Ne, nebojte se, nezbláznil jsem se. LG Optimus L7 II dokáže s přehledem naplnit touhy 90 procent uživatelů smartphonů s Androidem. Dnešní recenze ukáže, proč má novinka od LG jeden z nejvyváženějších poměrů mezi cenou a výkonem na trhu.

Velké překvapení. Žádnými jinými slovy nepopíšete LG Optimus L7 II lépe. V tuto chvíli představuje špičku levné a stylové řady L, v obchodech jej seženete už od pěti a půl tisíce, a přesto dovede splnit s přehledem a bez zadýchání většinu úkolů, které před něj běžný uživatel naklade. Můj údiv je o to větší, když si vzpomenu, jak slabé výkony podával nejen předchůdce současného modelu, tedy Optimus L7 první generace, ale i jeho menší bráška s názem L5 II. Zvládne však přístroj se sedmičkou v názvu i náročnější výzvy?

Základní parametry – LG Optimus L7 II

Obsah balení: na špičku nedosáhne

Četli jste na Mobilizujeme.cz recenzi LG Optimus L5 II? Tak už víte také, jak vypadá obal, a také příslušenství silnějšího modelu. Zhola nic nového na nás LG nepřichystalo, a tak se v bílé krabičce s rozměrným nápisem L7 opět setkáváme se skládací nabíječkou s datovým kabelem, návodem a sluchátky.

Že by v LG k zástupci střední třídy smartphonů přibalili paměťovou kartu, jsem ani nečekal. Dobře si však pamatuji na to, že ještě loni našli zájemci o telefony z řady L v balení navíc NFC štítek. Krize ale možná dorazila i k LG – další příslušenství si nově musíte dokoupit sami.

Ty, kdo touží po stylovém telefonu, trochu zklame i barevná nevyladěnost příslušenství v krabici. Ačkoli přístroj dorazil v bílé verzi, barvu ctila už pouze sluchátka. Nabíječka i kabel jsou obyčejné – černé. I takové drobnosti poučenějšímu zákazníkovi prozradí, že L7 II rozhodně nepatří do top-class mobilní telefonie.

Oficiální video od výrobce

https://www.youtube.com/watch?v=abHmvZY9qtg

Design a konstrukce: pevný, ale laciný

Hrany, hrany a ještě jednou hrany. Design telefonů z řady L se u LG opakuje už druhým rokem. Někomu to může připadat jako nuda, osobně ale nic proti nemám. Právě funkcionalistický design se u testovaného kusu skvěle doplňuje s bílou barvou těla telefonu. Ta lahodí oku zejména pod čelním sklem na přední straně – mírně smetanový tón v kombinaci se stříbrným rámečkem po celém obvodu telefonu připomíná vzhled bílé verze iPhonu.

Na zadní straně je situace už o něco horší. Kryt baterie totiž tvoří tvrdý vroubkovaný plast, který by dělal ostudu i telefonu za dva tisíce. Když na něj poklepete, ozve se dutý zvuk. Na dotyk pak kryt připomíná materiál, že kterého se vyrábějí sedačky do tramvaje. Stejně jako u levnějšího modelu L5 II ani na „sedmičce“ nenaleznete žádný záchytný bod, pomocí něhož by se záda telefonu dala sejmout a odhalil se tak přístup k baterii. Nejde to jinak, než že musíte nehet silou vmáčknout mezi rám a kryt. To jde opravdu těžko, a občas to i dost bolí. Na druhou stranu – L7 II nikde nevrže a i když pocity z materiálů můžete mít všelijaké, kvalitu, s jakou drží při sobě, jednotlivým dílům upřete jen těžko.

O něco lepší hodnocení so zaslouží zdrsněné provedení tlačítek na bocích. Zamykací klávesa se nachází na levém boku telefonu – to by u telefonů s úhlopříčkou nad čtyři palce měla být povinnost pro všechny výrobce. Na protilehlé straně nacházíme nad ovladačem hlasitosti ještě bonusovou klávesu, na kterou si můžete nastavit funkci dle svého uvážení. Bohužel, právě tato klávesa se kvůli svému umístění dá snadno zaměnit s tlačítkem hlasitosti. Místo zesílení notifikací jsem tak pravidelně vytvářel screenshoty domovské obrazovky – tak se totiž klávesa chová v továrním nastavení.

