Samozřejmostí už je výběr animací přechodu mezi obrazovkami, výběr z pěti fontů už tolik mobilů nenabídne.
Když jsem zmínil klávesnici, nemůžu zamlčet její výhody a nevýhody. První, co zpozorujete, je řádek s čísly navíc. Nevěřili byste, jak taková drobná úprava zpříjemní život. Vyplnění alfanumerického hesla se konečně obejde bez dotazů “Zmáčknul jsem ten shift?”. Jste-li přáteli metody psaní swype, klávesnice LG, jak zní její oficiální název, tuto funkci podporuje. Raději jsem setrval u ručního ťukání, nemám trpělivost učit telefon svou slovní zásobu. Při dlouhodobém používání ale věřím, že by námaha stála za to.
Klávesnice u mě získala mínus snad jen za rozměry, ač jí to nemůžu mít za zlé. Dva řádky navíc, s nápovědou slov a čísly, si zkrátka vyžádaly prostor navíc a polovinu displeje za trochu pohodlí jsem ochoten obětovat.
Unikátem telefonů LG je QuickMemo. Na této feature si výrobce zakládá natolik, že ji vyhradil i samostatné tlačítko, které už si ani fotoaparáty u smartphonů většinou nezasluhují. K čemu a jak rychlé poznámky slouží? Stiskem bočního tlačítka vytvoříte screenshot displeje, který následně můžete popsat a uložit do galerie nebo knihy poznámek. Není to funkce nabitá štětci a barvami jako Photoshop, o to snáz se ale používá. Screenshot, popsat, odeslat – jeden obrázek pomůže druhé straně více, než půlstránkový návod kde na co kliknout. Škoda jen, že text do screenshotu můžete přidat až v aplikaci Notepad, jakési stránkované mutaci QuickMemo.
Hardware a výkon: optimalizace, jak se sluší a patří
Android ve verzi 4.1.2 Jelly Bean na tomto telefonu pracuje příkladně rychle. Animace jsou plynulé i svižné, seznam aplikací se otevírá okamžitě. Bleskurychle fungují i miniaplikace, video ve VGA rozlišení se nezacukalo ani když jsem scrolloval mezi pohotovostními obrazovkami plnými widgetů a nic na tom nezměnila ani částečná průhlednost.
Jestli to dosud nebylo evidentní, Android v LG Optimus L9 II je odladěný do detailů. Opět se toto LG ukazuje jako spolehlivý kamarád, na optimistické ladění grafiky je radost pohledět a třeba se ani jako já neubráníte používání miniaplikací jen proto, jak bezproblémově fungují.
Jako první test přichází na řadu Vellamo přímo od Qualcommu, který obsahuje výbornou část testů zaměřenou na práci s HTML5, včetně testů načítání stránek, práce s Javascriptem, přehráváním videa v rámci webových stránek, zoomování či posun stránek. Tento test tedy bude vypovídající o schopnosti zařízení pracovat s webem jako takovým a jeho výsledky budou důležité pro ty z vás, kteří chcete své zařízení používat prioritně pro práci s internetem. Je záhodno poznamenat, že tyto testy se zaměřují na procesor daného zařízení, můžeme si poté tedy udělat obrázek o výkonnosti CPU části, jelikož je test poměrně komplexní.