Hardwarové ovladače doplňuje ještě oválná klávesa Home uprostřed spodní části čelní strany. Ta zároveň plní roli stavové diody, když její obvod během notifikace barevně pulsuje. U bílého přístroje to dokonce nepůsobí tak pouťovým dojmem jako u černé verze. Dotykové senzory tlačítek Zpět a kontextového menu nejsou za normálních okolností vidět – rozzáří se až po rozsvícení displeje. Nutno ale říci, že se rozzáří tak, že to v tmavších světelných podmínkách může být tak trochu moc – leč ztlumit se tato záře nedá.

Baterie a výdrž: pozor na displej!

Kapacita akumulátoru, kterým LG opatřilo Optimus L7 II, se u telefonů střední třídy skutečně často nevidí. Na papíře vypadá číslo 2460 mAh opravdu monumentálně. Pokud si navíc uvědomíte, že hardware uvnitř přístroje nepatří k bůhvíjakým energetickým žroutům, může se nepoučený zákazník snadno těšit na několikadenní výdrž. K tomuto zdání navíc přispívá i LG mnohokrát proklamovaná technologie výroby baterií SIO+. Protože jsem z chemie měl na gymnáziu nejlépe trojku, nechtějte po mně vysvětlení přesné role křemíku ve složení těchto akumulátorů. Jisté je ale jedno: LG tvrdí, že tyto baterie disponují o 6% vyšší kapacitou při zachování stejné velikosti.

Teď možná čekáte, že sem napíšu přesné číslo, jak dlouho vám telefon vydrží na jedno nabití při průměrném používání. Však bohužel, tak jednoduché to nebude. LG Optimus L7 II má totiž jednu velmi specifickou vlastnost: jeho výdrž extrémně ovlivňuje jas displeje. U žádného jiného telefonu jsem tak velký vliv tohoto parametru nezaznamenal. Posuďte sami: při nastavení světla na nejvyšší intenzitu a současném surfování po webu zmizelo jedno procento baterie každých 30 sekund (!!). Z počátku se o mě pokoušely mrákoty a zkoumal jsem, zda mi na pozadí neběží aplikace, která na dálku řídí chod atomové elektrárny nebo start rakety.

Protože jsem však ani po dlouhém pátrání žádnou takovou aplikaci v telefonu neobjevil, zkusil jsem jednoduše stáhnout jas displeje na minimum. A světe div se: ta samá činnost rázem spotřebovávala jedno procento baterie za dvacet minut – a to je víc než solidní výkon. Jako příjemnou hodnotím i spotřebu přístroje s vypnutým displejem. V tomto případě mizí přibližně jedno procento za hodinu.

Těžko tedy soudit, jak telefon vydrží právě vám. Já jsem se podle své nejlepší tradice nedostal na více než jeden den při synchronizaci dvou e-mailových účtů, půlhodince hovorů, dvou hodinách surfování a poslání padesáti SMS nebo IM zpráv.

Displej a ovládání: lepší než brácha

Na dnešní dobu průměr – mohl by říci škarohlíd o parametrech displeje LG Optimus L7 II. A skutečně. IPS zobrazovač s rozlišením 800 x 480 px, úhlopříčkou 4,3 palce a schopností rozlišit 16 milionů barev žádná slova nadměrného obdivu už nějaký čas nevyloudí. Svůj úkol ale panel plní na jedničku. Barvy vypadají přirozeně, jasně a hlavně „neomalovánkově“. Pochvalu zaslouží také nadprůměrně dobré pozorovací úhly. Pixely sice při troše soustředění rozlišíte pouhým okem, ale ruku na srdce: tohle skutečně není multimediální mašina, u které by displej o jemnosti menší než „retina“ nějak zhoršoval uživatelský dojem.