| Sony Xperia Z Ultra | 2952 b |
| Sony Xperia Z1 | 2900 b |
| Sony Xperia SP | 2492 b |
| HTC One | 2408 b |
| HTC One mini | 2269 b |
| Sony Xperia Z | 2167 b |
| LG Optimus L9 II | 2146 b |
| Samsung Galaxy S4 | 2089 b |
| Samsung Galaxy S4 Active | 2057 b |
| Samsung Galaxy S4 mini | 1985 b |
| Samsung Galaxy Mega | 1957 b |
| Sony Xperia T | 1910 b |
| Sony Xperia V | 1904 b |
| LG Optimus G | 1791 b |
| Sony Xperia L | 1797 b |
| Samsung Galaxy S III | 1706 b |
| HTC Desire 500 | 1696 b |
| Huawei Ascend P6 | 1639 b |
| Huawei Ascend Mate | 1628 b |
| Huawei Honor 2 | 1572 b |
| Samsung Galaxy S II | 1552 b |
| Huawei Ascend D2 | 1426 b |
| Samsung Galaxy S II | 1410 b |
| LG Optimus L7 II | 1306 b |
| LG Optimus L5 II | 1294 b |
| Google Nexus 4 | 1280 b |
| Huawei Ascend G510 | 1247 b |
| Vodafone Smart III | 1215 b |
| Huawei Ascend Y300 | 1152 b |
| Alcatel OT X’Pop | 1032 b |
| Samsung Galaxy S | 551 b |
Zde LG Optimus L9 II velmi mile překvapilo, pro prohlížení internetu je telefon více než vhodný, uživatelé se mohou těšit na rychlé načítání a vykreslování stránek, ale i na pohodlné zoomování, vše co dělá surfování po netu lepším.
Druhým testem je novinka v podobě GFX Bench. Ta jako jediná aplikace z našeho standardizovaného testu přináší podporu napříč všemi předními mobilními platformami (Android, iOS a Windows Phone), takže si budeme moci udělat lepší obrázek, který ze systémů je jak daleko po stránce optimalizace. Používáme dvojici testů: Egypt HD a T-Rex HD, přičemž vždy bereme výsledky v režimu offscreen, kdy je rendering prováděn za pevně daných podmínek a na obrazovku zařízení se promítá pouze série náhledových obrázků pro vizuální kontrolu. Méně náročný test Egypt HD používá ve velké míře vertex a geometry shadery, soustředí se tedy primárně na stavbu jednotlivých 3D objektů. Dále jsou použity textury ve vysokém rozlišení, měkké stíny apod. Celý test je renderován v 1080p. Složitější T-Rex HD kromě výše zmíněných efektů přidává taktéž dost náročný parallax mapping pro zvýšení plastičnosti povrchu, tak jako Motion Blur, který má na starosti rozmazání obrazu při pohybu. Kromě měkkých stínů v T-Rex HD najdeme taktéž stíny dynamické.
| Egypt HD | |
| Sony Xperia Z1 | 61 fps |
| Sony Xperia Z Ultra | 60 fps |
| Samsung Galaxy S4 | 41 fps |
| HTC One | 40 fps |
| Sony Xperia Z | 37 fps |
| Apple iPhone 5 | 29 fps |
| HTC One mini | 15 fps |
| Sony Xperia T | 14 fps |
| Huawei Ascend P6 | 13 fps |
| LG Optimus L9 II | 13 fps |
| Samsung Galaxy S II | 11 fps |
| T-Rex HD | |
| Sony Xperia Z1 | 23 fps |
| Sony Xperia Z Ultra | 23 fps |
| HTC One | 15 fps |
| Samsung Galaxy S4 | 15 fps |
| Sony Xperia Z | 14 fps |
| Apple iPhone 5 | 6,5 fps |
| HTC One mini | 5,6 fps |
| LG Optimus L9 II | 5 fps |
| Sony Xperia T | 4,5 fps |
| Huawei Ascend P6 | 4,3 fps |
| Samsung Galaxy S II | 2,7 fps |
Po výkonové stránce podle očekávání LG ukázalo, že jeho Optimus L9 II není nástroj oplývající vysokým výkonem. Vzhledem k tomu, že ale zvládlo tímto testem projít, patří mezi lepší smartphony na trhu a pro většinu dnešních her jeho výkon postačí.
Posledním, třetím testem, je 3D Mark coby letitá klasika z PC scény, která prověřuje grafický výkon zařízení. Výsledek v rámci testu Ice Storm, který je jako jediný přístupný i na ARM procesory, je přímo porovnatelný s výsledkem, který vám dá váš stolní počítač a notebook. Zkuste si tedy tento test na svém počítači a zjistíte, o kolik že je vlastně v této recenzi testované zařízení, případně váš mobil, méně či více výkonný než klasické PC, které vlastníte. Testy provádíme v obou možnostech testu. Ice Storm renderuje veškerou grafiku v rozlišení 1280×720, používá normální kvalitu textur a normální post-processing. Extreme verze renderuje grafiku v rozlišení 1920×1080, textury používá ve vysokém rozlišení a taktéž je zde použité vysoké nastavení post-processingu.
V 3D marku ukázal Optimus L9 II, že je zhruba na pomezí mezi loňskou vlajkovou lodí Sony Xperia T a letošní odlehčenou verzí HTC One mini, takže jde po výkonové stránce o lepší průměr. Na cenu 7 tisíc korun, kolik si za tento model výrobce říká, je to slušný výsledek.
Telefonování a zprávy: mírný pokrok v mezích zákona
U nejstarších složek mobilní komunikace u Androidu razantní změny nečekáme. Tento precedent se devítka ani nepokouší měnit, neboť vylepšení používá jen drobná. Spíše než inovací je koncepce kontaktů a číselníku pro vytáčení opravou. Aplikace, která zaštiťuje kontakty i telefon, dává mnohem větší smysl než rozdělení mezi adresář a samotný dialer.
Druhá úprava tkví v gestu pinch-to-zoom použitelnému i mezi kontakty. Na první pohled skoro přebytečná funkce je zřejmě určena lidem se slabším zrakem, především dalekozraké. Rychlejšímu sestavení hovoru napomáhá ikonka se sluchátkem přímo u kontaktu, po jejímž stisknutí můžete do budoucna předvolit, které číslo vytáčet jako výchozí. Poslední zaznamenanou maličkostí je abeceda místo indikátoru listování po stránce. Při rychlém posunu se objeví i velké písmeno kontaktů z aktuální pozice, výhoda tkví jen v přesnějším přesunu ke konkrétnímu kontaktu, pokud nemůžete využít vyhledávání postupným psaním.
Hesla z nadpisu kapitoly se drží i esemesky. Klasicky se řadí do vláken podle adresáta. V defaultním rozložení zprávy místem nijak nešetří, ale gestem dvěma prsty můžete font usměrnit na praktičtější velikost. Zprávy ale můžete prezentovat i v jiném grafickém schématu. Těch je připravených celkem šest, některá emocionálně neutrální až konzervativní, jiná s živými barvami, některé cílí na děti.
Pro vlastní kompozici textu máte na povel čtyřřádkový box, který odečítá ze 160 znaků od prvního písmene. SMS se odesílají k tomu určeným tlačítkem, nebo podle předvolby. Své poslední zprávě můžete navolit, aby se odeslala ve stanoveném čase. Napadá mě několik způsobů využití v praxi, z etických důvodů si je netroufám zmiňovat.
Přijaté zprávy hlásí LG Optimus L9 II ve stavové liště ikonou a bublinou s textem. Na ni jsem si rychle zvyknul. Nevejde se do ní na první pohled celý text zprávy, ale rychle se zorientujete, jestli je třeba okamžitě reagovat či není třeba.
LG se pokusilo prosadit i alternativní způsoby komunikace. Svého internetového kecálka nazvalo VuTalk a i při největším optimismu mu růžovou budoucnost nevěštím, tento komunikátor je vyhrazen jen pro majitele telefonů stejné značky. Všeobecně rozšířenější WhatsApp se o svůj trůn bát prozatím nemusí.
Galerie, hudba, video: do předinstalovaných aplikací se investovalo jinde
Vypustit na trh mobil bez přehrávačů multimédií se rovná reputační sebevraždě. LG má svou image rádo a tak přidalo do základní výbavy aplikace na konzumaci nejčastějších formátů zábavy.