Za daleko důležitější věc považuji fakt, že L7 II se zbavilo plastového dojmu z krycího sklíčka, který jsem kritizoval u modelu L5 II. I když na skle také ulpívají otisky prstů v množství, které by na nějaký čas dokázalo zabavit středně velkou daktyloskopickou laboratoř, nekvalitní dojem je ten tam. Prst po displeji klouže tak jak má a coby bonus jsem dokonce ani po týdenním testování nezaznamenal na sklíčku ani jediný škrábanec.

Rozum však zůstává stát nad tím, proč LG stále odmítá vestavět do modelů řady L snímač okolního světla. Pochopím to u L3 II, pochopím to i u L5 II. U modelu střední třídy za bezmála šest tisíc to ale tolerovat nehodlám. Jedinou záplatou může být fakt, že se jas displeje dá regulovat jezdcem na rozbalené notifikační liště.

Této nepochopitelné absenci lze rozumět o to hůře, když si uvědomíte, že LG Optimus L7 II disponuje takzvanou „chytrou obrazovkou.“ Umí tedy funkce, kterými před lety uchvátil svět špičkový Samsung Galaxy S3: udržet displej rozsvícený, pokud se na něj díváte, popřípadě zvládne i odemykat telefon skenováním tváře. Obojí funguje bez výhrad, ale snímač okolního světla – to už bychom za necelých šest tisíc chtěli nejspíš moc. To vše zamrzí o to víc, že pokud se snažíte telefon používat na opravdu ostrém přímém slunci, nepomůže ani nastavení jasu na 100%.

Prostředí telefonu: chytré omalovánky

Stejně jako všechny modely druhé inkarnace řady L, také Optimus L7 II používá coby grafické prostředí nadstavbu Optimus UI verze 3.0. To, co uvidíte po zapnutí telefonu, se proto u jednotlivých modelů téměř neliší, a proto si v následujících částech recenze trochu vypomůžu zážitky, které jsem popsal v recenzi slabšího modelu L5 II.

Nadstavba Optimus UI podle mého názoru patří k těm povedenějším na trhu. Vysloveně totiž uživatele neobtěžuje a na některých místech příjemně rozšiřuje funkčnost Androidu verze 4.1. Platí to zejména pro oblast personifikace. Pokud si rádi s grafickým prostředím telefonu hrajete, jste i u modelu Optimus L7 II na správné adrese. Přizpůsobit můžete dokonce i takové prkotiny, jako například animace, které doprovází přesun z jedné obrazovky na druhou (sedm variant), font písma (dvě varianty), již zmíněnou barvu notifikačního světla pod home klávesou nebo i motiv, který změní vizáž celého prostředí (celkem 4 možné varianty). Zapadnout by neměla ani specifická vlastnost Optimus UI – jako jediná ze sériových grafických nadstaveb umožňuje otočit do landscape módu nejen aplikace a nastavení, ale také domovskou obrazovku. U jiných telefonů byste si pro tuto funkcionalitu museli stáhnout některý z alternativních launcherů.

Filosofií ovládání se ale od L7 II ostatních telefonů s Androidem nikterak neodlišuje. Zástupce aplikací a widgety se umísťují na pracovní plochy, mezi kterými do stran listujete. Ploch může být maximálně sedm, což by mělo uspokojit i největší maximalisty. Nějaké to místo navíc můžete ušetřit tím, že do spodního doku stálých zástupců můžete umístit až pět ikonek namísto obvyklých čtyř. Čtyři zástupci rychlého spuštění se naopak vejdou na zamykací obrazovku.

Pochvala pro LG jako obvykle míří za možnosti notifikační lišty. Kromě už zmíněného posuvníku regulace jasu skrývá i rychle přepínače bezdrátových modulů a zkratky k nejpoužívanějším nastavením. U LG jsme si už zvykli, že tito zástupci nemají své pevné místo, ale jejich počet a pořadí lze nastavit – a nejinak je tomu i u modelu Optimus L7 II.

Leckdo ocení i další unikátní vlastnost Optimus UI – zmenšování ikon v seznamu všech aplikací. Po odkliknutí trochu nedbale přeložené volby „Použít malý ikony“, se ikony obvyklé velikosti smrsknou a zhustí – místo mřížky 4×5 rázem vidíme zobrazení 5×6. Podle androidovských obyčejů lze navíc ikony i v tomto menu složkovat, a při troše snahy tak lze všechny zástupce aplikací vměstnat na jednu obrazovku.