Galerie obrázků je u LG Optimusu L9 II velmi jednoduchá a na první pohled připomíná prohlížeč čistého Androidu. Umí řadit fotky podle složky, času či tagu lokace, sdílet, otáčet a spustit v prezentaci.
Možností, jak naložit s jedním obrázkem v editoru, je podstatně více. Změna expozice vás k užaslému pohledu nepřinutí, umělecké efekty jako posterizace nebo rybí oko mají svůj zenit popularity pravděpodobně také za sebou, mezi barevnými efekty se však nenápadně skrývá volba “čmáranice” – díky ní můžete prstíkem během vteřiny přikreslit vousy neoblíbené učitelce a bez fyzických incidentů tak překonávat stavy nevraživosti.
V souvislosti s kreslením musím upozornit na problém, který vývojářům patrně unikl – v průběhu kreslení či jiných úprav nemůžete obrázek přiblížit. Lehce pomůže přetožení na šířku displeje, ale na skutečné kreslení je čmárání nepoužitelné. Snad budoucí aktualizace zoom doplní.
V oblastni stejné složitosti se pohybuje i videopřehrávač. Zobrazí všechna nalezená videa a umožní je přehrát. Některé formáty (těžko říci které, nápověda se o detailech nezmiňuje, AVI mezi ně nepatří) si můžete pustit ve zkrácené verzi. Zjistíte, jestli jste tak otevřený díl seriálu viděli, aniž by vás lákalo se na některé scéně zaseknout.
V menu jsem vřele uvítal podporu externích titulků, kterým je možno nastavit velikost, font i barvu. Prostřednictvím rozšíření SmartShare by mělo být možné videa sdílet přes Wi-Fi a Bluetooth. Pro ekosystém LG tato schopnost možná přenáší média v reálném čase, testovaná L9 se ale nespřátelila ani s Optimem 4X. Zřejmě nepřátelství vůči software z jiné, než domácí stáje, kterou ani shodné logo nad displejem neusmířilo. A tak sdílení fungovalo jen jako přenos souboru bezdrátovou sítí.
Předposlední zastávkou u médií bude hudba. Aplikace od výroby příjemně ladí hávu celého prostředí. Metalické světlé barvy a výrazný text pomáhají v orientaci mezi ovládacími prvky. Oproti tomu je notifikace v liště inverzní, světlý text na tmavém pozadí přispívá zřetelnosti. Na stejném místě se objevuje i indikátor aktuální pozice ve skladbě, přesun v jejím rámci možný není – i tak tato funkce většině přehrávačů chybí.
Klasicky je Hudba rozdělena mezi knihovnu skladeb a samotný přehrávač. Knihovna je zcela klasická, třídění je k dispozici podle skladeb, alb, interpretů, žánrů a seznamů nejčastěji, naposledy a přehrávaných skladem plus nedávno přidaná média. Na škodu není ani procházení stromu složek ručně. Po straně je k dispozici SmartShare průvodce, který by měl prostřednictvím Wi-Fi (direct) nebo Bluetooth. Podle grafiky je toto připojení cíleno na televize a počítače, bohužel se spojení nezdařilo ani v rámci domácí sítě, ani modrého zubu.
Se sdílením médií má lecos společného ikona s televizí. Jejím stiskem se přesunete na YouTube s vyhledáváním videa k právě přehrávané skladbě. Ač jsem se dosud bez přepínáním mezi hudbou a filmem obešel, na přebytečnou hloupost toto přesměrování titulovat nemůžu. Přiznávám, že bych si na něco podobného na svém telefonu zvyknout dokázal.
Dále umí přehrávač skladby přehrávat v náhodném pořadí a smyčce, buď jednu pěje dokola, nebo kompletní playlist. Že si Hudba poradí i s texty písní, očividné není, pomůže až klepnutí na obrázek alba. Slova si už nedohledá – škoda, rád bych si zazpíval.
Pro náročnější posluchače je přichystáno několik zvukových efektů. Jejich význam jsem testoval na sluchátkách Koss The Plug s následujícími zjištěními: pokud vypnutý ekvalizér vezmu jako základní stav, nastavení na ztišení či ztlumení basů a výšek dojmu z písně ubírají a potírají jakoukoli její vyváženost. Zesilovač vokálů buď nerozpoznal v žádné testovací skladbě lidský hlas, což nepředpokládám, vzhledem k šíři playlistu, nebo je zdůraznění zpěvu nulové.
Užitnou hodnotu tak mají prakticky jen efekty Dolby Mobile a zvýraznění zvuku sluchátek. Dolby se ve sluchátkách projevily výraznějšími basy bez slití poloviny tónů jako u efektu zesílení basů. Zvýraznění zvuku sluchátek jsem si oblíbil, ač jsem příznivcem minimalismu, kdy věřím, že kvalitní hudba může znít dobře i bez vyladění. Tato modulace tónu však v mých uších skutečně splnila, co název sliboval. Těžko popsat, jaké kroky na zvuk aplikuje, odhaduji lehké posílení oblasti středu. A asi je to i jedno, hlavně, když je i po obarvení ekvalizérem píseň vyvážená.
Fotografie a kamera: aby bílá byla bílá
Lov ideálních podmínek pro mobilní fotoaparát v nástupu podzimu mohlo neférově pošpinit potenciál LG. Nakonec se zadařilo a mohu popsat zjištěné výsledky jak zpod mraků, tak slunečna. A nakonec nevím, jestli venkovní snímky L9 spíše nepřihorší.
Snímky detailů a z blízkosti okolo půl metru se telefonu dařily. Pokud jsem nechal telefon dostatečně zaostřit, fotky imitující makro režim bych hodnotil dvojkou, do nejvyšší známky chybí přirozenější barva světlých ploch. Při “technické” dokumentaci jsem ještě netušil, že světlá místa v objektivu mobilu div nezlomí vaz, když v interiéru podával slušné výkony.
Zato venku se poměr zdařilých ku nepřesvědčivým fotografiím pohyboval kdesi u jedné čtvrtiny. Problémy s přepaly jsou patrné snad na všech snímcích. Pokud by tato chybka byla jediné, pomohl by i jednoduchý editor, bohužel Optimus L9 II jako by se tak soustředil na správné nasnímání bílé, že zapomene prokreslit zbytek. Experimentální snímky se sluncem v čele i zádech se výrazně neliší, věrohodnější barvy se objevily jen na objektech v prostředí.
Kameře nechybí ani populární HDR režim, jeho efekt za slunečna v mých očích jen na přepaly více upozornil, kolem světlých míst jako by nalepil korónu.
Jak je účinná dioda jsem vyzkoušel u několika večerních a nočních snímků. Fotky z temnoty jsou samozřejmě s výrazným šumem, doteď jsem nepotkal telefon, který by se mu vyhnul, nezlobil bych se proto na ně. Na vzdálenost cca tří metrů se i bílá Škodovka dá rozpoznat bez problémů, dosah LEDky však končí po zhruba sedmi metrech. Tedy opět klasika.
Pokud bych si opět vypomohl srovnáním s Optimem 4X, fotoaparát patří opět mezi slabší články. Oproti 4X oslabila intenzita přisvícení a vydatnou dávku steroidů dostalo zpracování bílé. Pokud jsem oba telefony namířil stejným směrem, už na displeji Optimusu L9 II světlo ze žárovky vypadá jako zářivkové. Zvyknout jsem si nemohl na umístění čočky. Dokládají to i četné stopy prstů na fotografiích. Jde samozřejmě o návyky a já patrně strávil s objektivem v rohu telefonu příliš času.