Všechny tyto fičury by ale byly zhola k ničemu, kdyby v LG dostatečně prostředí telefonu neodladili, nebo mu neposkytli odpovídající hardware. A světe div se: u modelu L7 II se korejští inženýři obou těchto chyb vyvarovali. Na papíře to tak sice vypadat nemusí: dvoujádrový procesor o taktu 1 GHz doplňuje 768 MB operační paměti a mírně obstarožní grafická jednotka Adreno 203. Jenže ono to funguje. Běžný pohyb v prostředí operačního systému je naprosto plynulý, stejně jako spouštění základních aplikací. To sice občas trvá trochu déle, než je obvyklé u špičkových mašin dnešní doby – rozdíl si však uvědomíte jen v přímém srovnání.

Na tomto místě bych vám moc rád povyprávěl o tom, zda tyto hardwarové parametry postačují pro plynulý běh náročnějších her. Bohužel vám to ale povědět nemohu. Stejně jako jeho slabší sourozenec L5 II disponuje pouhými 4 GB vnitřní paměti. A to je na jakoukoli moderní hru, která potřebuje ke stažení víc než 1 GB prostoru, zoufale málo. Vždyť i v případě, že jste nenainstalovali žádnou novou aplikaci, najdete v telefonu po odečtení prostoru pro operační systém jen 1,6 GB. Pokud to tedy s hraním her myslíte vážně, dívejte se po telefonech s vnitřní kapacitou aspoň 16 GB.

Hardware a výkon, srovnání s konkurencí

Jak zvládne hardware, který jsme si v předchozí kapitole představili, náš “zátěžový” a srovnávací výkonostní test, uvidíme. Jako první test tradičně přichází na řadu Vellamo přímo od Qualcommu, který obsahuje výbornou část testů zaměřenou na práci s HTML5, včetně testů načítání stránek, práce s Javascriptem, přehráváním videa v rámci webových stránek, zoomování či posun stránek. Tento test tedy bude vypovídající o schopnosti zařízení pracovat s webem jako takovým a jeho výsledky budou důležité pro ty z vás, kteří chcete své zařízení používat prioritně pro práci s internetem. Je záhodno poznamenat, že tyto testy se zaměřují na procesor daného zařízení, můžeme si poté tedy udělat obrázek o výkonnosti CPU části, jelikož je test poměrně komplexní.

Jak je vidět, LG v této oblasti optimalizace spadá do průměru, lépe je na tom i starší populární Samsung Galaxy S II. V porovnání se stájovým kolegou L5 II je rozdíl markantní. Takže pokud hledáte smartphone vyloženě na dokonalou práci s webem, není LG Optimus L7 II zrovna nejšťastnější volbou, alespoň podle celkových výsledků.

Druhý test je GPU Mark od Silicon Studios, se kterým jsme ovšem nepochodili, takže výsledky jsme do srovnání nemohli zahrnout.

Co ale testované LG L7 II neminulo, je tradiční 3D Mark. Jedná se o letitou klasiku z PC scény, která se konečně dostala nejenom na Android. Výsledek v rámci testu Ice Storm, který jako jediný je přístupný i na ARM procesory, je přímo porovnatelný s výsledkem, který vám dá váš stolní počítač / notebook. Zkuste si tedy tento test na svém počítači a zjistíte, o kolik že je vlastně XXX, případně váš mobil, méně výkonný než klasické PC, které vlastníte. Testy provádíme v obou možnostech testu. Ice Storm renderuje veškerou grafiku v rozlišení 1280×720, používá normální kvalitu textur a normální post-processing. Extreme verze renderuje grafiku v rozlišení 1920×1080, textury používá ve vysokém rozlišení a taktéž je zde použité vysoké nastavení post-processingu.

LG opět nemile překvapilo, v první části je výkonnější dokonce i low endový model Huawei Ascend Y300, v druhé části pak naopak o mnoho L7 II neuteklo. V porovnání, stájový vyšší model Optimus G je 3x výkonnější. Takže opět, pokud hledáte smartphone pro hraní graficky náročnějších her, tohle nebude nejlepší volba.