V LG se pokusili reagovat i na touhu po hardwarovém tlačítku spouště a použili tak obě polohy z ovládání hlasitosti. Z toho důvodu mohou k ilustraci prostředí posloužit pouze screenshoty z 4X HD, kde je aplikace zpracována skoro identicky.
Základním ovládacím prvkem je menu pěti ikon po straně. Jedna z nich slouží vždy pro vstup do nastavení foťáku, ostatní je možné měnit podle preferencí. Na výběr máte otočení na přední kameru, ztišení zvuku (zavádějící překlad, tato volba slouží k zapnutí spouště reagující na slova smile, cheese, LG, kimči nebo whisky), časovaný snímek (snímá i chvíli před stiskem spouště, následně můžete vybrat ideální obrázek), blesk, jas, zaostření automatické, ruční a automatické na obličeje. Dále je možnost definovat rozlišení snímků, ISO a vyvážení bílé.
Pro autofotografy je k dispozici samospoušť, pro hračičky pár barevných efektů. Slovo pár je velmi blízko realitě, aplikovat můžete jen negativ, sépiové barvy a “jednobarevné”, což není nic jiného, než focení v odstínech šedé.
Poslední položkou menu je tón spouště fotoaparátu. Čtyři zvuky snad budou stačit všem, ale roubík kameře nenasadíte.
Zkušební fotografie – LG Optimus L9 II
Zkušební video – LG Optimus L9 II
Bonusové aplikace: výběr střídmý, leč užitečný
Nejsem zastáncem teorie, kdy se výrobce snaží přesvědčit budoucí majitele telefonu, že sám ví lépe, jaké aplikace se budou hodit. Takové cíle vedou k zahlcení paměti balastem, který lze “ideálně” uklidit jen s rootem. V tomto ohledu zaslouží LG pochvalu, žádný z vložených programů nepřekáží ba dokonce může vzbuzovat závist. Nejedná se sice o tituly, o kterých budete povídat všem okolo, o to častěji je ale využijete.
McAfee Family Protection je virtuálním rodičem při mobilním surfování. Pokud se majitel telefonu snaží vyhledávat pohoršující slovo, výsledné stránky i výsledky pátrání jsou zablokovány. Paradoxní je, že v údajích na obchode Google Play není zmíněna podpora pro Jelly Bean.
O poznání praktičtější je LG Backup. Jak název napovídá, jedná se o nástroj na uložení a obnovení záloh telefonu. I při všech cloudových službách hlasuji za větší rozšíření takto komplexních nástrojů. LG Backup zálohuje nejen kontakty a zprávy, ale i aplikace nebo nastavení launcheru. Postrádáte-li na Androidu zálohy a Titanium Backup nestačí, tato aplikace by mohla.
O Notebooku jsem se již zmiňoval. Blok na poznámky však jako výčet jeho funkcí nestačí. Základem Notebooku sice je QuickMemo, ale zde je možné jeho možnosti dále rozšířit. Primárně vkládáním textu, ale přilepit lze i různé symboly, video, zvuk, výřez z Google map nebo událost z kalendáře. Do vzniklé koláže můžete zasahovat třemi fonty v různých velikostech, barvách, řezech i zarovnáních, kreslit tužkou, fixem, štětcem a uhlem s různou tloušťkou a sytostí a následně svou kreativitu brzdit gumou. Nebál bych se říct, že Notebook je mobilní PowerPoint, jen bez animací.
Ke čtení dokumentů slouží Polaris Office, bohužel jen ve verzi pro prohlížení. Jako základ stačí, velmi brzy si však najdete schopnější alternativu.
Pokud vás v kapitole o hardware zaujal Infraport, poputují vaše prsty brzy k aplikaci QuickRemote. Slouží k ovládání televize, DVD a Blu-ray přehrávačů od Sony až po Daewoo, respektive k ovládání funkcí, které všechna tato zařízení mají. Na ovladači najdete pár šipek, hledání pozice, play a stop, funkční tlačítka a další možnosti, které jednoduše můžete do svého vlastního ovladače přidat. Do přednastaveného ovladače to bohužel nejde.
Pamatuji podobné aplikace už ze Symbianu a oproti nim se QuickRemote příliš nevyšvihl. Tlačítka pro DVD se liší od Televize, ale všechny značky nabízí už funkce stejné. Zjistil jsem též, že lepší, než seznam různých ovladačů funguje režim učení, kdy aplikace odposlouchá povely od původního ovladače. A co je horší, hi-fi věž telefonem ovládat nejde.
Dalším dárkem od LG je slovník QuickTranslator, neboli slovník na bázi augmentované reality. Tento překladač nabídne jednu jazykovou sadu ke stažení zdarma, važte proto pečlivě. Překládat z angličtiny do němčiny nic světoborného není, sáhnul jsem proto po slovníku čínsko-anglickém. A světe div se, pro základní přehled stačí. Bez znalostí pravidel cizího jazyka sice překládá spíše slova, než by z nich poskládal souvislou větu, ale pokud ztroskotáte na pustém ostrově a náhodou telefon nezoxiduje, dokážete určit, jestli si vás domorodci chtějí uvařit, nebo nabízí pomoc.
Stažený slovník využívá i aplikace Slovník. Neporozuměl jsem, proč je program rozdělen, faktem je, že DioDict 3 (vlastním jménem) je obdobou papírového vydání. U některých hesel tak najdete i fráze týkající se slova či propojení výrazu v kontextu. A máte-li i ponětí o fonetickém zápisu čínštiny, lámaně dle nápovědy dokážete i nějaké to slovo říci.
Správa uživatelských účtů přibyla sice od Androidu 4.2 Jelly Bean, hosty na svůj telefon můžete u L9 II pozvat i se starší verzí operačního systému s aplikací Režim Host. Mezi uživateli se přepíná zamčením obrazovky gestem. Prvně volíte pohyb po mřížce 3 x 3 pro hosta, podruhé pro sebe. Cizinci na svém telefonu samozřejmě můžete nastavit, do kterých aplikací získá přístup. Vše funguje jednoduše, pohodlně i spolehlivě. V duchu celého zařízení kamarádsky.
Mezi bezpečnostní prvky lze zařadit i aplikaci Safety Care, která umí odeslat SMS s informacemi o místě v případě, že spustíte nouzové volání, dlouho se o telefon nestaráte nebo jste starostlivý rodič a chcete vědět, kde se váš potomek nachází.
Organizační a datové funkce: povedený kalendář a NFC jako bonus
Time management je více či méně nutnou součástí každého dne a L9 II vám ráda nahlásí, kam je třeba vyrazit. Samozřejmostí je synchronizace s Google účtem a Exchange, kalendář od čistého Androidu více odlišuje grafika. Původem z tabletů je rozložení, kdy zároveň vidíte celý měsíc i události jednotlivých dní. V takovém layoutu se mnohem snáz orientuje, než ve dvou krocích, jak je u telefonů běžné. U LG je v horní polovině displeje náhled na 6 týdnů, dolní část pak obsazují tři karty pro přehled o dnech, týdnech a agendě. Praktické je vyznačení aktuální hodiny v přehledu o dni i týdnu, pokud ale přehled o celém měsíci nepotřebujete, není problém spodní díl kalendáře přetáhnout na celou plochu displeje. Nejsem sice náročný na funkce kalendáře, ale L9 II správně odhadla, kde Android tlačí bota a náležitě úzká místa opravila.