Telefonování a zprávy: Google klasika v LG kabátku

V oblasti komunikace se toho u LG mnoho nezměnilo. Je to vlastně starý známý Android převlečený do světlého kabátku. Telefonní seznam se umí synchronizovat s účty sociálních sítí stejně jako třeba s firemním profilem Microsoft Exchange. Podobné kontakty se samy spojují v jeden, a pokud jejich shodu telefon nerozezná, můžete tak učinit manuálně.

Vylepšení se proti čistému Androidu dočkala klávesnice pro přímé vytáčení čísel. Ta nově nabízí možnost na napsané číslo nejen zavolat, ale také ihned odeslat SMS. Možná jako daň za novou schopnost zmizela z numerické klávesnice možnost vyhledávat postupným psaním v kolonce zaměstnání kontaktů. LG Optimus L7 II umí stylem T9 hledat pouze ve jménech a telefonních číslech. Naštěstí však tuto funkcionalitu zvládá kolonka pro běžné vyhledávání v samotném telefonním seznamu.

V Koreji naopak i novému modelu L7 zachovali umění vytvářet blacklisty kontaktů, které se vám nedovolají. V nastavení jde takto poskládat celý seznam čísel, která si vyberete v protokolu z odmítnutých hovorů.

V aplikaci zpráv ovšem žádná objevná vylepšení nehledejte. Textovky se píší na QWERTY klávesnici, kterou lze přepnout do režimu klasického numerického rozložení, pokud si chcete připadat „jako za starých časů“ a psát pomocí systému T9. Prediktivní slovník je na výrazy poměrně bohatý, a že by se spletl, se mi často nestávalo. Zprávy se podle všech androidovských zvyklostí řadí do konverzací, kterou si jde podle zvyklostí LG graficky vyšperkovat několika dostupnými tématy vzhledu. Pochválit musím i způsob zobrazení doručenek, které neobtěžují vibrováním a zvukovou notifikací. Spokojí se s pouhým „odfajfkováním“ té které zprávy v konverzaci.

Za svébytné a poměrně praktické se dá považovat snad jen oznámení o příchozí zprávě. To totiž signalizuje bublina s náhledem textu SMSky a možností na ni hned odpovědět. Pokud tedy například rádi sledujete video a patříte mezi tzv. multitaskery, můžete si zároveň během sledování filmu číst příchozí SMS.

Zmínku si bezesporu zaslouží také notifikace, jmenovitě pak jejich hlasitost. Možná je to jen subjektivní dojem, ale LG Optimus L7 II by si zasloužil o něco silnější repráček. Ne snad, že by zvonění nebylo slyšet – nicméně pokud nosíte telefon v kabelce a často cestujete MHD, doporučuji si pro jistotu aktivovat nějaké zvonění z mnoha vysokými tóny – ty jsou přeci jen slyšet o něco lépe.
V noci naopak neuslyšíte ze zvuků zhola nic – a to v případě, že si aktivujete klidový režim. Ten se umí sám zapnout v určenou hodinu a nechá vás tak vyspat, aniž by vás rušili otravní volající a spamoví mailující roboti.

Hudební a video přehrávač, GPS navigace: lepší, než čekáte

Stejně jako ostatní telefony LG, i Optimus L7 II si zachovává v oblasti multimédií vysoký standard. Za přehrávač hudby by se nemusel stydět ani lecjaký dražší telefon. Skladby lze zobrazit podle všech obvyklých kritérií, jako je interpret, album nebo žánr, přičemž lze vstoupit i do adresářové struktury na paměťové kartě a přehrávat hudbu ze složek. Personalizovatelný ekvalizér chybí – místo něj si můžete zvolit mezi jednotlivými režimy zvuku. Mezi nimi nechybí ani možnost nastavení programu Dolby Mobile. To sice o něco vylepšuje zvuk v přiložených sluchátcích, nicméně pokud plánujete připojit nějaký z lepších modelů, doporučuji pro přirozený poslech i tuto volbu raději ponechat vypnutou.