K organizaci času patří i budíky, stopky a sem tam se může hodit i diktafon. Žádná z těchto vymožeností nechybí, v případě budíku dostanete navíc i přehled o čase v jiných časových pásmech. Druhým dárečkem budíku je bič na ospalce v podobě primitivního hlavolamu, jenž musíte vyřešit, aby se vyzvánění ztišilo. Věřte nebo ne, zjistit jedním mžourajícím okem, jestli máte čtyři čísla seřadit od největšího k nejmenšímu či naopak může být po ránu pořádná výzva.
Jelikož je Android od počátku koncipován jako systém s úzkou návazností na internet, nesmí chybět různé způsoby bezdrátové komunikace. LG Optimus L9 II je vyzbrojen plnou polní, snad jen LTE by mohl někdo časem postrádat. Jinak nechybí Wi-Fi ve standardech 802.11 b/g/n, Bluetooth 4.0, přes který si pustíte i hudbu do sluchátek, a kromě uváděného Infraportu i stále vzácnou technologii NFC. Pokud za připojení utratíte i nějaký ten peníz, můžete teoreticky dosáhnout rychlosti stahování až 21 Mb/s přes technologii HSDPA, opačným směrem je propustnost limitována u uploadu na 5,76 Mb/s. Uvádět EDGE či GSM sítě by bylo nošením dříví do lesa, telefon si rozumí i s těmito sítěmi.
Bezproblémově funguje GPS, i mezi pětipatrovými paneláky se pozice zafixovala do deseti vteřin.
Komunikační set končí připojením přes USB. Ač se v katalogu telefon prezentuje kapacitou pro uživatelská data 8 GB, reálně použít můžete sotva polovinu, jen 3,94 GB. A pak, že je Samsung jediný, kdo si nehlídá objem povinných dat. Pro kompatibilitu se stolními počítači bych přivítal režim USB Mass Storage, L9 II se však naučila jen MTP a profil fotoaparátu, u potenciálně nebezpečných počítačů můžete aktivovat režim, kdy se telefon jen nabíjí a žádná datová komunikace neprobíhá.
Zhodnocení LG Optimus L9 II a porovnání s Optimusem 4X HD
I po dvou týdnech, kdy se mnou telefon věrně putoval, jsem nenarazil na výraznou chybu. Jistě, jsou výkonnější telefony. Jistě, na trhu se dají pořídit modely hodnotnějšího zpracování, ostatně ideální zařízení těžko najdete. Důležitější je, že LG Optimus L9 II v žádném parametru nekleslo tak hluboko, aby se vyřadilo z favoritů o telefon nižší střední třídy.
Pod cílovou skupinou devítky si představím mladé extroverty s vyvinutým smyslem pro rozumnou koupi bez extrémních požadavků na sílu hardware. Přesně ty LG okouzlí plynulým a oku lahodícím prostředím, technicky pokročilejší zaujme jemným displejem a technologií NFC. Snad jen fotografové by se měli poohlédnout jinde.
Přesto i po roce bych opět sáhnul po Optimusu 4X, i když hranice obou telefonů jsou blíže, než by se zdálo. L9 II získává body menšími rozměry při stejném displeji, vzápětí je však ztrácí na kluzkém povrchu a píď se propadne i vůči pocitu jakosti v ruce, kdy 4X vyhrává lesklým rámečkem a snáz nahmatatelnými tlačítky.
Design stranou, finální verdikt rozhodne spíše výkon, cena a prostředí. Pokud hlasujete pro topící čtyřjádrovou Tegru 3, nebojíte se šedivek a rádi zkoušíte custom ROM, Optimus jednoznačně vede. Pokud si raději ponecháte dvouletou záruku a líbí se vám potenciál miniaplikací, u 4X nic navíc nezískáte a novější L9 II je pak lepší volbou.
| Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
 optimalizovaný systém |  horší fotoaparát |
| kvalitní IPS displej | jen 4 z 8 GB paměti volné |
| miniaplikace | kluzký zadní kryt |
| NFC | utopená tlačítka |
| slovník | |
| QuickMemo a Notepad |