Možnosti hudby doplňuje navíc ještě FM rádio s automatickým vyhledáváním a ukládáním rozhlasových stanic, které se identifikují pomocí RDS. Mírné nedodělky přesto najdeme – i když během přehrávání název stanice vidět je, ukládat se dá pouze pod označením frekvence rádia, a tak bude při vybírání mezi uloženými stanicemi nejspíš mírně tápat.

Videopřehrávač naopak nezaostává v žádném ohledu. Podporuje dokonce přiložené titulkové soubory, s přehráváním souborů MKV si však bohužel neporadí. Nabízí ale jiné zvláštnosti a vylepšení. Například podporu gest: tahem prstu do stran se lze v rámci videa pohybovat, pohybem nahoru a dolů zase regulujete jas.

Hodně diskutovanou bonusovou funkcí u nových telefonů LG je vlastnost, kterou v Koreji pojmenovali Qslide. U telefonů vyšších řad jde vlastně o realtime multitasking, kdy na jedné ploše běží v náhledu vícero vybraných aplikací. U LG Optimus L7 II se tato funkcionalita omezuje toliko právě na videopřehrávač. Ten lze přepnout do průhledného zobrazení a pod běžícím obrazem můžete spouštět další aplikace a pohybovat se v systému. Oproti možnostem, které nabízí Qslide ve špičkovém modelu Optimus G, je to sice čajíček, ale buďme rádi aspoň za něco.

Bonusové aplikace: perly mezi bloatwarem

Qslide ale není jediným bonusem s Q na začátku. Quick translator – to je další majstrštyk od LG, kterým můžete machrovat před známými. Pokud tedy máte dostatečně stabilní úchop v rukou. Jde vlastně o překladač, který disponuje databází 60 jazyků a překládá slova, na něž zamíříte fotoaparátem. Funguje to bezvadně, pokud ovšem telefonem příliš nemáváte. Potom se výsledky řádně zkreslují.

Už z výroby si s sebou LG Optimus L7 II nese také aplikaci pro sdílení multimediálního obsahu pomocí standardu DLNA a také prográmek, jehož pomocí se údajně můžete dovolat na specializovanou technikou helpline LG. Osobně se mi to ale nikdy nepovedlo. Podobně užitečný je pak samostatný LG obchod s aplikacemi, který často jen dubluje nabídku Google Play.

Mezi aplikace, které přeci jen možná někdy použijete, patří demo slovníku DioDict, asistenční aplikace pro starší uživatele SafetyCare nebo prográmek, který umožňuje sdílet obrázky hudbu a video přes Wi-Fi Direct.

Fotoaparát a kamera: konečně použitelné

To, že se LG Optimus L7 II nachází o jeden pomyslný stupínek výš než jeho chuší příbuzná L5 II, je jasně vidět i na fotovýbavě. Ta se nachází přesně o jeden level nad “L pětkou” – fotografie pořídíte o maximálním rozlišení 8 Mpx, video se pak může pyšnit velikostí 720 x 480 px. Už z těchto čísel je vidět, že na špičku fotoaparát LG Optimus L7 II nedosáhne.

Projevují se u něj totiž navlas ty samé problémy, jako u ostatních telefonů řady LII – na světle pořídíte opravdu moc pěkné a ostré fotografie s jasnými barvami a prokreslenými konturami. Ani focení pohybujícího se objektu nepředstavuje vůbec žádný problém. Jakmile se ale jen trochu setmí, přicházejí potíže. Dokonce i ve venkovních podmínkách během deštivého počasí fotoaparát Optimusu L7 II šlápne na pomyslný ISO pedál a obrázek se rázem začne zrnit. I ostření trvá rázem déle a někdy se dokonce ani úplně nepovede.

Na druhou stranu ale fotografická aplikace startuje nad poměry rychle a snaží se srovnat skóre výbavou. K dispozici má uživatel manuální kompenzaci jasu, ISO a bílé barvy, v nastavení najdete i několik barevných efektů a asistenta k pořizování panoramatických fotek. Ve volbě rozlišení se dá nastavit i pořizování širokoúhlých fotografií – v tomto případě však pouze o maximální velikosti 6 Mpx.

Videu pořízenému fotoaparátem LG Optimus L7 II pak nejvíce škodí zejména nedostatečné rozlišení. V době, kdy má HD video skutečně už skoro každý druhý telefon, působí televizní rozlišení poněkud obstarožně. Zejména při přehrávání na velkém monitoru je jasně zřetelné zkreslení na okrajích rychle se pohybujících předmětů (na ukázce modelově u komýkající se psí oháňky) a mírné sekání v rychlém švenku.

Abych ale nebyl nespravedlivý – pokud plánujete své videomomentky přehrávat jen na displeji telefonu, nic z toho není na závadu. Líbil se mi kromě toho i velmi jasný a nezkreslený zvuk, který LG dovede zachytit.

Zkušební fotografie – LG Optimus L7 II:

Zkušební video – LG Optimus L7 II:

Organizační a datové funkce: známe i lepší

Oblast kancelářských funkcí je přesně rank, kde by měl každý uživatel děkovat korejským inženýrům za nadstavbu Optimus UI. Právě ta se zasluhuje o velmi účelné a užitečné rozšiřování možností jednotlivých kancelářských aplikací. A protože ty jinak disponují navlas stejnými možnostmi jako u stovek dalších modelů s Androidem, pojďme se podívat právě na tyto malé rozdíly.

Standardně velmi dobrý webový prohlížeč například rozšiřuje o užitečnou spodní lištu, která po vysunutí umožňuje rychlý přístup k záložkám, domovské obrazovce a nabízí i možnosti přechodu Zpět a Vpřed. Lištu lze samozřejmě schovat a prostor pro prohlížení webu se tak maximalizuje na celý displej. Ačkoli k samotné práci s prohlížečem nelze mít sebemenších připomínek, nikde jsem nenašel možnost přepnutí do anonymního režimu vyhledávání. Škoda – tato funkce se hodí nejen agentům tajných služeb.

Také kalendář se dočkal příjemného rozšíření. Pokud chcete, můžete displej rozdělit na dvě poloviny a na každé zobrazit jinou verzi kalendáře. Nahoře měsíční zobrazení, ve spodní části třeba seznam plánované agendy – to bude nejspíš nejčastěji využití této funkce.

LG návdavkem přidává prohlížeč office dokumentů Polaris Office Viewer a aplikaci poznámek, která se umí synchronizovat s Google Docs. To vše doplňuje povedený budík s nepřeberným množstvím nastavení. Osobně mě nejvíc zaujala extrémně záludná a otravná, leč o to užitečnější, možnost umlčet budík vyřešením jednoduchého hlavolamu. Pokud se vám povede náhodně zvolená čísla poskládat od nejnižšího k nejvyššímu, věřte, že do postele se vám už s nastartovaným mozkem nebude chtít vrátit. Nám, co jsme na vysvědčení často vídali čtyřku z matematiky, navíc tato forma vypínání budíku dělala problémy i kolem poledne.

Závěr recenze LG Optimus L7 II

LG Optimus L7 II nabízí vlastně vše, co si běžný uživatel může přát. Odladěné prostředí, dostatečně velký displej i pohledný zevnějšek. Jediné, co lze nejvyššímu modelu z řady L vytknout, jsou levné materiály a skromná vnitřní paměť.

Celý život jsem se coby mobilní nadšenec soustředil jen na ty nejnadupanější stroje a prošustroval v tomto svém koníčku desítky tisíc. Po týdnu s LG si ale začínám říkat, jestli to bylo nutné. Optimus L7 II ukazuje, že za necelých šest tisíc se dá sehnat přístroj, který v devíti z deseti případů odvede stejnou práci jako špičkové modely výrobců.

Pokud od telefonu neočekáváte nejmodernější výkřiky techniky, jako například Full HD displeje, vodotěsnost, anebo ovládání pokročilými gesty, LG si s klidným svědomím pořiďte. Ve střední třídě Androidu naleznete jen málo modelů, které by vám za podobné peníze udělaly lepší službu.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
design	malá vnitřní paměť
odladěné prostředí	kolísající výdrž baterie
vychytávky v Optimus UI	levné materiály